Kosmonaut číslo 3 - Grigorij Grigorijevič Něljubov

Autor: František Chmelař / Franta02 🕔︎︎ 👁︎ 36.424


Kosmonaut číslo 3 - Grigoril Grigorjevič Něljubov
(*31.03.1934 Porfirjevka +18.02.1966 Ippolitovka)

Prolog

Hlášení rozhlasu:

Reklama

Hovoří Moskva, hovoří Moskva.
12.dubna roku 1961 byla Sovětským svazem jako prvním na světě vyvedena na oběžnou dráhu Země družice Vostok s člověkem na palubě.
Pilotem-kosmonautem je občan Svazu sovětských socialistických republik, letec, kapitán Grigorij Grigorievič Něljubov.
Poslechněte si jeho provolání.

V souladu se zadáním udělám vše, abych splnil úkol stanovený Komunistickou stranou a sovětským lidem.
V tomto okamžiku chybí do startu jenom minuty.

Tato slova Grigorije Grigorieviče Něljubova byla zaznamenána na magnetofonovou pásku 14 dnů před prvním letem člověka do kosmu (29. března 1961).

Totéž udělali German Titov a Jurij Gagarin.

Těmito slovy začíná film o Grigoriji Grigorjevičovi Něljubovovi.

Reklama

V té době ještě nikdo nevěděl, kdo bude vyvoleným prvním kosmonautem.

On mohl být první

V roce 2007 natočila režisérka Maja Danilevskaja ve studiu Roskosmos dokumentární film „On mohl být první“ s podtitulem „Drama kosmonauta Něljubova.

Film pojednává o neznámém kosmonautovi číslo 3 a je vytvořen z unikátních dokumentárních záběrů.

Byl cílevědomý, ctižádostivý, měl silnou vůli, prostě silný člověk. Grigorije Něljubova obdivovali akademici Keldyš i Raušenbach, kamarádili s ním Jurij Gagarin i Pavel Popovič. Kosmonauta vysoce hodnotil Sergej Pavlovič Koroljev.

Pilota námořního letectva Grigorije Něljubova měl poznat celý svět.

Nicméně od roku 1963 záběry, na kterých byl kosmonaut zachycen, zmizely z filmových kronik i dokumentů.

Jeho podobiznu retušovali na fotografiích a jméno Něljubov bylo vymazáno ze soupisky oddílu kosmonautů.

Proč se tak stalo?

Tady bychom mohli skončit s tím, že film je ke shlédnutí tady: xxxxxxxxxxxxxxxxxxx (tady si ho můžete opravdu stáhnout, je to v ruském originálu). Jako člověku zvídavému mně to ale nedalo, a tak jsem trochu zagooglil, zawikipedoval, v odborné literatuře zalovil a výsledkem je tento článek, kde se snažím napsat něco málo o jednom z prvních lidí, kteří byli na let do kosmu vycvičeni.

Něljubov Grigorij Grigorjevič - kosmonaut číslo 3

Grigorij Grigorjevič Něljubov (narozen 31. března 1934 v Porfirjevce, Jevpatorijskij rajón Krymské oblasti, zemřel 18. února 1966 v železniční stanici Ippolitovka, Primorského kraje) - sovětský vojenský pilot, člen prvního oddílu sovětských kosmonautů.

Absolvoval letecké učiliště, vojenskou službu nastoupil u námořního letectva. V roce 1960 byl zapsán na soupisku prvního oddílu kosmonautů SSSR. Prošel přípravou k letu kosmickou lodí „Vostok“. Byl jedním z uchazečů na první kosmický let. Také byl záložním kosmonautem Jurije Gagarina v době jeho letu do kosmu. Patřil do skupiny kosmonautů, kteří se připravovali k letu kosmickými loděmi „Vostok-2“, „Vostok-3“ a „Vostok-4“. V červnu 1962 byl vyřazen ze skupiny kosmonautů připravujících se k letu na „Vostok-2“, „Vostok-3“ a „Vostok-4“.

Za porušení vojenské disciplíny byl 4. května 1963 vyškrtnut z prvního oddílu sovětských kosmonautů. Podle některých informací byl Něljubov z prvního oddílu kosmonautů vyškrtnut neprávem.

