Armáda jako strážce demokracie? Případ Turecka: Závěr

Autor: Bc. Alexandr Ficker 🕔︎︎ 👁︎ 12.590

Závěr

Na začátku této práce byly nastíněny dva typy modelů fungování armády v demokratických státech. Pro pochopení role, jakou armáda zastávala v Turecku během 20. století, jsem se ve své práci přiklonil k druhému modelu na postavení armády. Tento model totiž poskytuje možnost analyzovat chování armády v širších souvislostech, aniž bychom o ní museli uvažovat jako o protistátním prvku.

Jedna z příčin silného postavení armády v Turecku má své historické kořeny již v Osmanské říší, kde byla armáda velmi důležitou složkou tehdejší společnosti. Tento historický faktor dopomohl armádě k udržení silného postavení v moderním Turecku. Tou druhou a neméně důležitou příčinou byla role, jakou armáda sehrála při vzniku Turecka. Pod velením Mustafy Kemala to byla armáda, kdo zajistil vznik nového státu. Za jeho vlády získala armáda téměř úplnou suverenitu na státním aparátu. V Turecku v této době, a ani pozdější, nedošlo k začlenění armády pod civilní kontrolu. Tuto téměř úplnou suverenitu si armáda udržela po celé 20. století.

Reklama

Hlavním důvodem, proč se armáda stala garantem sekularizovaného státu, byl vznik silné kemalistické tradice uvnitř armády samotné. Kemalismus, jak již bylo uvedeno, považuje náboženství za něco, co je neslučitelné s modernizací státu a svobodným rozvojem. Armáda si v důsledku intenzivních styků se západním světem a častým vysíláním vysokých důstojníků do západních zemí, kde tito velitelé získávali moderního vzdělání, zůstala po celé 20. století věrna své kemalistické tradici. Tento silný kemalistický vliv pak také určoval chování armády v situacích, kdy politická scéna Turecka byla ovlivňována náboženstvím.

Armáda v druhé polovině 20. století intenzivně dohlížela na politickou scénu a také zakročila ve chvíli, kdy získala pocit, že dochází k omezovaní kemalistického pohledu na Turecko. Prvním takovýmto zákrokem byl vojenský převrat roku 1961, kdy aktivně vystoupila proti DS, která začala využívat náboženství pro podporu své politiky. Tento zákrok, sice postrádal legitimitu, neboť armádní velitelé nejsou volenými činiteli, nicméně byl v souladu s kemalistickou tradicí a zabránil tak islamizaci turecké politické scény. Aby získala větší kontrolu nad politickou situací vytvořila v nové ústavě Národní bezpečnostní radu. Tento orgán, kontrolovaný amrádou, dohlížel na tureckou vládu a národní shromáždění. Jeho doporučení nabývaly i formy ultimát, jako tomu bylo v roce 1971. Díky tomuto orgánu získala paradoxně armáda kontrolu, nikdy však absolutní, nad tureckou vládou. Jeho pravomoci byly ještě posíleny po převratu v roce 1980, kdy armáda zesílila svůj nátlak vůči islamistickým skupinám.

V důsledku kombinace různých vlivů ztrácí armáda v posledních desetiletích 20. století svou mocenskou pozici ve společnosti. Dostává se tak pomalu ale jistě do pozice, jakou má armáda v západních demokraciích. Jeden z těchto vlivů vznikl díky rozporu kemalismu a tvrdé kontrole společnosti uplatňované NBR. Pakliže armáda chce v důsledku své kemalistické orientace modernizovat společnost, nemůže na druhou stranu potlačovat svobody, které tato modernizace přináší. Tím nejintenzivnějším a rozhodujícím vlivem, který působil vůči armádě, byl tlak ES(/EHS/EU). Z pohledu ES byla armáda nedemokratickým prvkem, který bránil přijetí Turecka do ES. ES ovšem nedokázalo postihnout všechny aspekty fungování, jež armáda ve společnosti zastávala. V důsledku svého tlaku vůči postavení armády a kritice NBR došlo k odstranění vlivu, který NBR měla. Z pohledu ES to byl krok správným směrem, který však měl i mnohé negativní aspekty. Došlo k odstranění armádního sekularizačního vlivu a kontroly, kterou armáda měla nad politickou scénou.

Tento krok směrem ke zdánlivě větší demokratizaci Turecka měl však za následek nárůst islamistických skupin. Ve volbách v roce 2002 zvítězila islamistická strana, která začala odbourávat dosavadní sekulární stát. ES v důsledku svého tlaku na pozici armády posílilo šance islámských fundemantalistů. Takovéto skupiny se nyní mohou volně seskupovat a je možné, že jejich vliv ve společnosti i na politické scéně bude nadále narůstat.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více