Bezpečnostní strategie EU a USA a jejich aktualizace do konce roku 2008: III. Aktualizace bezpečnostních strategií

Autor: Bc. Miroslav Benáček 🕔︎︎ 👁︎ 18.234

6. Zpráva o provádění Evropské bezpečnostní strategie

Zpráva o provádění Evropské bezpečnostní strategie (dále jen „Zpráva“) byla přijata v prosinci 2008 a je prozatím jediným dokumentem, který se konkrétně soustřeďuje na zhodnocení naplňování EBS v politikách EU a reviduje některé části původní strategie tak, aby strategie odpovídala aktuálnímu stavu mezinárodního bezpečnostního prostředí ke konci roku 2008. V samotném dokumentu je uvedeno, že jeho účelem není nahradit původní EBS z roku 2003, nicméně Zpráva v některých ohledech přichází s určitými inovacemi, a tím de facto mění platné znění EBS. Co se však týče stanovené strategie všeobecně, zásadní rozdíly oproti roku 2003 prakticky neexistují. Dochází jen ke zdůraznění určitých již definovaných principů a upozornění na zvýšení závažnosti některých hrozeb. Zpráva, která je ve svém rozsahu ještě stručnější než původní EBS, se skládá z tří hlavních bloků. První se vyjadřuje k aktualizaci globálních výzev a hrozeb. Druhý se zabývá tématem budování stability v Evropě a mimo ni, tedy především zhodnocováním a identifikací nových výzev v rámci ENP a EBOP. Třetí oddíl Zprávy se nazývá „Evropa v měnícím se světě“ a kromě podpory již dobře známých pilířů stávající strategie určuje některé aktuální úkoly, o jejichž naplnění byměla EU v nejbližší době usilovat.

6.1 Bezpečnostní hrozby pro EU na konci roku 2008

Kategorie globálních výzev a bezpečnostních hrozeb podléhá asi největší aktualizaci vzhledem k podobě této kapitoly v rámci EBS. Prakticky všechny hrozby zmiňované v EBS jsou nadále přítomné i ve Zprávě.Vpřípadě šíření ZHN a terorismu, který je ve Zprávě přímo spojen s organizovanou trestnou činností, se hovoří dokonce o zvýšení naléhavosti hrozeb a nutnosti zintezivnění daných opatření. Zpráva ovšem rovněžpřichází se dvěma novými tématy, energetickou bezpečností a změnou klimatu. Oba tyto velice aktuální problémy byly zmíněny již v původním strategickém dokumentu, jejich závažnosti však nebyl kladen větší význam a v rámci EBS byly uvedeny jen velmi okrajově.

Reklama

V otázce šíření ZHN zdůrazňuje Zpráva především vysokou naléhavost hrozby držení ZHN v rukou teroristů, jenž je v současnosti největším ohrožením pro EU. Zmiňuje i dopad této hrozby na dobré fungování multilaterálního systému. Zpráva má bezesporu na mysli především americký preemptivní zásah v Iráku, který fungování tohoto systému značně zpochybnil. Zpráva vyzdvihuje rovněž hrozbu jaderných programů Íránu a Severní Koreji. Do budoucna považuje za zásadní výsledek hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která se má úskutečnit v roce 2010. V tématu terorismu Zpráva oceňuje některé aktivity ze strany EU, např. vznik Strategie EU pro boj proti terorismu z roku 2005. Dále chválí EU za množství odvedené práce, nicméně upozorňuje na stávající mezery, především koordinační mechanismus v případě teroristických úderůči efektivní kroky v zamezení financování terorismu. Problém s koordinační činností Zpráva identifikuje rovněž v boji proti organizovanému zločinu, kde, i přes jasně stanovenou strategii v rámci EBS, zatím k viditelnějšímu pokroku nedošlo. Důraz je kladen na upevňování partnerství se sousedními zeměmi a práci uvnitř OSN. Fenomén počítačové bezpečnosti je novým tématem, kterému se Zpráva v kontextu boje proti organizovanému zločinu rovněž stručně věnuje.

