Vojenské obranné zpravodajství

Autor: PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D. / Ladislav Kudrna 🕔︎︎ 👁︎ 37.789

Východní fronta, konec roku 1944

Vytvoření vojenského obranného zpravodajství (OBZ) na východní frontě se váže ke konci roku 1944. Sověti od samého počátku monitorovali vznik československých jednotek na své půdě, od polního praporu až po vytvoření armádního sboru. Od jejich vzniku v nich působili důstojníci NKVD, kteří podávali pravidelné zprávy svým nadřízeným ohledně nálad, morálky, ale i o politických postojích jednotlivců.


Gen. Ludvík Svoboda ministr národní obrany. Zdroj: NA

Reklama

Na konci války bylo již zřejmé, že se Československo ocitne v sovětské sféře vlivu. Rovněž nešlo přehlédnout, že vztahy mezi západními spojenci a SSSR začaly povážlivě skřípat. Československé ministerstvo národní obrany v Londýně se pochopitelně snažilo ovlivnit složení i fungování našich jednotek na východní frontě. Jedním z prostředků bylo odesílání důstojníků do Sovětského svazu. Zatímco v Anglii byl v pozemní brigádě přebytek důstojníků a nedostatek mužstva, na Východě tomu bylo přesně naopak. Nakonec dorazilo z Anglie do Sovětského svazu okolo 300 československých důstojníků. Již záhy po příjezdu a zejména po svém zařazení na frontu začali kritizovat poměry v SSSR a ztrátový způsob sovětského vedení boje. Od ledna roku 1945 byla již jejich činnost podrobně sledována a vyhodnocována OBZ. Jednalo se o dobu, kdy československá exilová vláda v Londýně ztratila vliv nejen na dění u armádního sboru, ale i na čerstvě osvobozeném území.

Začátky

Rozkazem generála Ludvíka Svobody ze dne 7. ledna 1945 vzniklo u 1. československého sboru v SSSR vojenské obranné zpravodajství. Do čela OBZ prosadili Sověti npor. v záloze Bedřicha Reicina, jehož zástupcem se stal por. JUDr. Karel Vaš, který již v té době spolupracoval se sovětskými zpravodajskými službami. OBZ vzniklo na přímou žádost gen. Mechlise, který stál v čele zpravodajské služby u 4. ukrajinského frontu. Reicin s Vašem patřili mezi absolventy sovětské zpravodajské školy. Společně s mjr. JUDr. Jaroslavem Procházkou, přednostou osvětové a mravní výchovy u sboru, Reicin vybíral a prověřoval osoby, které měly nastoupit do nově vznikající struktury OBZ. Pod jeho vedením OBZ disponovalo pravomocemi nejen zpravodajské služby, ale i pravomocemi bezpečnostních orgánů. Bezpečnostní oddíly, které se staly součástí OBZ, měly fakticky nikým nekontrolovatelnou pravomoc jak vůči vojenským osobám sboru, tak i civilnímu obyvatelstvu na osvobozeném území.


Npor. Bedřich Reicin jako velitel OBZ. Zdroj: VÚA

Vojenské obranné zpravodajství se zaměřilo především na dvě důležité oblasti. Jednak na vnitřní ochranu armády a jednak na její vnější obranu. V praxi to znamenalo, že vnitřní obrana se zaměřila na vytváření agenturních sítí u jednotek, sledování, kontrolu a prověřování mužstva, poddůstojníků a důstojníků. V této oblasti měl rozhodující slovo Bedřich Reicin. Karel Vaš řídil druhou část, jejímž prvořadým úkolem bylo zneškodňování nepřátelských agentů či diverzantů, a dále pátrání po kolaborantech a jiných osobách nepřátelských vůči Československu. Do jeho kompetence rovněž patřily bezpečnostní oddíly. Od samého počátku patřilo OBZ mezi důležitý nástroj komunistů, kterým ovlivňovali nejen dění v armádě. Drtivá většina příslušníků OBZ byla přitom členy komunistické strany či přívrženci komunistů.

