Rusko - gruzínské vztahy a válka o Abcházii a Jižní Osetii: 3. Rusko-gruzínská válka v srpnu 2008

Autor: Bc. Lucie Matulová 🕔︎︎ 👁︎ 42.051

3.1. Příčiny a průběh války

Za počátek velmi intenzivních aktivit Ruské federace v separatistických regionech Gruzie lze stanovit datum 6. března 2008, kdy Rusko vypovědělo rozhodnutí Rady prezidentů SNS z roku 1996 o ekonomických, obchodních, finančních a dopravních sankcích vůči Abcházii.[94]

Rusko vždy prohlašovalo, že udělá vše pro to, aby Gruzie nevstoupila do NATO. Důkazem toho byla i hrozba Státní dumy RF z 21. března[95] (tedy necelé dva týdny před zahájením summitu NATO v Bukurešti konaném 2.-4. dubna). Poslanci Státní dumy tehdy doporučili vládě RF uznat nezávislost separatistických území Jižní Osetie a Abcházie, pakliže Gruzie obdrží na summitu tzv. Akční plán členství (Membership Action Plan – MAP). Gruzii sice na summitu MAP udělen nebyl, ale bylo jí přislíbeno budoucí členství. V reakci na tento příslib vydal 16. dubna prezident RF V. Putin výnos, kterým Rusko navázalo právní, ekonomické a politické vztahy se separatistickými režimy. Rusko začalo vydávat tamnějším obyvatelům ruské pasy a nabídlo jim možnost využít konzulárních služeb RF.[96] Vydání prezidentského dekretu lze považovat za klíčový krok pro vývoj rusko-gruzínských vztahů, neboť tímto krokem Rusko uznalo obě separatistické republiky de-facto.

Reklama

Celková situace mezi Ruskem a Gruzií se zkomplikovala incidentem z 20. dubna, kdy byl nad územím Abcházie sestřelen gruzínský bezpilotní letoun.[97]

K sestřelení se následně přihlásili abchazští separatisté. Gruzie tvrdila, že záběry z kamery připevněné na sestřeleném letounu dokazují, že průzkumné letadlo sestřelil MiG-29 ruské armády, což ruská strana ihned odmítla. Dne 26.5. zveřejnila mise UNOMIG zprávu o vyšetření incidentu z 20. dubna s tím, že jednoznačně potvrdila sestřelení gruzínského průzkumného letadla nad Abcházií ruským letounem.[98] Přes všechny naprosto jasné důkazy však ruské ministerstvo obrany tuto zprávu odmítlo. Sestřelení gruzínských bezpilotních letadel se opakovalo i v květnu.

Dne 25. dubna 2008 Rusko pohrozilo, že v případě vypuknutí vojenského konfliktu v Abcházii a J. Osetii mu nezbude nic jiného než reagovat vojenskými prostředky.[99] Gruzie označila toto vyhlášení za přímou hrozbu agrese ze strany RF. O několik dní později abchazští představitelé prohlásili, že jsou ochotni podepsat s RF vojenskou dohodu, která by zavedla vojenský protektorát RF v Abcházii, včetně možnosti ustavení ruských vojenských základen na separatistickém území.[100]

Ruské ministerstvo obrany 31. května oznámilo, že vyslalo do Abcházie kontingent 400 ženijních jednotek (údajně neozbrojených) za účelem opravy železniční tratě.[101] Tyto jednotky však byly do Gruzie vyslány mimo mandát OSN a vzhledem k tomu, že gruzínská strana nedala k této akci souhlas, jednalo se tak o jednoznačné narušení gruzínské územní suverenity. Podle ruských představitelů se jednalo o „humanitární akci“, ve skutečnosti si však ruská armáda vybudovala důležitou infrastrukturu pro převoz těžké techniky v případě zahájení ofenzívy z Abcházie do nitra Gruzie.

