Ekonomická situace SSSR v průběhu 1941-42 a spojenecká pomoc Lend-Lease - díl 11.

Dodávky letadel pro rok 1942

V předchozí části jsem se věnoval především roku 1941 v této bych dále rád navázal situací pro rok 1942 a stejně tak bych se na konci případně okrajově věnoval fenoménu "vysloužilých zastaralých letadel" - tedy tvrzení některých, zejména komunistických, historiků o dodávkách - zejména Brity - vyřazených letadel (např. stále v knihách velmi živé tvrzení o dodávkách vyřazených ledatel z africké fronty, apod.).

Rok 1942 tak jako v případě tanků budeme sledovat zejména po dvou pololetích - tedy 1. šest měsíců a 2. šest měsíců roku 1942. Bohužel i jako v předchozím případě v kapitole věnované tankům moderní studie na téma roku 1942 bohužel ještě nebyly vydány a tak opět - chtě nechtě - budu používat do určité míry zdroje staršího data.

Na druhou stranu bych opět rád na začátek poznamenal omezení této práce. Podobně jako v případě předchozích kapitol budu naprosto ignorovat vliv produkčních statistik hliníku, nerostných surovin, problematiku defektů a následné nadhodnocení produkce, apod.. Avšak stejně tak budu ignorovat velmi zajímavou kapitolu evakuace a relokace průmyslu pro rok 1941 a zejména 1942. Letecký průmysl totiž patřil mezi nejvíce zasažená odvětví celé ekonomiky SSSR - v polovině roku 1941 se totiž stále 93% veškerých produkčních kapacit tohoto odvětví nacházelo v západní části SSSR. Z celkového počtu pak plných 85% zůstalo na území obsazeném Němci. Do letních měsíců roku 1942 se celkově podařilo zprovoznit odhadovaně pouze 2/5 všech továren (údaj v knize M. Harrisona na základě komunistické publikace IVMV - Historie 2. světové války 1939-1945)! K tomu se přidala i problematika toho, že pouze 30-40 % zkušených pracovníků bylo dopraveno společně s továrnami. Ve většině případů začinaly tak tyto závody vyrábět s naprostou většinou nových pracovníků, kteří samozřejmě postrádali základní znalosti procesu a detaily jednotlivých designů, přístrojů, materiálů apod. Je tedy více než otázkou, zda by za takovýchto podmínek byl sovětský průmysl schopen vyprodukovat zejména v prvních 6 měsících roku 1942 zhruba 100 % a více toho, co bylo vyrobeno v druhé polovině roku 1941 tak, jak je udáváno většinou knih zaměřených na ekonomiku leteckého průmyslu (Krivošejev, IVMV, IVOVSS, Dymič a Šedivý, Harrison, Geust, G.S. Kravčenko, atd.)! Opět osobně soudím, že neformální odhad B. V. Sokolova, který tvrdil, že je možné, že produkce byla nižší i o více jak 50 % je stále více než realistický.

Podívejme se však - pro základní počty - opět do knihy od Krivošejeva pro statistiky věnované roku 1942.

Tabulka 15: Počty a ztráty letecké bojové techniky SSSR v průběhu 1942

Autoři díla Triumf a tragédie jsou již však detailnější v tom, že poskytují data ohledně jednotlivých významných milníků - pro rok 1942 jsou to pak dny 1. května, 1942, a dále pak 19. listopadu, 1942, tedy na začátku operace Uran. Počty za VVS RKKA jsou tedy k 1. květnu, 1942 4 038 bojových strojů z toho však pouze 1 820 moderních typů (stíhací pak samostatně 1 757 strojů). V listopadu, 1942 pak 5 335 (moderní 3 748), z toho pak pouze 1 646 stíhacích. Samozřejmě tato čísla nezahrnují VVS VMF a PVO.

Dodávky do VVS RKKA pro rok 1942 pak jsou následující (opět nerozlišují autoři výrobu a dodávky na frontu) - stíhací 9 643, bombardovací 3 508 a bitevní 8 191. Celkově pak tedy bojových strojů 21 342. Do určité míry tato data potvrzují Krivošejeva, až na jeden celkem "malý" detail - Krivošejev uvádí data za všechny letecké složky dohromady!

Pro další čísla nahlédněme opět do Harrisonova díla "Soviet Planning in Peace and War, 1938-1945". Harrison uvádí podobná data jako Dymič a Šedivý tedy květen, 1942 - celkový počet bojových letadel jako 3 160 a pro listopad, 1942 jako 3 088. Za každou z period pak udává počet dodaných letadel jako 5 058 (leden-duben, poměrově odhadnuto na základě dat za 5 měsíců), 11 928 (květen-říjen) a zhruba 2 317 (listopad-prosinec, poměrově odhadnuto na základě dat za 8 měsíců). Celkem tedy za rok 1942 dodávky v počtu 19 303.

