Bitva u Mnichova Hradiště 28. 6. 1866

Autor: bond 🕔︎︎ 👁︎ 40.387

Politická situace

Období napoleonských válek bylo uzavřeno roku 1815 Vídeňským kongresem, který mimo jiné odsouhlasil vytvoření Německého spolku zahrnujícího 41 německých království, knížectví a svobodných měst. Rakouské císařství bylo předsedajícím státem. Zahrnovalo České království, Uherské království, severní Itálii a Halič. Pruské království, v jehož čele stál od roku 1858 král Vilém I., se však stávalo stále ambicióznějším. Od roku 1862 se stal ministerským předsedou a ministrem zahraničí Otto von Bismarck. Jeho cílem bylo převzetí vedoucí síly v Německém spolku na úkor Rakouska a sjednocení Německa. Spolu ještě v roce 1864 zaútočili na Dánsko a po vítězné válce získalo Prusko Šlesvicko a přístav Kiel a Rakousko získalo Holštýnsko.

Problémy se začaly stupňovat. Rakousko udělilo Holštýnskému vévodství roku 1866 samostatnost a Prusko ho vojensky obsadilo. Bismarck podal 14. 6. 1866 ve spolkovém sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem návrh na vyloučení Rakouska z Německého spolku. Císař František Josef I. vydal 17. 6. 1866 Válečný manifest a v odpověď vydal král Vilém I. také Válečný manifest. Tím začala prusko-rakouská válka.

Prusko-rakouská válka (zvaná též sedmitýdenní)

Reklama

Na straně Rakouska byla většina německých států – Bavorsko, Sasko, Württembersko, Bádensko, Hannoversko, Hesensko, Nasavsko a Kurhesensko. Prusko nepodporoval žádný německý stát. Podporovala ho Itálie. Rakousko nedokázalo vojska svých spojenců zorganizovat a Prusko jednotlivé německé protivníky snadno porazilo. Pouze saský armádní sbor stihnul ustoupit do Čech. Na severním bojišti mělo Rakousko nějakých 238 000 mužů, 67 000 koní a 736 děl. Prusko mělo 291 000 mužů a 840 děl. Celkem tedy o asi 30 000 víc než spojená rakousko-saská vojska.

Na severním bojišti proběhlo koncem června 1886 několik bitev, např.:

26. 6. – bitva u Kuřích Vod, u Podolí (Svijan)

27. 6. – bitva u Trutnova, u Náchoda

28. 6. – bitva u Rubínovic a Rokytníku, u České Skalice, u Mnichova Hradiště

Reklama

29. 6. – bitva u Jičína, u Dvora Králové, u Svinišťan

3. 7. – bitva u Hradce Králové

Všechny bitvy s výjimkou bitvy u Trutnova Rakousko prohrálo, zrovna tak jako celou válku.

Bitva u Mnichova Hradiště

Rakouský I. armádní sbor pod velením generála jízdy Clam-Gallase ustupoval 28. června 1866 od Mnichova Hradiště k Jičínu. Brzy po ránu dorazilo velitelství sboru s brigádou generálmajora Poschachera, sestávající se z pěších pluků č. 30, 34 a 18. praporu polních myslivců, a brigádou generálmajora Pireta, sestávající se z pěšího pluku č. 18 a 29. praporu polních myslivců, do Kněžmostu. Dvě dělostřelecké baterie zálohy, 29. prapor polních myslivců a 3. prapor pěšího pluku č. 45 byly umístěny na kopec Mužný. To už se tvrdě bojovalo u Dolní Krupé a Kláštera, kde se brigáda plukovníka Leiningena, sestávající se z pěšího pluku č. 33 a 38 a 32. praporu polních myslivců, bránila pruskému VIII. armádnímu sboru pod velením generálmajora Herwartha von Bittenfelda.

Rakušané začali okolo 9. hodiny ustupovat na levý břeh Jizery a za hodinu byl zapálen most vedoucí k Mnichovu Hradišti. 32. prapor polních myslivců obsadil zámek hraběte Valdštejna a 33. pěší pluk spolu s dělostřeleckou baterií sborové zálohy zaujal pozice na svazích směřujících k Jizeře. Nepřátelská vojska tak dělila řeka Jizera. Po hodinovém boji plukovník Leininger opustil Mnichovo Hradiště a ustupoval k Bosně, kde zaujímala pozice brigáda plukovníka Abeleho, sestávající se z pěšího pluku č. 35a 72 a 22. praporu polních myslivců. Pruská vojska je z důvodu zničení mostu přes řeku nepronásledovala.

Generál Fransecky, velící pruské 7. divizi, poslal okolo 11. hodiny 4 prapory 27. a 66. pluku zaútočit na vrch Mužský. Boj byl tvrdý, ale krátký. Vyznamenalo se zvláště rakouské dělostřelectvo, nicméně Rakušané museli ustoupit. Třetí prapor pěšího pluku č. 45 byl téměř celý zajat.

Rakouské vojsko mělo v bitvě u Mnichova Hradiště 20 padlých důstojníků, 1 634 mužů a 29 koní. Pruské ztráty činily 8 důstojníků a 341 mužů.

Závěr

Rakousko válku prohrálo, stálo ho to územní ztráty, vliv na vývoj v Německu, válečné reparace. Přímým důsledkem této ztracené války bylo mj. rakousko–uherské vyrovnání.

Reklama

Panuje všeobecný názor, že hlavní příčinou pruského vítězství byla technická převaha pušek zadovek. To by však bylo příliš zjednodušené. Ukázalo se, rakouští vojáci byli nejméně tak dobře vycvičení jako pruští, ale strategické schopnosti rakouského vyššího velení nepostačovaly na Prusy.

Prameny:
Ludvík Muhlstein – Válečné události v severovýchodních Čechách, 1970
M. Mudra, V. Dolínek - Válka 1866
http://referaty-seminarky.cz/prusko-rakouska-valka-1866/
http://www.austro-hungarian-army.co.uk/nordarmy.htm
http://www.exampleessays.com/viewpaper/82585.html
http://www.vitvar.webzdarma.cz/sev3.htm

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více