Dne 17. června zatkly gruzínské jednotky vojáky ruských mírových sil, kteří bez platného povolení převáželi v gruzínské části demilitarizované zóny 20 protitankových raket. Gruzínská strana tento incident označila za jasnou provokaci RF. Ruská strana reagovala prohlášením, že zatčení ruských vojáků je ilegálním činem a provokací provedenou„banditským“ způsobem.[102]

Začátkem července byla Abcházie zasažena sérií výbuchů (mj. i Suchumi), které si vyžádaly oběti na lidských životech. Abcházie obratem obvinila gruzínskou stranu ze státního terorismu a ze sabotáže turistického průmyslu v Abcházii.[103]

Zatímco oči celého mezinárodního společenství tak byly upřeny k Abcházii, do centra dění se během července dostala J. Osetie. Vzhledem k vzájemným přestřelkám vyhlásili představitelé separatistického regionu JO všeobecnou mobilizaci a pohrozili, že v případě dalšího „aktu gruzínské agrese“ nebudou váhat s použitím těžkých zbraní. Vzájemné přestřelky se poté v Jižní Osetii neustále stupňovaly, až přerostly do válečného konfliktu. Ačkoliv celý svět očekával, že v případě možného vojenského střetu bude místem bojů Abcházie, konflikt se naplno rozhořel v Jižní Osetii.

Reklama

Při hodnocení příčin války v Jižní Osetii je třeba uvést, že mezi oběma separatistickými regiony Gruzie existují obrovské rozdíly. Jižní Osetie je chudý horský region, jehož většinu HDP tvoří mýtné z provozu tunelu Roki. V regionu není téměř žádný průmysl a z ekonomického hlediska je jeho ovládnutí spíše přítěží. Naproti tomu Abcházie je jednou z nejatraktivnějších turistických destinací na světě. Po opravení veškeré infrastruktury, zničené během války za nezávislost, má Abcházie všechny předpoklady stát se vzkvétajícím a prosperujícím regionem. Pokud by si chtěla Gruzie podmanit separatistické regiony silou, začala by svoji bleskovou ofenzívu v Abcházii, jejíž ovládnutí bylo pro Gruzii absolutní prioritou. Pokud by Gruzie zahájila svůj útok nejdříve na Jižní Osetii, znamenalo by to, že by Gruzie byla označena za agresora a ruské mírové síly by Abcházii obsadily, čímž by Gruzie Abcházii nadobro ztratila. Gruzie proto neměla žádný racionální důvod připravovat samostatný útok na Jižní Osetii. Z čehož vyplývá, že scénáristou byla Moskva.

Nutno říci, že Rusové mají v Abcházii své ekonomické zájmy. Gazprom chce na abchazském pobřeží těžit plyn, což mu doposud centrální vláda v Tbilisi nepovolovala. Nedaleko od abchazských hranic navíc leží letovisko Soči, kde se budou v roce 2014 konat olympijské hry. Rusko počítá, že Abcházie bude do jejich přípravy aktivně zapojena. Pokud by tedy Rusové chtěli Gruzii vtáhnout do ozbrojeného střetu, bylo by nesmyslné, aby konflikt vyvolali v Abcházii. Následná válka by totiž zničila abchazskou infrastrukturu potřebnou pro přípravu ZOH. Z tohoto hlediska tak bylo „obětování“ chudé a z ekonomického hlediska absolutně neperspektivní Jižní Osetie pro ruskou stranu mnohem výhodnější.

Tímto se dostáváme k průběhu války o Jižní Osetii. V polovině července se na rusko-gruzínských hranicích konalo ruské vojenské cvičení Kavkaz 2008, kterého se účastnilo přibližně 8 tisíc ruských vojáků se 700 bojovými vozidly a 30 letadly.[104] Po skončení vojenského cvičení se však ruské jednotky nestáhly do svých výchozích pozic, ale zůstaly dislokovány v blízkosti gruzínských hranic.