Letmým pohledem do dalších knih od R. W. Daviese, W. S. Dunna, atd. je vidět, že většina autorů udává velmi podobná čísla jako Krivošejev a Harrison zhruba od 18 000 do 22 000 dodávek. Tato čísla jsou však s velkými otazníky, protože nezohledňují již zmíněnou problematiku evakuace a relokace továren!

Přistupme tedy opět k analýze po bodech - začneme nejdříve dodávkami:

1) Dodávky na frontu za rok 1942 - vzhledem k tomu, že jsem již zmínil velkou většinu dat v předešlém odstavci, rád bych tato data doplnil pouze o statistiky spojeneckých dodávek a upřesnil tak poměry vzhledem ke dvěma datům - zhruba k 1. květnu, 1942 a k 1. listopadu, 1942.

Začneme květnem, 1942 - dodávky sovětských výrobců činily již zmíněných 5 058 dle M. Harrisona. Pokud bychom použili jednoduchou aproximaci na data od Dymiče a Šedivého za předpokladu toho, že jejich data jsou skutečně za celé letecké síly, ne tedy pouze za VVS RKKA, tak pak dle těchto statistik jsou dodávky 7 114 letadel, stejná aproximace Krivošejeva dává 7 333. Za stejné období činily spojenecké dodávky zhruba 1 350 (M. Harrison, po odečtení dodávek za prosinec), 1 085 (Dymič a Šedivý, po stejné aproximaci a za stejného předpokladu, že data udávají za všechny složky). Z těchto statistik pak spojenecké dodávky činily zhruba od 15,25 % do 27 % bez ohledu na typy. Pokud bychom však opět zohlednili fakt, že Spojenci dodávali především stíhací letouny, poměry vypadají trochu jinak - Spojenecké dodávky činily zhruba 605 stíhaček (Dymič a Šedivý, stejné předpoklady) a 907 (Harrison, stejné předpoklady). Tedy z celkového počtu pak Spojenci představují zhruba 20 % až 35,5 % (v závislosti na použitých zdrojích) všech dodaných stíhaček za 4 měsíce roku 1942 (v případě Krivošejeva a jeho údajů jsou procenta samozřejmě nižší).

Pro následujících 6 měsíců do 1. listopadu, 1942 pak bude situace s dodávkami víceméně podobná - dodávky spojeneckých strojů byly podle Harrisona zhruba 2 601 strojů, sovětská produkce pak 11 928. Dymič a Šedivý pak udávají sovětské dodávky jako 12 450 strojů (za předpokladu, že se jedná o data za všechny letecké složky), přičemž spojenecké dodávky činily za stejné období zhruba 1 519. Od května do listopadu, 1942 pak tedy Spojenci dodali na frontu zhruba od 13 % do 22 % veškeré letecké techniky. Pokud bychom opět zohlednili typy letadel a to, že Spojenci dodávali především stíhací stroje jsou poměry následující - spojenecké stíhačky tvořily od 20 % do 30 % (v případě Krivošejeva a jeho údajů jsou procenta samozřejmě nižší).

Pro bombardovací letadla pak Spojenci zhruba ze celý rok 1942 (z granularity dat se bohužel nedá odhadnout lépe) dodali 22-25 % (data především dle Dymič a Šedivý), což jsou poměrně překvapivá čísla vzhledem k převládajícímu přesvědčení o masové produkci sovětských bombardérů.

2) Frontové nasazení v roce 1942 - pojďme se však podívat dále na frontové nasazení opět za stejná období. V minulé kapitole jsem již zmiňoval, že dodávky byly rozdělovány mezi tři letecké složky a proto je celkem těžké konsolidovat některá data. Nicméně můžeme říci, že většinu letadel získala PVO a VVS DRRA. Já se však budu dále zabývat spíše počty uváděnými za všechny tři složky dohromady, i když opět Dymič a Šedivý ve svém díle uvádí počty za VVS DRRA. Osobně jsem toho názoru, že se jedná spíše o data za všechny složky, neboť jsou plně v souladu s počty udávanými ostatními historiky za všechny letecké složky (Krivošejev, Davies, Geust, Harrison, Kravčenko, atd.).

Avšak alespoň zde uvedu zajímavá data z námořnictva - víme, že určitá část spojeneckých strojů sloužila u VVS VMF. V průběhu jarních měsíců roku 1942 - březen/duben - např. u Severního loďstva sloužilo 44 Hurricanů z 90 strojů - 49 %, později pak v období kolem května až července, 83 Hawker Hurricane Mk. II ze všech 109 letadel, tedy zhruba 76 %. Po zbytek roku 1942 byl tento poměr víceméně stabilní (údaje od A. Hilla, po zahrnutí předchozí kapitoly je vidět výrazný procentuální růst u Severního loďstva v roce 1942 - 9,5 % - 49 % - 76 %).

