LRDG - Long Range Desert Group

Autor: Gebirgsjäger 🕔︎︎ 👁︎ 36.402

Long Range Desert Group (LRDG, Skupina dálkového pouštního průzkumu), britská průzkumná a přepadová jednotka působící v severoafrické Západní poušti za druhé světové války, se dá považovat za první moderní jednotku speciálních sil. Při svých misích způsobila silám Osy významnější škody než jiné britské konvenční jednotky o stejné síle, a to při minimálních vlastních ztrátách.

Západní poušť

Největší bitvy spojeneckých jednotek se silami Osy na severoafrickém bojišti za druhé světové války se udály v pouštních oblastech přiléhajících k pobřeží Středozemního moře. Pro výsledek války neméně důležité operace však probíhaly i hluboko v poušti v nekonečných písečných mořích ve vnitrozemí, které charakterizují obrovské plochy písečných dun s minimem života. V Libyjské poušti, trochu nelogicky pojmenované jako Západní poušť, táhnoucí se od pobřeží 1500 km na jih až k Tibesti a Džebelu a od údolí Nilu 1900 km na západ k tuniským a alžírským horám. Přes den zde teplota stoupá nad 60 stupňů, v noci klesá až pod bod mrazu. Oázy s vodou jsou tak daleko od sebe, že i kočovní nájezdníci, kteří tudy od nepaměti procházeli, si museli ponechat v ukrytých amforách její zásobu na pozdější dobu. Již pouhé cestování po rozlehlé Západní poušti bylo riskantní. A právě v tomto nehostinném světě prokázali v bojových akcích svou odvahu a mistrovství příslušníci Long Range Desert Group.

Reklama


Mapa severoafrického bojiště v letech 1940-1943



Západní poušť, domov LRDG

Formování jednotky

U zrodu legendární jednotky v roce 1940 stáli skuteční znalci Západní pouště. Angličan major Ralph Alger Bagnold, účastník 1. světové války a absolvent Královské vojenské akademie ve Woolwichi, byl spíš výzkumník než voják. Díky své originální práci o pohybech písečných dun byl přijat do Královské geologické společnosti. Během své vojenské služby v Egyptě ve 20. a 30. letech probádal neznámý terén Západní pouště a zjišťoval možnosti pro používání motorových vozidel a lehkých letounů v tamních podmínkách. Při dobrodružných cestách v poušti spolu s Guyem Prendegastem, tehdy kapitánem Královského tankového pluku, pozdějším velitelem LRDG, Billem Kennedy-Shawem, tehdy oblastním důstojníkem Súdánské politické složky, později zpravodajským důstojníkem LRDG, a Irem kapitánem Patrickem Andrewem Claytonem zmapovali dosud neznámé pouštní oblasti. Vyvinuli zásady cestování s motorovými vozidy v poušti - mimo jiné používání slunečního kompasu, vodního chladiče (systém hadiček a přepadových nádržek zvyšujících výkon chladiče motoru), protipískového žlabu a ukládání zásob potravin, vody a benzínu.

Bagnold se tyto bohaté zkušenosti rozhodl uplatnit ve válce a vypracoval návrh na vytvoření speciální pouštní jednotky pro průzkum a výpady do týlu protivníka. Předložil jej tehdejšímu veliteli britských sil na Středním východě generálovi siru Archibaldu Wavellovi. Ten s návrhem souhlasil a aktivně jej podporoval. Tak vznikla 3. července 1940 1. Long Range Patrol (LRP) a Bagnold se stal jejím prvním velitelem. Zpočátku tvořily LRP tři hlídky (bojové hlídky "T" a "W" a podpůrná hlídka "R"). K pátému prosinci téhož roku byla jednotka přejmenovaná na Long Range Desert Group.