Reklama

Citát z knihy Jaroslava Golovanova „Kosmonaut číslo 1:

... Podle všeobecného mínění skoro všech kosmonautů mohl být Něljubov jedním z první pětice sovětských kosmonautů. Skutečnost ale byla jiná. Zradilo jej totiž jeho „husarství“. Stalo se to až po letu Titova. Střet s vojenskou hlídkou, která zadržela Něljubova, Anikejeva a Filaťjeva ne železničním nástupišti, drzost a arogance na velitelství hrozily hlášením veliteli. Velení Centra kosmických letů uprosilo dozorčího velitelství, aby hlášení neposílal. Ten se skřípěním zubů souhlasil, ale podmiňoval to tím, že se Něljubov omluví. Něljubov se ale omluvit odmítl. Hlášení bylo posláno „nahoru“. Rozezlený Kamanin (Kamanin Nikolaj Petrovič byl v té době zástupcem Vrchního velitele vojenských vzdušných sil pro kosmos) přijal rozhodnutí vyškrtnout ze soupisky všechny tři. Kosmonauti předpokládají, že Anikejev a Filaťjev byli postiženi stejně jako Něljubov...

Míní se, že takový trest za nepatrný prohřešek byl velmi krutý.

Po vyškrtnutí z oddílu sovětských kosmonautů pokračoval Grigorij Něljubov ve službě ve Vojenských vzdušných silách SSSR na Dálném východě. Něljubov stále doufal, že se brzy do oddílu kosmonautů vrátí. Naděje na návrat do oddílu kosmonautů se ukázaly jako liché.

Grigorij Grigorjevič Něljubov zahynul 18. února 1966 pod koly vlaku.

Citát z knihy Jaroslava Golovanova „Kosmonaut číslo 1“:

... ve výpisu z hlášení jsem četl (uvádím doslovně): „18. února 1966 byl na pátém nástupišti usmrcen projíždějícím vlakem na železničním mostu stanice Ippolitovka Dálněvýchodní železniční dráhy.“ Myslím, že obviňovat zlý osud nelze. Osud byl k Něljubovi vlastně příznivý. Neměl dost sil k tomu, aby dělal to, po čem toužil, co tak šťastně a zajímavě začalo...

Podle některých svědectví to byla sebevražda.


Něljubov při parašutistickém výcviku

Nestal se hrdinou

(článek o Něljubovovi od Iriny Čeredničenkové, která pochází ze Záporoží)

Nepřekonatelnou bariérou na cestě našeho rodáka do kosmu Grigorije Něljubova se stala... rodina a pohár šampaňského.

Jméno prvního člověka, který na vlastní oči uviděl kosmický prostor, Jurije Gagarina, zná celý svět, ale jméno jeho druhého náhradníka Něljubova znají pouze jeho příbuzní, přátelé a kolegové „z nebe“. Málo lidí ví o Něljubovovi v jeho rodném městě - Záporoží.

Začalo se o něm hovořit až poté, když ruská televizní stanice „Kanal RTR“ uvedla dokumentární film o člověku, který mohl proslavit svůj rodný kraj podobně jako svůj proslavil Gagarin. Osud ale rozhodl jinak.

Je pravda, že nazvat jej rodilým Záporožcem nemůžeme (narodil se na Krymu), školní docházku ale absolvoval právě v Záporoží. Konkrétně právě v Záporoží začal snít o tom, že se stane pilotem. Po absolvování deváté třídy vstoupil do aeroklubu, kde trávil veškerá školní volna a prázdniny prázdniny.

Mladší bratr Vladimír na toto období vzpomíná takto: „Všichni jsme byli tři měsíce na letních prázdninách a Gríša na letišti. Byl opravdovým nebeským fanatikem a dělal všechno pro to, aby svůj cíl splnil.“.

Příbuzní Grigorije jsou přesvědčeni o tom, že 12. dubna měl letět on, že teprve na poslední chvíli byla provedena změna a letěl Jurij Gagarin a Něljubov se stal druhým náhradníkem.

Existuje i taková verze, že k této změně sáhli kremelští vůdcové kvůli příjmení kandidáta prvního kosmického letu. Gagarin - to zní hrdě, kdežto Něljubov (přeloženo do češtiny je to „Neláska) ... Kolik je na tom pravdy ale netuším.

