ČSLA v útoku (2. část)

Autor: Jaromír Vykoukal 🕔︎︎ 👁︎ 20.102

Než se podíváme na jednotlivé možnosti útoku, je potřeba určit poslední normy útočného boje na která jsem málem zapomněl, a to předpokládaná tempa útoku.

Tempo útoku 40 až 50 kilometrů za den v běžných podmínkách a
Tempo útoku 30 až 35 kilometrů za den ve ztížených podmínkách

Reklama

Boj v jakékoliv podobě a hlavně boj útočný je mimořádně proměnlivá aktivita vlastních vojsk. Je to jediný způsob jak dosáhnout rozhodujících úspěchů, které vedou k vítězství. Tak jak se rozvíjela vojenská věda a materiální prostředky boje, ČSLA znala a cvičila několik způsobů jak útočný boj realizovat.

Zde přejdu z času minulého na přítomný - dále uvedené skutečnosti jsou podle mě trvale platné

A/ Útok z přímého dotyku

Tento druh útoku je znám velice dobře. Známe ho proto, že víme jak vypadalo bojiště za I. SV a jak vypadala polovina svedených bitev II. SV.

Tento způsob útoku se provádí na velmi dobře připravenou obranu protivníka a v nepřehledném terénu. Je to tehdy, pokud se zjistí, že jiný způsob útoku se z důvodu silné obrany asi nepodaří.

Vypadá to asi takto: naše vojska i vojska protivníka jsou delší dobu v přímém dotyku ve vybudovaných obranných postaveních. Tedy o sobě ledacos víme a pokud chceme jeden nebo druhý vyhrát, nakonec se musíme rozhodnout a zaútočit.

Aby to k něčemu bylo, je potřeba skrytým způsobem připravit útočnou sestavu. Vojska na předním okraji pokračují v běžné činnosti. Za nimi ve vyčkávacích prostorech se soustřeďují jednotky pověřené útokem. Provádí se taktické a topografické rekognoskace. Útočící vojska předsunou své dělostřelectvo do prostorů dělostřelectva vojsk na předním okraji. Zvyšují se pohyblivé zásoby munice, opravuje se technika. Průzkumné jednotky, hlídky a pozorovatelé se snaží zjistit všechny vysledovatelné informace. Své musí odvést i zpravodajská služba.

Ve stanovené době je zahájena dělostřelecká a letecká příprava. Jsou ničeny prvky bojového zajištění protivníka, jednotky na předním okraji, zjištěná velitelská stanoviště, postavení dělostřelectva jsou napadena zjištěná postavení záloh. V této době útočící jednotky provedou přesun do prostoru předního okraje a podílí se na palebné přípravě. Potom za palebným valem zahájí postup vpřed. Postupují terénem, ničí živou sílu i prostředky protivníka a snaží se uchovat si plnou bojeschopnost co nejdéle.

Reklama

Výhody :

- útočící jednotky se mohou dokonale seznámit s terénem, a postaveními protivníka
- je možno zorganizovat kvalitní palebnou přípravu
- jednotky z předního okraje podporují útok palbou až na limitní dohled a dostřel a tím šetří síly a prostředky útočících sil.
- v případě neúspěchu se odražené síly mohou stáhnou pod palebným štítem jednotek z předního okraje a ty také pomohou odrazit případný protiútok

Nevýhody:

- už v tehdejší době byl problém takové soustřeďování sil utajit
- stejné možnosti jako my má i protivník, který v očekávání útoku může vytvořit mezilehlá postavení a posílit protitankové jednotky, zatarasit terén, vše co se dá zamaskovat, zodolnit obranu polními opevňovacími prostředky a podobně
- lze očekávat alespoň v první fázi vysoké ztráty na lidech a materiálu.
- hrozí palebná a letecká protipříprava

Osobně si myslím, že tento způsob zahájení útoku v té době neměl velkou šanci na úspěch. Samozřejmě pokud bychom dokázali akceptovat velmi vysoké ztráty a vojska to psychicky ustála, mohlo to něčemu vést. Dále pak je potřeba si uvědomit, že tento způsob boje vyžaduje vytvoření převahy alespoň v poměru 1 : 3.