Koncem července bylo možné pozorovat občasné přestřelky v jihoosetské zóně konfliktu. V noci z 1. na 2. srpna vzájemné ostřelování pozic separatistů a gruzínských ozbrojených sil výrazně zesílilo a pokračovalo celý následující den. Na jihoosetské straně si střelba za víkend vyžádala šest mrtvých a více než 10 raněných, na gruzínské straně byla zaznamenána pouze zranění.[105] 7. srpna zaútočili separatisté proti gruzínským vesnicím a začali je intenzívně ostřelovat. Byly použity všechny dostupné druhy zbraní, včetně děl.[106] Ve snaze zabránit krveprolití nařídil prezident Saakašvili jednostranné příměří. Ale poté co jihoosetské síly obnovily útoky, které si vyžádaly několik dalších desítek lidských životů z řad civilistů, policie a příslušníků gruzínských mírových sil a do Jižní Osetie začaly tunelem Roki vstupovat z ruské strany vojenské jednotky, ukončil kolem půlnoci gruzínský prezident příměří a dal rozkaz k zahájení útoku na metropoli Jižní Osetie Cchinvali.[107]

Ruská strana 8. srpna na gruzínský útok reagovala vysláním jednotek 58. armádního sboru dislokovaných v Severní Osetii od skončení vojenského cvičení Kavkaz 2008.[108] Ruské letouny zahájily nálety na vojenské cíle a klíčovou infrastrukturu v Gruzii. Odpoledne gruzínská strana obsadila Cchinvali a vyhlásila krátké příměří, aby umožnila civilistům ukrývajícím se ve sklepeních domů opustit město.[109] Ruské síly pokračovaly v leteckých útocích na vojenské základny poblíž měst Tbilisi a Gori. Večer se ruská tanková vojska přiblížila k Cchinvali a zahájila útok na gruzínské jednotky ve městě. Po těžkých bojích ruské síly Cchinvali obsadily. Následujícího dne pokračovaly ruské jednotky v obsazování Jižní Osetie. Ruská letadla podnikala další nálety na vojenské základny a letiště na území Gruzie a opakovaně bombardovala infrastrukturu v černomořském přístavu Poti, klíčovém pro dopravu kaspické ropy do Evropy.[110] Gruzínský parlament vyhlásil válečný stav a plnou mobilizaci. V Gruzii naplno propukl válečný konflikt. Válečné lodě ruské černomořské flotily zahájily blokádu gruzínských přístavů.

10. srpna v noci vstoupily do Jižní Osetie tunelem Roki další jednotky ruské armády. Zároveň se ruské jednotky vylodily i v abcházském přístavu Očamčira. Odpoledne ruské síly otevřely v Gruzii druhou frontu a spolu se separatisty zahájily útok na gruzínské pozice v Abcházii v Kodorské soutěsce.[111] Současně pokračovalo bombardování strategicky klíčového města Gori a mezinárodního letiště v Tbilisi. V podvečer vyhlásil gruzínský prezident zastavení bojových akcí a požádal Rusko o příměří. Vzápětí podepsal gruzínský prezident Saakašvili plán příměří připravený ministry zahraničních věcí Francie a Švédska B. Kouchnerem a A. Stubbem.[112] Rusko na žádost o příměří však nereagovalo a ruské jednotky zahájily z území Abcházie invazi do gruzínského vnitrozemí, obsadily město Zugdidi a následně i vojenskou základnu s letištěm v Senaki. Ruské síly překročily rovněž hranice Jižní Osetie a v blízkosti města Gori přetnutím klíčové dálnice spojující západ a východ země prakticky rozdělily Gruzii na dvě části.[113] Gruzínská vláda tak ztratila kontrolu nad více než polovinou svého území. Ruské vedení prohlásilo, že prezident Saakašvili pro ně přestal být partnerem pro jednání. Ruské tanky se objevily na dálnici spojující Gori a Tbilisi, přibližně 50 km od hlavního města.

