Potomci Aztéků proti U-Bootům

Autor: Miroslav Šnajdr 🕔︎︎ 👁︎ 20.435

Mezi polozapomenuté epizody 2. světové války se řadí akce mexického vojenského letectva proti německým U-Bootům. Do protiponorkové kampaně se v rámci Fuerza Aérea Mexičana zapojily především původně cvičné americké letouny North American AT-6 Texan.

Nasazeni neskončilo žádnými ohromujícími výsledky, nicméně dochovalo se pár zápisů z nepřátelské strany potvrzujících, že Texany odvedly svou roli. Ve válečném deníku ponorky U-129 je k 5. červenci 1942 zapsáno nouzové ponoření po zpozorování letounu tohoto typu: „Alarm vor Flugzeug, nv.l30°. Typ North American. Aufgetaucht" (Letecký poplach, směr 130°. Typ North American. Vynoření.).

Mexické letectvo na začátku války

Reklama

Válka se k neutrálnímu Mexiku přiblížila po 7. prosinci 1941. Mexická vláda, v čele s prezidentem Manuelem Avilou Camachem, se obávala akcí japonského námořnictva v blízkosti západního, tichomořského pobřeží země. Mexické vojenské letectvo (FAM) bylo mobilizováno k jeho ochraně.

Ačkoliv Mexiko představovalo po Brazílii a Argentině třetí největší stát tzv. Latinské Ameriky, bojovou sflu FAM v prosinci 1941 lze označit za zanedbatelnou. Letectvo trpělo nedostatkem financí, korupcí, politickými tlaky, jeho výzbroj byla málo početná a zastaralá, kvalita personálu výrazně zaostávala. Organizačně se členilo do dvou leteckých pluků (Regimiento Aereo), z nichž každý byl tvořen třemi perutěmi (Escuadrón). Výzbroj tvořily zastaralé víceúčelové dvouplošníky Vought V-99M Corsair, 02U-2M Corsair a hlavně v Mexiku stavěné letouny Azcarate Corsario (licenční Voughty 02U-4A ) plus stroje Consolidated-Fleet Model 21-M.


AT-6 patřící Escuela Militar de Aviación, 80. léta 20. století

Nejstarší složku výzbroje FAM zastupovaly Voughty 02U-2M. Mexičané jich roku 1929 získali v USA celkem 12. Stroje dorazily právě včas, aby stačily zasáhnout do potlačeni Escobarová povstání, které zahájila proti prezidentu Callesovi část armády. Pohonnou jednotku těchto dvoumístných dvouplošníků tvořil hvězdicový motor Pratt & Whitney R-1400 Wasp o 299 kW Licenční Azcarate Corsario vyráběla továrna Talleres Nacionales de Construcciones Aeronáuticas v Azcarate. Bylo postaveno 31 strojů určených k leteckému průzkumu, pozorování a lehkému bombardování. K pohonu sloužily opět motory R-400 Wasp, výzbroj se skládala ze dvou kulometů Lewis ráže 7.62 mm a 227 kg pum. Po většinu 30. let tvořily letouny Azcarate Corsario výzbroj 2o Regimiento Aéreo (první začaly být zařazovány do výzbroje v březnu 1931) a roku 1942 se ještě aktivně zapojily do protiponorkových hlídkových letů.

Relativně bojenejschopnější typ představoval mezi mexickými piloty oblíbený Vought V-99M, zastupující jedno z exportních provedení vývojové řady, vycházející z novějšího typu 03U-6. Mexičané zakoupili roku 1937 deset exemplářů těchto mezitím výrazně zastaralých dvouplošníků. Pohonnou jednotku tvořil motor Pratt & Whitney R-1340-T1H-1 Wasp o 411 kW. Rovněž víceúčelové Consolidated-Fleet Model 21-M byly do Mexika dodány v počtu 10 kusů téhož roku. Stavěla je ve Fort Erie (Ontario) kanadská pobočka (Fleet Aircraft of Canadá Ltd.) mateřské firmy. Dvoumístné dvouplošníky byly poháněny motory Pratt & Whitney Wasp Jr. o 314 kW. výzbroj se skládala ze dvou pevných a jednoho pohyblivého kulometu 7,62 mm.

