Malé bitvy s vyslýchajícím

Autor: Vladimír Marek 🕔︎︎ 👁︎ 21.089

Motto: …V lidské komedii je třeba naučit se hrát svou roli i v nejtěžších situacích. Aktivním postojem může člověk překonat velké nebezpečí. Nejsou nezvládnutelné situace, jsou jen nezvládnutelní lidé. Pravděpodobnost přežití se zvyšuje tehdy, jestliže postižení mají alespoň minimální znalosti, jak ze situace vyváznout. Všichni, co vyvázli z krajního nebezpečí, ve skutečnosti nepřestali v hloubi duše věřit, že se ze situace dostanou. A to ani tehdy ne, když se to jevilo zcela nemožné, a když tedy uvažovali zcela iracionálně. Člověk totiž nevěří, že by nepřežil. Pro nás, lidi, kteří víme, že přežijeme, je takový pud sebezáchovy pudem velmi významným…

Čeští vojáci odcházející do zahraničních misí jsou připravováni na eventualitu, že mohou padnout do zajetí. Kromě teoretické části, která obsahuje řadu důležitých informací, mají možnost si během praktického výcviku takovouto situaci vyzkoušet na vlastní kůži. Přesto platí, že až realita ukáže, nakolik jsou schopni takovéto mezní situace zvládat.

Reklama

Cílem našich zaměstnání zaměřených na chování v zajetí není člověka zlomit, ale spíš najít jeho hranice. Každý z nás má nějakou tu svou třináctou komnatu. Jde nám o to, aby ho nepřekvapilo, když se tento limit přibližuje,“ upozorňuje náčelnice oddělení psychologických pedagogických služeb Velitelství výcviku Vojenské akademie Vyškov kpt. Darina Záchová. „Jsme tak trochu zhýčkaní civilizací. Často je člověk překvapen tím, jak reaguje při malém diskomfortu. Někteří lidé mají problémy i s tím, když je ve výcvikovém prostoru, tedychráněném prostředí, umístíte do malého prostoru, kde se jim třeba špatně dýchá a nemohou se pohnout. Snažíme se simulovat situace v zajetí, vytěžování informací a nátlakové akce. Pokud vojáci při těchto zaměstnáních přistoupí na hru věznitelů, tak se skutečně musejí vyrovnat se svým strachem.

V případě, že se někdo skutečně dostane do zajetí, ze všeho nejdříve by si měl odpovědět na otázky, kdo jsou jeho únosci, co chtějí a jaká je jeho hodnota? Záleží na tom, zda protivník potřebuje od člověka informace, anebo ho zadržuje jen kvůli tomu, že ho hodlá vyměnit za finanční obnos. Nebezpečný také může být úmysl využít ho mediálně v jakési psychologické válce. Odstrašující procesy zaznamenávané na kameru nejsou například v Afghánistánu výjimkou.

Dávkování informací

Nejutajovanější informace jsou ty, které by ohrožovaly někoho jiného. Význam mají i informace o právě probíhajících operacích. Ty se ale v případě, že dojde k zajetí někoho, kdo o nich věděl, mění. Proto je důležité hrát o čas. Základní pravidlo je informace dávkovat. Ve chvíli, kdy zajatec řekne všechno, může ztratit pro lidi, kteří ho zadrželi, hodnotu. Je nepotřebný, ubírá jim potravu, zabírá místo, jsou s ním jen starosti. Hrozí tedy nebezpečí, že ho zabijí.

Podle Ženevských konvencí by vojáci měli říci pouze jméno, příjmení, osobní číslo a hodnost. Jakákoliv další informace může být zneužitelná. Ženevské konvence mají význam spíš pro psychickou stránku člověka, který se ocitl v zajetí. Guerilloví bojovníci je většinou nerespektují. V každém případě ale stojí za to, například při výslechu, vyzkoušet, jak budou na tuto argumentaci reagovat.

Věznitelé se samozřejmě snaží získat další informace. Použijí je při výslechu ostatních zadržených vojáků. Dávají tím najevo, že už někdo promluvil,“ vysvětluje Darina Záchová. „Hlavním principem zajetí a vytěžování informací je totiž narušení mentální stability zadrženého. Jde o to zlomit ho psychicky, pak už se získávají informace mnohem snadněji. Existuje mylná představa lidí, že v zajetí a především při výslechu jde především o fyzické násilí. To většinou nezlomí člověka tak rychle, jako když narušíte jeho mentální stabilitu. Velice účinná je například izolace, nedostatek informací, diskomfort prostředí, hlad, nedostatek spánku a zima.