Takovým řízením osudu se světově známým tedy stal Jurij Alexejevič Gagarin.

Když vyšlo v roce 1959 nařízení ÚV KSSS a Rady ministrů SSSR o lékařském výběru kandidátů na kosmonauty, připravovalo se na let 2500 špičkových pilotů - es. Do tohoto oddílu se dostal i Grigorij Něljubov, výtečník a absolvent Jejského vyššího vojenského vzdušného učiliště, který v té době sloužil v Kerčenském pluku námořního letectva.

Po nejrůznějších prověrkách „prosévání“ zůstalo 200 nejlepších kandidátů a do finále se jich dostalo pouhých 20. Dostali jméno První oddíl sovětských kosmonautů a byli to tito vyvolení: ANIKEJEV Ivan Nikolajevič, BĚLJAJEV Pavel Ivanovič, BONDARENKO Valentin Vasiljevič, BYKOVSKIJ, Valerij Fjodorovič, FILAŤJEV Valentin Ignaťjevič, GAGARIN Jurij Aleksejevič, GORBATKO Viktor Vasiljevič, CHRUNOV Jevgenij Vasiljevič, KARTAŠOV Anatolij Jakovlevič, KOMAROV Vladimir Michajlovič, LEONOV Aleksej Archipovič, NĚLJUBOV Grigorij Grigorjevič, NIKOLAJEV Adrian Grigorjevič, POPOVIČ Pavel Romanovič, RAFIKOV Mars Zakirovič, ŠONIN Georgij Stěpanovič, TITOV German Stěpanovič, VARLAMOV Valentin Stěpanovič, VOLYNOV Boris Valentinovič a ZAIKIN Dmitrij Aleksejevič. Náčelníkem Prvního oddílu sovětských kosmonautů byl jmenován plukovník zdravotní služby KARPOV Jevgenij Anatoljevič.


První oddíl sovětských kosmonautů po letu Jurije Gagarina odpočíval v květnu 1961 v Soči

V Soči na chatě Javějnaja byl v té době na dovolené i Sergej Pavlovič Koroljov s manželkou.

Jednou přijeli navštívit hlavního konstruktéra kosmonauti a při této příležitosti byla pořízena tato pamětní fotografie.

Dolní řada zleva: P. R. Popovič, V. V. Gorbatko, Je. V. Chrunov, Ju. A. Gagarin, S. P. Koroljev, N. I. Koroljovová s dcerou P. R. Popoviče Natašou, náčelník prvního oddílu kosmonautů Je. A. Karpov, parašutistický trenér N. K. Nikitin a lékař Je. A. Fjodorov.

Prostřední řada zleva: A. A. Leonov, A. G. Nikolajev, M. Z. Rafikov, D. A. Zaikin, B. V. Volynov, G. S. Titov, G. G. Něljubov, V. F. Bykovslij a G. S. Šonin.

Horní řada zleva: B. I. Filaťjev, I. N. Anikejev a P. I. Běljajev.

Na fotografii nejsou V. V. Bondarenko (zahynul 23. března 1961 při požáru v přetlakové komoře), ze zdravotních důvodů vyřazení A. J. Kartašov a V. S. Varlamov a také V. M. Komarov, který byl na služební cestě a organizovaného oddychu v Soči se neúčastnil.

Z těchto dvaceti jich bylo jako kandidáti pro první let vybráno šest a tato šestice byla později nazvána gagarinskou: Gagarin, Leonov, Popovič, Nikolajev, Bykovskij a Něljubov.

Kapitán Něljubov dostal průkaz kosmonauta číslo 3.


První velitel oddílu sovětských kosmonautů Jevgenij Anatoljevič Karpov se svými svěřenci - „gagarinovskou skupinou

Zleva doprava: G. Něljubov, A. Nikolajev, P. Popovič, Je. A. Karpov, Ju. Gagarin, V. Bykovskyj a G. Titov

Právě oni tvořili první šestici.

Číslo 2 dostal German Titov (jeho „Vostok 2“ provedl 17 obletů Země v srpnu 1961). I v tomto případě ale měl Něljubov pouze roli náhradníka.

Potom absolvovali svoje lety Adrian Nikolajev, Pavel Popovič, Valerij Bykovskij i Alexej Leonov... z gagarinského sexteta nebyl v kosmu jediný - Grigorij.

