Storm Shadow

Autor: Martin Smíšek 🕔︎︎ 👁︎ 21.080

CASOM à la française

Britská potřeba nové zbraně s plochou dráhou letu a velkým doletem však trvala i po skončení studené války, což potvrdily také ztráty, které RAF utrpělo při ničení iráckých letišť za pomoci submuničních kontejnerů JP.233 ve válce v Perském zálivu v roce 1991. Požadavky na střelu byly revidovány počátkem devadesátých let ve studii Options for Change a v roce 1994 byla britským ministerstvem obrany vydána žádost o nabídku, která byla zaslána následujícím zbrojovkám: BAe/Matra (nabízejícím střelu Storm Shadow), McDonnell Douglas/Hunting (Grand SLAM), Texas Instruments/Short Brothers (Joint Stand-Off Weapon P3I), Hughes/ Smiths Industries (AirHawk), Daimler-Benz Aerospace/Bofors (KEPD 350), GEC-Marconi (Pegasus) a Rafael (Popeye Turbo).


Střely Storm Shadow mají být integrovány do arzenálu britských strojů Eurofighter Typhoon FGR.4 od výrobní řady Tranche 2 a série Block 15. Letoun zobrazený na snímku je kromě dvojice Storm Shadow vyzbrojen párem laserem řízených pum Enhanced Paveway II, protiradiolokačních střel ALARM a protiletadlových raket ASRAAM

Reklama

U společnosti BAe nejprve vsadili na spolupráci s GEC-Marconi, zakrátko však dostali pocit, že by to nemusela být právě ta nejlepší volba. Spojenectví s GEC-Marconi na vývoji společné střely Pegasus bylo ukončeno a BAe následně vstoupilo do stáje francouzské společnosti Matra. Svoji roli na tom sehrála snaha o sloučení těchto dvou společností sahající do roku 1992 a francouzské politické hrátky, kdy Francouzi naznačovali, že pokud ve výběrovém řízení nebude vybrán produkt společnosti Matra, sloučení francouzské a britské firmy by mohlo narazit na značné překážky v pařížských politických kruzích…

Nová střela měla splnit požadavky definované ve specifikaci Královského letectva SR(A) 1236 CASOM (Conventionally Armed Stand Off Missile), mezi něž mimo jiné patřily velkýdolet, autonomní navádění (vystřel a zapomeň), nízká radiolokační zjistitelnost, schopnost kopírovat terén země, účinná průbojná hlavice, vysoká spolehlivost a nízké provozní náklady.

Vítěz byl vyhlášen 25. června 1996 a stala se jím francouzsko-britská skupina firem BAe/Matra (od srpna 1996 sloučených do Matra BAe Dynamics, po dalších fúzích z ní pak v prosinci 2001 vznikla MBDA – Matra BAe Dynamics Alenia), které se výběrového řízení zúčastnily s typem Storm Shadow, jež vznikl na bázi francouzské střely s plochou dráhou letu APACHE AP. V programu CASOM tak nakonec byly upřednostněny především politicko-průmyslové aspekty kontraktu spíš, než ty čistě vojenské. Podle vysokých úředníků britského ministerstva obrany zodpovědných za akvizice, nebyl z hlediska svých bojových parametrů Storm Shadow právě premiantem, i když jeho technicko-taktické schopnosti byly považovány za „přijatelné“.


Tornado GR.4 (sériové číslo ZA462/AJ-P, výrobní číslo 271/BS092/3128) ze sestavy 61. 
perutě s podvěšenými střelami Storm Shadow, zachycené ve speciálním zbarvení,
provedeném ku příležitosti 60. výročí založení „Dambusters“, léto 2003