12. srpna ruská letadla útočila na řadu cílů na gruzínském území. V Moskvě jednal francouzský prezident N. Sarkozy s ruským prezidentem D. Medvěděvem. Ten po skončení jednání na schůzce s ministrem obrany a náčelníkem ruského generálního štábu oznámil, že Rusko ukončuje vojenské operace ruské armády v Gruzii, neboť „cíle bylo dosaženo“. „Bezpečnost ruských mírových sil a civilního obyvatelstva je obnovena a agresor byl potrestán a utrpěl značné škody“.[114]


Mapa 3: Konflikt o Jižní Osetii v roce 2008 [115]

Reklama

13. srpna Gruzie přistoupila na mírový plán urovnání konfliktu, který navrhla Francie a 16. srpna podepsala dohodu o příměří. O den později ji podepsalo i Rusko.[116] Hlavním cílem Moskvy bylo demonstrovat odhodlání nedopustit oslabení jejího vlivu v sousedství, zastavit rozšiřování NATO a kromě toho zvýšit svůj geopolitický vliv na celém post-sovětském území. Mezi dílčí ruské politické a vojenské cíle lze řadit znemožnění udělení MAP Gruzii a Ukrajině v prosinci 2008, zbavení se Saakašviliho nebo alespoň jeho znemožnění, udržení a nejlépe posílení pozice RF coby hlavního (v ideálním případě jediného) garanta „vytváření bezpečnosti“ v regionu Jižního Kavkazu (ale v širším slova smyslu i na celém post-sovětském území), vojenské zajištění plné kontroly nad územím Abcházie a Jižní Osetie (Tbilisi kontrolovalo v Abcházii část Kodorské soutěsky a v Jižní Osetii cca třetinu území). K dalším cílům patřilo zajištění výrazného snížení gruzínského vojenského potenciálu a degradaci infrastruktury. Součástí tohoto cíle zřejmě nebylo přerušení koridoru pro dopravu ropy a plynu z Kaspického regionu, ale určitě šlo o zvýšení rizika pro komerční subjekty (např. při zvažování projektu plynovodu Nabucco) na, pro ně, neakceptovatelnou úroveň. Rusku se akcí podařilo demonstrovat schopnost masivního vojenského zásahu za hranicemi RF a zvýšit vojenskou přítomnost v regionu (vytvořením vojenských základen v Abcházii a Jižní Osetii).

Rusko si bylo vědomo, že potřebuje pro světovou veřejnost důvěryhodnou záminku. Proto provokovalo Tbilisi všemi možnými prostředky, aby se pokusilo o vojenské řešení separatistické otázky. V tomto smyslu nebylo jasné přesné datum pro ruskou akci. Bylo ale jasné, že je potřeba ji provést do doby, než bude ministerské zasedání NATO v prosinci 2008, které mělo rozhodnout o udělení MAP pro Gruzii a Ukrajinu.

3.2. Dopady války na Gruzii

Ruští představitelé začali záhy po konfliktu otevřeně prohlašovat, že Gruzie Jižní Osetii a Abcházii ztratila. "Na nějaké řeči o gruzínské územní celistvosti lze zapomenout," prohlásil ministr zahraničí RF Lavrov. Podle něho je těžké přesvědčit Jižní Osetii a Abcházii, aby souhlasily s tím, že budou nuceny se začlenit zpět ke Gruzii. "De facto máme situaci, kdy lidé v Jižní Osetii a Abcházii nechtějí žít v tom samém státu s těmi, kdo proti nim posílá vojska," řekl Lavrov.[117] V Moskvě se samozvanými prezidenty Jižní Osetie a Abcházie Eduardem Kokojtym a Sergejem Bagapšem jednal dne 14.8. ruský prezident Dmitrij Medveděv. Řekl, že Rusko bude respektovat přání separatistických republik ohledně jejich dalšího vývoje a je připraveno toto přání podpořit.[118]

Dne 25.8.2008 přijala Rada federace Federálního shromáždění Ruské federace (horní komora parlamentu) a týž den i Státní duma FS RF (dolní komora) na otevřených jednáních jednomyslnou výzvu k prezidentu RF, ve které ruský parlament požádal prezidenta o uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie.[119] Zasedání parlamentu, kterého se účastnili prezidenti Jižní Osetie a Abcházie Kokojty a Bagapš, sloužilo jako předehra k mimořádnému zasedání Bezpečnostní rady RF, která se sešla 26.8.2008 v krasnodarském Soči.

