Jihokorejské torpédoborce KDX (2. část)

Autor: Ivan ˝Zajcev˝ Zajac / Zajcev 🕔︎︎ 👁︎ 15.977

Vylepšení na třídě KDX-II se neomezila jen na protiletadlovou výzbroj. Italský 127mm kanon byl nahrazen americkým typem Mk.45 Mod.4 stejné ráže v „stealth“ kupoli. Zbraň sice dosahuje o polovinu nižší kadence, je však podstatně lehčí. Významně byla zdokonalena také protiraketová obrana torpédoborců. Místo systému Goalkeeper na přední nástavbě bylo nainstalováno 21 násobné OZ raketového systému RIM-116 RAM. Druhý Goalkeeper na zadní nástavbě byl zachován. RAM je rovněž specializovaným protiraketovým systémem, ale jeho výhodou je podstatně delší účinný dosah, až 9 km proti 1,5– 2 km u Goalkepeeru. To mu dává větší šanci na likvidaci perspektivních hrozeb, jako například supersonických protilodních řízených střel. Použití dvou odlišných systémů navíc nabízí výhodu v podobě vrstvené obrany. V případě, že se systému RAM nepodaří sestřelit blížící se ŘS, plavidlo ještě disponuje hlavňovým systémem „poslední záchrany“. Kombinace systémů RAM a Goalkeeper je unikátní řešením používaným výhradně v ROKN. Počínajíc třídou KDX-II jsou jí vybavovány všechny větší jihokorejské jednotky.

Arzenál domácího původu

První torpédoborce třídy KDX-II nesly stejnou ofenzivní výzbroj jako jejich předchůdci, tvořenou osmi protilodními řízenými střelami RGM-84C Harpoon. Na novějších jednotkách však byly tyto ŘS postupně nahrazovány jejich domácím protějškem SSM-700K Hae Sung (Sea Star). Střela zhruba rozměrově odpovídá Harpoonu a využívá stejné OZ, její dolet však dosahuje 150 km a je vybavena modernější naváděcí hlavicí. První zkušební odpal SSM-700K z jednotky třídy KDX-II byl proveden v prosinci 2005 a ŘS byla zařazena do služby o rok později.

Reklama

Domácí systémy byly zavedeny také do protiponorkové výzbroje torpédoborců. Ze dvou trojitých 324mm torpédometů byla zpočátku vypouštěna lehká torpéda Mk.46, ale od roku 2005 je začal nahrazovat modernější domácí typ K745A1 Chung Sang Eo (Blue Shark). Zásadní novinka však byla zavedena při druhé trojici třídy KDX-II, řazené k samostatné druhé výrobní sérii. U nich byla baterie VVZ Mk.41 posunuta nalevo od osy plavidla, čímž vznikl prostor pro instalaci dalších osmi VVZ napravo od ní. Neměly však z nich být odpalovány střely Standard, ale nová raketová torpéda Hong Sang Eo (Red Shark). Jedná se o jihokorejskou obdobu amerického typu RUM-139 VL-ASROC, proto jsou někdy nazývána také K-ASROC (K pro Korean). Raketové torpédo s doletem 20 km nese jako bojovou hlavici lehké torpédo Blue Shark. Red Shark bylo do služby zařazeno jen loni a zřejmě z tohoto důvodu nebyly dodatečné VVZ nainstalovány na všech jednotkách druhé výrobní série. Po dokončení je nesl pouze torpédoborec Wang Geon. Podle dostupných informací jsou tyto VVZ označované K-VLS konstrukčně velmi podobné Mk.41, ale není jasné, zda z nich mohou být odpalovány také střely Standard. Torpédoborce KDX-II stejně jako jejich předchůdci disponují hangárem pro dva vrtulníky Super Lynx Mk.99/ Mk.99A a letová paluba je vybavena systémem McTaggart Scott Trigon 5. Sonarové vybavení zahrnuje sonar DSQS-23 firmy STN Atlas Elektronik v příďové hrušce a pasivní sonar s vlečenou lineární anténou TASS.

