Protože jihoafrická armáda musela řešit specifické bojové úkoly, preferovala kanon ráže 76 mm. Menší ráže umožňovala naložit větší množství munice a zvýšit rychlost střelby. Nicméně bylo jasné, že zahraniční uživatelé, jejichž protivníci mají k dispozici těžkou techniku, budou zřejmě požadovat kanon větší ráže.

Lovec tanků

V roce 1990 byl jako soukromá iniciativa firmy Reumech OMC, výrobce Rooikatu, zahájen vývoj vozidla vyzbrojeného 105mm kanonem s drážkovaným vývrtem hlavně. Stejně jako v případě Rooikatu byla firma Reumech odpovědná za finální montáž, zatímco věžový komplet dodávala společnost LIW, součást koncernu Denel. Vývoj vozidla byl dokončen v roce 1994 a bylo připraveno zahájení sériové výroby na požadavek klientů.

Korba byla až na drobnosti identická se svým původním vzorem, věž navenek také. Vzhledem k nárůstu celkové hmotnosti dostal Rooikat větší, 105mm kola s možností změny tlaku za jízdy. S ohledem na potenciální zákazníky bylo vozidlo vybaveno výkonnější klimatizací a účinnějším chlazením.

Největší změny doznalo vnitřní vybavení věže. Původní kanon byl nahrazen výkonnější zbraní GT7 ráže 105 mm, která má délku zákluzu 600 mm a zpětný ráz 200 kN. Kanon je schopen používat plné spektrum munice 105 mm NATO. Vzhledem k větším rozměrům munice bylo nutné omezit palebný průměr na 32 nábojů. Hlavním úkolem vozidla je boj s obrněnou technikou protivníka, takže většinu palebného průměru tvoří podkaliberní munice s šípovou stabilizací, oddělitelným vodicím pouzdrem a stopovkou (APFSDS-T Armour Piercing Fin Stabilized Discarding Sabot-Tracer).

Rooikat 105 vyzbrojený kanonem GT7 ráže 105 mm

Upraven byl systém ovládání zbraní FDS (Fire Direction System), který se nabízí ve třech konfiguracích. Low level FDS, zahrnuje elektromechanický pohon odměru a náměru s dvoustupňovou stabilizací. Velitel je vybaven plně otočným panoramatickým zaměřovačem CS 30 s měnitelným zvětšením (3x, 6x a 9x) pro vyhledávání cílů. Zaměřovač střelce je vybaven denní a noční větví a je mechanicky propojen s hlavní kanonu. Medium level FDS má přidaný systém řízení palby. Ten je kromě jiných balistických hodnot munice identický s původním počítačem v Rooikat 76 mm. V High level FDS má zaměřovač střelce navíc nezávislou jednostupňovou stabilizaci. Prototyp vozidla byl dokončen v provedení Medium level FDS.

Kromě toho jsou nabízeny pakety „příplatkové výbavy“. Stabilizovaný nebo nestabilizovaný panoramatický zaměřovač velitele, zaměřovač střelce vybavený modernějším zesilovačem zbytkového světla, případně termokamerou, navigační systém GPS nebo INS, ochrana proti zbraním hromadného ničení a systém detekce jaderného výbuchu.

Na přání zákazníka lze namontovat jiné radiovybavení a jiné kulomety. Pro chudší nebo méně náročné zákazníky je možný také „downgrade“ demontáží meteosondy a zjednodušením algoritmu výpočtu oprav střelby.

Proti letadlům

Firma Kentron použila podvozek Rooikatu k vývoji protiletadlových systémů. V roce 1990 byl dokončen PL systém ZA-35 s novou věží vyzbrojenou dvojicí rychlopalných kanonů GA 35 ráže 35 mm firmy Lyttleton Engineering. Věž je dvoumístná a řešením připomíná německý systém Gepard. V přední části je místo střeleckého radaru stabilizovaná hlavice IORT (Integrated Optical Radar Tracker) s radarem pracujícím v pásmu K (18–24 GHz), TV kamerou a IR čidlem.

Průzkumná verze Rooikat 35 s rychlopalným kanonem GA 35

Vyhledávání cílů zajišťuje přehledový radio - lokátor EDR 110. Zajímavostí je možnost zvednout při střelbě ze stacionárního postavení anténu do výšky 5 m a tak zvýšit dosah radaru. Střelecký počítač dokáže údajně sledovat 100 cílů. Údaje o nich je ZA-35 schopen předávat datalinkem dalším vozidlům, která vlastní přehledový radiolokátor nemají.

Kanony GA 35 mají kadenci 550 výstřelů za minutu. Zásobníky mají kapacitu 230 nábojů a jsou vyměnitelné do 8 min. Používají se dva druhy munice: tříštivo-trhavá se zvýšeným střepinovým účinkem HE FRAG (High-Explosive FRAGmentation) a průbojná se zápalným účinkem AP-I (Armor Piercing Incendiary). Penetrátor AP-I je schopen ve vzdálenosti 1000 m probít 100 mm silnou ocelovou desku. Hmotnost vozidla stoupla z 28 t na 34 t.