B/ Útok z chodu

Je to způsob boje, který si mohou a vždy mohly dovolit jen dobře vycvičené jednotky a vedené rozhodnými a zkušenými veliteli. Provádí se na obranu slabší a v lehčím terénu tehdy pokud průzkum dává tušit, že by tento způsob mohl být optimálním řešením. Za určitých podmínek se počítalo s jeho vedením i na silnou obranu nepřítele, a to s podporou zvláštních opatření - jadernými údery. To platilo pro šedesátá léta, později se o jaderných zbraních v této souvislosti pouze šeptalo.

Na obrázku číslo 3 je vytvořena varianta - schéma bojové sestavy pro provedení takového útoku silami vševojskového pluku. Před vysvětlením zkratek a je potřeba vzít v patrnost tento text.

Reklama

Přední okraj naší obrany je zachován v původní podobě a vojska zde umístěná provádí běžnou činnost. Opět se musí provést taktické a topografické rekognoskace, ale důrazem pro nalezení přístupových směrů, které umožní skrytý přesun útočících sil a jejich plynulé přecházení do předvojových bojových sestav.

Útočící vojska předsunou své dělostřelectvo do prostorů dělostřelectva vojsk na předním okraji. Zvyšují se pohyblivé zásoby munice, opravuje se technika. Opět pracují průzkumné jednotky, hlídky a pozorovatelé.

Kouzlo je v tom, že vojska určená k útoku se shromáždí v prostoru soustředění a to 30 až 50 kilometrů od předního okraje. Na stanovený signál vyrazí v pochodovém proudu pod ochranou letectva po pochodové ose a to v tempu cca 30-40 km za hodinu. Ve stanoveném bodě nazvaném rozchodiště se pochodový proud rozčlení na jednotlivé pochodové proudy nižších jednotek, které se přesunují k přednímu okraji po vlastních pochodových osách.

Po příchodu na čáru rozvinutí jednotky přechází z pochodových sestav do sestav předbojových. V této době je zahájena palebná a letecká příprava podle stejných zásad jako při útoku z přímého dotyku.

Kritický moment nastává při překročení předního okraje, protože v této době se musí, pokud je to třeba, jednotky rozvinout do bojové sestavy, Ale také nemusí, záleží na tom, jak reaguje protivník a pokud je dostatečně poničen, je možno si ušetřit čas a pokračovat v předbojových sestavách. Je–li potřeba se rozvinout, platí tyto zásady:

B1 - Sestava se volí podle terénu a tvaru obrany protivníka. Linie může být rovná, klínová, stupňovitě vpravo nebo stupňovitě vlevo.

Útok se vede buď s pěchotou na vozidlech nebo sesednutou. Pokud musí pěchota sesednout, je možno ji nasadit dvěma způsoby.

B2 - Před tanky, zpravidla při útoku z chodu na připravenou obranu protivníka a v nepřehledném terénu. Tanky a BVP či OT podporují pěchotu palbou a postupují vpřed po skocích, aby v rozhodujícím okamžiku pronikly spolu s pěchotou do postavení nepřítele. Pěchota musí zabránit zbytečnému ničení vlastní obrněné techniky ukrytými pancéřovníky protivníka.

B3 - Za tanky, a to obyčejně při útoku z chodu proti slabšímu protivníkovi, v přehledném a pro tanky dostupném terénu. Tanky rychle postupují vpřed, pěchota využívá jejich ochrany, obsazuje terén a ničí zbylé odpory protivníka. Nevýhodou je nebezpečí ztráty kontaktu vlastní pěchoty s tanky a nedostatečná ochrana tanků před protitankovými zbraněmi nepřítele.

Tyto zásady se samozřejmě aplikují i pro útok z přímého dotyku, akorát je potřeba si uvědomit, že jednotky útočí zpravidla rozvinutě a pouze druhé sledy v případě úspěchu je možno přepravit do dalšího boje ve vozidlech.

Ostatní zásady obou těchto variant se shodují. Jen je potřeba vidět, že výsledek boje je dán hlavně rozhodností a rychlým prováděním rozkazů. Od vojáků se očekává, že budou po celou dobu bojovat s maximálním nasazením a musí být schopni a ochotni přijmout možnost boje zblízka, a to i opakovaně.

C/ Obchvat

Zde nejde o druh nebo variantu útoku, ale o taktické nebo operační opatření, které může přinést zlom v boji a zajistit ústup protivníka bez velkého nárůstu potřeby sil a prostředků a velmi často vede k obklíčení a zajetí i velkých sil protivníka.

Principiálně jde o manévr do boku a nejbližšího týlu nepřítele prováděný v přímé taktické součinnosti a v těsném palebném styku s vojsky útočícími čelně.