Dne 26. 8. 2008 uznal prezident D. Medveděv svým výnosem nezávislost Jižní Osetie a Abcházie.[120] Medveděv odůvodnil podepsání výnosu o uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie „vzniklou situací a respektem ke svobodnému projevu vůle osetského a abcházského národa“. Oprávnění takového kroku vidí Medveděv v Chartě OSN, v deklaraci z roku 1970 o principech mezinárodního práva, v helsinském Závěrečném aktu KBSE z roku 1975 a v dalších základních mezinárodních dokumentech.[121] Medveděv vyzval další státy k následování Ruské federace.

V obou prezidentských výnosech je obsažena formulace, podle které budou ruské ozbrojené síly vykonávat v obou republikách funkci „podpory míru“ do doby uzavření smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci.

Výsledkem války o Jižní Osetii je tak pro Gruzii s největší pravděpodobností definitivní ztráta dvou separatistických území.

3.3. Dopady války na rusko-gruzínské vztahy

Diplomatické styky mezi Ruskem a Gruzií byly po srpnové válce v Jižní Osetii přerušeny. Velvyslanectví Ruska v Gruzii a Gruzie v Rusku byla uzavřena. V březnu 2009 zahájily činnost tzv. zájmové sekce Gruzie, resp. Ruska při velvyslanectvích Švýcarské konfederace v Moskvě, resp. Tbilisi.[122]

Velmi omezené jsou kontakty mezi občany obou zemí. Zájmové sekce zahájily vydávání víz pro občany druhé země, avšak pouze v omezeném rozsahu, na pozvání blízkých příbuzných, nebo pro občany cestující za obchodními či oficiálními účely.

Byla přerušena prakticky veškerá spolupráce mezi Ruskem a Gruzií, a to ve všech oblastech. Již tak z minulosti negativně poznamenané vztahy a kontakty mezi oběma zeměmi se zpřetrhaly.

V souvislosti s přerušením diplomatických vztahů mezi Gruzií a Ruskem lze očekávat neustálé spory mezi Moskvou a Tbilisi na mezinárodní scéně, resp. v rámci různých mezinárodních organizací. Tbilisi může např. blokovat či komplikovat vstup Ruska do WTO.

3.4. Rusko-gruzínská válka jako faktor širších mezinárodních vztahů

NATO ostře odmítlo ruský zásah jako nepřiměřený a podpořilo územní celistvost a suverenitu Gruzie včetně jejích euroatlantických integračních ambicí. Rovněž EU podpořila územní celistvost a suverenitu Gruzie a vyjádřila připravenost k vyslání pozorovatelů a k většímu angažmá v urovnání konfliktu. Jednání RB OSN byla těžkopádná kvůli ruskému odporu ohledně formulací k územní celistvosti Gruzie. OBSE rozhodlo o navýšení svých pozorovatelů v oblasti. ČR usilovala o prosazení zachování územní celistvosti a suverenity Gruzie, stažení ruských i gruzínských jednotek na pozice před vypuknutím konfliktu, vyslání mezinárodních vojenských sil za účelem nastolení a udržení míru, mezinárodních pozorovatelů a humanitární a lékařské pomoci.

Pokud jde o uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie Ruskem, nebylo příliš pochyb o tom, jak Medveděv v této věci (na základě žádosti Jižní Osetie a Abcházie) rozhodne. RF připravila veškeré potřebné podmínky pro to, aby prezident mohl souhlasit. Především ruská vojska byla v Jižní Osetii a Abcházii připravena bránit případné snahy o zvrácení ruského rozhodnutí. RF svou vojenskou přítomností zopakovala scénář NATO v Kosovu před vyhlášením nezávislosti (ačkoli další atributy byly jiné).