Poválečné období

Po skončení války patřilo do hlavní činnosti OBZ pátrání po dokumentech Abwehru a Gestapa, které měly pomoci identifikovat zrádce a kolaboranty. V mnoha případech docházelo ke zneužití výslechů příslušníků Gestapa a „vyrábění“ protokolů na „zakázku“, které byly posléze použity a zneužity v poválečném zápase o armádu. Na druhou stranu příslušníci OBZ bojovali proti podzemním nacistickým organizacím, které terorizovaly české pohraničí. Od samého počátku své činnosti dodávalo OBZ důležité informace vedení KSČ. Byl to Bedřich Reicin, který významně přispěl do moskevských jednání ohledně složení poválečné vlády a doporučil Gottwaldovi obsadit důležité místo ministra národní obrany gen. Svobodou.


Karel Vaš, blízký Reicinův spolupracovník. Zdroj: VÚA

Po skončení války byl kpt. Bedřich Reicin dne 16. dubna 1945 jmenován do funkce náčelníka Hlavní správy obranného zpravodajství (HS OBZ). Npor. JUDr. Karel Vaš nastoupil na Reicinovo místo přednosty OBZ. Na konci roku 1945 byla ukončena branná pohotovost státu, čímž skončily i mimořádné pravomoci armády a obranného zpravodajství. Příslušníci OBZ však nadále pokračovali v zatýkání civilních osob. Jednalo se především o ruské emigranty, kteří byli ihned předáváni sovětským orgánům. Následně byli posláni do sibiřských gulagů, ze kterých se jich většina nevrátila.

Reklama

Samotný poměr sil v předsednictvu vlády i vládě samotné nezabránil komunistům v postupném ovládnutí ministerstva vnitra a bezpečnostních složek, které hrály velmi důležitou roli v boji o politickou moc. Nekomunistické strany si nebezpečí ovládnutí bezpečnostních složek plně uvědomovaly. Otázka byla, co s tím mohly dělat. Musíme mít na vědomí, že v té době neexistovala žádná legislativní norma, která by stanovila rámec činnosti a kompetence bezpečnostních složek. Neméně důležitým faktem byla neexistence parlamentu prakticky po celý rok 1945.


Poválečná fotografie brig. gen. JUDr. Jaroslava Procházky. Zdroj: VÚA

Hlavní správa obranného zpravodajství (HS OBZ) se pod Reicinovým vedením soustředila na vytvoření organizační struktury OBZ na nižších stupních a vypracování podrobných nařízení a směrnic pro jejich činnost. Již koncem roku 1945 byla OBZ prakticky nekontrolovatelnou organizací, přičemž Reicin, jako disciplinovaný člen strany, důsledně plnil úkoly, které obdržel od ÚV KSČ. Působnost a kompetence OBZ přitom nevycházely ze směrnic či nařízení MNO, ale z výnosů a nařízení HS OBZ, které podepisoval samotný pplk. Bedřich Reicin. V nařízeních z léta roku 1945 patřila mezi hlavní činnost OBZ vybudování sítě agentů a informátorů v řadách vojenských jednotek.

Od léta 1945 pak HS OBZ na základě hlášení podřízených složek zpracovávala jednou měsíčně Souhrnné zprávy o armádě. Náčelník HS OBZ pplk. Reicin, ale i další čelní představitelé OBZ zastávali zároveň významné funkce v KSČ. Komunistické vedení zase na oplátku považovalo OBZ za jednu z nejspolehlivějších bezpečnostních složek. Pracovníci OBZ velmi úzce spolupracovali s osvětovými důstojníky, což byli opět v drtivé většině případů komunisté.