Je to manévr, který při dobrém výcviku zvládne i družstvo. Velitel družstva zjistí, že jeho postupu brání skupinka odhodlaných vojáků. Nechá tedy kulometčíka a dva střelce vést palbu a poutat protivníka a se zbytkem sil toto místo obejde zleva či zprava a útokem do boku ovládne situaci. Je jedno jak velká jednotka tento manévr vede. Jde vždy o rozhodnost, flexibilitu a schopnost nést riziko. Princip je vždy stejný bez ohledu na velikost jednotky. Tento manévr pak má ještě jedu variantu, a to je obejití.

D/ Obejití

Tento manévr se používá u velkých taktických nebo operačních uskupení. Jde o to, že na základě vývoje bojové situace se pošle i velká část sil a ta bez toho, aby se poutala bojem obejde bránící s uskupení i do veliké hloubky a vytvoří tak kovadlinu, na které čelně útočící vlastní síly jako kladivo rozbijí bránící se jednotky.

Takticky přesně jde o hluboký a rozsáhlý manévr do boků a týlu nepřítele, při kterém vojska útočící čelně a vojska obcházející mají taktickou součinnost.

Provádí se ve větších operačních uskupeních a opět při rozhodnosti a odvaze velitelů i vojsk přináší mimořádné výsledky. Tento způsob boje se v ČSLA studoval, ale pokud se i cvičil, já o tom nemám povědomí. Myslím si totiž, že na takové manévry prostě nebylo v našich VVP místo.

Není třeba sem dávat schémata. Stačí se podívat na počáteční operace Wehrmachtu na všech frontách II. SV a budete dokonale v obraze.

E/ Střetný boj

Jde o způsob boje, který se může vyskytnout v průběhu jakékoliv útočné operace. Při útoku z přímého dotyku k němu může dojít při protiútoku záloh protivníka při současném zasazení našich záloh do boje. To samé se může stát při útoku z chodu.

Nejextrémnější je pak situace, kdy do útoku z chodu vyrazíme souhlasně my i nepřítel. ČSLA o tomto způsobu boje hodně mluvila, ale opět nemám jedinou praktickou nebo alespoň zprostředkovanou zkušenost, že tento způsob i cvičila.

Zkušenosti z lokálních válek posledních 30 let ukazují, že úspěch lze dosáhnout jen vysokou rozhodností velitelů všech stupňů, rychlými manévry jednotkami všech stupňů podle taktické potřeby. Vojáci musí být schopni bojovat v trvalém ohrožení, nejistotě a musí projevit hodně vlastní iniciativy.

Dochází k mísení vlastních sil se silami protivníka, velkým ztrátám, boji zblízka a to i opakovaně. Jednotky se dostávají do obklíčení, samy obkličují. Nevím, ale myslím si, že tento boj by jednotky ČSLA na základě tehdejšího výcviku jednotek a schopností velitelů nezvládly.

Nakonec jsem si nechal způsob útoku, který já osobně považuji za pomyslnou třešničku na dortu útočné varianty vedení boje. A to je:

D/ Útok za použití předsunutého odřadu

Zde se opět částečně vrátím k minulému času. I když zde uvedené zásady asi platí i pro stávající AČR, tak jak to, co uvádím, jsem sám zažil.

Předsunutý odřadPO – byl jednotka určená ke specifické činnosti. Byl stavěn v síle od roty po pluk. ČSLA větší velikost nemohla postavit. Pokud ano, není mi to známo:

Sovětská armáda za určitých podmínek na válčištích velké rozlohy používala termín operační manévrovací skupinaoms – která plnila úkoly boje ve velké hloubce a to samostatně bez podpory i několik dní. U těchto oms se předpokládalo použití PO i v síle divize. Pokud je mi známo bylo to prakticky vyzkoušeno na Ukrajině někdy v roce 1986 a dokonce to fungovalo.

Na obrázku číslo 4 je nakreslena varianta použití 1. motostřelecké roty od 1. motostřeleckého praporu 1. motostřeleckého pluku. Jako taktického vzdušného výsadku -TVV. Vyčleněná rota se přemístí do prostoru konsolidace TVV, což je zpravidla v prostoru druhého sledu, tedy podle našeho schématu u tpr. Tím se zvýšený pohyb a manipulace ztratí před leteckým průzkumem. Po jeho uvedení do náležitého stavu se přemístí do místa nasednutí taktického vzdušného výsadku k nasednutí do přepravních vrtulníků.