Po vypuknutí války v Pacifiku byly letouny z výzbroje 1 ° Regimiento Aéreo přesunuty k akcím v prostoru Kalifornského zálivu na západním pobřeží Mexika. Síly 2° RA zůstaly v hlavním městě, Mexiku (Ciudad de México). Hlídkové lety nad Kalifornským zálivem objektivně nedaly žádné výsledky V jejich průběhu nicméně došlo k úvodnímu bojovému vystoupení mexického letounu v 2. světové válce. 20. března 1942 se jeho hrdinou stal Tte. Leopoldo Meza z 1° RA, sedlající dvouplošník Vought Corsair (pravděpodobně Azcarate Corsario). Nedaleko pacifického pobřeží Mexika, asi 50 km od Sinaloa, zaútočil kulometnou palbou na cíl, který pokládal za japonskou ponorku. Co se skutečně stalo objektem jeho střelby ovšem ví snad jen pánbůh, o ponorku s největší pravděpodobnosti nešlo.


Hlídkující AT-6 prolétá kolem lodi v Mexickém zálivu

Hrozbu pro Mexiko, zejména pro jeho námořní plavbu, ovšem nepředstavovalo japonské lodstvo, nýbrž u východního pobřeží akce německých U-Bootů. 13. května 1942 byl potopen ponorkou U 564 mexický tanker Portero del Uano. Zahynulo 14 členů posádky. Sedm dní později U 106 potopila další mexický tanker, Faja de Oro. Život při setkání s německým podmořským pirátem tentokrát ztratilo 10 námořníků. 28. května 1942 pak Mexiko vyhlásilo státům Osy válku.

Reklama

V tu chvíli mělo FAM k akci vedle zbývajících strojů Consolidated-Fleet Model 21-M a Vought V-99M také dvě desítky Azcarate Corsario. Situace s výzbrojí byla tedy zcela katastrofální.

Texany pro Mexiko

První zmínka o nákupu nových letounů ve Spojených státech (volba padla na cvičné AT-6 Texan a víceúčelové plovákové stroje Vought OS2U-3 Kingfisher, schopné operovat i s kolovým podvozkem) se objevila v tisku 15. května 1942. Podle článku se generál Roberto Fierro Villalobos, tehdy náčelník štábu FAM, vrátil z cesty do Spojených států, kde získal 25 letounů a 56 leteckých motorů.

Dva dny po vstupu Mexika do války, 30. května, vydal mexický prezident Manuel Avila Camacho rozkaz k vyslání skupiny letců z 2° RA do USA. Měli převzít nové letouny. V čele šesti vybraných pilotů stanul May. Luis Noriega Medrano. Letecký výcvik zakončil u Escuela Militar de Aeronáuticak lednu 1929. Bojoval v Escobarově povstání roku 1929. V roce 1938 se podílel v rámci Escuadrón Mixto (smíšené perutě), vyzbrojené stroji V-99M a Consolidated 21-M, na akcích proti povstalcům generála Cedilla v San Luis Potosi. V roce 1942 se stal velitelem 2. RA.


AT-6 mexického FAM za letu

Dále do skupiny patřil Capt 1° RA José Mena Barona, Capt 1°RA Ignacio Ortiz Diaz de Leon, Tte. RA Alfonso Gandarilla Garda, Tte. RA Carlos Astorga Franco (zahynul roku 1943 během letecké nehody ve Veracruz) a 7Ye. RA Roberto Legorretta Sicilia (později, v hodnosti Capt 2°, se za řízením P-47D Thunderbolt zúčastnil na Filipínách řady bojových akcí v rámci Escuadrón Aéreo de Pelea 201).

V USA na mexické piloty čekalo šest North Americanů AT-6B Texan pro pokračovací výcvik. Nesly sériová čísla 41-17428 až 41-17433. Mexičané absolvovali dvoutýdenní kurs na letišti Duncan Fleld v San Antoniu. Poté letouny bez jakýchkoliv formalit převzali a 13. června 1942 vyrazili k přeletu do Ciudad de México. Všech šest strojů dorazilo na cílové letiště Balbuena 14. června kolem 15.35 hod. V rámci FAM úvodní dodané AT-6B obdržely označení P-75 až P-80.

Šest rovněž v létě 1942 dodaných Voughtů OS2U-3 obdrželo čísla 69 až 74. Nejdříve sloužily (vybaveny pevným kolovým podvozkem) u FAM k protiponorkové hlídkové službě a poté byly roku 1943 přemístěny k letectvu mexického námořnictva. Převzala je 10 Escvadrón Naval. V porovnání s Texany sehrály při akcích proti U-Bootům jen omezenou roli.