Sestava vrhačů klamných cílů zůstala proti třídě KDX-I nezměněna a tvoří ji dva vrhače Dagaie Mk.2, dva vrhače AN/SLQ-260K TACM a vlečené klamné cíle AN/SLQ-25 Nixie. Novinkou však je systém pro radiotechnický průzkum SLQ-200(V)1K Sonata. Ten integruje také radiolokační rušič, který může rušit nejen činnost radarů, ale také radiokomunikačních systémů protivníka.


Zkušební odpal raketového torpéda Red Shark z torpédoborce třídy KDX-II. Na snímku je jasně patrné asymetrické umístění baterie VVZ typu Mk.41 nalevo a K-VLS napravo.

Další elektronické vybavení zahrnuje radar SPS-95K pro detekci nízko letících vzdušných a hladinových cílů, navigační radar DTR-92 a bojový řídící systém KDCOM-II. Jedná se o zdokonalenou variantu systému SSCS Mk.7 z třídy KDX-I s vyšším podílem domácích komponentů. Ovládaný je pomocí 10 řídicích konzol v bojovém informačním centru. Další dvě samostatné konzoly jsou určeny pro ovládání systémů STIR-240 a jedna pro radar MW-08. Torpédoborce jsou vybaveny datalinkem KNTDS.

KDX třetí generace

Dokončením šesté jednotky třídy KDX-II byla uzavřena druhá fáze programu KDX. Souběžně se stavbou jednotek druhé generace se však pracovalo na vývoji třetí generace jihokorejských torpédoborců KDX-III. Zatímco jednotky třídy KDX-II jsou přímým, byť pokročilým rozvinutím typu KDX-I, nová plavidla měla být zásadně odlišná. Již od počátku se totiž počítalo, že budou vybavena nejmodernějšími senzory a bojovým řídicím systémem. V oblasti senzorů se do užšího výběru dostaly nabídky tří výrobců. Prvním byla firma BAE Systems s multifunkčním radarem Sampson s anténou typu AESA, který nesou nové britské torpédoborce Type 45. Nabídka firmy Thales zahrnovala multifunkční radar APAR s anténou typu AESA v kombinaci s přehledovým radarem dlouhého dosahu SMART-L a systémem Sirius kategorie IRST. Těmito systémy jsou vybaveny nizozemské fregaty třídy De Zeven Provincien. Třetím kandidátem byl koncern Lockheed Martin s multifunkčním radarem AN/SPY-1D, který je nedílnou součástí integrovaného bojového řídicího/zbraňového systému Aegis. Tímto systémem je vybavena celá řada plavidel včetně amerických torpédoborců třídy A. Burke. Mezi požadavky kladenými velením ROKN na nové torpédoborce však byla také schopnost jejich využití pro účely protiraketové obrany před balistickými raketami znepřátelené KLDR (tzv. TBMD – Theatre Ballistic Missile Defense). Nabídka firmy BAE Systems tento požadavek nesplňovala a vypadla z tendru jako první. Firma Thales sice v té době intenzivně pracovala na úpravách svých systémů pro TBMD, ale konkurenční Aegis byl v této oblasti daleko nejpokročilejší, což vedlo k jeho výběru. Jeho akvizice byla částečně financována americkou stranou prostřednictvím programu Foreign Military Sales.


Testovací odpal protilodní řízené střely SSM-700K Sea Star z torpédoborce Dae Jo Young v roce 2005

