Švédsko-francouzská válka

Poslední fáze třicetileté války, zahájená v létě 1635 francouzským útokem na Španělsko. Po pražském míru, kdy válku s císařem ukončila většina protestantských knížat severního Německa, mohla císařská vojska zakročit na Rýně ve prospěch svého španělského spojence. Mezitím však francouzský první ministr Richelieu zprostředkoval prodloužení míru mezi Polskem a Švédskem (stuhmdorfská smlouva). Švédové mohli obnovit operace v Německu a J. G. Banér zvítězil nad císařským vojskem u Wittstocku. Od podzimu 1636 tak vedla císařská armáda se svými spojenci válku na několika frontách, v Porýní proti Francii, v Německu proti Švédům a od roku 1643 i v Uhrách proti sedmihradskému vévodovi J. I. Rákóczimu. Během válečných operací, vedených se střídavými úspěchy, bylo zcela zpustošeno Bavorsko, české země, Sasko, Braniborsko a Porýní. Všeobecná vyčerpanost vedla většinu zúčastněných k zahájení mírových jednání ve vestfálských městech již od roku 1641, ale mír vestfálský byl uzavřen až dne 24. 10. 1648. Ve válce pokračovaly dále Francie a Španělsko až do roku 1659, kdy byl uzavřen pyrenejský mír.