Ačkoliv AT-6B představoval primárně pokračovací cvičný letoun, ve FAM jej hodlali využít jako lehký bombardér a protiponorkový letoun. Proto byry stroje z USA dodány plně vyzbrojené. Fohonnou jednotku tvořily motory Pratt & Whitney R-1340-AN-1 Wasp o 411 kW. Na podkřídelní pumové závěsníky mohli zbrojíři umístit pět lehkých pum M-5 o hmotnosti 14 kg nebo stejný počet 9kg tříštivých pum. Po přidání dvou dalších pomocných závěsníků narostla ofenzivní výzbroj AT-6B na celkem čtyři pumy po 45 kg. Mexické AT-6B obvykle nosily během protiponorkových hlídek dvě tyto pumy Střelecká výzbroj se skládala ze tří kulometů M-2 ráže 7,62 mm. Jedna pevná trupová zbraň synchronizované pálila skrze okruh vrtule. Další kulomet se nacházel v pravé polovině křídla a střílel mimo okruh vrtule. Třetí, pohyblivý kulomet byl umístěn v zadní části kabiny.

Nově dodané letouny byly zařazeny do výzbroje 2° RA. Pět dnů po příletu AT-6B provedly u Ciudad de México pro mexického prezidenta a špičky ozbrojených sil demonstraci střemhlavého bombardování. Po následném výcviku byl 4. července 1942 vydán výnos o umístěni escuadrilly tří AT-6B v Tuxpanu ve Veracruz. Slo o stroje P-77, P-78 a P-80. Personál tvořili Noriega Medrano, Mena Barona, Gandarilla Gracia, Fernando Lozario Espana a Aurelio Becerra Suarez.

Reklama

AT-6B byly zařazeny do Region MUitar del Golfo (vojenská oblast Záliv) s velitelstvím v přístavu Veracruz. Zahájily hlídkové lety nad Mexickým zálivem, v oblasti, kde operovaly německé podmořské čluny.

Proti ponorkám

Německé ponorky se poprvé vydaly k pobřeží Ameriky v druhé polovině prosince 1941, poté co Adolf Hitler vyhlásil válku USA. V prostoru Mexického zálivu operovaly až od května 1942. Prvním U-Bootem, který pronikl do nové operační oblasti, byl U 125 Ulricha Folkerse. V oblasti mezi Panamským kanálem a Mexickým zálivem potopil mezi 3. a 18. květnem osm lodí včetně dvou tankerů. Celkem pak během své druhé válečné plavby, trvající 71 dnů, poslal v dubnu a květnu 1942 na mořské dno devět lodí. Němci rychle zjistili, že v Mexickém zalřvu panuje hustý námořní provoz a bezpečnostní opatření jsou na mimořádně slabé úrovni. První lod přímo v Mexickém zalřvu potopila v noci 4. května U 507 Krvkpt. Harro Schachta. Šlo o americkou nákladní lod Norlindo. Schacht se do francouzského Lorientu vrátil 4. června a během 62 dnů trvající plavby poslal ke dnu 10 lodí. Němci řádili v Mexickém zálivu jako vlci v ovčíně. Během května potopilo celkem pět U-Bootů v jeho vodách 19 lodí a v červnu zde bylo potopeno 12 dalších plavidel.

Za takovéto situace tehdy zahájily mexické AT-6B hlídkové a protiponorkové lety nad Mexickým zálivem. Bojová hodnota těchto strojů byla pochopitelné velmi omezená a schopnost skutečné způsobit během útoku německé ponorce podstatnější škody téměř neexistovala. Nicméně přítomnost byť tak impotentního letounu na nebi měla přece jen svůj význam. Němečtí „ponorkáři" neměli možnosti nějak dlouze hloubat nad tím, jestli blížící se letoun může skutečně jejich U-Bootu nějak uškodit. Objevení se letounu v té době prakticky vždy řešili urychleným ponořením, což přece jen alespoň minimálně komplikovalo probíhající operace.

S mexickými AT-6B zcela jistě zkřížila cestu během své americké plavby ponorka U 129, která opustila Lorient 20 května 1942. Patřila mezi celkem devět U-Bootů Typ K, které toho měsíce vyrazily na dlouhou pouť přes Atlantik k americkým břehům. V čele U 129 stál nový kapitán, Kptlt. Hans Witt. Vedl si velmi dobře. Během plavby Atlantikem potopil dvě lodě, 18. června u Baham další. Pak zahájil hlídkování u Mexika a zničil zde pět dalších lodí včetně dvou mexických tankerů. 26. června poslal pod hladinu první z nich, Tuxpan (výtlak 7000 BRT). 27. června potopil Las Choapas (2000 BRT). Obě lodě klesly pod hladinou kousek od sebe, asi 65 km od mexického pobřeží. Po těchto útocích zahájily AT-6B escuadrilly z 2° RA umístěné v Tuxpanu po útočníkovi pátrání.