Novým bodem ve výčtu bezpečnostních hrozeb je energetická závislost. Ta nabyla na významu především v několika posledních letech a je do jisté míry spojená s naplňováním cíle budování stability za hranicemi EU. Energeticky je totiž EU z velké části závislá na vnějších regionech a odhady naznačují, že tato závislost má do budoucna ještě stoupat. Je tedy životním zájmem EU, aby regiony významné z hlediska nalezišť potřebných surovin či tranzitu byly v budoucnu stabilní. Jde především o oblasti na východ od EU – Rusko, Ukrajinu, ale i zakavkazské republiky nebo Turecko. K dosažení stability mají napomáhat projekty jako ENP či aktuálně vznikající projekt Východního partnerství. Především vyjasnění vztahů s Ruskem však bude do budoucna pro zajištění energetické bezpečnosti zásadní. Mezi nová témata patří i problém změny klimatu, který je charakterizován jako faktor, jenž může do budoucna přerůst v závažnější hrozbu, jejíž nebezpečí spočívá v potenciálním vyvolání navazujících problémů. Těmi mohou být migrace či spory o nedostatkové zdroje. Zpráva zdůrazňuje nutnost řešení změny klimatu na globální úrovni, konsenzus na půdě OSN považuje za stěžejní.

6.2 Aktuální výzvy v budování stability za hranicemi EU

Zpráva se opět vyjadřuje značně pochvalně o celé řadě aktivit, které EU v letech po přijetí EBS v rámci jejího naplňování podnikla. Hodnotí úspěch řady vojenských i civilních misí v rámci EBOP. V této oblasti se EU skutečně dařípůsobit globálně svou angažovaností i ve velmi odlehlých oblastech daleko od svých hranic. Příkladem může být mise v indonéském Acehu rozmístěná po ničivém úderu vlny tsunami v roce 2004. Pozitivně rovněž zpráva hodnotí spuštění mise EULEX na území Kosova, která je dnes největší civilní misí v rámci EBOP. Projekt ENP je dalším z příkladů naplňování strategických cílů z roku 2003. Zpráva vnímá ENP jako efektivní nástroj uzavírání bilaterálních smluv s regiony na východ a jih od EU. Tímto jsou tyto sousední státy těsněji připoutány k EU a vzájemná spolupráce se pro ně jeví jako o poznání výhodnější. Spuštění ENP tedy Zpráva hodnotí jako kladný signál, nicméně upozorňuje na stávající nedostatky v prováděné politice a neefektivitu vzájemných smluv vněkterých oblastech. Jako problémový je vnímán především region jižního Kavkazu, kde je především v Gruzii po letní válce s Ruskem v roce 2008 situace značně neuspokojivá. Region jižního Kavkazu je pro EU velice důležitý i z hlediska plánované výstavby plynovodu, jenž má do určité míry snížit energetickou závislost evropských států na Rusku. Proto je stabilita Zakavkazska pro EU jedním z prioritních zájmů ve vztahu k blízkému okolí. Kromě jižního Kavkazu zmiňuje Zpráva další oblasti, ve kterých je třeba zintenzivnit aktivity EU pro zlepšení stávající situace. Prakticky všechny z těchto oblastí však již zmiňuje i původní strategie a nejsou tedy z hlediska zahraničně-politických a bezpečnostních priorit žádnými novinkami. Jde především o region Blízkého východu, Írán a jeho jaderný program či vleklý konflikt v Afghanistánu. Ve vztahu k Afghanistánu, nicméně i ve všeobecné rovině, Zpráva kritizuje mezeru v budování vztahů EU a NATO.

Relativně novým tématem, v rámci kterého je Evropa nucena zvýšit svou angažovanost, je pirátství. Zpráva poukazuje na pozitivní reakci EU na aktuální vzestup této formy organizované trestné činnosti a její aktivity v boji proti pirátůmpři somálském pobřeží. Zmiňuje spuštění námořní mise ATALANTA, která má v rámci EBOP mimo jiné chránit proplouvající obchodní lodě.

