Bison - betonem pancéřovaný nákladní vůz

Autor: František Aubrecht / Aubis 🕔︎︎ 👁︎ 21.182

Bison bylo improvizované lehké obrněné vozidlo, často označované jako mobilní kulometné hnízdo. Bison byl vyráběn v Británii v období invazní krize v létech 1940-1941. Založený na podvozcích řady různých nákladních vozů, vyznačoval se tím, že jeho bojový úsek byl chráněn vrstvou betonu. Bisony byly využívány královským letectvem (RAF) na ochranu letišť a také příslušníky Home Guard. Dostaly obecné pojmenování „Bison“ podle svého hlavního výrobce.

Potřeba

Bizon je dobrou ilustrací zoufalého stavu britské obrany v létě 1940. Nezbytnost podobných zařízení vznikla po pádu Francie v červenci 1940, kdy britská vláda vyvinula obrovské úsilí připravit se na hrozící německou invazi. Jedním z problémů byla obrana letišť proti výsadkovým jednotkám.

Reklama

Ideální řešení pro ochranu otevřených prostranství přistávací plochy bylo pomocí tanků a pancéřových vozidel. Nicméně, britská armáda postrádala těžké vybavení, neboť jeho velká část byla opuštěná během evakuace Dunkirku. Náhrada těchto ztrát byla nezbytná, vytvořit takové zbraně bylo ale možné jen tehdy, když tyto alternativní systémy nebudou při výrobě potřebovat suroviny a zdroje nezbytné pro výrobu konvenčního vojenského materiálu.

Bison byl v podstatě účinné mobilní kulometné hnízdo, které mohlo vlastní silou dojet do obranné pozice, kdykoli potřebovalo, nebo dokonce být použité jako nástroj blokování vzletových a přistávacích drah proti výsadku.

Bison byl vynálezem Charles Bernarda Mathewse, což byl ředitel společnosti Concrete Ltd. V této době, bylo možno potkat mnoho pokusů o improvizovaná pancéřovaná vozidla, ale Mathews měl k dispozici zdroje a zkušenosti a také profesionální přístup.

Mathews a jeho obchodní společník John Goldwell Ambrose totiž působili u Royal Engineers a měli zkušenost z válečných prací s betonem, včetně prefabrikovaných kulometných hnízd a podzemních krytů během první světové války. Jednou z Mathewsových opravdu neobvyklých myšlenek byl nápad umístit mnoho betonových koulí velikosti fotbalového míče na vrcholu protileteckého krytu, přičemž předpokládal, že energie pumy nebo dělostřeleckého náboje se vyčerpá tříštěním těchto koulí a neprobije střechu krytu.

Mathews zakoupil dvacet čtyři starých podvozků nákladních vozů, na jejichž základě vytvořil prototyp pancéřového bojového prostoru a předvedl své dílo místním vojenským úřadům. Mathews dostal souhlasný posudek a byl schopen produkovat verzi, která vyhovovala požadavkům armády. Mathews řekl: „Mobilní betonová kulometná hnízda nikdy nebudou nahrazovat pancéřová vozidla a tanky, ale nepřítel by v nich našel opravdu vážnou překážku. Jejich velkou výhodou je, že kdokoliv je může udělat – jakmile ví jak“.

Bojové jméno Bison vzniklo z názvu Mathewsovy společnosti a stalo se označením pro všechna tato vozidla.

Concrete Ltd. získávala podvozky, kde se dalo. Mnoho z nich pocházelo ze starých vozidel, a některé dokonce pocházely z let první světové války, jeden dokonce sloužil jako požární stříkačka a některé dokonce bylo nutno přestavět z loukoťových kol s plnými obručemi na kola vybavená vzduchem plněnými pneumatikami. V tomto období je nepravděpodobné, že by mohl být takto obětován relativně moderní vojenský nákladní vůz, příliš cenný pro dobu, kdy byly jen obtížně nahrazovány ztráty u Dunkirku. Pracovalo se s různými druhy podvozků, Neexistuje nic takového jak standardní Bison. Rozličné podvozky nákladních vůz každého tvaru a velikosti byly nasazeny do služby, pokud byly schopny zvládnout hmotnost betonových nástaveb. Bisony se tudíž nevyhnutelně lišily v detailech, ale v zásadě vznikly tři výrazné typy:

Reklama

Typ 1 byl nejlehčí. Měl zcela pancéřovanou kabinu a malé pancéřované bojové oddělení se střechou z plachtoviny.

