> Četnictvo

Gendarmerie
Císařsko-královské četnictvo
Kaiserlich-königliche Gendarmerie

Královské uherské četnictvo
Königlich-ungarische Gendarmerie
Magyar Királyi Csendőrség

(v původním pravopisu - Gensd’armerie, resp. Gensdarmerie)



Poprvé se s četnictvem na území habsburské monarchie setkáváme v roce 1815, když mocnářství po vídeňském kongresu připadla severní území dosavadního Italského království. Tamní vojenské formace byly integrovány do rakouské armády. Týkalo se to i lombardského četnického pluku. V následujících letech docházelo k úvahám, zda nezavésti podobnou formaci i v ostatních součástech habsburského soustátí, a nahradit tak dosavadní organizaci výkonu policejní služby, která měla řadu závažných nedostatků. Všechny tyto aktivity zůstaly ovšem jen na papíře v podobě řady dobrozdání - kladných i záporných. Konečným implulsem pro vytvoření se staly události z roku 1848, kdy se orgánům politické správy nedostávalo prostředků, jak potlačit občanské nepokoje, zvláště pak poté, kdy řada vojenských jednotek byla převelena do Uher, kde potlačovala revoluci. Ke zřízení tedy došlo v roce 1849, respektive 1850. Po rakousko-uherském vyrovnání došlo k zániku četnictva v Uhrách. V roce 1881 zde bylo obnoveno. Četnictvo poté existovalo až do roku 1918, kdy bylo převzato jednotlivými nástupnickými státy.
URL : https://www.valka.cz/Cetnictvo-t87142#322926 Verze : 0
Četnictvo před rokem 1850



Četnictvo v Lombardii


Četnictvo v Lombardii bylo organizováno do pluku (Gendarmerie-Regiment der Lombardie), který byl, stejně jako ostatní armádní složky v provincii, v mírové době podřízen vojenskému velitelství v Miláně. Po vyhlášení války byl pluk podřízen dle momentální potřeby. Pluk měl zhruba tisíc mužů.



Četnictvo bylo součástí armády, avšak v době míru vykonávalo bezpečnostní službu pro státní správu. Tuto skutečnost reflektovalo i zřízení zvláštního nadřízeného orgánu v Miláně, kterým byl generální inspektor v generálské hodnosti a s vlastním štábem.


Pokusy o zřízení četnictva v Čechách


První úvahy o zřízení četnictva v Čechách spadají ještě do doby před rok 1815. V letech 1809-1810 bylo v Sasku zřízeno zemské četnictvo a tato skutečnost podnítila zájem i na druhé straně Krušných hor. Teplický lázeňský policejní rada Eichler si již na počátku roku 1810 vyžádal od hraběte Detlefa Einsiedela, který měl hlavní zásluhu na zřízení saského četnictva, instrukci nedávno zřízeného sboru a poslal ji k informaci pražskému nejvyššímu purkrabí. Hrabě Wallis předložil tuto instrukci Nejvyššímu policejnímu úřadu ve Vídni. Instrukci zaslal též krajským hejtmanům a pražskému městskému hejtmanství a požádal je o jejich vyjádření k možnosti zavedení četnictva podle saského vzoru také na českém venkově. Samotný Eichler upozorňoval na rozdíl mezi saským četnictvem, vykonávajícím především nižší policejní dozor a francouzským četnictvem, vykonávajícícm především vyšší státní policii.
...




Četnictvo 1850-1867


Zřízení četnictva v habsburské monarchii


V roce 1849 byl podle lombardského vzoru zřízen Četnický pluk pro Uhry (Gendarmerie-Regiment für Ungarn). Tato skutečnost souviselo s potlačováním revoluce v Uhrách. Nicméně nyní nazrála situace k vytvoření četnictva pro celé území monarchie. Na trůn nastoupil nový císař a právě proběhlé události ukázaly silně na potřebu zřízení podobné formace. V květnu 1849 byla zřízena zvláštní komise, která se zabývala myšlenkou na zřízení četnictva. Na základě jejích výstupů zkoncipoval Alexander Bach text císařského nařízení, které císař podepsal dne 8. června 1849. Tento zakládající akt byl dále rozpracován vládním nařízením z 18. ledna 1850. Tak vzniklo rakouské četnictvo.