Ministerstvo obrany Velké Británie podepsalo kontrakt na vývoj a výrobu 936 střel typu Storm Shadow 4. února 1997. O zbraň se mezitím začalo zajímat i Armée de l’Air, které v prosinci 1997 objednalo 500 modifikovaných střel pod označením SCALP EG. Britský zbrojní průmysl se na celkové výrobě a vývoji Storm Shadow měl na základě smluv podílet z 65 %. Tento krok způsobil pro změnu rozbroje ve Francii, protože vyšachoval ze hry francouzskou společnost Aérospatiale, která se podílela na vývoji střely APACHE AP. Aérospatiale proto zahájila proti firmě Matra právní kroky, protože podle ní tímto ze strany Matry došlo k porušení předchozích úmluv. Britské ministerstvo následně Francouzům taktně připomnělo, že své peníze hodlá investovat do poněkud jiných produktů, než jsou právnická galapředstavení…

Práce na Storm Shadow byly zahájeny ihned po podepsání kontraktu v roce 1997. K prvnímu odpálení a následnému kompletnímu samonavedení střely na cíl došlo v prosinci 2000 na francouzské střelnici CEL u Biscarosse, mateřským nosičem zbraně byl letoun Mirage 2000N. Střela byla vypuštěna z výšky 6 100 m při M = 0,9. Prototyp posléze na Machově čísle 0,8 urazil vzdálenost 250 km a zasáhl svůj cíl. První „britský“ odpal z letounu Tornado GR.4 proběhl 25. května 2001. Na začátku roku 2002 skončily konstrukční práce a byla stanovena finální podoba střely pro sériovou výrobu. Dne 4. června téhož roku proběhl zkušební odpal střely sériového provedení. Test se uskutečnil na střelnici RFN Vidsel v severním Švédsku, nosičem zbraně byla francouzská Mirage 2000D. Do poloviny roku 2002 bylo RAF dodáno 50 až 60 kusů Storm Shadow, z nichž první pocházely z výrobního závodu ve Francii. Ve stejném období byla připravována výroba ve Velké Británii. Výrobní kapacita místního závodu MBDA posléze dosáhla 30 střel za měsíc. Doba výroby jednoho Storm Shadow trvala zhruba 10 až 12 měsíců. Do konce roku 2003 bylo RAF dodáno celkem 100 střel.

Jako primární nosič Storm Shadow v řadách Královského letectva bylo vybráno Tornado GR.4, do jehož arzenálu byly střely integrovány v rámci druhé fáze (Package 2) modernizace z varianty GR.1 na standard GR.4. Zpožďování modernizačního programu letadel Tornado však způsobilo odklad zavedení střel Storm Shadow do výzbroje RAF. Podle původního harmonogramu k tomu mělo dojít v prosinci 2001. Toto datum bylo později odsunuto na konec roku 2002 a posléze až na závěr roku 2003.

Stín s plochou dráhou letu

Reklama

Storm Shadow je řízená střela s plochou dráhou letu určená k ničení dobře bráněných stacionárních pozemních cílů zvláštní důležitosti (místa velení, spojovací uzly, skladiště zbraní a pohonných hmot, mosty, zařízení letišť a přístavů), přičemž může být vystřelena mimo dosah obranných zbraňových prostředků protivníka. Dosah střely je vyšší než 250 km (podle některých zdrojů dolet činí až 650 km). Podle původních plánů RAF měla být střela integrována do zbraňového systému letounů Tornado GR.4, Harrier GR.7 / GR.9 a Eurofighter Typhoon. Od použití na Harrierech se ale nakonec upustilo, místo toho by se střela měla dostat do arzenálu námořních hlídkových letounů Nimrod MRA.4.