Německé ponorky představovaly hrozivého protivníka

Protiponorkové hlídky mexických letounů přinesly výsledky 5. července 1942. Osádky Texanů zpozorovaly ponorku nějakých 40 km severně od Tampico. Zdá se, že se na útoku podílela celá escuadrilla, ale letci nejsou zmiňováni jmenovitě až na jedinou výjimku. Tou je Maj. Luis Noriega Medrano, který v roce 1944 během návštěvy továrny North American v Texasu poskytl novinářům celkem detailní popis akce. Letěl 5. července na stroji P-80 (podle letového zápisníku tento stroj převzal 17. června 1942, kdy se stal jeho osobním strojem). Během hlídky nad mořem dostal zprávu od dopravního letounu, že byla nedaleko zpozorována nepřátelská ponorka. Částečné ponořený U-Boot spatřil záhy poté. Ponorka křižovala nedaleko pobřeží. Noriega svrhl dvě 45kg pumy M-3. Jedna z nich dopadla asi 14 m od přídě ponorky, druhá zasáhla střed lodi. Poté, co odvysílal polohu ponorky, vrátil se na základnu. Na místo útoku mezitím přilétl blíže neurčený americký bombardér, který po Noriegově odletu dál kroužil nad cílem. Když se po doplnění výzbroje major vrátil na místo, v cílové oblasti viděl jen olejovou skvrnu.

Ačkoliv tisk uvedl, že byla ponorka okamžité potopena, velení mexického letectva se vyjadřovalo opatrněji. Okolí propátrávaly letouny, aby určily; jak bylo vlastně bombardování účinné. Jeden z pilotů ohlásil v oblasti nález gumové dinghy (druh nafukovacího člunu).

Cílem útoku (jak dokládá zápis z válečného deníku citovaný v úvodu článku) se stala ponorka U 129. Vyvázla bez poškození, nicméně 5. června absolvovala čtyři nouzová ponoření. Následujícího dne, 6. července, kolem 13.45, se U 129 opět ponořila po zpozorování dalšího letounu North American. Na U 129 čekala ještě dosti dlouhá válečná služba. Ponorka celkem potopila 29 lodí o 143 792 BRT. Byla zničena svou osádkou ve francouzském Bordeaux 18. srpna 1944, aby nepadla do spojeneckých rukou.

May. Noriega se podílel na protiponorkových akcích a doprovodech konvojů do 24. července 1942. Na svém osobním Texanu P-80 provedl celkem 11 hlídek.

Další dodávky Texanu

Dodávky Texanu do Mexika samozřejmě neskončily převzetím úvodních šesti AT-6B. Do konce roku 1942 dorazilo 31 AT-6C. Celkem pak mexické letectvo získalo na základě smlouvy Lend-Lease 84 Texanu: 6 AT-6B-NT, 31 AT-6C-NT. 6 AT-6C-5-NT, 12 AT-6C-19-NT, 10 AT-6D-NT a 19 AT-6D-1 -NT. Obdržely čísla P-75ažP-122.

Další podrobnosti o nasazení mexických AT-6 obsahují hlášení americké zpravodajské služby (zdá se, že samotní Mexičané na nějaké papírování mnoho nedali). Zpráva z 25. září 1942 uvádí, že jsou stroje AT-6B a AT-6C nasazovány podél západního pobřeží a u jižní Kalifornie v rytmu jedna hlídka tříčlenného roje za den. Stroje operovaly z letišť Ensenada (hlídkovaly po 28. rovnoběžku) a


Azcarate Corsario (licenční Vought 02U-4A)

Hermosillo (kryly Kalifornský záliv po Punta Pensaco na severu a 28. rovnoběžku na jihu). Letouny z Mazatlanu vykrývaly ústí Kalifornského zálivu. V Mexickém zálivu byly rovněž prováděny pravidelné hlídkové lety. Letouny doprovázely lodě plující mezi přístavy v Mexiku a USA. Tři Texany umístěné v Meridé prováděly jednu každodenní misi kolem Yucatánského poloostrova.