Reklama

Vývoj torpédoborců KDX-III byl svěřen loděnicím Hyundai. Volba systému Aegis zásadně ovlivnila jejich celkovou architekturu, která byla odvozena od amerických torpédoborců třídy A. Burke nejnovější verze Flight IIA. Z dostupných pramenů není jasné, zda je podobnost obou tříd čistě jen vizuální, nebo zda byly z americké třídy převzaty také celé konstrukční prvky a řešení. Pro porovnaní lze uvést, že japonské torpédoborce tříd Kongo a Atago byly sice rovněž odvozeny od amerických A. Burke Flight I, respektive Flight IIA, ale i přes svou podobnost se vzorem představují jinak zcela odlišná plavidla. Torpédoborce KDX-III při svém plném výtlaku 11000 tun rozměrově překonávají svoje americké a japonské vzdálené příbuzné a nesou také podstatně silnější výzbroj. Konstrukcí trupu odpovídají třídě A. Burke a proti KDX-I a II se liší například i absencí aktivních ploutvových stabilizátorů. Na zádi je profilovaný výstupek (tzv. stern flap), který snižuje hydrodynamický odpor trupu a tím přispívá ke snížení spotřeby paliva. Kromě odlišné sestavy zbraňových systémů je charakteristickým identifikačním znakem třídy KDX-III přemístění krytých prostorů pro záchranné čluny. Ty se z původní pozice po stranách hangárů přesunuly dopředu na úroveň předního komínu. Jinou odlišností proti třídě A. Burke je použití plných bočnic na přídi místo klasického zábradlí, což zlepšuje plavební vlastnosti v rozbouřeném moři.


Torpédoborce třídy KDX-III konstrukčně vycházejí z americké třídy A. Burke Flight IIA a vyznačují se velmi podobnou konstrukcí trupu a nástaveb

Od třídy A. Burke byla odvozena i řešení pro redukci radiolokační odrazné plochy v podobě nástaveb a komínů, složených z rovinných ploch odkloněných od kolmice a zjednodušeného tvaru stožáru. Jihokorejští projektanti však věnovali značnou snahu dalším „vyšlechtěním“ torpédoborců v této oblasti. Výfukové plyny jsou ochlazovány ve speciálních difuzorech, kde se míchají nejen s chladným vzduchem, ale pomocí systému SWI (Sea Water Injection) také s mořskou vodou. Povrch plavidla je ochlazován systémem AHC (Active Hull Cooling) za využití mořské vody rozprašované systémem springerů. Tyto dva systémy jsou řízeny systémem OSM (Onboard Signature Manager), který snímá teploty trupu a nástaveb plavidla a na základě teplot okolního prostředí řídí jejich činnost tak, aby byly IČ signatury plavidla co nejvíc podobné přirozenému pozadí. Systémy SWI, AHC a OSM dodala kanadská firma W. R. Davis Engineering. Co se týče celkového řešení, „stealth“ třída KDX-III údajně výrazně překonává svůj americký vzor a také japonské jednotky tříd Kongo a Atago.

Aegis a Sky Dragon

Pohonná soustava nových torpédoborců typu COGAG je odvozena od třídy A. Burke. Tvoří ji čtyři plynové turbíny GE LM-2500 s výkonem po 18 750 kW, které prostřednictvím převodovek roztáčejí hřídele dvou pětilistých šroubů. Zdrojem elektrické energie jsou tři generátory poháněné plynovými turbínami Rolls-Royce AG9140RF. První z nich byl dodán výrobcem, další jsou již vyráběny na základě licence firmou Samsung Techwin. Pro značný stupeň utajování zatím nejsou známy další podrobnosti o třídě a například odhady počtu členů posádky se pohybují v rozmezí 300–400.

Hlavní výzbroj torpédoborců KDX-III tvoří až 128 VVZ, zatímco třídy A. Burke Flight IIA a Atago jich nesou 96. Rozděleny jsou do tří baterií. Před nástavbou je 48násobné VVZ typu Mk.41 a další 32násobné stejného typu je v zadní nástavbě mezi hangáry. Z těchto celkem 80 VVZ jsou odpalovány řízené střely SM-2MR Block IIIA/IIIB. Mezi zadním komínem a druhým VVZ Mk.41 je umístěno 48násobné VVZ typu K-VLS pro střely domácí výroby. Z něj mohou být odpalována raketová torpéda Red Shark nebo nové protipozemní řízené střely Hyunmoo IIIC (Sky Dragon). Jedná se o podzvukové ŘS s plochou dráhu letu, představující domácí ekvivalent amerického typu TLAM (Tomahawk). Jejich dolet je udáván na 1500 km a bojová hlavice má hmotnost 500 kg. Obvykle se uvádí, že torpédoborce KDX-III nesou 16 raketových torpéd a 32 střel Sky Dragon.