6.3 Evropa v měnícím se světě – některé aktuální zahraničně-politické úkoly EU

Hovoříme-li o úkolech či strategických cílech, které Zpráva vymezuje pro budoucí naplňování, lze prakticky parafrázovat ustanovení zakotvená již v EBS. Větší angažovanost ve svém sousedství a podpora mezinárodního multilaterálního systému jsou stále hlavními evropskými prioritami. Současně zvyšování soudržnosti, efektivity a kapacit uvnitř EU má být hlavním nástrojem pro prosázování evropských globálních cílů a postupů k zajištění vlastní bezpečnosti.

Zpráva žádá hlubší spolupráci s mezinárodními organizacemi, především OSN nebo OBSE. Prioritou má být rovněž prohloubení vztahů s Ruskem či Spojenými státy, které představují pro EU hlavního spojence na mezinárodním poli. Základní linie stanovené strategie se tedy oproti roku 2003 příliš nemění. Rozdílem je, že kromě těchto dlouhodobých cílů stanovuje Zpráva řadu úkolů spíše krátkodobějšího charakteru. Tento prvek v původní EBS obsažen není. Závěrečný oddíl Zprávy hovoříotěchto úkolech jako o dílčích nástrojích pro podporu mezinárodního multilaterálního partnerství a budování dobrých vztahů s regiony za hranicemi EU. Jedním z úkolů je úspěšné dokončení kola jednání Světové obchodní organizace z Dohá, jehož efektem bude další posun v liberalizaci světového obchodu. Jako aktuální priorita je zmíněna nutnost uzavření mezinárodní smlouvy o změně klimatu a důraz na zásadní roli kodaňského summitu, který má proběhnout ke konci roku 2009. Zvýšení efektivnosti Mezinárodního trestního soudu je rovněž významnou výzvou s ohledem na podporu fungujícího multilaterálního systému. Konečně podpora reformy řady mezinárodních organizací má být dalším z úkolů, kterými se Zpráva doporučuje zabývat. Rada bezpečnosti OSN, Mezinárodní měnový fond či skupina G8 jsou těmi nejvýznamnějšími. Stručněřečeno, Zpráva ordinuje Evropěřadu ambiciózních cílů. Ta bude mít jejich prosazování vše jen ne lehké.

7. Národní bezpečnostní strategie USA (2006) – aktualizace předchozího dokumentu

 

Reklama

Národní bezpečnostní strategie USA z roku 2006 je posledním strategickým dokumentem vydaným do konce roku 2008 a určuje základní bezpečnostně-politické linie druhé poloviny závěrečného funkčního období Bushovy administrativy. Jde především o revizi předchozí NBS (2002), což se projevuje v obsahu i struktuře strategie. Tématicky je NBS (2006) rozdělena do stejných celků a i její základní principy a identifikace hlavních hrozeb jsou do značné míry shodné s předchozím strategickým dokumentem. Rozdílné je poměrně značně přehlednější uspořádání textu v rámci jednotlivých kapitol, které vždy shrnují základní linie NBS (2002), přehled dosažených úspěchů apřetrvávajících výzev a doporučený postup pro boj proti aktuálním bezpečnostním hrozbám.

Již z úvodní předmluvy George W. Bushe je však patrné, že jeden dominantní inovativní prvek NBS (2006) přeci jen přináší, a to, že je strategií válečnou. Úvodní slova zdůrazňují zapojení USA do globální války proti teroru, která je rozhodujícím determinantem pro formování strategie a jednoznačnou vojenskou, bezpečnostní i politickou prioritou Bushovy administrativy.