Jednalo se o vojensky organizovaný strážní sbor, který byl součástí císařsko-královké armády a podléhal ministerstvu války. Jeho úkolem bylo udržování veřejné bezpečnosti, klidu a pořádku. Vzhledem k tomu bylo v určitém směru podřízeno i ministerstvu vnitra, respektive jeho ekvivalentům v průběhu doby (např. policejní ministerstvo, státní ministerstvo apod.). Z hlediska soudnictví spadalo četnictvo pod vojenskou jurisdikci, vykonávanou plukovními auditoriáty.


V roce 1850 bylo zřízeno šestnáct četnických pluků, které nesly ve svém názvu pořadové číslo a označení území, na němž vykonávaly svou činnost. V roce 1854 byl počet pluků navýšen na devatenáct. Každý pluk čítal zhruba tisíc mužů - část pěších, část jízdních. V této době tedy četnictvo čítalo circa devatenáct tisíc můžů, z čehož bylo tísíc pět set jízdních. Pluky se dělily na eskadrony, ty na křídla, ta na čety, ty na sekce, ty na desátnictva a ta na stanice. Každý pluk měl záložní křídlo. V čele četnictva stál generální inspektor četnictva, kterým byl polní podmaršál svobodný pán Kempen von Fichtenstamm. V roce 1859 ztratila monarchie území Lombardie. Jedním z důsledků této události bylo i zrušení místního četnického pluku č. 14. Došlo k tomu na podzim téhož roku, přičemž část pluku byla zachována a připojena k četnickému pluku č. 15, který působil v Benátkách.



Změny v roce 1860
V roce 1860 došlo k dalším změnám v organizaci četnictva. Panovníkovi se sice podařilo zabránit snahám liberálů o zcivilnění četnictva, které se v jejich představách mělo stát civilním strážním sborem, nicméně musel připustit alespoň snížení početních stavů. Počet četnických pluků se tedy snížil z osmnácti na deset, přičemž v počtu mužstva byl redukce ještě významnější - nyní bylo příslušníků četnictva jen osm tisíc. Území, na kterých působily zrušené pluky, byla přiřazena plukům, které zůstaly. Četnictvo přestalo působit v oblasti Vojenské hranice, kde nadále působily serežánské oddíly, respektive posléze serežánský sbor. V důsledku početních redukcí byla zrušena záložní křídla, stupně velení eskadrona, sekce a desátnictvo. Nadále se tedy pluk dělil na křídla, ta na čety a ty na stanice. Stanice nadále existovaly jen v sídlech okresních úřadů, vyjma měst s vlastní policií, které četnictvo opustilo zcela.


Změny v roce 1866
Na začátku roku 1866 byly zrušeny četnické pluky, jež nahradila jednotlivá zemská četnická velitelství v čele s vyšším důstojníkem. Plukovní soudy byly zrušeny a četníci nyní spadali pod pravomoc posádkových soudů a vojenských zemských soudů. Po odstoupení Benátska byl štáb Zemského četnického velitelství přesunut z Benátek do Innsbrucku.




