Československá klamná souprava protiletadlového raketového oddílu

Autor: Mgr. Martin Dubánek 🕔︎︎ 👁︎ 38.681

Po šestidenní válce v roce 1967 si velení ČSLA uvědomilo zranitelnost letišť a základen protiletadlové raketové obrany a přijalo několik opatření k jejich ochraně. Kromě zodolnění letišť a stanovišť protivzdušné obrany státu (dále PVOS) byla vytvářena i nová koncepce operačního maskování pro ztížení identifikace protivníkem.

Na konci 60. let byl proto Správou letectva a vojsk PVOS požadován vývoj jednoduché soupravy maket pro imitaci radiotechnické hlásky (úkol AVIA) a soupravy maket postavení protiletadlového raketového oddílu (dále plro). Vývoj tohoto úkolu byl veden pod krycím označením KLEC.

Reklama


Imitace startu rakety

Jednoduché, lehké rozebíratelné makety jednotlivých součástí imitující protiletadlový systém SA-75 Dvina, respektive S-75M Volchov (známé na západě pod kódem SA-2 Guideline), měly být vytvořeny v měřítku 1:1 z nedeficitních materiálů. Makety se nemusely pohybovat a pro vytvoření dokonalé iluze bylo požadováno pouze zařízení k imitaci odpalu rakety a funkce klamné soupravy měla být umožněna celoročně za všech povětrnostních podmínek.

Zkoušky klamné soupravy

Vojskové zkoušky provedla 7. armáda PVOS a jejich splnění nahlásila Hlavní správě letectva a vojsk PVOS 8. 7. 1969. Na vývoji kromě Správy ženijního vojska participovalo její Výzkumné a zkušební středisko 040 a zřejmě se zapojila i Vojenská akademie Antonína Zápotockého v Brně. Zkušební komise konstatovala, že požadované zadá vací podmínky byly splněny jak pro jednotlivé součásti soupravy, tak i jako celek, a proto klamnou soupravu doporučila zavést do výzbroje. Zachovalé fotografie klamného plro ze zkoušek pocházejí z prostoru tzv. výcvikového polygonu 3. divize PVOS u osady Lišany, západně od Postoloprt, v blízkosti letiště Žatec.


Maketa stanice navedení (kabina PA)

Taktéž ukázka pro čelné představitele ČSLA (náčelník Generálního štábu genplk. Ing. Karel Rusov, velitel letectva a vojsk PVOS genpor. Ing. Josef Činčár, náčelník Hlavní politické správy genpor. František Bedřich, velitel 7. armády PVOS genmjr. Zdeněk Kamenický) a zástupce armád Varšavské smlouvy v prostoru Přeštice (v osadě Libákovice, záp. Blovice) 2. 11. 1969 dopadla na výtečnou a zavedení již nestálo nic v cestě.

Zavedení do výzbroje

Oficiální zavedení do výzbroje pod názvem Klamná souprava plro (zkráceně KS plro) se uskutečnilo na základě výnosu Správy letectva a vojsk protivzdušné obrany státu čj. 0090911 z 2. 3. 1970. Ačkoliv klamnou soupravu pochopitelně užívala Hlavní správa letectva a vojsk protivzdušné obrany státu, materiálně patřila do kompetence Správy ženijního vojska (dále SŽV). Proto její užívání SŽV oficiálně zveřejnila ve vnitřním rozkazu SŽV č. 021/70.

Reklama


Pohled na rozvinutou sestavu klamné soupravy plro

Celková potřeba pro ČSLA byla v roce 1970 vyčíslena na 20 souprav. Jejich výroba byla předpokládána od roku 1971, kdy měly být první dvě soupravy k dispozici do 30. 6. 1971 při ceně 350 000 Kčs za jednu. Od roku 1972 ČSLA počítala s výrobou pěti souprav ročně, kterou měl realizovat Opravárenský závod 042 Olomouc při předpokládaném snížení ceny o 20 %. Celková částka za výše uvedených 20 souprav neměla přesáhnout 5 740 000 Kčs.


Maketa přepravníku

Klamná souprava plro, která byla tehdy vedena ve stupni utajení „TAJNÉ“, byla uvolněna pro ostatní členské státy Varšavské smlouvy, ale o tom, zda byla převzata i v zahraničí, se doposud nepodařilo najít žádné informace.

Technické parametry

Souprava se skládala ze šesti kusů maket odpalovacích ramp raket, tří přepravníků včetně tahačů, tří samotných raket, tří kabin (AA, UA a RMA), kabiny PA radiolokátoru, dvou elektrocentrál EDS, tří zařízení pro imitaci odpálení rakety a soupravy prostředků pro maskování. Současně se soupravou mělo být dodáno šest rezervních tlakových nádob pro imitaci odpálení v ceně 500 Kčs za kus. Jedna nádoba o obsahu 3 l směsi benzínu a nafty však podle dokumentu vydržela pouze 12 odpálení. Při správné manipulaci se očekávala minimálně pětiletá životnost soupravy.


Maketa odpalovací rampy a rakety systému S-75 Volchov

V případě přepravy bylo zapotřebí nasadit dva tahače Tatra 141, dvě V3S, čtyři vleky A-10 a dva A-5. Pro její sestavení se počítalo s nasazením pěti poddůstojníků a 20 vojáků pod velením důstojníka, nejlépe v pěti pracovních skupinách. Při zkouškách byl zjištěn potřebný čas pro rozvinutí v délce 120 minut ve dne nebo 180 – 210 minut v noci. Demontáž pak trvala 90 minut ve dne nebo 120 minut v noci.

Reklama

Zachovalé dokumenty informovaly o faktu, že v roce 1971 již byla zpracována informační brožurka a pro rok 1971 následoval plán na vydání předpisu „Maskování letectva a vojsk PVOS“.

Ve výzbroji AČR

Z pohledu laika bych se odvážil souhlasit s tehdy vydaným zdůvodněním, že souprava maket je vizuálně maximálně věrná skutečné technice a rovněž imitace odpalu rakety se velmi zdařila. Jako určité negativum lze však hodnotit relativně vysokou cenu.


Maketa elektrocentrály EDS

Úřad pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti vydal v roce 2006 směrnici „Makety – imitátory činnosti vojenské techniky AČR“, ve které je tato klamná souprava stále ještě uvedena ve stavu AČR. Výše uvedený příspěvek „Kulisáci války“ pak informuje, že se tento prostředek stále ještě nachází ve skladech AČR i v současné době. To je věru zajímavé, neboť samotný PLRK S-75M již byl z výzbroje armády vyřazen.

Uveřejněno s laskavým svolením autora.
Vyšlo v časopise Military revue 7/2010 vydavatelství Naše Vojsko

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více