Gen. JUDr. Alexej Čepička, ministr národní obrany. Zdroj: NA

V únoru 1946 se HS OBZ skládala ze čtyř oddělení, pomocného úřadu, fotolaboratoře, spisovny, evidence a hospodářské skupiny. Fakticky samostatnou součástí HS OBZ byla její zpravodajská služba. Funkci náčelníka HS OBZ zastával nadále pplk. Bedřich Reicin, jeho zástupcem byl pplk. gšt. Josef Černík. V čele zpravodajské školy stál pplk. pěch. Jan Kořínek. Celkově měla HS OBZ 97 osob – 58 důstojníků, 13 rotmistrů, 5 poddůstojníků, 12 vojáků a 9 občanských zaměstnanců. Škpt. Karel Vaš, šéf velmi důležitého 2. oddělení HS OBZ, patřil mezi nejbližší a nejvlivnější Reicinovy spolupracovníky. Od 1. ledna 1946 platila nová organizační struktura oblastních správ OBZ (OS OBZ). Skládala se z pěti oddělení, z nichž každé mělo několik samostatných referátů.

Na počátku roku 1946 mělo OBZ výsadní postavení v rámci armády i bezpečnostních složek ministerstva vnitra. K tomuto postavení významně napomohl rovněž ministr národní obrany gen. Ludvík Svoboda, který Reicinovi fakticky bezmezně důvěřoval a nechal uvést v život prakticky veškeré jeho armádní návrhy. Nakonec se OBZ podařilo dosáhnout toho, že všechny bezpečnostní služby měly povinnost při získání jakýchkoliv informací z politického a obranného zpravodajství informovat vedení OBZ.


František Suchomel. Zdroj: Odbor personální evidence MNO

OBZ nadále zaměřovalo svou pozornost na armádu, přičemž Bedřich Reicin odpovídal vedení KSČ za kádrovou politiku v armádě. Mimořádnou pozornost věnoval generálům a důstojníkům, kteří zastávali významné funkce v armádě. Vedl jejich podrobnou kartotéku, ke které neměl nikdo přístup. Vedení OBZ mělo k dispozici podrobné informace o všech rotmistrech a důstojnících v armádě. Vliv OBZ však sahal i mimo armádu. Využívalo například členství svých příslušníků v jiných politických stranách k získávání důležitých informací. Svou pozornost věnovalo OBZ rozhlasu a tisku.

Reklama


Bedřich Reicin. Zdroj: Odbor personální evidence MNO

Poslanci nekomunistických stran soustavně kritizovali skutečnost, že HS OBZ a OS OBZ u jednotlivých vojenských oblastí tvořily relativně samostatnou kategorii důstojníků, která nebyla podřízena velitelům daných oblastí a náčelníkovi HŠ MNO. Z toho důvodu vydal gen. Boček 1. dubna 1946 výnos, kterým jednotlivé složky OBZ sloučil do 5. oddělení štábů jednotlivých velitelských oblastí, včetně jim podřízených složek. Na další interpelace tak bylo odpovídáno, že OBZ již neexistuje. Komunistům se podařilo do února 1948 vybudovat prakticky informační monopol, kterého využívali v boji o získání monopolní politické moci. V polovině roku 1947 se tak nekomunistické strany staly prakticky bezmocnými vůči zneužívání pravomoci ministra vnitra a bezpečnostních složek komunisty.

Únorový puč

Po 25. únoru 1948 mohlo 5. oddělení HŠ začít naplno s „očistou“ armády od „nespolehlivých živlů“. Jinými slovy – od důstojníků, kteří za války aktivně bojovali na západní, ale i východní frontě. Do konce roku 1950 tak byli z armády propuštěni prakticky všichni letci, kteří za války bojovali v řadách britského Královského letectva. Armádní poradní sbor (APS) na svých zasedáních, kterých se zúčastnil i Reicin, od března do září 1948 rozhodl o propuštění stovek důstojníků. Rozhodoval tak na základě jmenných seznamů, které připravovala studijní skupina 5. oddělení HŠ pod vedením plk. Josefa Musila. Výsledkem poúnorových armádních čistek bylo propuštění 2965 důstojníků z celkového počtu 13 366 (22 procent).