Dalším vozidlem pro potřeby vojskové PVO bylo ZA-HVM (High Velocity Missile), vyzbrojené protiletadlovými řízenými střelami SAHV-3 (Surface-to-Air High Velocity-3). Věž je prakticky shodná se ZA-35, ale místo kanonů jsou po obou stranách dvojice kontejnerů s SAHV-3.

SAHV-3 dosahuje rychlosti 3,5 M, má maximální dálkový dosah 12 000 m a maximální výškový dosah 7500 m. Je schopna zasahovat letouny od výšky 30 m a vrtulníky od 5 m. Minimální vzdálenost pro odpal je 800 m. Cíl ničí hlavicí s hmotností 20 kg vybavenou předfragmentovaným pláštěm a odpalovanou radiovým přibližovacím zapalovačem. Přebití vozidla trvá stejně jako v případě ZA-35 8 min.

Protiletadlová verze ZA-HVM vyzbrojená protiletadlovými řízenými střelami SAHV-3

Původně se uvažovalo, že každá palebná baterie bude tvořená třemi ZA-35 a jedním ZA-HVM. Ale program dalšího vývoje obou vozidel byl zastaven a zůstalo jen u prototypů.

Pro průzkumníky

Protože má Rooikat motor vzadu, padla možnost vyvinout na stejné platformě bojové vozidlo pěchoty, nebo obrněný transportér. Ne, že by to vůbec nešlo (viz BTR-60 až BTR-90), ale vždy je třeba posoudit praktičnost takového řešení. Nabízela se však možnost vyvinout průzkumné vozidlo vyzbrojené automatickým kanonem.

Úprav nebylo mnoho. Korba i věž jsou navenek prakticky shodné s Rooikatem 76mm. Změny se týkají vnitřního uspořádání. Do věže byl zastavěn rychlopalný kanon GA 35, tedy stejná zbraň, jakou používá PL systém ZA-35. Protože má kanon bezčlánkový přívod munice, odpadla potřeba nabíječe a věž je jen dvoumístná.

PPL systém ZA-35 s novou věží vyzbrojenou dvojicí rychlopalných kanonů GA 35 ráže 35 mm

Průzkumné vozidlo Rooikat 35 bylo vyvíjené především pro export. Došlo k postavení prototypu a výkresová dokumentace byla připravena do fáze možného spuštění výroby v případě objednávky. Zatím se však žádný zájemce nenašel.

Posledním typem vozidla, které bylo odvozené od průzkumné verze, se stal Rooikat 35/ZT-3. Markantním rozdílem bylo doplnění odpalovacího zařízení pro tři protitankové řízené střely ZT-3 Swift na levou stranu věže.

Řízená střela ZT-3 je tvarově i konstrukčně velmi podobná americké střele BGM-71 TOW, liší se však naváděním po laserovém paprsku. Využívá systém poloautomatického navedení na záměrnou SACLOS (Semi-Automatic Command to Line Of Sight), takže střelci stačí udržovat cíl uprostřed záměrného kříže.

Střela má jednoduchou kumulativní hlavici s udávanou průbojností 680 mm pancíře z homogenní válcované oceli RHA (Rolled Homogeneous Armor). S rozvojem explozivních představných pancířů byla vyvinutá střela ZT-3B Ingwe, která má tandemovou kumulativní hlavici s průbojností 1000 mm RHA a digitálním autopilotem. Kontejner je shodný takže pro střely Ingwe je možné použít stejné odpalovací zařízení.

Na otočené věži Rooikatu je vidět jedno z mála taktických označení

Střela s celkovou hmotností 28,5 kg má maximální dosah 5000 m. Výrobce udává pravděpodobnost zásahu cíle na 95 %. Vezený palebný průměr měl být devět střel v kontejnerech. Toto vozidlo však zůstalo pouze ve fázi projektu a prototyp se nestavěl.

Ještě se vrátíme ke zkušebním platformám, které posloužily při vývoji Rooikatu. Jedna z nich posloužila k přestavbě na technologický demonstrátor vozidla s elektrickým pohonem CVED (Conventional Vehicle Electric Drive). Kromě jihoafrických firem, na projektu participovaly německé Kessler Magnet Motor, MTU a francouzský Hotchinson. Vozidlo bylo představeno na Africkém veletrhu letecké a obranné techniky AAD 2006 (Africa Aerospace & Defense Air Show).

Rooikat není typickým zástupcem obrněných vozidel, ale typem vyvinutým pro specifické podmínky. Na exportním neúspěchu se podílí kombinace dvou faktorů. V počátcích to byla izolace Jihoafrické republiky. Po zrušení režimu apartheidu zase změny, které souvisely se zánikem bipolárního dělení světa a nadbytek levné výzbroje nabízené kdysi znepřátelenými zeměmi. A nic na tom nezmění ani fakt, že pro plnění některých úkolů v konfliktech malé intenzity by byl Rooikat zřejmě lepší než „pohrobci“ studené války, tedy technika vyvíjená pro rozhodující konflikt východ–západ.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 5/2011 vydavatelství Naše Vojsko.