Zaznamenáno bylo několik dalších útoků na cíle, které osádky považovaly za ponorky. 22. října 1942 AT-6 pilota Tte. RA. Carlose Cervantese z 1° Escuadrón (2° RA) po startu z letiště lampico zaútočil na cíl, o kterém byl přesvědčen, že jde o ponorku. Obě svržené pumy však selhaly. Cervantes se vrátil na základnu, nechal podvěsit dvě nové pumy a opět se vrátil do cílové oblasti. Svržené pumy tentokrát explodovaly. Druhý AT-6 přilétl na stejné místo později. Za jeho řízením měl sedět velitel escuadry umístěné v Iampicu, May. R A Enrique Velasco Rojas. Ten dospěl k závěru, že nejde o ponorku, a zdržel se bombardování (podle jiného zdroje se Velasco pokoušel dvakrát svrhnout pumy ale zabránily mu v tom technické obtíže). Tajné americké zpravodajské hlášení dokonce uvádí, že Velasco odmítl nepřátelský U-Boot bombardovat kvůli svým sympatiím vůči nacistickému Německu. U Američanů ho nařkl jeden z jeho podřízených, Tte. 2° Atulo, který byl Chambonneho informátorem. Nejspíše šlo o pouhou pomluvu, neboť Velasco neměl k 22. říjnu ve svém letovém zápisníku zaznamenán žádný start! Jediné lety na ochranu lodi podle něj absolvoval s AT-6 P-85 ve dnech 18. a 21. října. Celkem pak za řízením AT-6 vykonal 31 hlídkových protiponorkových letů.


Německá U 564 potopila 13. května 1942 mexický tanker Portero del Llano

Další obdobné neprůkazný útok proběhl 22. ledna 1943, kdy 7te. RA Alfonso Gandarilla Gracia ze 2° Escuadrón (2° RA), letící na AT-6B č. P-77, shodil dvě pumy na nějaký tvar sledující dvě mexické lodě. Do listopadu 1944 tento pilot nalétal nad Mexickým zálivem celkem 301 hlídkových letů o úhrnných 636 hodinách.

North Americany AT-6 tvořily základ bojové síry FAM i v roce 1943. K 16. červnu došlo k reorganizaci letectva a zrušení leteckých pluků. Nyní existovalo šest samostatných Escuadrón vyzbrojených AT-6. Další pohled na mexické letectvo předkládá americká zpráva z 24. června 1943. Podle ní mělo FAM 78 vojenských letounů včetně 11 strojů Sikorsky (OS2U-3) a 46 AT-6. Personál tvořilo 144 důstojníků a 435 poddůstojníků a mužstva.

Další reorganizace FAM proběhla na konci roku 1943. Letectvo nyní disponovalo osmi perutěmi, z nichž pouze dvě, umístěné v Ciudad de Mexico, byly plně bojeschopné. Novou výzbrojí 7° a 80 Esc. se staly střemhlavé bombardéry Douglas A-24B (armádní verze známého SBD Dauntless), přicházející od léta 1943. Mexičané jich převzali celkem 30. Texany nadále pokračovaly ve službě u šesti Escuadrón: 1 ° Esc. v Ensenadé (Kalifornský záliv) disponovala třemi Douglasy A-24B a čtyřmi AT-6. 2° Esc. v La Paz (Kalifornský zaliv) měla 7 AT-6, 3° Esc. v lamaulipas Ciampico) 4 AT-6.4° Esc. ve Veracruz 5 AT-6,5° Esc. v Meridě (Yucatán) 6 AT-6 a 2 Sikorsky (OS2U-3) a 6° Esc. v Ixtenex (Oaxaca) 4 AT-6.

V roce 1944 byly perutě mexického letectva přejmenovány Ze 7° a 5° Esc. vyzbrojené A-24B se stala 201 ° a 208° Esc. North Američany AT-6 tvořily nadále výhradní výzbroj pěti perutí, 203° až 207° (původně byly značeny 2° až 6° Esc.). Jedna peruť (202°, původně značená 10 Esc.) používala AT-6 společné s A-24B. K červnu 1944 se ve službě FAM nacházelo nějakých 70 AT-6.

North American AT-6 se délkou své služby řadí mezi nejdůležitéjší letouny z celé historie mexického letectva. To jich včetně poválečných dodávek používalo na 136. Z prvoliniové služby byly staženy až roku 1964. V letecké vojenské škole Escuela Militar de Aviación působily do roku 1982 či 1983.

Zdroje (výběr):
Hagedorn, D.: Latin American Air Wars and Aircraft 1912-1969. Hikoki 2005;
T-6 contre U-Boote. Aero Journal 45/2005;

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 3/2011 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více