Typ 2 měl plachtovinovou střechu kabiny řidiče a samostatný, plně uzavřený bojový úsek podobný nevelké krabičce vzadu – komunikace mezi řidičem a posádkou tak byla dost obtížná.

Typ 3 byl nejtěžší a největší, s přilehlou kabinou a bojovým oddělením kompletně uzavřenými v betonovém pancíři. Kabina řidiče byla kryta plachtovinou a spojena s plně opancéřovaným bojovým prostorem v jeden celek.

Produkce

Ocel byla drahocenným válečným materiálem, proto se beton jevil jako výhodný materiál pro pancéřování těchto kulometných hnízd. Byly používány podvozky jakýkoliv nákladních vozů, které byly k dispozici, ačkoli váha z betonu znamenala , že vhodné byly jen nejtěžší z podvozků, schopné si s touto hmotností poradit.

Nákladní vozy přijely do Stourtonových závodů Concrete Ltd. v Leedsu, kde byla odstraněna původní kovová karoserie a nahrazena dřevěným bedněním. Uvnitř tvarovacích forem byly jako výztuha umístěny tři pláty pancéřového plechu a vše pak bylo ponecháno zatvrdnout. Velká pevnost betonu byla zajištěna použitím bauxitového cementu. Výrazným rysem Bisonů jsou charakteristické hřebeny, vzniklé v mezerách mezi prkny bednění.

Střecha bojových prostorů byla prováděna z prefabrikovaných betonových dílů. Stěny byly asi 6 palců (150 mm) silné a byly schopny dobře odolat střelbě z kulometu vzoru Bren a protipancéřováým střelám.

Není možné přesně určit, kolik Bisonů bylo vytvořeno; odhady kolísají mezi dvěma až třemi sty. Kvůli odolnosti betonu nějaké stopy po Bisonech zbývají dodnes, neboť betonové nástavby byly pro mírové potřeby nepoužitelné, a tak vozidla byla obvykle zanechána na místě své poruchy nebo služby. A jestliže netvořila překážku na cestě nebo polním pracem, setrvala na místě desítky let. Tento osud samozřejmě stroje, vyrobené z recyklovatelných surovin přirozeně minul.

Existence těchto mobilní kulometných hnízd se tehdy dočkala významné publicity. Stručně byly zmíněny v The Times a detailněji v časopisu The Commercial Motor.

Výkon

navzdory nevyztuženému betonu se špatnou odolností proti těžkým pěchotním zbraním byly docela postačující k obraně proti lehce ozbrojeným německým výsadkovým oddílům, což byl jejich předpokládaný nepřítel u polních letišť.

Tvůrci bylo důrazně prohlašováno, že toto nejsou „pancéřovaná vozidla“, ale pouze mobilní kulometná hnízda, která by mohla být přestěhovávána z místa na místo podle potřeby, v první řadě k ochraně přistávacích ploch letišť. Přiměřěnost nasazení těchto vozů k obraně letišť vychází i z faktu, že díky specifice letištních ploch – rovné plochy, žádná strmá stoupání ani klesání – budou schopny svou úlohu dobře plnit. V případě napadení nebo pokusu o výsadek se počítalo s tím, že vozidla zaujmou pozice a budou vést boj jako klasická stacionární opevněná kulometná hnízda.

Reklama

Bylo proklamováno, že Bisony jsou schopny cestovat „rychlostí normálního nákladního vozu“, ale v praxi většina z nich měla vůbec potíže se pohybovat. Problémy plynuly především z jejich nadměrné hmotnosti, nedostatečného výhledu z kabiny řidiče, a z přehřívání motoru vzhledem k obvykle zmenšenému chladiči. Některé se pokazily úplně a byly buď odvlečeny, nebo opuštěny na místě. Ty postavené na podvozcích parních nákladních vozů fungovaly dobře a poradily si i s vyšší hmotností, jakmile byly odstraněny velké parní kotle. Tím se ale výrazně snížil jejich dojezd.

