Boje na Kleiner Lagazuoi (1915-1917)

Autor: Karel Oktábec 🕔︎︎ 👁︎ 44.802

Hora Lagazuoi Piccolo (2756 m) tvoří společně s protější horou Sasso di Stria (2477 m) sedlo Passo Valparola, jímž prochází strategicky důležitá silnice z Cortiny d’Ampezzo k údolím Val Badia a Val Pusteria. V průsmyku postavili Rakušané pevnost Tra i Sassi, která měla zabránit případnému italskému útoku od nedalekého horského sedla Passo Falzarego na sever.

Když 23. května 1915 vyhlásila Itálie válku svému dosavadnímu spojenci Rakousku-Uhersku, opustila rakouská vojenská posádka Cortinu d´Ampezzo a stáhla se do sedla Passo Valparola. V předpolí pevnosti Tra i Sassi bylo směrem k níže položenému sedlu Falzarego zřízeno předsunuté polní postavení, nazvané podle generála Heinricha Vonbanka „Vonbankstellung“. Pravé křídlo tohoto postavení chránilo polní opevnění (a později i podzemní střelecká galerie) na hoře Sasso di Stria, pojmenované po podmaršálkovi von Goigingerovi „Goigingerstellung“. Levé křídlo zajišťoval řetěz devíti stanovišť polních stráží na hoře Lagazuoi Piccolo (Kleiner Lagazuoi) a Lagazuoi Grande (Grosser Lagazuoi).

Reklama

Italské dělostřelecké baterie, umístěné ve skalách Cinque Torri, rozstřílely bez větších problémů nedostavěnou pevnost Tra i Sassi, rakouskou obranu však nijak podstatně neoslabily. Vzhledem k tomu, že úloha obránců Rakušanům v této oblasti plně vyhovovala, museli se snažit Italové. V polovině června se jim podařilo dobýt rakouské zákopy na Sasso di Stria, po úspěšném rakouském protiútoku je však opět ztratili. O měsíc později podnikli italští bersaglieři (horští myslivci) několik čelních útoků proti rakouskému postavení Vonbankstellung. Všechny útoky byly odraženy, a to předším díky boční palbě z rakouských zákopů a skalních kaveren na Sasso di Stria a Kleiner Lagazuoi.

Po nezdařených pokusech o levý obchvat přes Sasso di Stria a sebevražedných čelních útocích v křížové palbě protivníka se Italové pokusili obchvátit rakouské pozice zprava. V noci 19. října 1915 oddíl alpinů, vedený kapitánem Ettorem Martinim, obsadil skalní pás, jenž protíná jižní stěnu Kleiner Lagazuoi, a z něhož bylo možné svrchu ostřelovat rakouské postavení Vonbankstellung. Tento skalní pás (italsky cengia) byl na kapitánovu (později majorovu) počest nazván „Cengia Martini“, důkladně opevněn a opatřen posádkou roty italských elitních horských střelců, jejichž děla a kulomety, umístěné v nitru skalních věží „Strebestein“ a „Tätovierte Stein“, Rakušanům značně ztrpčovaly život.

Sedmnáctého prosince 1915 slanili rakouští horští myslivci z vrcholu Kleiner Lagazuoi nad italské pozice, chráněné shora skalním převisem, a zaútočili na ně střelbou z pušek a vrháním ručních granátů. Italové to přežili bez větší újmy, a tak Rakušané uložili pod jeden ze skalních bloků na okraji hřebenu Kleiner Lagazuoi 300 kg donaritu a v noci na Nový rok 1916 ji odpálili. Houževnatí italští alpini vydrželi i tuto kamennou sprchu.

V červenci 1916 začali Rakušané razit další podkopovou štolu. Italové, mnohem lépe vybavení moderní technikou (sbíječkami apod.), odpověděli ražením protištol. Sotva se však přiblížili k rakouské štole, Rakušané 14. ledna 1917 odpálili svoji druhou minu (4 300 kg trhaviny), která zcela zničila italské štoly i s již připravenou minovou komorou.