Hlásit se mohou pouze muži, jimž nevadí tvrdý život, skrovné jídlo, nedostatek vody a spousta nepohodlí, muži vytrvalí a iniciativní“ - stálo v oběžníku, jímž v létě 1940 hledala britská armáda dobrovolníky do vznikající Dálkové pouštní hlídky. Dobrovolníci stáli ve frontě po stovkách. Ale dostat se do jednotky nebylo nijak snadné. Z jedné skupiny 700 uchazečů bylo přijato pouhých dvanáct. Kritéria pro přijetí nebyla zas až tak přísná, jak by si někdo mohl myslet. Skupina nehledala korzáry a zabijáky. Velení jednotky chtělo solidní, vyzrálé muže - chlapy, na které bylo v nouzi spolehnutí, schopné činnosti i v extrémních situacích, nejen v nebezpečí, ale také při únavě, strádání a nedostatku. Stejně jako odvaha, agresivita a drsná válečnická strohost se cenily vlastnosti jako vynalézavost, duchapřítomnost, trpělivost, otužilost, jakož i smysl pro humor. Bagnold dostal tip využít „ovčí farmáře“ - příslušníky novozélandské divize s tím, že umí jezdit v krkolomném terénu s náklaďáčky, které si umí i opravit. Podařilo se mu přesvědčit velitele divize generála Freyberga, aby mu povolil nábor dobrovolníků. Přihlásilo se jich více než tisíc a nad výběrem těch nejlepších z nich dohlíželi dva mladí novozélandští důstojníci Bruce Ballantyne a David Steele, kteří se následně sami osvědčili při velení hlídkám v poušti.

Reklama

Náročný počáteční výcvik, který zahrnoval kromě jiného techniky přežití v poušti, radiotechniku a komunikaci, demolice a řízení vozidel v písečných dunách, většinou proběhl v kasárnách Abbassia poblíž Káhiry.


Ralph Bagnold


Znak LRDG


Nášivka LRDG

Boje v poušti

První úkol dostala jednotka už zanedlouho po svém založení. Během italského vpádu do Egypta pronikla v září 1940 do Libye, kde monitorovala pohyby italských jednotek a potvrdila britskému velení fakt, že Italové nemají v této oblasti ofenzivní plány. Přitom stihla zničit italské polní letiště se zásobami benzínu a bomb.

Po prvních úspěších LRDG se tento útvar začal rozrůstat o další hlídky, které kromě Novozélanďanů tvořili i příslušníci jiných útvarů britské armády a dobrovolníci z Rhodesie, bílí farmáři navyklí pobytu v poušti, později přibyli i indičtí vojáci. V LRDG sloužil i jeden Čechoslovák - bývalý příslušník francouzské cizinecké legie četař Szanto. V roce 1941 již operovalo v poušti 10 hlídek ve složení 2 důstojníci a 28-35 příslušníků mužstva. Z nenápadných průzkumníků se stali obávaní „piráti pouště“, kteří dokázali citelně škodit nepříteli.

Pro hlídky nebylo ničím mimořádným strávit v poušti až tři týdny a překonat přitom více než 3000 km. Tato doba byla většinou vyplněna pozorováním nepřátelských kolon, ničením skladů zásob, nájezdy na německé a italské základny a sběrem zpravodajských informací. Jako odborníci na navigaci v nepřehleném pouštním terénu zajišťovali „pouštní taxikáři“ z LRDG přepravu agentů zpravodajské služby a specialistů Popskiho soukromé armády, SAS a dalších spojeneckých zvláštních jednotek. Za zmínku stojí také účast na operaci Flipper - útoku 11. komanda (skotského) na Beda Littoria s cílem zajmout nebo zlikvidovat velitele německého Afrikakorpsu generála Erwina Rommela. „Pouštní taxikáři“ měli po útoku odvézt údernou jednotku, která však v boji o budovu, kde Rommel vůbec nebyl, utrpěla těžké ztráty. Do pouště unikli jen jednotlivci a většinu z nich zavraždili beduíni spolupracující se silami Osy. S britskými jednotkami se po vyčerpávajícím jednačtyřicetidenním pochodu pouští setkali pouze dva muži z tohoto komanda.