Památky

Kompletní Bison typ 2, rekonstruovaný z existujících částí a podvozku dobového nákladního vozu, je možno vidět v Tankovém museu Bovington. Tento exemplář je postaven na bázi třítunového nákladního vozu Thornycroft Tartar 6 x 4 pravděpodobně z r. 1931, poháněného čtyřválcovým motorem o výkonu 74 bhp. Podvozek zde použitý pocházel z vojenského vozu s předním řízením Tartar, užívaného jako třítunový nákladní vůz pro řadovou službu. Vojenské modifikace vozů Tartar měly jednoduchou montáž kol na zadní ose, civilní modely měly zdvojená zadní kola, tedy na každé straně 2.

Přístup do bojového prostoru byl vytvořen otvorem, vyřezaným do podlahy nákladního vozu. Obrněná dvoumístná kabina je otevřená a vyvýšená, byla přístupná pro řidiče a velitele vozu pouze šplháním. Rané exempláře používaly jedinou obdélníkovou krabici nad oběma sekcemi, vytvořenými jako samostatné skříně. Některé exempláře byly kvůli úspoře hmotnosti postaveny s nepancéřovanými kabinami řidiče. Ačkoli byly často dělány pokusy chránit motor a zranitelný chladič, ochranu tvořila obvykle pouze lehká ocelová deska nad polovinou chladiče a spodek chladiče a převodovka řízení zůstávaly ještě nechráněné.

Muzejní Bison byl postaven poměrně nedávno Muzeem armádní dopravy v Beverley (Museum of Army Transport). Je tvořen originálním zadním kulometným hnízdem na originálním podvozku, s přední kabinou jako soudobou replikou. Vůz není opatřen – na rozdíl od originálu - padacími dveřmi v podlaze bojového prostoru. Zavěšení tohoto exempláře spočívá na osách, ve snaze vyhnout se zploštění pneumatik.

Podle Lincolnshire Aviation Heritage Centre byl tento Bison užíván jednotkou Home Guard k obraně základny RAF Digby. Později ve válce, když byla důležitost základny Digby přehodnocena, nebyla požadována další ochrana letiště. Vozidlo bylo dočasně uskladněno ve Ferrybridge, Yorkshire a bylo užíváno pro obranu zátarasu na silnici A15, jen kousek od Sleafordu. Koncem války bylo zanechané v mlází po straně silnice A15 blízko Quarington Lane, kde také skončila jeho kariéra. V pozdějších letech byl lidmi rozebírán a vandalsky ničen do té doby, než byl nakonec jeho podvozek přestavěn pro použití jako zemědělský přívěsný vozík. V roce 1988 se Lincolnshire Aircraft Recovery Group dozvěděl o existenci těchto pozůstatků a výzkum odhalil, co to opravdu bylo.

22. března 1991 byly zbytky Bisona převezeny do Lincolnshire Aviation Heritage Centre; kde na nich ještě byly nalezeny zachovalé stopy maskovacího nátěru a jedna ze sekcí ještě nesla původní dřevěné bednění.

Na závěr ještě malá poznámka – firma Bison existuje dodnes.

Prameny:
http://en.wikipedia.org/wiki/Bison_concrete_armoured_lorry
http://www.thefewgoodmen.com/thefgmforum/threads/bison-concrete-armoured-truck.13829/
http://www.flickr.com/photos/massimofoti/5536289949/
http://www.tankmuseum.org/ixbin/indexplus?_IXACTION_=summary&_IXDB_=&_IXSPFX_=templates%2Fsummary%2Ftvod%2Fb&_IXFPFX_=templates%2Ffull%2Ftvod%2Ft&_IXbov_entry_number=E1992.210
http://www.warwheels.net/ThorneycroftBisonBovingtonTROWBRIDGE.html - pěkná galerie fotografií bovingtonského exempláře

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více