Rakušané v práci pokračovali, do třetí miny uložili tentokrát 24 tun výbušnin (chlorat, dynamon G, dynamon M, ekrasit), které kvůli poruše lanovky vynesli na místo určení vojáci praporu císařských horských myslivců. Ve 22.00 hodin dne 22. května 1917 byla mina odpálena. Výsledek barvitě popsal Miloš Čepelka ve své publikaci Válka v Dolomitech 1915-1917 (Praha 2002 – 4. vydání):

Všechny italské pozice ve stěně Kleiner Lagazuoi byly úplně zničeny. „Strebestein“ se všemi opevněními až ke skalnímu bloku „Tätovierte Stein“ i část tohoto byly strženy do hlubiny. Všechny pozice vybudované z naplněných pytlů a mocná betonová zeď byly jako větrem odváty. Baráky mezi stěnou Kleiner Lagazuoi a „Tätovierte Stein“ zmizely, dřevem kryté a vyložené zákopy ve skále vyhořely.

Reklama

Výška odtržené části hory dosáhla 200 metrů, šířka 136 metrů. Skalní hmota odpálením miny odtržená od těla hory, byla odhadnuta na 130 000 kubických metrů.

Namáhavá práce Italů ve skalním pásu na Kleiner Lagazuoi trvající jeden a půl roku, byla během několika vteřin zničena. Většina italských vojáků přitom našla smrt. Ještě týden po výbuchu miny se čas od času samovolně dávaly do pohybu masy kamení a nesly s sebou materiál z bojových pozic i kusy roztrhaných lidských těl až dolů do údolí…

Na jaře 1917 houževnatí Italové dokončili 1100 metrů dlouhou, spirálově stoupající štolu a uložili pod rakouské postavení na skalním výběžku (Vorkuppe) Kleiner Lagazuoi nálož 33 tun trhaviny. Rakušané, předem varovaní italským přeběhlíkem, své postavení vyklidili vzápětí poté, co utichly sbíječky italských minérů. Nálož vybuchla 20. června 1916. Vznikl kráter, který okamžitě obsadili připravení alpini.

Připraveni však byli i Rakušané, takže italský pokus o dobytí vrcholových postavení na Kleiner Lagazuoi krvavě ztroskotal. Krátce na to nalezl rakouský úsekový velitel kapitán Carl von Raschin v narušené „předkupě“ trhlinu, kterou nařídil vyčistit a naplnit pěti tunami výbušnin. Bez hlučného vrtání tak vznikla mina, která po svém odpálení 16. září 1917 zasypala překvapené alpiny na Cengia Martini cca 5000 kubickými metry kamení, aniž jim však způsobila podstatnější škody.

Hloubení kaveren, štol a protištol ve stěně Kleiner Lagazuoi pokračovalo dál, k odpálení dalších min však už nedošlo. Celkem jich vybuchlo pět. Čtyři rakouské, které měly zničit Cengio Martini a jedna italská, která měla rovnou dobýt rakouský vrchol hory. Dodnes po nich zůstaly krátery a dvě výrazná suťová pole. Počty padlých vojáků se naproti tomu nedochovaly.

V listopadu roku 1917, po rakouském vítězství u Caporetta, Italové svá postavení (v rámci všobecného ústupu z dolomitské fronty) opustili…


Průběh fronty

Reklama


Rakouský situační náčrt prostoru Lagazuoi

Zdroj:
Milan Čepelka - FRONTA V DOLOMITECH 1915-1917
Comitato (výbor) Cengia Martini - DER GROSSE KRIEG AUF DEM KLEINEN LAGAZUOI
Die Dolomitenfront 1915/17 (Kompass Carta turistica 1:50000
 
Další mapy: http://valkanaitalii.webnode.cz/fotogalerie/ 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více