Zachování vztahů s NATO pro RF zjevně nebylo důležité. Dne 25.8. se v Soči uskutečnily mimořádné konzultace stálého představitele RF při NATO D. Rogozina s D. Medveděvem. Na nich Medveděv prohlásil, že „RF dostatečně dlouho a důsledně rozvíjela vztahy s NATO a přeje si s NATO partnerské vztahy, nikoli iluzi vztahů, kdy nás ze všech stran obklopují základnami, připojují do NATO další státy a říkají, že je vše v pořádku. Jsou to především členské státy NATO, které potřebují spolupráci s RF, ne naopak. Pokud členské státy NATO v podstatě spolupráci zpřetrhají, nebude to pro RF nic strašného. Jsme připraveni přijmout jakékoli rozhodnutí včetně úplného ukončení vztahů.[123] Týž den premiér Putin odsouhlasil návrh vicepremiéra I. Šuvalova na odstoupení z nevýhodných pro Rusko dvoustranných dohod podmiňujících vstup RF do WTO. Proces vstupu má sice podle Putina pokračovat, ale „RF již nechce nést obtíže vstupu před samotným vstupem, a proto začne plnit dohody až v momentě vstupu do WTO.[124] Tato vyjádření lze interpretovat jako vyproštění se z tlaku Západu a varování před dalším zpřísňováním pozic Západu ohledně ruských kroků do budoucna. RF jednoznačně naznačovala, že je připravena na ochlazení vztahů se Západem. Pro Západ tak ztratilo význam hrozit Kremlu ochlazením vztahů, jestliže samo ruské vedení aktivně prohlašovalo, že je na to připraveno.

Pokud jde o skutečné úmysly Ruska, zřejmý je záměr zpochybnit přitažlivost vstupu do NATO pro případné nové členy. Vojenská porážka Gruzie dala jasný signál všem zbývajícím státům SNS, že ani podpora a dobré vztahy s NATO nejsou zárukou možnosti oprostit se od názorů Moskvy. NATO nemůže ochránit Gruzii před změnou režimu a území.

Cíle RF v konfliktu s Gruzií však nelze vnímat bez kontextu pokračujícího boje proti „hegemonii“ USA a úsilí RF o „rovnoprávnou“ pozici v mezinárodních vztazích. Moskva usiluje o nový systém mezinárodních vztahů, založený na principech kolektivní bezpečnosti a sfér vlivu. V něm si chce RF zaručit nezpochybnitelné místo ve všech politicko-bezpečnostních procesech na světě, které uzná za vhodné.

Válka v Gruzii na pozadí uznání nezávislosti Kosova, transformace a rozšíření NATO, pozastavení Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách Evropě (CFE), plánů na vybudování prvků protiraketové obrany USA v Evropě atd. slouží Kremlu jako „lakmusový papírek“ ochoty Západu přijmout fakt legitimity ruských aktivit tam, kde to RF uzná za vhodné, tzn. tam, kde je dotčena bezpečnost RF a její zájmy.

Zcela jistě se Moskvě podařilo u svých sousedů vyvolat strach. Každá země bude ještě více zvažovat své případné kroky nezávislé na Moskvě. I jen kvůli tomu, že devastace země je pro mnohé velmi nepříjemná cena. V tomto si Moskva minimálně nakrátko svou pozici posílila. Země však mohou ještě vehementněji hledat bezpečnostní garance u NATO, EU či u jejich členů jednotlivě (především u USA). Ochota sousedů Ruska jednat v této situaci nezávisle bude do značné míry dána připraveností Západu poskytnout jim závazné bezpečnostní garance.

Ačkoli ruské cíle zmiňované v kapitole 3.1. jsou zřejmé a mnoho ruských představitelů se jimi netajilo, snažila se Moskva ospravedlnit svůj zásah a pobyt v Gruzii zdůvodňováním své akce jako „humanitární intervence“ coby reakce na „gruzínskou genocidu“. Odvolávala se na tzv. „Kosovský precedent“. Jde však o velmi nepřesnou manipulaci s fakty, protože mezi vývojem ve vztahu ke Kosovu a ve vztahu k Jižní Osetii existují zejména následující faktické odlišnosti:

  • na řešení konfliktu týkajícího se Kosova se mnohem výrazněji podílelo širší mezinárodní společenství, nikoliv jeden stát;
  • na rozdíl od zásahů RF ve vztahu k Jižní Osetii následoval zásah „koalice států“ proti Srbsku poměrně dlouho po vzniku konfliktu a po neúspěchu diplomatických jednání o vyřešení krize;
  • v případě Kosova nebyly státy zasahující proti Srbsku přímou stranou konfliktu a v Kosovu se před zásahem dlouhodobě významně neangažovaly;
  • v Kosovu od ukončení ozbrojených akcí působí mezinárodní civilní a vojenská správana základě závazné rezoluce RB OSN

Lze tak vyslovit hypotézu, že k akci proti Gruzii by došlo bez ohledu na to, zda předtím bylo uznáno Kosovo – uznání je jen ruská záminka.