Přejděme však k agregovaným datům vztaženým ke květnovým a listopadovým měsícům. Počty strojů a počáteční stavy jsem uvedl na začatku této kapitoly, tak teď již pouze procentuální vyjádření. Veškeré poměry, které zde uvedu, jsou opět za jednoho silného předpokladu a tím je, že jsou obsaženy v počtech bohužel i některé nebojeschopné stroje - pokud bychom zohlednili i tento faktor, pak spojenecký poměr bude velmi silně zvýhodněn, protože procenta nebojechopných strojů byla mezi Spojenci nižší i z toho důvodu, že nedocházelo k "přelivu" nebojeschopných strojů ve statistickém vykazování do dalších měsíců i roků.

K počátku května, 1942 tak počet spojeneckých stíhacích strojů v celém letectvu představoval zhruba od 25 do 35 % (Dymič a Šedivý ve své publikaci uvádí 14,2 % za VVS DRRA, vzhledem k nejasnostem ve statistikách těchto dvou autorů bych k tomuto číslu přistupoval opatrněji; v případě Krivošejeva a jeho údajů jsou procenta samozřejmě nižší - zhruba kolem 12,5 %). Pokud bychom však zohlednili ještě moderní stroje, tento poměr by byl mnohem vyšší vzhledem k tomu, že modernější stroje ještě na počátku května, 1942 představovali pouze kolem 60 % všech stavů.

V první polovině listopadu, 1942 nebyla situace až příliš jiná - díky masivním ztrátám došlo k tomu, že se počty stíhacích letadel oproti předchozímu období snížily. Harrison na rozdíl od dvojice autorů díla Triumf a tragédie udává, že se snížily i celkové počty letadel o zhruba 80 strojů (tedy celkové ztráty převýšily dodávky). Vzhledem k prodělaným ztrátám a náběhu sovětské produkce v druhé polovině roku 1942 se poměr spojeneckých strojů snížil - Dymič a Šedivý udávají 12,8 % za VVS DRRA. Podle statistik od ostatních autorů pak spojenecké stíhačky představovali zhruba od 19-30 %. Opět procento moderních strojů bylo zhruba 81 %, z čehož spojenecká letadla představovala větší procento než jejich procentuální poměr vůči všem stíhacím strojům.

3) Kvalitativní srovnání - pro rok 1942 nebude situace příliš odlišná od roku 1941 - spojenecké stroje se jako bojový systém po kvalitativní stránce vyrovnaly tomu nejlepšímu, co Sověti mohli do boje poslat. Nicméně podobně jako v předchozí kapitole odkazuji na odbornější literaturu, či články mých kolegů. Na druhou stranu bych také rád poznamenal, že v roce 1942 již Spojenci začali dodávat nové typy, kterých si Sověti vysoce cenili a na kterých dosáhla sovětská esa významných úspěchů (např. A. I. Pokryškin) - Bell P-39 Airacobra.

Obrázek č. 2: A. I. Pokryškin před svým letadlem je přivítám po svém dalším vzdušném vítězství

Závěrem bych tak pouze shrnul tuto kapitolu opět částí slov z výroku A. Hilla - v průběhu těžkých bojů v letech 1941 a 1942, v době, kdy většina sovětských továren byla na přesunu či čekala na dodávky surovin a výrobních prostředků, měla spojenecká pomoc kritický dopad. V podstatě významně nahradila výpadky v produkci, které Sověti utrpěli po německém útoku.

Na druhou stranu bych také rád poznamenal, že zejména v oblasti bojových operací a hodnocení dopadů Lend Lease dochází k velkým zjednodušením. Dopady spojenecké pomoci nelze pouze hodnotit přes prisma bojů tak, jak to dělá většina sovětských autorů, dále např. Overy, Glantz, atd.. Důležité je však zhodnotit LL i z pohledu makroekononie a zejména komplexní otázky makroekonomické rovnováhy (zejména z pohledu výrobních vstupů - rovnováha pracovních sil a zdrojů). Většina profesionálních historiků si však neuvědomuje tuto stránku celé komplexnosti pomoci s výzbrojí (již klasickým případem je britská dodávka zhruba 40 výrobních strojů pro leteckou továrnu č. 150 v červenci, 1942, což umožnilo, že tato továrna mohla po zbytek války dodat několik stovek letadel). Blížeji bych se timto fenoménem zabýval v samostatné kapitole.

Ohledně problematiky lživých tvrzení o dodávkách starých vyřazených strojů z RAF (zejména z Afriky) či USAAF (podobné) tedy až v další části.

Rád bych poděkoval kolegovi Darkfoldovi za cenné připomínky, velmi zajímavý zdroj dat ohledně sovětského letectva a rady týkající se organizace sovětských sil.

Rád bych poděkoval kolegovi ICEmu za cenné připomínky a rady týkající se organizace sovětských sil.