Pilotovi kamarádi měli na zdůvodnění, proč do kosmu neletěl, tuto verzi:

Na podzim 1962 trojice letců v den, kdy měli volno od trenažérů, vypili po poháru šampaňského. „Opilé“ je zastavila pořádková hlídka a na stůl velitele oddílu kosmonautů pak o tom přišlo hlášení.

Hrubým narušením tento přestupek sice shledán nebyl, ale náčelník hlídky slíbil svoje hlášení stornovat pouze tehdy, když trojice provinilců přijde za ním a osobně se mu omluví.

Horkokrevní důstojníci tvrdili, že nic nespáchali, že je sprostě pomluvili a proto se nikomu omlouvat nebudou.

Náčelník hlídky to pak poslal na vyšší instanci a výsledkem bylo, že dveře do kosmu byly Něljubovovi, Anikejevovi a Filaťjevovi zavřeny.

Třicetiletý Grigoril ale bez nebe nezůstal. Tři a půl roku pokračoval ve službě v Primorském kraji, kde zkoušel pilotované modely nejnovějších stíhaček. Odtud taky 18.února 1966 přišla do Záporoží strašná zpráva.

Komu prospělo očernění Něljubova zůstalo dodnes záhadou.


Vladimír Něljubov, Grigorijův mladší bratr

Vladimír Něljubov, Grigorijův mladší bratr, doposud pečlivě opatruje telegram, který tenkrát přišel k vojenskému útvaru, kde sloužil (Vladimír byl také vojákem z povolání).

V tomto telegramu bylo uvedeno, že jeho bratr Grigorij tragicky zahynul při plnění služebních povinností. Až mnohem později se začalo hovořit o tom, že opilý kapitán Něljubov spadl pod vlak.

Grigoriova matka Darja Lavrentěvna ale na pohřbu syna Grigorije viděla jeho do kosti ohořelé ruce a strašlivé zranění hlavy, při čemž taková zranění rukou mohou při pádu pod vlak mohou těžko vzniknout, takže verze pádu pod vlak se jeví jako silně pochybná.

Něljubovovi kolegové pak měli říct jinou verzi jeho skonu, a to že zahynul při zkouškách nedokonalého testovaného letounu, který pak ani nebyl přijat do sériové výroby.

Uplynulo více než 40 let, než bylo jméno Grigorije očištěno v očích veřejnosti.

Provedl to ruský filmový štáb, který o Něljubovovi natočil pravdivý dokumentární film, který byl v létě 2002 vysílán ruskou televizní stanicí RTR.

I když bratr leteckého esa, které se nestalo kosmonautem, Vladimír Něljubov, vždy věřil, že spravedlnost tak jako tak nakonec zvítězí a pravda vyjde najevo, velmi jej bolelo, že ve ani vlasti, ani v oblasi, ba ani v Záporoží o bratrovi nikdo nic neví.

Je ale pravda, že i v Záporoží se našli lidé, kteří pomáhají příbuzným Něljubova uchovávat vzpomínky na něj. V prosinci roku 2002 se v Kapusťjankém hřbitově na hrobu Grigorije Něljubova objevil místo prostého náhrobku nový mramorový obelisk.

Nechali jej na vlastní náklady zhotovit zástupce generálního inspektora „Dněprospecstali“ Alexandr Ljutyj a kandidát historických věd, ředitel muzea „Usaďba Popova“ (Popovova usedlost) Oleg Varjannikov, kteří jsou přesvědčeni, že Záporožci nemají právo zapomenout jméno Grigorije Něljubova.


Zleva Něljubov, Gagarin a Titov při poslední návštěvě Moskvy před prvním letem člověka do kosmu začátkem dubna 1961


Něljubov s dalšími kosmonauty při procházce Moskvou v březnu 1961

Každý rok se v den kosmonautiky scházejí na Kapustjanském hřbitově příbuzní a opravdoví kamarádi Grigorije Něljubova a pozvednutím tradičního pohárku uctívají jeho památku a oživují vzpomínky.