Střela Storm Shadow je vyjímána z přepravního kontejneru před svým bojovým debutem v operaci Telic

Konstrukce rakety vychází přímo z francouzského typu APACHE AP, což je řízená střela s plochou dráhou letu, používaná francouzským letectvem pro ničení vzletových a přistávacích drah leteckých základen, k čemuž využívá kazetovou bojovou část. Do výzbroje Armée de l’Air byl APACHE AP zaveden v prosinci 2001. Drak Storm Shadow je tvarován tak, aby byla co nejvíce snížena možnost zachycení střely radiolokátory protivzdušné obrany protivníka. Příď zbraně tvoří odhazovací kryt, za nímž se nachází obrazová infračervená samonaváděcí jednotka, inerciální referenční modul s prstencovým laserovým gyroskopem, počítač a 10kanálový přijímač GPS. Obrazová infračervená samonaváděcí jednotka byla vyvinuta společným úsilím firem Marconi Electronic Systems (později Alenia Marconi) a Thomson-Torn Missile Electronics (dnes Thales). Autopilot střely při letu k cíli využívá informace od radiového výškoměru společnosti Thomson-CNI (dnes Thales), jehož pracovní mody se vyznačují nízkou pravděpodobností zachycení.


Tornado GR.4 (sériové číslo ZA600/AJ-L; výrobní číslo 122/BS039/3064) od 617. perutě, vyzbrojené dvěma Storm Shadow, připravené v ÚLu na základně Ali Al Salem k úvodní bojové akci operace Telic v noci z 21. na 22. března 2003

Za příďovou sekcí střely se nachází tandemová bojová část BROACH (Bomb Royal Ordnance Augmented Charge), jež vznikla v kooperaci firem BAe Royal Ordnance, Thomson-Thorn Missile Electronics a výzkumného arch Agency) spadajícího pod britské ministerstvo obrany. Jako první je umístěna kumulativní nálož, jejíž iniciaci zajišťuje kontaktní zapalovač na přídi střely a která v cíli vytvoří díru kruhového tvaru. Tímto otvorem pak do cílového objektu vletí druhá nálož průbojného typu. Obě nálože (každá samostatně) jsou navíc ve své zadní části opatřeny bezkontaktním zapalovačem MAFIS (Multi-Application Fuzing Initiation System), jenž byl vyvinut společností Thomson-Thorn Missile Electronics. MAFIS umožňuje odpálit nálože se zpožděním po dopadu, nebo v režimu vzdušného výbuchu při použití proti „měkkým“ cílům. Podle úhlu dopadu a dopadové rychlosti střely, jež může činit zhruba 100 až 300 m/s, by měl být BROACH schopen probít 2 až 4metrovou vrstvu železobetonu. Tato schopnost se potvrdila při srovnávacích zkouškách FCT (Foreign Comparative Test), iniciovaných v roce 1998 Pentagonem. Při zkouškách FCT na území USA dokázala bojová část BROACH probít železobeton o tloušťce 3,7 m, což je výkon srovnatelný s americkými průbojnými pumami GBU-28/B Paveway III.


Osádka provádí v hangáru na letišti Ali Al Salem předletovou prohlídku svého stroje, pří níž kontroluje i zbrusu nové Storm Shadow; noc z 21. na 22. března 2003

V horní části Storm Shadow, přibližně v polovině její délky, je zabudováno vysouvací křídlo. Na spodní straně se nachází vstup vzduchu k proudovému motoru Microturbo TRI 60-30 o tahu 5,4 kN. Pohonná jednotka vážící 66 kg má čtyřstupňový kompresor s tlakovým poměrem 6,3 a jednostupňovou turbínu. TRI 60-30 může být nastartován při Machově čísle M = 0,7 až M = 0,9 ve výšce do 7 500 m. V případě tohoto motoru není mazacím médiem olej, ale samotné palivo. Zadní partie střely jsou kromě výtokové trysky motoru opatřeny vodorovnými a zdvojenými svislými ocasními plochami, jež jsou na spodku rozšířeny o zdvojený stabilizační kýl.