Protilodní výzbroj byla proti třídě KDX-II zesílena a tvoří ji čtyři čtyřnásobné OZ pro střely SSM-700K. Tyto ŘS představují jednu z dalších zásadních odlišnost proti torpédoborcům A. Burke Flight IIA, které nenesou žádné protilodní střely. Další výzbroj jednotek třídy KDX-III je identická s jejich předchůdci a tvoří ji 127 mm kanon Mk.45 Mod.4, raketový systém RAM před přední nástavbou a protiraketový systém Goalkeeper na střeše hangáru. Dále torpédoborce nesou dva obligátní trojnásobné 324mm torpédomety, které jsou však v zájmu snížení radiolokační odrazné plochy umístěny v podpalubí a kryté poklopy. Stejně jako třídy A. Burke Flight IIA a Atago jsou torpédoborce KDX-III vybaveny letovou palubou a dvěma samostatnými hangáry. Operují z nich dva palubní vrtulníky Super Lynx Mk.99/99A vyzbrojené lehkými torpédy Mk.46 nebo Blue Shark a lehkými protilodními řízenými střelami Sea Skua.


První a zatím jediná sloužící jednotka třídy KDX-III, torpédoborec Sejong Daewang

Srdcem i mozkem nejnovějších jihokorejských torpédoborců je integrovaný bojový řídicí/zbraňový systém Aegis ve verzi Baseline 7.1. Jeho klíčovou součástí je multifunkční radar AN/SPY-1D(V5) se čtyřmi pevnými anténami s elektronickým skenováním v obou rovinách typu PESA. Zadní pár antén je posunutý o jedno patro výše proti páru přednímu, aby mu při snímání prostoru za plavidlem nestínila zadní nástavba. Navádění střel Standard SM- 2MR zajišťují tři ozařovače s postupnou vlnou AN/SPG-62. Systém Aegis je schopen současně sledovat více než 1000 vzdušných cílů do vzdálenosti 500 km od plavidla. Dále disponuje schopností CEC (Cooperative Engagement Capability), tedy možností navádět PLŘS odpálené jinými plavidly a TBMD. Torpédoborce třídy KDX-III představují největší jednotky na světě, které jsou vybaveny systémem Aegis. Jejich senzorové vybavení dále zahrnuje radar SPS-95K pro detekci nízko letících vzdušných cílů a hladinových cílů, navigační radar DTR-92 a optoelektronický systém Mk.46. Systémy pro vedení EB byly beze změn převzaty z třídy KDX-II a zahrnují systém SLQ-200(V)1K Sonata, dva vrhače RL/IČ klamných cílů Dagaie Mk.2, dva vrhače protitorpédových klamných cílů AN/SLQ-260K TACM a vlečené klamné cíle AN/SLQ-25 Nixie. Identické je i sonarové vybavení, tvořené sonarem typu DSQS-23 v příďové hrušce a vlečeným sonarem TASS.

Návrat ke KDX-II

Stavba první jednotky třídy KDX-III, pojmenované Sejong Daewang, byla zahájena v roce 2004 v loděnicích Hyundai. Do služby byla zařazena v prosinci 2008. Druhý torpédoborec Yulgok Yi I byl postaven v loděnicích Daewoo a po ukončení zkoušek by měl vstoupit do služby letos. Poslední jednotka třídy Kwon Yul je bude následovat v roce 2012. Její dokončení bude znamenat rovněž ukončení třetí fáze programu KDX. Opce na stavbu dalších tří torpédoborců nebude využita hlavně z důvodů vysokých pořizovacích nákladů, které dosahují hodnoty až 860 miliónů USD za jednu jednotku. Velení ROKN však na základě pozitivních zkušeností s prototypovou jednotkou třídy KDX-III požaduje další plavidla vybavená systémem Aegis. Dále se ukazuje, že celkový počet torpédoborců v řadách ROKN je příliš nízký vzhledem ke skutečným operačním potřebám. Nasazení jednotek třídy KDX-II v mezinárodních misích totiž odčerpává síly nezbytné k zajištění obrany Jižní Koreje před agresí ze strany KLDR. Tyto poněkud konfliktní požadavky daly vzniknout kompromisnímu řešení a stavy ROKN by měly doplnit další nové torpédoborce označené KDX-IIA. Ty mají vycházet z třídy KDX-II, ale při výtlaku 5600 tun mají být vybaveny systémem Aegis. Jejich cena má být proti třídě KDX-III zhruba třetinová – současné odhady se pohybují kolem 286 miliónů USD. První informace o třídě KDX-IIA se objevily koncem roku 2009 a plánuje se, že v letech 2019 až 2026 by mělo být postaveno celkem šest jednotek. V současnosti není jasné, zda budou tyto podstatně menší jednotky nést standardní radary AN/SPY-1D(V), nebo méně výkonnou verzi AN/SPY-1F s menšími anténami, eventuálně jiný novější typ. Nové torpédoborce se mají stát důležitou součástí hlavních sil ROKN. Jejich páteří mají být po plánované reorganizaci dvě operační uskupení, každé vedené jedním torpédoborcem KDX-III a zahrnujícím torpédoborce KDX-II/IIA, nové fregaty FFG(X), ponorky a logistická plavidla.