Piráti písečných moří“ bojovali v Západní poušti od srpna 1940 do dubna 1943 a v tomto období byla jejich jednotka pouhých 15 dní bez operační činnosti. Na počátku tvořilo útvar pouhých 11 důstojníků a 76 mužů s 43 vozidly, v březnu již 25 důstojníků a 324 mužů se 110 vozidly, do konce bojů v Africe nikdy nepřevýšil počet vojáků pět stovek. Dokladem o jejich schopnostech a válečném štěstí je fakt, že v bojových akcích v poušti padlo pouhých 17 příslušníků LRDG.

Boje v Evropě

Vítězství Spojenců v severní Africe na jaře 1943 neznamenalo konec LRDG. Jednotka byla nasazena na ostrovech ve Středozemním moři, v Itálii a na Balkáně. V Jugoslávii a Albánii byly hlídky vysazeny letecky na padácích. Tyto akce však neodpovídaly výcviku a předchozí operační činnosti LRDG, proto při nich utrpěla citelné ztráty včetně v pořadí třetího velitele LRDG majora Johna Richarda Aesonsmithe, který padl 16. listopadu 1943 na ostrově Leros.
Po skončení druhé světové války zamítlo ministerstvo války žádost velitelů LRDG, aby jednotka zůstala ve službě v jihovýchodní Asii. Krátká, ale úspěšná historie Pouštní skupiny dalekého dosahu skončila rozpuštěním jednotky v srpnu 1945.

Výzbroj LRDG

Vozidla

Britské hlídky v poušti zpočátku používaly Fordy (F30 a F8), od léta 1942 jejich vozový park doplnily skvělé džípy Willys. Skutečným symbolem LRDG se stal nesmírně výkonný a odolný šestiválcový nákladní vůz Chevrolet 1533X2, který od března 1942 zcela nahradil poslední zbylé Fordy.

Ruční zbraně

Důstojníci používali revolvery Smith and Wesson 38, Enfield Revolver No. 2 Mk. I a Webley Mk. IV, oblíbená byla i pistole Colt 1911 A1. Z pušek byly ve výzbroji především karabiny Lee Enfield v několika verzích, také s granátometnými nástavci. Populární byly i americké samopaly Thompson M 1928.

Kulomety

Charakteristickou zbraní na vozidlech LRDG se stal kulomet Lewis Mk.I, dále se používaly různé modifikace kulometů Vickers (zejména dvouhlavňová verze K) a později i Browning M1919A4 a Browning M2HB.

Výbušniny

Reklama

Standardní byl ruční granát Mills vz. 36., k diverzím na komunikacích byly používány protitankové miny GS Mark V., na útoky proti letištím se používaly časované nálože „Lewes Bomb“.

Těžké zbraně

Na některých vozidlech byly lafetované italské rychlopalné protiletadlové kanony Breda 35 ráže 20 mm a protitankové kanony Bofors ráže 37 mm. Dále protitankové pušky Boys ráže 14 mm a pěchotní minomety ráže 51 mm s dostřelem do 500 m.


Vyzbrojený Chevrolet 1533X2

Zdroje:
J. Marek: Utajená válka v písečném moři (Střelecká revue 8/2007)
M. E. Haskew: Encyklopedie elitních jednotek druhé světové války
M. Asher: Zlikvidujte Rommela
S. Pressfield: Škorpion ve znaku
https://en.wikipedia.org/wiki/Long_Range_Desert_Group
Obrázky:
https://goo.gl/eov8D
https://goo.gl/SD6lX
https://goo.gl/Ho6Ez
https://goo.gl/lJ1KN
https://goo.gl/dA0Gv
https://goo.gl/y9rPT
https://goo.gl/EXTMa
https://goo.gl/pKwOH
https://goo.gl/NR0C1

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více