Po shození z mateřského letounu se rozevřou křídla střely a ta ke svému cíli letí autonomně podle předem naprogramovaných dat, která mohou být do počítače rakety nahrána buď na zemi, nebo za letu z letounu-nosiče. Let Storm Shadow do cílové oblasti probíhá v malé výšce nad úrovní terénu (zhruba kolem 30 až 40 m) za stálé aktualizace její polohy podle GPS. Navigaci a navádění střely zabezpečuje její systém TERPROM (TERrain PROfile Matching). V závěrečné fázi letu Storm Shadow před cílem vystoupá, odhodí příďový kryt a odhalená obrazová infračervená samonaváděcí jednotka zachytí cílovou oblast, jejíž podoba je srovnána s nahranými referenčními daty připravenými při plánování mise. Pokud je dosaženo shody, jednotka identifikuje cíl a místo dopadu. Tento proces je stále opakován, protože s přibližujícím se cílem je možné získat jeho obraz s vyšším rozlišením, a tak postupně zpřesnit bod zásahu střely. Storm Shadow posléze přejde do strmého střemhlavého letu a zasahuje cíl bojovou částí BROACH.

Reklama


Během operace Telic bylo střelami Storm Shadow mimo jiné zasaženo velitelské středisko v Khargu. Vlevo se nachází snímek před útokem, vpravo je tentýž objekt po náletu

Střela je dodávána v hermeticky uzavřeném přepravním kontejneru o rozměrech 5,6 x 1,3 x 1,2 m. Storm Shadow jsou plněny palivem JP5 již ve výrobním závodě. Životnost zbraně v přepravním kontejneru činí 12 let.

Proti Saddámovi

Storm Shadow si svůj bojový debut odbyly ještě dříve, než v řadách RAF vůbec dosáhly plné operační způsobilosti. Velká Británie se stala součástí protisaddámovské koalice, takže když americké ozbrojené síly v druhé polovině března 2003 spustily vojenskou operaci Iraqi Freedom, Britové se do ní zapojili vlastními vojenskými akcemi v rámci operace Telic. Z proudových bojových letounů nasadilo Královské letectvo do akce stroje Tornado GR.4 / GR.4A / F.3, Harrier GR.7 a Jaguar GR.3.


Po obsazení Iráku koaličními vojsky v roce 2003 prováděli britští specialisté průzkum objektů zasažených střelami Storm Shadow, aby analyzovali jejich účinnost proti reálným vojenským cílům

Tornada GR.4 a GR.4A ze sestavy 2., 9., 12., 13., 31. a 617. perutě zahájily přesun do oblasti Středního východu ze základen na území Velké Británie dne 10. února 2003. Spolu s nimi byly na kuvajtské letiště Ali Al Salem v naprosté tajnosti přesunuty střely Storm Shadow, jejichž testovací program byl z důvodu jejich možného bojového nasazení nad Irákem značně urychlen – do operačního používání v řadách RAF se zbraň podle harmonogramu měla dostat až na konci roku 2003.

K prvnímu nasazení střel došlo hned na počátku letecké ofenzívy proti Iráku, jež byla zahájena v noci z 21. na 22. března 2003. Tornada GR.4 ze sestavy 617. perutě tehdy střelami Storm Shadow zaútočila na cíle ležící severně od Bagdádu. Britské piloty však úplně snadná práce nečekala. Osádka ve složení S/Ldr Knowles (pilot) a F/Lt Andy Turk (navigátor) byla při cestě k cíli nucena kvůli činnosti irácké PVO odhodit přídavné palivové nádrže, takže vzhledem k menšímu množství paliva musela střely Storm Shadow neplánovaně odpálit jako první. Na základně Ali Al Salem pak přistávala s posledními zbytky paliva v nádržích. Druhá osádka, S/Ldr Andy Myers a W/Cdr Dave Robertson, se dočkala nepříjemné pozornosti ze strany jednoho iráckého protiletadlového raketového komplexu, pravděpodobně typu S-75 Volchov, těsně před odhozem střely, a taktéž byla nucena provést úhybné manévry.