7.1 Idea strategie a úspěchy dosažené po roce 2002

Základní idea NBS (2006) je ,vzhledem k evidentní kontinualitě Bushovy politiky, ve vztahu k NBS (2002) prakticky totožná. Myšlenkovou základnou strategie jsou dva stěžejní pilíře. První hovoří o nutnosti celosvětového prosazování tzv. univerzálních hodnot, tedy především svobody, spravedlnosti a lidské důstojnosti. Druhý pilíř zdůrazňuje vedoucí roli USA v globálním šíření demokracie a nutnost vyvinout dané úsilí na multinacionální úrovni ve prospěch čelení společným výzvám. Proklamací těchto principů NBS (2006) se zásadní inovací americké zahraniční politiky nepřichází, nově však zmiňuje úspěchy, kterých se již během období od vzniku předchozí strategie podařilo dosáhnout. NBS (2006), jakožto relativně rozsáhlý dokument, se v tomto směru vyjadřuje k celé řadě témat, což zahrnuje například i problémy ekonomické či otázku reformy vnitřních bezpečnostních institucí. Pro bezpečnostní politiku jsou na základě aktuální mezinárodní situace podstatná především témata spojená s nejzávažnějšími bezpečnostními hrozbami, tedy terorismus a šíření ZHN a americké tažení proti nim. Mezi zásadní úspěchy jsou v tomto ohledu označována americká vojenská tažení. NBS (2006) doslova hovoří o „nahrazení tyranských režimů demokraciemi v Iráku a Afghanistánu“. Mluvit však v tomto směru o úspěších s velkým „Ú“ je hned z několika důvodů spíše nepatřičné. Dosazení těchto tzv. demokratických režimů jistě se západní demokratickou praxí příliš společného nemá. Především však působnost těchto režimů zdaleka nezahrnuje celé území dotyčných států, což je dobře ilustrovatelné na Afghanistánu, kde i několik let po dobytí Kábulu sahá moc ústředních institucí jen několik kilometrů za hlavní město a boj s Talibanem se stáhl do těžko mapovatelných horských terénů. Kromě postupu v Iráku a Afghanistánu NBS (2006) chválí rovněž zlepšení politické situace v řadě zemích ve smyslu postupné demokratizace. Konkrétně jsou zmíněny příklady Gruzie, Ukrajiny, Kyrgyzstánu činěkterých arabských států. V oblasti boje proti terorismu strategie rozvněž zmiňuje několik pozitivních bodů.Především úspěchy v boji proti Al-Káidě, která po obsazení Afghanistánu ztratila svou hlavní základnu nebo přinejmenším svůj klid, který jí bývalý režim Talibanu poskytoval. Strategie oceňuje také vznik koalice pro boj s terorismem na území Iráku a měnící se postoj řady států, které USA v jejich protiteroristických aktivitách podporují. I tento úspěch má dozajista své šrámy, především fakt, že i v rámci západního světa je postoj ke koaliční intervenci velmi rozpolcený a USA se tedy nemohou těšit širší mezinárodní podpoře. V boji proti šíření ZHN považuje NBS (2006) za pozitivní podniknuté kroky ke zlepšení protiraketové obrany USA, snahy o prosazování aktivnější protiproliferační politiky na půdě např. OSN či Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Za úspěch je považován zdárný výsledek nátlaku na Libyi, která rezignovala na svůj jaderný program. Celkově však lze o úspěších americké zahraniční politiky po roce 2002 hovořit jen velmi opatrně. Výstižnější by bylo tvrzení, že, i přes dílčí úspěchy, problémů a bezpečnostních výzev pro USA spíše přibylo.

7.2 Priority do budoucna a nové prvky strategie

Jak již bylo zmíněno, NBS (2006) se profiluje jako válečná strategie, která potvrzuje plnou angažovanost USA v globální válce proti teroru. To je oproti předchozímu dokumentu bezesporu nový prvek. Inovativní je strategie i v jiném ohledu. V celé řadě oblastí je o poznání konkrétnější a klade velký důraz především na americké aktivity v Iráku. V oblastech jako boj proti terorismu nebo šíření ZHN přichází NBS (2006) s konkrétními postupy, jimiž by se měla koaliční mise v Iráku řídit. Spolu s Afghanistánem je Irák považován za hlavní frontu boje proti teroru a šíření ZHN, navíc je tato intervence typickým příkladem filozofie šíření univerzálních hodnot a demokracie po svržení diktátorského režimu. Podle prostoru, který je Iráku ve strategii věnován, jde pro Bushovu administrativu o jasnou zahraničně-politickou a bezpečnostní prioritu.