Četnictvo 1867-1914


Předlitavské četnictvo
V předlitavské části monarchie zůstalo na rozdíl od té východní četnictvo zachováno. V roce 1868 bylo převedeno z gesce říšského ministerstva války do gesce ministerstva pro zemskou obranu. C. k. četnictvo v této době sestávalo ze sedmi četnických velitelství. V témže roce byla zrušena i generální inspekce četnictva, jejíž působnost byla převedena na nově zřízeného četnického inspektora (Gendarmerie-Inspector) při ministerstvu pro zemskou obranu. V letech 1872 byla v rámci jednotlivých velitelství zrušena křídla a čety. Zemským velitelstvím byla nadále podřízena velitelství oddělení. V roce 1873 bylo zvýšen počet zemských velitelství, která tak nyní kopírovala uspořádání politických úřadů. Zemská velitelství nesla čísla 1 až 16, s výjimkou čísel 8 a 10, která byla stále ještě používána u zbytku zalitavského četnictva. V roce 1876 bylo číslování upraveno - v uherské části byla čísla z názvů odstraněna a v rakouské části nyní nesla velitelství čísla 1 až 14. V roce 1876 došlo ještě k dalším změnám. Jednak bylo četnictvo úplně vyjmuto z armády (zákon připouštěl jen pověření zvláštními vojenskými úkoly v případě války), jednak byo zrušeno četnické jezdectvo.


Zachována zůstala dvojí podřízenost četnictva. Jednak bylo podřízeno svým představeným - četnický inspektor (administrativa, ekonomika), jednak politickým úřadům - zemským a okresním (výkon bezpečnostní služby). Pro jednotlivé četnické stanice na území daného okresu bylo okresní hejtmanství tzv. služebním úřadem, který řídil jejich výkon bezpečnostní služby. Nicméně v obou liniích bylo nejvyšší instancí ministerstvo pro zemskou obranu, které připravovalo bezpečnostní pravidla ve spolupráci s ministerstvem vnitra. Ve stejném městě, v němž sídlil zemský úřad politické správy, se nacházelo zemské četnické velitelství. Tomuto podléhalo několik velitelství četnických oddělení umístěných v území dané země a dále doplňovací oddělení umístěné v sídle zemského velitelství. Velitelstvím četnických oddělení byla podřízena okresní četnická velitelství, která se nacházela v sídlech okresních hejtmanství. Těmto okresním velitelstvím pak podléhala síť četnických stanic.


Zalitavské četnictvo
Po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867 se četnictvo v obou částech moanrchie vyvíjelo samostatně. V Uhrách bylo četnictvo ještě v roce 1867 zrušeno a výkon bezpečnostní služby přešel do gesce politických úřadů. Zachováno zůstalo jen v Sedmihradsku a Chorvatsku-Slavonii, kde zůstala i zemská velitelství. To sedmihradské si podrželo i své původní číslo 10, chorvatsko-slavosnkému bylo nově označeno číslem 8, namísto původního čísla 14. Sedmihradské a chorvatsko-slavonské četnictvo spadalo až do roku 1876 pod říšské ministerstvo války, poté pod uherské ministerstvo zeměbrany. V tomto roce byla čísla z označení obou velitelství odstraněna (obě poté byla použita při přečíslování v předlitavské části). V roce 1881 bylo četnictvo v Uhrách obnoveno. Podléhalo uherskému ministerstvu zeměbrany, v záležitostech výkonu bezpečnostní služby a v záležitostech ekonomických pak uherskému ministerstvu vnitra. Dělilo se na šest, respektive později osm četnických distriktů. Sedmihradské četnické velitelství bylo začleněno do I. distriktu. Chorvatsko-slavonskému četnictvu zůstala autonomie, což se odrazilo i v tom, že místní distrikt nebyl označen číslem, ale nadále jen teritoriem. Tento disktrikt absorboval i mužstvo bývalého Serežánského sboru. Četnictvo v Zalitavsku vykonávalo bezpečnostní službu na celém území s výjimkou hlavního města - v Budapešti existovala státní policie. Distrikt se dělil na křídla a ta na čety. Zachována zůstala četnická jízda, která byla v předlitavské části de facto zrušena.


Četnický sbor pro Bosnu a Hercegovinu
Po okupaci Bosny a Hercegoviny v roce 1878 byl zřízen Četnický sbor pro Bosnu a Hercegovinu.