Totéž určitě dělají i někteří další přátelé z Dálného východu, kde je ještě jeden památník kapitána, který shořel na ruském nebi. Tam vytvořili obelisk „dvojnásobnému náhradníkovi“ bývalí spolusloužící z úlomků letadel, která se rozbila. Jako by chtěli naznačit, jak skončil život pilota první třídy.

Kosmonaut, který neletěl do kosmu

Historii kosmonautiky nepřepíšeš. Jména prvních letců - kosmonautů jsou známy všem: Jurij Gagarin, German Titov, Andrian Nikolajev, Pavel Popovič, Valerij Bykovskij...

Až v dubnu 1986 novinář a spisovatel Jaroslav Golovanov v sérii článků, uveřejněných v novinách „Izvěstija“, mohl napsat o tom, jak se prováděl výběr a příprava oddílu kosmonautů, kdo patřil do první sestavy.

Tak ze zapomnění vyplavalo jméno Grigorie Něljubova, člověka, kterému byl vypsán průkaz kosmonauta pod číslem 3. Zachovala se fotografie Gagarina, Titova a Něljubova, pořízená na Rudém náměstí před jejich odletem na kosmodrom. Náhodní kolemjdoucí se v objektivech oficiálních kremelských fotografů neocitli.


Fotografie průkazu číslo 3, který patřil Grigoriji Grigorijeviči Něljubovovi

Grigorij Něljubov se narodil 31. března 1934 ve vesnici Věseloje Záporožské oblasti v rodině kolchozníků. V době války byl jeho otec komisařem Rudé armády. Když dělal v roce 1947 komisaře, tak se rodina přestěhovala do Záporoží, kde koupili pěkný dům se zahradou na břehu Dněpru. Mladší bratr Grigorije Vladimír ještě dnes žije v tomto městě, zasloužilý mistr sportu ve sportovní gymnastice učí tělovýchovu v jedné ze škol. Vzpomínky Vladimíra Grigorjeviče Něljubova byly základem pro vznik tohoto materiálu.


Gríša s mladším bratrem Vladimírem

Gríša se učil v záporožské střední škole číslo 50. Oblíbenými předměty byly astronomie, matematika a kreslení. Sám dobře kreslil, s bratrem vyráběl periskopy a teleskopy. Spolu skákali z výsadkářské věže, která byla v parku u Kulturního domu Kirova.

Od dětsví chlapec miloval fantastiku. „Moc bych chtěl být na Měsíci“, říkával bratrovi. V deváté třídě vstoupil do Záporožského aeroklubu, trávil tam veškerý volný čas, zvláště v létě. Hodně prvotřídních pilotů vyšlo z tohoto aeroklubu. V jednom náboru s Grigorijem byl tenkrát i Jurij Ivanovič Kovalenko.

Instruktoři aeroklubu chodili do škol, agitovali žáky vyšších ročníků, aby k nim vstoupili.“, říká Jurij Kovalenko, který byl v minulosti vojenský i civilní pilot, pracoval v automobilce „Kommunar“, nyní v důchodu, „Z celého města vybrali 60 lidí a vytvořili dvě třídy. S Gríšou Něljubovým jsme se nekamarádili, jenom jsme se znali. Klub učil návyky řízení letadla, vyučování probíhalo ve dne i večer. Na jaře, to už jsme byli v desáté třídě, jsme začali létat na dvoumístném cvičném letadle Jak-40, program předpokládal nálet 50 hodin. Více než 40 dětí, které tenkrát skončily aeroklub, nastoupilo do Jejského učiliště pilotů námořního letectva. Já a Něljubov jsme byly zařazeni do různých rot, měli jsme dobré vztahy, protože jsme byli krajané. Po ukončení učiliště jsem nastoupil službu v Oděse, Gríša v Sevastopolu, potom v Kerči. Více jsme se již nesetkali. Zvěsti o tom, že dostal do oddílu kosmonautů, se ke mně donesly, všechno bylo ale tehdy utajováno.


Fotografie rodiny Něljubových - Gríša s rodiči, sestrou a bratrem

Rozhodnutí o zahájení výběru první skupiny kosmonautů bylo přijato v roce 1959, na podzim roku 1960 byla zformována. Z více než 3000 absolutně zdravých, zkušených, disciplinovaných, profesně perspektivních, malých a... hubených pilotů lékaři vybrali 20 lidí. Z dvaceti mladých pilotů jich do kosmu letělo pouze dvanáct. V abecedním seznamu měl náš hrdina pořadové číslo třináct. Byl to osud?