Bedřich Reicin po svém zatčení. Zdroj: NA

V září 1948 byl Bedřich Reicin jmenován náměstkem ministra národní obrany pro kádrovou práci. Zároveň vznikla Hlavní kádrová správa MNO – X. odbor, do jehož čela byl postaven blízký Reicinův spolupracovník gen. Jan Čermák, bývalý přednosta 5. oddělení 2. vojenské oblasti. Další z nejbližších spolupracovníků Reicina, gen. Ludvík Klen, se stal náčelníkem 2. oddělení hlavního štábu. Náčelníkem 5. oddělení HŠ byl ustanoven gen. Josef Musil, který – stejně jako výše uvedení generálové – vděčil za své hodnosti právě Reicinovi. Všechny tyto odbory byly podřízeny přímo Reicinovi, který se stal nejmocnějším mužem v armádě.


Gen. Ludvík Klen. Zdroj: Odbor personální evidence MNO

Pracovníci 5. oddělení HŠ se v této době aktivně podíleli na provokacích, brutálních způsobech vyšetřování nevinných důstojníků, které tak připravovali na hlavní přelíčení ve vykonstruovaných procesech. Přímo se na tom podílel gen. Bedřich Reicin, gen. Josef Musil a plk. Richard Mysík, přednosta pátrací skupiny 5. oddělení. Úkoly ve většině případů vydával Reicin. Výsledkem byly nejen vysoké tresty odnětí svobody, ale tresty smrti pro nepohodlné důstojníky (gen. Heliodor Píka, mjr. Jaromír Nechanský a další). Sadismus příslušníků vyšetřovací skupiny R (realizační a výslechová) 5. oddělení se stal neblaze proslulým. Správce věznice 5. oddělení, pověstného „Domečku“ na Hradčanech, škpt. František Pergl byl ztělesněním brutálního pochopa komunistické moci. Zdatně mu v tom napomáhali mjr. Ludvík Turek, por. Václav Bláha, ale i pplk. Karel Bohata, zástupce náčelníka vyšetřovací skupiny.

Reicinova labutí píseň

Změna na postu ministra národní obrany v dubnu 1950, kdy gen. Svobodu vystřídal JUDr. Alexej Čepička, znamenala začátek konce Bedřicha Reicina i 5. oddělení HŠ. Čepička rozhodně nemínil nečinně přihlížet budování Reicinova „království“ uvnitř armádních složek. Navíc se jednalo o dobu, kdy se hledala a také našla nová záškodnická centra, a to na nejvyšších státních i stranických postech. Nový ministr národní obrany byl písemně informován o nezákonnostech řadou uvězněných důstojníků, z nichž mnozí na vlastní kůži zažili vyšetřovací metody 5. oddělení.


Plk. Richard Mysík. Zdroj: Odbor personální evidence MNO

Dne 8. února 1951 byl gen. Bedřich Reicin zatčen. Následovalo zatčení jeho nejbližších spolupracovníků (Musila, Klena, Vrby). Od 1. ledna do 11. září 1951 bylo zatčeno dalších 67 pracovníků 5. oddělení. Reicin byl ve vykonstruovaném procesu s „protistátním spikleneckým centrem“ Rudolfa Slánského odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven. Byl popraven za trestnou činnost, které se nedopustil. Jeho skutečná trestná činnost, kterou navíc vždy konal se souhlasem vedení komunistické strany, se nikdy nestala předmětem obžaloby. Gen. Musil byl popraven v lednu 1954. Plk. Mysík spáchal sebevraždu. Odsouzeni byli i sadističtí vyšetřovatelé Pergl, Bohata, Souček a řada dalších. Došlo i na Karla Vaše, jenž se ve vězení ocitl mezi těmi, které tam poslal. Ve vězení však tito komunističtí katani strávili mnohem méně času než jejich oběti. Velké části z nich udělil prezident Zápotocký milost.