Četnictvo za první světové války


Jadran a Bukovina
Ačkoli bylo četnictvo od šedesátých let stáel více zcivilňováno, sehrálo významnou roli i v průběhu první světové války, a to především na jejím počátky. Byli to četníci, kdo se střetli s nepřítelem již v prních dnech války, kdy odráželi nepřátelské průzkumné oddíly. Na Jadranu odráželi nepřátelské pokusy o vylodění na pobřeží či ostrovech, přičemž jim v tom pomáhalo jen námořnictvo. Rovněž poskytovali ochranu námořní základně v Boce Kotorské. Zdaleka nejrozsáhlejší byla jejich bojová činnost v oblasti Bukoviny, kde působila ozbrojená formace pod velením plukovníka četnictva (později povýšen na generálmajora) Eduarda Fischera. Fischer měl k dispozici místní četníky, členy finanční stráže, povolané příslušníky domobrany a dobrovolníky, mezi nimiž nechyběli lesníci a železničáři. Fischerovo uskupení částečně provádělo klasické vojenské operace, avšak hlavní těžiště jejich činnosti spočívalo v diverzních (např. ničení kolejí a telegrafních sloupů) a špionážních akcích. Přestože se jednalo o z vojenského hlediska druhořadý lidský materiál bez těžké výzbroje, působili Fischerovi muži v srpnu až prosinci 1914 Rusům v okupované části Bukoviny nemalé potíže, načas se jim dokonce podařilo osvobodit hlavní město Černovice. Jednotka, která na začátku války čítala necelé dva tisíce mužů, se rozrostla až na více jak sedmitisícové těleso. Pod Fischerovo velení byl postaven i rusínský Huculský prapor. Když zahájila Itálie bojové operace proti Rakousko-Uhersku, byli to opět četníci, kdo zadržel úvodní nápor nepřátelských jednotek v oblasti Istrie, Tyrolska a Korutan. Později byl z řad četníků doplňován štýrský Prapor mladých střelců.


Obsazená území
Na jaře 1915 obsadila rakousko-uherská armáda část polského záboru Polska a na tomto území bylo zřízeno dvacetsedm válečných velitelství. Každému byl přidělen kontingent četnictva, který tvořilo 20-30 četníků a 60-80 náhradních polních četníků. Tyto kontingenty byly doplňovány místními muži, kteří procházeli výcvikem ve dvou školách pro četníky na zkoušku (Radom, Ivangorod) a v hodnostní škole (Lublin). Četnictvo mělo za úkol zajištění pořádku i na dalších obsazených územích - v Srbsku, černé Hoře, Albánii.


Zázemí
Četnictvo i v době války plnilo své běžné povinnosti, které byly rozšířeny o úkoly vyplývající z válečného stavu - stíhání dezertérů a vyzvědačů, zajišťování pořádku při odvodech či přesunech vojenských kolon. Část příslušníků četnictva byla převelana na frontu, kde vykonávala činnost polního četnictva nebo dobrovolně narukovala do armádních bojových jednotek. V případě potřeby byla uvolněná velitelská místa u četnictva doplňovány především důstojníky zeměbrany. V předlitavském četnictvu bylo za války obnoveno četnické jezdectvo, a to především v Haliči.
URL : https://www.valka.cz/Cetnictvo-t87142#322932 Verze : 0
Zdroje:


Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthumes, k. k. Hof- und Staats - Druckerey, Wien 1834.
MACEK, Pavel - UHLÍŘ, Lubomír: Dějiny policie a četnictva I. Habsburská monarchie (1526 - 1918), Themis, Praha 1997.
Meyers Großes Konversations-Lexikon, Band 7., Leipzig 1907.
ROUBÍK, František: Pokusy o zřízení četnictva v Čechách. In: Sborník věd právních XXXIX, Praha 1939.
URL : https://www.valka.cz/Cetnictvo-t87142#322930 Verze : 0
Snímek z 13.8.1916 zachycuje jednotku rakousko-uherských polních četníků z posádky umístěné v Polské vesničce Gniewoszow, uprostřed stojí Anton Sedláček v hodnosti feldwebla.


Zdroj: www.vyslouzilci.cz
URL : https://www.valka.cz/Cetnictvo-t87142#345546 Verze : 0
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více