Vybalená“ Storm Shadow je připravena k podvěšení na Tornado GR.4 od 617. perutě, základna Ali Al Salem, noc z 21. na 22. března 2003

Mise s využitím střel Storm Shadow byly plánovány přímo ve Velké Británii a potřebná data byla posléze posílána bojovým perutím dislokovaným na letišti Ali Al Salem v Kuvajtu. Standardní zbraňový náklad při těchto letech tvořily dva Storm Shadow nesené pod trupem, přičemž pod křídlem byly podvěšeny dvě přídavné palivové nádrže a po jednom rušícím kontejneru Sky Shadow a výmetnici klamných cílů BOZ-107. Pro vlastní obranu byla Tornada GR.4 ještě vybavena dvěma protiletadlovými řízenými střelami AIM-9L Sidewinder. V průběhu nasazení se uplatňovala praxe, při které byly odpalovány pouze plně funkční střely. V několika případech se tak Tornada vrátila na Ali Al Salem se stále podvěšenými Storm Shadow, které byly posléze z letadel sundány a podrobeny technické kontrole. Zdaleka ne všechny vypuštěné střely však zasáhly své cíle, což se ukázalo především při závěrečných misích operace Telic. Storm Shadow byly během bojů použity minimálně osádkami 9., 31. a 617. perutě. V rámci operace Telic bylo odpáleno celkem 27 těchto střel.

Nejen v řadách RAF

Po řadě odkladů a bojové předehře byly střely Storm Shadow do výzbroje Královského letectva nakonec oficiálně zavedeny v roce 2004. Celkové náklady na pořízení této zbraně se měly podle schváleného harmonogramu v roce 2005 pohybovat ve výši 1 026 000 000 £.

O novou střelu s plochou dráhou letu se mezitím začaly zajímat vzdušné síly dalších států. V říjnu 1999 se do programu zapojilo italské letectvo, které se rozhodlo pořídit 200 kusů Storm Shadow pro vyzbrojení svých strojů Tornado IDS a Eurofighter Typhoon. Střely pro Itálii pochází z výrobní linky umístěné ve Velké Británii a na kontraktu se podílí italské zbrojovky. Alenia Marconi Systems (dnes součást MBDA) měla zajistit vývoj cvičné verze zbraně a Alenia Aeronautica provést integraci Storm Shadow do zbraňového systému letounů Tornado IDS v rámci jejich modernizace (Mid-Life Update). Na začátku roku 2003 došlo k prvním zkušebním letům italského stroje Tornado IDS s podvěšeným hmotnostně-rozměrovým ekvivalentem Storm Shadow. Integrace byla završena v září 2006, kdy trojice letounů Tornado IDS od 154° Gruppo ze sestavy 6° Stormo s novými zbraněmi provedla nad jihoafrickým polygonem Overberg ostré střelby. Dodávky střel pro potřeby Aeronautica Militare probíhaly mezi léty 2004 až 2008.


Tornado GR.4 patřící 617. peruti vyjíždí z ÚLu na letišti Ali Al Salem, noc z 21. na 22. března 2003. Bojová premiéra střel Storm Shadow právě začíná…

Dalším a zatím posledním zákazníkem se stalo letectvo Saúdské Arábie. V rámci programu TSP (Tornado Sustainment Programme), jehož cílem je modernizace saúdských strojů Tornado IDS na standard blízký britskému provedení GR.4, proběhla v závodě společnosti BAe v anglickém Wartonu v tichosti integrace střel Storm Shadow do arzenálu letounů Královského saúdsko-arabského letectva. K prvnímu testovacímu letu modernizovaného Tornada IDS (taktické číslo 6631) se dvěma podvěšenými Storm Shadow došlo 2. dubna 2007. Kontrakt na dodávku blíže neupřesněného množství těchto střel pro potřeby Saúdské Arábie byl se společností MBDA podepsán v únoru 2010.

Technicko-taktická data 
Hmotnost střely: 1300 kg
Hmotnost bojové části BROACH: 450 kg
Délka: 5100 mm
Šířka: 630 mm
Výška: 480 mm
Rozpětí křídla: 3000 mm
Maximální Machovo číslo: 0,9
Dolet: 250+ km
Fotografie: Crown Copyright, MBDA

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 10/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více