Reklama


Pro třídu KDX-III jsou charakteristické kryté prostory pro čluny, zakryté ocelovou rohoží po stranách předního komínu. Na snímku je vidět také jednu z antén radaru AN/SPY-1D(V)5

Torpédoborce třídy KDX-II i prozatím osamělá jednotka KDX-III jsou v současnosti hojně nasazovány na mezinárodních cvičeních a různých mezinárodních misích. Jednotky třídy KDX-II například participují na misích proti pirátům ve vodách kolem Afrického rohu. Do budoucna se plánuje průběžné navyšování jejich schopností. Jedním z plánovaných vylepšení má být posílení výzbroje novými protiletadlovými střelami ESSM a Standard SM-6. Pokud dojde k realizaci stavby jednotek třídy KDX-IIA, dosáhne celkový počet torpédoborců postavených v rámci programu KDX 18 plavidel, tedy počtu původně plánovaného ještě v 80. letech. Na závěr lze konstatovat, že díky programu KDX z Jižní Koreje stala jedna z regionálních námořní mocností a ROKN dostalo plavidla schopná operací na širých oceánech, čímž došlo ke splnění jeho základního záměru.


Záběr zachycující oddělené hangáry pro dva vrtulníky třídy KDX-III, mezi nimiž se nachází zadní baterie VVZ. Na zádi na čáře ponoru je vidět tzv. stern flap

Porovnání TTD torpédoborců KDX
Typ KDX-I KDX-II KDX-III
Standardní výtlak (t) 3181 4220 8500
Plný výtlak (t) 3855 5500 11000
Max. délka (m) 135,4 149,5 165,9
Max. šířka (m) 14,2 17,5 21,4
Max. ponor (m) 4,2 4,3 6,25
Typ pohonu CODOG CODOG COGAG
Výkon pohonu (kW) 2x 21700 2x 3780 2x 23880 2x 3780 4x 18750
Max. rychlost (uzly) 33 30 30
Max. dosah (nm/uzly) 4500/18 5500/18 5500/?
Hlavňová výzbroj 1x1 127mm 1x1 127mm 1x1 127mm
CIWS 2x Goalkeeper 1x Goalkeeper 1x RAM 1x Goalkeeper 1x RAM
Protilodní ŘS 2x4 RGM-84 2x4 RGM-84 4x4 SSM-700K
VVZ 16x Mk.48 32x Mk.41 8x K-VLS 80x Mk.41 48x K-VLS
Torpédomety 2x3 324mm 2x3 324mm 2x3 324mm
Vrtulník 2x Super Lynx 2x Super Lynx 2x Super Lynx
Posádka 185 200 300–400 mužů
Zdroje:
ročenky Jane’s Fighting Ships,
Conway’s All the World’s Fighting Ships 1947–1995,
Combat Fleets of the World,
Guide To World Naval Weapon Systems,
různá čísla časopisů Nowa Technika Wojskowa, Okrety Wojenne, Morza Statky i Okrety,
internet,
archiv

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 9/2010 vydavatelství Naše Vojsko.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více