Po trase průletu je TVV přemístěn na místo určení. V našem případě jde o most přes větší vodní tok. Zde TVV provede výsadek, obsadí stanovený prostor a zaujme kruhovou obranu. V ten moment začíná souboj s časem. Protivník ví, že ten most je velmi důležitý. Přes tento most mohou přisunout posily pro vlastní porážené jednotky a nebo naopak, porážené jednotky přes něj mohou ustoupit za řeku do právě budovaných obranných postavení. V krátké době se tak TVV dostane do obklíčení a bojuje o přežití. Jeho schopnost přežít v regulérní bitvě je od 1 hodiny do 3 hodin podle nasazených sil a prostředků protivníka.

Je potřeba nasadit PO

Je to zpravidla nejsilnější jednotka pluku. Tedy v našem případě druhosledový tankový prapor. Ten se zkonsoliduje podobně jako vyčleněná rota, a v pochodovém proudu se připraví k rychlému pochodu. Na signál - ten se zpravidla shoduje se signálem ke vzletu TVV na vrtulnících pak vyráží po stanovených pochodových osách a v určeném místě překročí vlastní přední okraj. Prvosledový prapor k tomu určený je připraven poskytnou palebnou podporu až na dohled a dostřel vlastních zbraní vytvoří pásmo průchodu PO předním okrajem.

Potom po stanovené pochodové ose nebo osách vyrazí do prostoru boje TVV. Od poloviny vzdálenosti cesty k TVV se přemisťuje v předvojových sestavách. Podle potřeby si vytváří ČPZ nebo BPZ, tedy boční pochodovou nebo čelní pochodovou záštitu až do síly tankové čety. Pokud je to jen trochu možné, neváže se bojem, místa odporu ničí z chodu nebo je obejde a nechá postupujícm hlavním silám divize.

Na konec pochodové sestavy se umístí vozidla organicky patřící k jednotce taktického vzdušného výsadku. Po příchodu do prostoru boje TVV se PO energicky pustí do boje a TVV nebo to co z něj zbylo vyprostí, začlení do své sestavy začne plnit jeho úkol. Tedy udržet prostor a vyčkat příchodu hlavních sil. Tak se za podmínky potřebné dávky bojového štěstí podaří splnit úkoly.

To je vše, co jsem dokázal k pojednání o útočném boji vojsk ČSLA dát dohromady. Je to poměrně rozsáhlý soubor informací vzešlý z mých zachovaných poznámek ze dvou absolvovaných vojenských škol, několika cvičení a poměrně zajímavých zkušeností získaných u vojsk. Může obsahovat chyby, nepřesnosti. Pokud je možno, bylo by dobré doplnit obsahy rozhodovacích procesů velitelů jednotlivých stupňů od velitele roty výše a schéma – variantu útoku roty.

Vše co jsem zde popsal, nakreslil a zkompletoval je pouze a jen boj za běžných podmínek. Boj za ztížených podmínek, tedy v podmínkách použití jaderných, chemických a biologických zbraní je odlišný od popsaného. Pokusím se tedy popsat, pokud seženu dost podkladů, tyto odlišnosti a způsob reakce na tyto prvky boje v samostatném příspěvku. Ale asi k tomu nedojde.

Jistě si bdělé oko čtenáře všimlo, že v celém tomto textu je pominuto vše, co by mělo vztah k vojskové protivzdušné obraně. Je to dáno tím, že moje povědomí o těchto otázkách bylo natolik pomíjivé, že jsem nenašel odvahu se nějak více v tom angažovat. Ale našel se kolega, bývalý příslušník nejen vojskové PVO a doplnil mi chybějící informace. Zde je tedy jeho doplněk v plné kráse.

 

DOPLNĚK K ORGANIZACI PVO SOUČÁSTÍ VŠEVOJSKOVÉ DIVIZE

Do roku 1978 měla každá vševojsková divize (motostřelecká i tanková) ve své sestavě protiletadlový pluk o čtyřech protiletadlových bateriích 57mm PLK S-60, t.j. celkem 24 ks PLK. Byla také varianta, že protiletadlový pluk měl tři baterie 57mm PLK (celkem18 ks) a jednu baterii 30mm PLdvK vz. 53/59 (6 ks). Některé divize na snížených počtech (např. 3. msd ) měly protiletadlový pluk vyzbrojený 57mm PLK vz. 52 čs.
Vševojskové pluky (motostřelecké, tankové) měly protiletadlovou baterii o 8 ks 30mm PLdvK vz.53/59.