Reklama

Voják musí být při výslechu neustále ve střehu a snažit se vybojovat každou, byť sebemenší „bitvu“ s vyslýchajícím. Čím déle se výslechy táhnou, tím se dotyčný může cítit bezpečněji. Do tábora budou přicházet noví zajatci, jejichž čerstvé informace jsou pro nepřítele důležitější. Náznaky ochoty ke spolupráci si můžeme jen uškodit. Jediný útržek užitečné informace totiž protivníka přesvědčí, že je na správné cestě. Pak již nepovolí, dokud z nás nevyždímá úplně všechno.

Zajatci většinou dostávají stravu v nedostatečném množství a nevalné kvalitě; pokud se tato dávka ještě sníží, okamžitě se dostaví výrazný pocit hladu. Pro jeho utišení je člověk schopen udělat cokoliv. Výhodou vojáků v takovýchto situacích je jejich dobrá fyzická kondice. Ta totiž pomáhá snadněji po nějakou dobu překonávat právě takovéto útrapy. „V zásadě máme dvě možnosti, buďto si budeme hrát na hrdinu a zemřeme, anebo uděláme všechno pro to, abychom přežili. Neměli bychom odmítat žádné jídlo, musíme překonat případný odpor a jíst všechno, co dostaneme. Pokud si můžeme čímkoliv doplnit stravu, neměli bychom ani na chvíli zaváhat. V extrémních případech, pokud máme patřičné znalosti, můžeme jíst třeba i brouky či kořínky. Právě proteiny a vlákniny jsou pro člověka důležité,“ upozorňuje vojenský psycholog Rostislav Číhal.

Největším zabijákem nuda

Stejně významný je i pitný režim. Je třeba zabránit dehydrataci organizmu. Pít zapáchající, špinavou vodu je pro člověka se sníženou imunitou obrovské zdravotní riziko. Pokud je to jen trochu možné, dá se přefiltrovat, převařit, případně upravit pomocí chemikálie. Snažme se spíše rozpouštět sníh, zachytávat dešťovou vodu, získávat šťávu z kaktusů a dalších rostlin. Důležitá je i pravidelná hygiena, péče o svůj vzhled. Pomáhá udržovat nejen sebeúctu, je to i určitý výraz vůči zadržovatelům. Jsou to bojovníci, a tak většinou takovéto chování respektují. V tomto směru je dobré udělat si malý test toho, co a jak na věznitele působí. Když respektují například vojenské vystupování, je dobré to uplatnit.

Člověk by měl i v zajetí pravidelně cvičit a posilovat. Nesmí to však být fyzická zátěž, která by příliš vyčerpávala a tělo požadovalo zvýšený příjem potravin. Je potřeba se udržovat v pružné kondici. Protahovat si tělo, dělat své rituály, procvičování vitálních funkcí zároveň zaměstnává. „Největším zabijákem je nuda. Mohou vám vzít všechno, ale nikdo vám nevezme to, co máte v hlavě. Doporučuje se přemýšlet například nad tím, co bych mohl dělat za ideálních podmínek. Jak bych si například postavil dům, a to do všech podrobností. Dva zajatí novináři si mezi sebou vyprávěli obsahy filmů, které v minulosti viděli. Někdo maluje strom své rodiny, plánuje věci, na které by normálně neměl čas. Tím se dokážete nejen zaměstnat, ale také pozvednout mysl. Když si procvičujete mozek, jste obtížněji zlomitelný,“ připomíná kapitánka Záchová. „Naše hlavní protistresová strategie je mít situaci pod kontrolou. Je potřeba se připravit na to, že budeme trpět dlouhou dobu nedostatkem informací. Ty se omezí třeba jen na to, že zjistíme, kdy je den a kdy noc. I když máme oči zavřené, je nezbytné je nahradit ostatními smysly, naslouchat a dávat si ty zvuky dohromady.