Jan Vaněk. Zdroj: Odbor personální evidence MNO

Na místo 5. oddělení HŠ vznikla 15. srpna 1950 Hlavní informační správa (HIS), ale již 1. dubna 1951 bylo zřízeno Velitelství vojenské zpravodajské služby, jež se 29. května 1952 přeměnilo na Hlavní správu vojenské kontrarozvědky (HS VKR), která byla posléze začleněna do struktur ministerstva vnitra.

Kdo byl Bedřich Reicin (* 29. 9. 1911 Přerov – † 3. 12. 1952 Praha)

Bedřich Reicin se narodil 29. září 1911 v Přerově v židovské rodině. V roce 1921 nastoupil na reálné gymnázium v Plzni a později na německou obchodní akademii. Od svých mladistvých let se intenzivně zajímal o komunistické hnutí. V roce 1928 po vánočních prázdninách nenastoupil do školy. V té době již pracoval jako placený funkcionář KSČ. Čím dál více a častěji se dostával do rozporu se zákony. Byl mnohokrát zatčen, vyšetřován a krátkodobě vězněn. V dubnu 1930 nastoupil do pražské redakce časopisu Mladá garda. Od roku 1938 pracoval jako redaktor pro Rudé právo. Po německé okupací českých zemí byl dvakrát zatčen (24. března a 27. dubna). V říjnu 1939 byl propuštěn z vězení. Rok nato opustil se svou ženou legálně (nikoliv jako spolupracovník Gestapa) Protektorát (díky rozhodnutí Ústředí pro vystěhování Židů – Zentralstelle für Jüdische Auswanderung) a vycestoval do Sovětského svazu. Po svém příjezdu do SSSR navázal úzký kontakt s Gottwaldem a Kopeckým. Dne 8. února 1942 byl prezentován jako branec u vznikající československé vojenské jednotky. Okamžitě po svém příjezdu do Buzuluku začal s budováním ilegální komunistické organizace. Shromažďoval zejména informace o vojenských osobách, od mužstva po pplk. Ludvíka Svobodu. Tyto zprávy předával vedení strany do Moskvy. Bedřich Reicin, který se v Československu vyhýbal prezenční službě, byl překvapivě poslán do důstojnické školy. Školu však absolvoval velmi dobře. Po jejím ukončení nenastoupil na velitelské místo, ale do osvětového aparátu, aby v řadách československé armády šířil komunistickou a prosovětskou propagandu. Koncem ledna 1943 odešel 1. československý samostatný polní prapor pod vedením pplk. Svobody na frontu. V roli osvětového důstojníka praporu odjel na frontu i rotný Reicin. U Sokolova byl zasažen náhodnou střelou a lehce zraněn. Následně byl vyznamenán Řádem rudé hvězdy. V květnu 1943 nastoupil do funkce zástupce osvětového důstojníka brigády a byl povýšen do hodnosti podporučíka. V lednu 1945 došlo k významnému mezníku v jeho životě. Byl jmenován přednostou vojenského obranného zpravodajství (OBZ) 1. československého armádního sboru v SSSR. Následovala doslova raketová, ale poměrně krátká vojenská kariéra. Dne 1. května 1945 byl jmenován do hodnosti štábního kapitána. Již 10. května 1945 následovalo povýšení na majora a vzápětí, 1. srpna 1945,  na podplukovníka. K 1. říjnu 1946 byl povýšen do hodnosti plukovníka a na podzim roku 1948 do hodnosti brigádního generála, 1950 již divizní generál. V prosinci 1950 byl odvolán ze všech funkcí, a již 8. února 1951 zatčen. Následovaly kruté fyzické i psychické výslechy. Na konci výslechů čekal pro muže, který celý život plnil příkazy strany, trest smrti. Dne 3. prosince 1952 byl Bedřich Reicin popraven.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Fakta a svědectví 5/2009 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více