Od poloviny roku 1978 začaly být vševojskové divize (20., 19. ,2. msd, a 4., 9. td) přezbrojovány protiletadlovými raketovými komplety (PLRK) 2K12 KUB.

Organickou součásti vševojskové divize byl protiletadlový raketový pluk (plrp) s 5 protiletadlovými raketovými bateriemi (plrbat). Z hlediska utajení se však pluk až do roku 1991 nadále nazýval protiletadlovým plukem. Pluk se rozvinoval v bojové sestavě divize na hlavním směru zpravidla ve dvou liniích ve vzdálenosti 7 až 15 km od předního okraje. Objekty protivzdušné obrany divize byly:
- vševojskové pluky na hlavním směru,
- oddíl vojskových raket s raketovými komplety 9K52 LUNA-M nebo 9K72 TOČKA
- velitelské stanoviště divize.
Obdobně 1. td měla od roku 1984 ve své organizační struktuře plrp s PLRK 9K33 OSA (také 5 baterií).

Vševojskové pluky (msp, tp) vševojskových divizí (msd, td) měly:
- do roku 1982 ve své organizační struktuře protiletadlovou baterii o dvou protiletadlových četách, celkem 8 ks 30mm PLdvK vz. 53/59.
- od roku 1983 byla ve struktuře vševojskových pluků začleněna protiletadlová raketodělostřelecká baterie vyzbrojená bojovými vozidly PLRK 9K35 STRELA-10 (4 ks) a 30mm PLdvK vz. 53/59. Výjimku tvořil 3. msp (Louny), který měl ve výzbroji PLRK 9K31 STRELA-1.

Motostřelecké prapory měly ve své struktuře protiletadlovou četu vyzbrojenou přenosnými protiletadlovými raketovými komplety (PPLRK) 9K32 STRELA-2.

Po roce 1978 měla vševojsková divize (20., 11., 2. msd, 1., 4. a 9. td):
- protiletadlový raketový pluk,
- vševojskové pluky (od roku 1983) protiletadlovou raketodělostřeleckou baterii a
- motostřelecké prapory protiletadlovou četu střelců PPLRK 9K32 STRELA-2.

Tak tedy motostřelecká nebo tanková divize měla z prostředků PVO:
- u protiletadlového raketového pluku - 20 ks odpalovacích zařízení 2P25 (od PLRK 2K12 KUB), nebo u 1. td 20 bojových vozidel 9A33 (od PLRK 9K33 OSA) a 14 ks 30mm PLdvK vz. 53/59,
- u vševojskový pluků 16 ks bojových vozidel 9A34,9A35 (od PLRK 9K35 STRELA-10) a 16 ks 30mm PLdvK vz. 53/59,
- u protiletadlových čet motostřeleckých praporů PPLRK 9K32 STRELA-2, celkem u divize asi 107 ks.

Z různých důvodů nebylo vše tak jak mělo být. Byly tyto odlišnosti:

- 3., 15. msd a 13., 14. td měly nadále klasický protiletadlový pluk s PLK.
- pět mobilizovaných divizí (18., 26., 32. msd, 16. a 17. td) bylo také s klasikou. 57mm PLK vz. 52 čs, 57mm PLK S-60, 30mm PLdvK jak kolové (vz. 53) tak ještěrky (vz. 53/59) byly ve skladech nedotknutelných zásob (NZ).

Toliko jak to vypadalo s prostředky PVO vševojskové divize do roku 1991. Pak tomu bylo z pochopitelných důvodů zcela jinak.

 

TOLIK VYSOCE FUNDOVANÝ DOPLNĚK K ORGANIZAZCI VOJSKOVÉ PVO DO STUPNĚ VŠEVOJSKOVÝ SVAZEK.

Tímto se dá říct, že jsem otázku útoku, tak jak ho ČSLA cvičila, plánovala a studovala na velitelsko-štábních cvičeních vyčerpal. Více nemám, co bych k tomuto bloku dodal. V dalším pokračování tohoto cyklu se pokusím podobně probrat chování ČSLA V PŘÍPADĚ DALŠÍHO HLAVNÍHO DRUHU BOJE, A TO V OBRANĚ.

Děkuji.

Jaromír Vykoukal, známý jinde jako Pátrač

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více