Měli bychom se pokud možno chovat „slušně“ k lidem, kteří nás zadrželi, nenechat se vyprovokovat a zbytečně je nedráždit. Co nejrychleji se smířit s rolí zajatce. Dát si pozor na reaktivní agresivitu. Člověk, a obzvlášť voják, je přirozeně nastavený tak, že pokud na něho někdo zařve či do něho strčí, okamžitě reaguje snahou o „agresivní obranu“. To není dobré. Vhodnější je hrát naprosto nenápadného jedince, šedivou myš, předstírat únavu. „Do nemocného či unaveného se hůře kope. Pozor ale na hlas, ten nejčastěji prozrazuje,“ dodává Rostislav Číhal. „Provokovat však může i to, když je někdo příliš servilní a snaží se věznitelům zalíbit. Pokud si pro demonstraci síly vybírají nějakou oběť, tak si právě tím, že na sebe upozorníme, můžeme podepsat ortel smrti.

Platí také, že v jednotě a kolektivu je síla. Dostane-li se do dlouhodobého zajetí skupina vojáků a podmínky to umožňují, je dobré vybrat si velitele. Když ho určí únosci, nemá smysl odporovat. Měli bychom s tím naoko souhlasit a ve skutečnosti respektovat námi vybranou osobu. Jejím úkolem je stanovit organizační pravidla a vnitřní chod jednotky.

Kdy se rozhodnout pro útěk?

Pokusit se o útěk ze zajetí neznamená nic jiného, než odstartovat sérii problémů. Ideální je utéci ještě při přepadení, kdy vládne chaos. „Každý si musí vyhodnotit, jaké má šance na přežití. Proti němu totiž stojí všechny jeho slabosti, okolní příroda, neznámý terén a samozřejmě také únosci, kteří se ho budou snažit dostihnout. Pro přežití má jen své vědomosti, dovednosti, vůli, všechno ostatní mu únosci s největší pravděpodobností sebrali,“ vysvětluje Rostislav Číhal. „Pokud dotyčný zjistí, že ho zadržují fanatici a je jen otázkou času, než ho zabijí, asi by se o to pokusit měl. Když mne dvě hodiny nebude nikdo hledat a za tuto dobu urazím 10 km, pronásledovatelé musejí propátrat okruh 314 km2. Je potřeba se zamyslet i nad tím, zda mají stopaře či jsou schopni vyhodnotit si trasy mého útěku a jak dlouho bude trvat, než se dostanu do spřáteleného prostředí. Když nic jiného, tak plánování útěku zvyšuje sebedůvěru.

Reklama

Voják na útěku by se měl chovat co nenápadněji a pokud možno splynout s prostředím. Je obrovským hazardem vyjíždět do rizikových oblastí bez podrobných znalostí místního prostředí. Jediným důstojníkem naší armády, kterému se podařilo utéci jeho únoscům, byl během svého působení v misi v Gruzii pplk. Jaroslav Kulíšek. S ozbrojenci, kteří ho zadržovali, nejdříve popíjel, pak využil nestřeženého okamžiku a zmizel. „Já osobně pplk. Kulíška obdivuji. To, že si z toho někdo dělal legraci, je v naší kotlině normální. On si získal určitou důvěru únosců, vyhodnotil situaci, riskl to a vyšlo mu to,“ říká vojenský psycholog Rostislav Číhal. „Na podobné situace neexistují předem připravené scénáře. Všichni lidé, kteří dokázali utéct ze zajetí, byli jedinci schopní racionálního uvažování. Nenechali se psychicky pohltit nějakým mentálním blokem. Právě víra ve vysvobození představuje velice silný pohon.

Američané mají zásadu, že vynaloží jakékoliv prostředky na to, aby svého vojáka zachránili. Právě to, že nenechají své vlastní lidi na holičkách, je otázka i mezinárodní prestiže daného státu. Pro příslušníky US Army to představuje určitou jistotu. Obdobnou záruku mají i čeští vojáci. Právě při spojeneckých operacích, kterých se účastníme například v Afghánistánu, bývá záchrana unesených záležitostí všech. Příslušníci AČR prý ale přesto věří především sami sobě. „Spoléhat sám na sebe je mnohem výhodnější, než doufat ve všechny možné záchranné systémy. Čeští vojáci jsou velice šikovní, proslulí schopností improvizovat. Právě tyto naše národní vlastnosti představují nespornou výhodou,“ uzavírá kpt. Darina Záchová.