Stejně jako strategie jmenovala úspěchy, kterých se podařilo po vzniku předchozího dokumentu dosáhnout, zmiňuje i výzvy a problémy, které trvají a nastavuje priority bezpečnostní politiky do budoucích let. I přes proklamované úspěchy ve svrhávání tyranských režimů po světě NBS (2006) varuje před existencí řady dalších diktatur, o jejichž svržení je nutné bojovat a jež jsou či mohou být nebezpečné jak pro své vlastní občany, tak i pro širší okolí. Konkrétně zmiňuje strategie například režimy v Barmě, Severní Koreji, Íránu, Bělorusku či na Kubě. Ive směru k těmto režimům musí být nadále prioritou propagace efektivní demokracie kladoucí akcent na zodpovědnost k občanům, garanci práva a poskytování běžných občanských, politických i ekonomických svobod. Celosvětová propagace svobody je poté, značně v souladu s NBS (2002), hlavní filozofií strategie a americké zahraniční politiky obecně.

Oblast boje proti terorismu skýtá rovněž řadu dalších výzev, ať již těch, které se dlouhodobě nemění, nebo některých nových. Jako problém vidí NBS (2006) větší decentralizaci teroristické sítě, která je, zčásti i důsledkem zásahu v Afghanistánu, mnohem více rozeseta po světě, než tomu bylo v minulosti a má svá centra i ve vyspělých západních státech. Strategie upozorňuje na stále pokračující aktivity teroristů po celém světě a jmenuje celou řadu útoků, ke kterým po 11. září došlo. Největší údery byly zaznamenány asi v Indonésii, Pákistánu, Španělsku či Velké Británii. Převážně neměnná strategie boje proti terorismu si klade za cíl nutnost zakročovat proti samotným příčinám terorismu. Za tu centrální je považován nedostatek demokracie ve státech, kde lidé nemají možnost vyjádřit své názory a realizovat svá práva. Další základní body v postupu proti terorismu jsou snaha předcházet útokůmpřed jejich realizací, aktivity proti podpoře teroristů ze strany tzv. darebáckých států nebo nutnost zakročit proti snahám teroristů ovládnout jakýkoliv národ či využívat území států jako svá útočiště. Rovněž výzvy v oblasti šíření ZHN zůstávájí delší dobu spíše neměnné. Stěžejní linií je potírání šíření ZHN v kontextu boje proti teroru. Držení nebezpečných zbraní v rukou teroristů je stále považováno za potenciální hrozbu číslo jedna. Naléhavá je především pokračující snaha Al-Káidy získat tyto zbraně. Avšak i jaderné ambice řady států jsou považovány za aktuální hrozbu. Nejvíce se v tomto směru hovoří aktivitách Íránu a Severní Koreji. Nutnost aktivní protiproliferační politiky na mnoha úrovních je v této oblasti pro USA prioritou. NBS (2006) si rovněž všímá pokračování řady regionálních konfliktů.Ať již jde o případ Dárfúru či Kolumbie, problém je zde opět silně navázán na potřebu šíření demokracie. Strategie hovoří rovněž o dobrých službách, jež jsou USA při řešení řady regionálních konfliktů ochotny poskytnout. Zpředchozích odstavců vyplývá, že vznik NBS (2006) není výrazným odklonem strategie z roku 2002. Tento aktualizovaný dokument je reakcí na stávající bezpečnostní situaci, ve které se USA v roce 2006 nachází. NBS (2006) pracuje méně v obecné rovině a zaměřuje své postupy na některé konkrétní problémy, jimž USA aktuálněčelí. Tato strategie války proti teroru považuje úspěch afghánské a irácké mise v kontextu boje proti bezpečnostním hrozbám za americkou prioritu následujících let.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více