3.5. Perspektivy dalšího vývoje situace kolem Abcházie a Jižní Osetie

Státy jižního Kavkazu jsou pro Rusko díky své poloze mezi Kaspickým a Černým mořem klíčové. Přes tyto státy vede tzv. transkaspický koridor. Je to jediná možná cesta, kudy lze vést do Evropy a do Ameriky ropu a plyn z bohatých nalezišť kaspického regionu. Rusko si je moc dobře vědomo snahy Evropské unie vymanit se z neustále se zvyšující závislosti na ruských energetických surovinách a diverzifikovat svoje dodávky. Pokud by se Rusku podařilo jakýmkoliv způsobem přerušit provoz transkaspických ropovodů a plynovovů či si je alespoň podřídit, znamenalo by to, že veškerá kaspická ropa a plyn by do Evropy proudily přes území RF a závislost EU na ruských dodávkách by se tak ještě zvýšila.

Rusko má zájem na nahrazení proamericky a prozápadně orientovaného gruzínského vedení, konkrétně na odstoupení M. Saakašviliho (podle ruského ministra zahraničí S. Lavrova nepovažuje už Rusko gruzínského prezidenta M. Saakašviliho za partnera, neboť vydal rozkazy ke spáchání válečných zločinů) a jeho nahrazení proruským politikem, který by obrátil směr gruzínské zahraniční politiky k Moskvě.

Rusko však nemůže odstranit M. Saakašviliho přímým vojenským útokem na Tbilisi. Ztratilo by tak svoji budovanou tvář mírotvorce a na mezinárodní scéně by se naprosto zdiskreditovalo. Z tohoto důvodu se Ruská federace uchýlila k mnohem komplexnějšímu řešení. V době, kdy Gruzie čelila vojenské invazi ruských vojsk, stál celý gruzínský národ pevně za svým prezidentem. Rusko počítalo s tím, že postupem času, s opadávajícím nacionalistickým nadšením, začnou Gruzíni řešit problémy každodenního života a uvědomí si, v jak bídné materiální situaci se nacházejí. Nespokojenost obyvatel se současným vedením, které je za tuto situaci odpovědné, začne růst (přičemž nespokojenost bude tím větší, čím více bude gruzínské hospodářství poškozeno, neboli jak moc ruské jednotky zničí gruzínskou infrastrukturu). Tato ruská teorie se do jisté míry potvrdila na jaře 2009, kdy v Gruzii (především v Tbilisi) vznikly masové protesty proti prezidentu Saakašvilimu s požadavky na jeho odstoupení.

Ruská federace se výnosem prezidenta RF o uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie stala protektorem režimů Kokojtyho a Bagapše a podnikla celou řadu kroků, kterými si obě separatistické oblasti připoutává k sobě. Již na podzim 2008 Rusko podepsalo s Jižní Osetií i Abcházií obecné dohody o přátelství, pomoci a vzájemné spolupráci. Za návazný krok lze považovat jednání mezi Ruskem a Jižní Osetií o poskytnutí pozemků pro ruské pohraniční síly k vybudování svých kapacit v Jižní Osetii a o využívání pozemků určených k výstavbě ruských vojenských základen. Rovněž abchazské vedení rozhodlo o poskytnutí pozemků a infrastruktury stávající vojenské základny v Gudautě a ve vojenské části přístavu v abchazském městě Očamčira.

Poznámky

[94] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 06.03.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=864417&NodesID=5.

[95] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 23.3.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=869972&NodesID=5.

[96] Министерство Иностранных Дел Российской Федерации: О поручениях Президента России Правительству Российской Федерации в отношении Абхазии и Южной Осетии [online]. Информационный сервер МИД России, 2000-2006, 16-04-2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.mid.ru/brp_4.nsf/0/FD56A80A7198CD7CC325742D003F807C.