Únosy a zadržování rukojmích ze strany lupičů a teroristů se v mnohém liší od toho, čemu mohou být vystaveni vojáci v zahraničních operacích. Nehledě na to, patnáct rad, které sestavila pro tyto případy americká FBI, však může po jisté úpravě napomoci rovněž zajatcům ve stejnokrojích. Pokud vypustí určité specifické pokyny, mohou jim posloužit jako jakýsi manuál chování v těchto kritických okamžicích.

PATNÁCTERO FBI JAK PŘEŽÍT ÚNOS

Snažte se uklidnit co nejdříve po zajetí. Pamatujte si, že většina incidentů se zadržováním rukojmí trvá pouze čtyři až pět hodin.

Mějte na paměti, že policie zdokonalila své taktické a vyjednávací schopnosti natolik, že situace se zadržovanými končí v 95 % bez jakéhokoliv zranění.

Počítejte s tím, že budete svázáni, bude vám nasazen roubík nebo převázány oči.

Plňte bezezbytku příkazy těch, kdo vás jako rukojmí zadržují. Prvních 30 minut těchto incidentů je nejnebezpečnějších, protože všichni teroristé, rukojmí i policisté prodělávají nesmírně emocionální stres. V případech, kdy rukojmí dodržovala příkazy těch, kdo je zadržovali, bylo s nimi většinou nakládáno slušně.

Informujte své věznitele o jakémkoliv zdravotním problému, kterým, trpíte nebo o lécích, které potřebujete. Držitelé rukojmích většinou inklinují k tomu, aby jim nikdo vážně neonemocněl či neumřel, protože smrt by pro ně situaci jen zkomplikovala.

Nenápadně, bez zjevného a provokativního zírání si všímejte všeho, co by policii mohlo být užitečné v případě, že budete propuštěni jako první.

Zdržujte se co nejdále od oken, dveří a vašich věznitelů. Kdyby vaši osvoboditelé byli nuceni zahájit ostřelování nebo rychlý přepad objektu, představují taková místa největší nebezpečí.

Vyvarujte se unáhlených pohybů, které mohou vysoce vzrušené věznitele přivést k nepředvídatelným reakcím.

Komunikujte s pachateli, jen když jste osloveni nebo v případě naléhavé potřeby. Snažte se mluvit co nejnormálnějším hlasem a dávejte pozor, abyste neřekli něco, co by mohlo vyvolat jejich hněv. K většině zranění či úmrtí rukojmích došlo právě proto, že nezvládli svůj hněv a pachatele vyprovokovali. Ohrozili tím nejen sebe, ale i ostatní.

Snažte se odpočívat a uvolnit se, protože je to cenný prostředek ke snižování úzkosti. Pokud je vám to dovoleno, pokuste se sedět, protože je to ze všech poloh ta nejpohodlnější.

Buďte trpěliví a připravení čekat, i když se zdá, že se na vaši záchranu nic nepodniká. Pamatujte, že vaše bezpečnost a tím pádem i osvobození jsou předmětem zájmu číslo jedna, a že ostatní postupují tak, aby situaci bezpečně vyřešili.

Nikdy nedělejte hrdinu, protože pachatelé jsou obyčejně dobře vyzbrojení a jakýkoliv útok z vaší strany se střetne s násilím z jejich strany a může mít katastrofální důsledky nejen pro vás, ale i ostatní zadržované.

Nic věznitelům nenavrhujte, protože mohou vaše návrhy použít, a když se je nepodaří úspěšně realizovat, mohli by vás za to vinit a špatně s vámi zacházet. Budou pak ve vás vidět nepřítele a ne nevinného, náhodně vybraného účastníka.

Neodmítejte žádnou službu a úslužnost, kterou vám věznitelé nabídnou. Potraviny, nápoje, pohodlí, možnost jít na záchod atd., jsou velmi důležité prvky pro vytváření pozitivního přenosu emocí. Věznitel pravděpodobně chce, aby rukojmí vyzkoušeli, zda do jídla dodaného policií nebyla přimíchána sedativa či drogy. Policie by to nikdy neudělala, a proto se jídla nemusíte obávat. Jídlo a nápoje jsou policií využívány jako prostředky k získání důvěry mezi pachateli a vyjednávači.

Nepokoušejte se uprchnout, pokud nemáte 100% jistotu, že se vám to podaří. Nezdařilý útěk může způsobit pomstu všem rukojmím.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 11/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více