Konec třicetileté války - mír vestfálský

Systém mírových smluv, podepsaných 24. 10. 1648; ukončily třicetiletou válku. Mírová jednání, plánovaná od roku 1635, probíhala v Münsteru (delegace Francie, v čele J. Mazarin) a v Osnabrücku (delegace Švédska, v čele A. G. Oxenstierna) se zástupci Ferdinanda III. a jeho spojenců v římskoněmecké říši. Jednání ovlivňováno i stavem na bojištích; úspěchy Švédů a nespokojenost v říši uspíšily podepsání míru vestfálského, jeho ratifikaci a další dojednávání. Mír vestfálský byl kompromisním vyústěním dosažené rovnováhy sil se zajištěním velmocenského postavení rakouských Habsburků, Francie a Švédska. Významné zejména četné teritoriální změny: Švédsko získalo Západní Pomořany, Francie část Alsaska, Braniborsko Východní Pomořany, Bavorsko Horní Falc, Sasko Lužici; Rýnská (Dolní) Falc byla obnovena v rozsahu z roku 1621 a předána synu Friedricha Falckého. Švýcarsko a Nizozemsko přestaly být pokládány za součásti římskoněmecké říše. Císařská moc v říši se stala zcela závislou na říšském sněmu, říšští stavové získali faktické potvrzení svrchovanosti (nesměli se pouze spolčovat proti zájmům císaře a říši). Restituční edikt z roku 1629 byl odvolán, náboženské poměry upraveny podle stavu z roku 1624 ve smyslu zásad augsburského náboženského míru, rozšířeného i na kalvinisty. Katolické i evangelické náboženství bylo postaveno na roveň. Habsburské diplomacii se podařilo potlačit vliv politicky aktivního českého pobělohorského exilu; v důsledku toho Čechy, Morava a Slezsko zůstaly součástí habsburského soustátí (náboženské svobody zaručeny jen pro Slezsko). Habsburkové posílili svou moc v rakouských i uherských zemích. Provedení mírových podmínek na území římskoněmecké říše kontroloval 1649 – 51 norimberský exekuční sněm.