[97] Defence Academy of the United Kingdom: Provocation, Deception, Entrapment: The Russo-Georgian Five Day War [online]. Defence Academy of the United Kingdom, 2009, 06 Mar 2009 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.da.mod.uk/colleges/arag/document-listings/caucasus/.

[98] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 27.05.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=896445.

[99] Независимая газета [online]. Независимая газета, 1997-2008, 2008-04-28 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.ng.ru/week/2008-04-28/12_sng.html.

[100] Российская газета [online]. Российская газета, 1998-2009, 20 мая 2008 г. [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.rg.ru/2008/05/20/bagapsh.html.

[101] SOCOR, Vladimir . The Jamestown Foundation [online]. The Jamestown Foundation, 2008, June 3, 2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews[swords]=8fd5893941d69d0be3f378576261ae3e&tx_ttnews[exact_search]=Russia%20deploys%20railway%20troops%20to%20Abkhazia&tx_ttnews[all_the_words]=railway&tx_ttnews[tt_news]=33684&tx_ttnews[backPid]=7&cHash=df82c671ff.

[102] Независимая газета [online]. Независимая газета, 1997-2008, 2008-06-19 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.ng.ru/cis/2008-06-19/8_georgia.html.

[103] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 01.07.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=907924&NodesID=5.

[104] The Moscow News [online]. Moscow New, 2007, 18/07/2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://mnweekly.ru/news/20080718/55338376.html.

[105] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 04.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1007523&NodesID=5.

[106] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 07.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1008642&NodesID=5.

[107] Defence Academy of the United Kingdom: Provocation, Deception, Entrapment: The Russo-Georgian Five Day War [online]. Defence Academy of the United Kingdom, 2009, 06 Mar 2009 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.da.mod.uk/colleges/arag/document-listings/caucasus/.

[108] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 08.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1009365&NodesID=5.

[109] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 08.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1009331&NodesID=5.

[110] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 09.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1009644&NodesID=5.

[111] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 11.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1010060&ThemesID=672.

[112] Говорит Москва [online]. Концерн Радио-Центр, 2006-2007, 11 августа 2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.govoritmoskva.ru/russia/080811174158.html.

[113] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 12.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1010380&NodesID=5.

[114] Kremlin.ru: Заявления по важнейшим вопросам [online]. 12.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kremlin.ru/sdocs/appears.shtml?day=12&month=08&year=2008&value_from=&value_to=&date=&stype=63374&dayRequired=no&day_enable=true&Submit.x=2&Submit.y=6.

[115] Wikipedia: 2008 South Ossetia war [online]. Wikipedia, 2009, 26 May 2009 [cit. 2009-05-26]. Dostupný z WWW: http://en.wikipedia.org/wiki/2008_South_Ossetia_war.

[116] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 16.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1012528&NodesID=5.

[117] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 15.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?fromsearch=049ed1d0-7353-4245-8bb7-c77476e3dccc&docsid=1012261.

[118] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 14.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1011641&NodesID=2.

[119] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 25.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1016404&NodesID=2.

[120] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 26.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1016645&NodesID=5. Oba výnosy prezidenta a text jeho doprovodné řeči viz oficiální stránky Kremlu - www.kremlin.ru.

[121] Interview by the Russian President Dmitry Medvedev with CNN [online]. United Nations, 2009, August 26, 2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.un.int/russia/new/MainRoot/docs/warfare/statement260808en.htm.

[122] Независимая газета [online]. Независимая газета, 1997-2008, 2009-03-04 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.ng.ru/cis/2009-03-04/6_georgia.html.

[123] Коммерсант [online]. ЗАО Коммерсантъ. Издательский дом, 1991-2009, 25.08.2008 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.kommersant.ru/doc.aspx?DocsID=1016370&NodesID=5.

[124] Независимая газета [online]. Независимая газета, 1997-2008, 2008-08-26 [cit. 2009-05-25]. Dostupný z WWW: http://www.ng.ru/economics/2008-08-26/1_wto.html.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více