Zajímavé podrobnosti poskytl druhý krajan a kolega Něljubova Leonid Gorbenko. Z Kerčenského leteckého pluku, kde sloužili, bylo do oddílu kosmonautů vybráno osm pilotů. Prvotním výběrem prošli Něljubov i Gončarov, oba ze Záporoží. Brzy je pozvali k další lékařské komisi, která vydala konečné dobrozdání. Když se piloti připravovali k přesunu do podmoskevské vesnice Čkalovskij, kde si měli osvojit „novou techniku“, těžce onemocněla maminka Leonida Gončarova. Jít do nového místa, kde bylo možné riskovat i život, v této situaci Gončarov odmítl. Samotný generál Kamanin, zástupce Vrchního velitele VVS pro kosmos, přemlouval Gončarova, aby si to dobře rozmyslel. Nepřemluvil jej.

Něljubova přemlouvat nemuseli - on moc chtěl do kosmu. Leonid Gorbenko, který jej vyprovázel mezi jinými piloty, vzpomíná, co Grigorij řekl na nádraží: „Vím, že je to nebezpečné. Já ale žiji podle principu: Gruď v krestach ili golova v kustach“ („грудь в крестах или голова в кустах“ - pozn FCH: Hruď v křížích nebo hlava v křoví - přísloví, které lze vyložit tak, že buď bude člověk vyznamenán nebo potrestán, stručně česky „Hop nebo trop“). Podle vzpomínek svědků těch událostí byl Něljubov mimořádný člověk. Dobrý pilot, sportovec, vynikal širokým rozhledem, měl osobní kouzlo, které mu umožňovalo rychle nacházet společnou notu s ostatními lidmi. Byl to šprýmař, rád vyprávěl anekdoty, byl duší společnosti, milovník bouřlivých posezení.

Z dvaceti lidí bylo šest , včetně Grogorije, vybráno pro intenzivní přípravu. Šance všech byly naprosto stejné. Kosmonauta číslo jedna vybírala státní komise. Jaroslav Golovanov o tom píše: „Raušenbachovi (akademik Boris Viktorovič Raušenbach, souputník S. P. Koroljeva, učil kosmonauty automatické a ruční řízení kosmické lodi) se líbil Něljubov, Karpov (plukovník Jevgenij Anatoljevič Karpov - první náčelník Střediska přípravy kosmonautů) cenil Něljubovovu rychlou mysl, temperament a umění dodržet slovo.“ Jako prvního kosmonauta vybrali Gagarina, Grigorij byl druhým (po Titotovovi) náhradníkem Jurije. V autobusu, který vezl Gagarina k startovací pozici Bajkonuru, byli také Titov, Nikolajev a Něljubov.


Odjezd autobusem k prvnímu letu do kosmu 12.dubna 1961 - Gagarin a Titov ve skafandrech, uprostřed nad nimi Grigorij Grigorijevič Něljubov

V jedné z pětipatrových „chruščevek“ Hvězdného městečka (tak říkali domům, které tam postavili) kosmonautům přidělili dva vchody, Grigorij s manželkou Zinajdou dostali dvoupokojový byt. Přijeli tam k nim na návštěvu rodiče Grigorij Makarovič a Darja Lavrentěvna Něljuboví. Jednou také všichni navštívili kremelské muzeum starých zbraní a klenotů, kde je provázel zvláště určený člověk v civilním obleku. Za hranicemi městečka budoucích kosmonautů je chránili, nebo také sledovali jejich kontakty.

Léto roků 1960 a 1961 strávil Vladimír Něljubov u staršího bratra ve Hvězdném městečku, kde se seznámil Jurou Gagarinem, Gerojem Titovem, Valerou Bykovským a Pašou Popovičem. Bylo zajímavé se s nimi stýkat. Vzpomíná, jak se Jura Gagarin nadšeně dělil o první dojmy z krátkodobého beztížného stavu, když tužka z jeho dlaně místo dolů plula nahoru. Ve volném čase hráli fotbal, volejbal, šachy, jezdili na půjčených závodních kolech „Šampión“.

Ve volných dnech mohli jít do lesa a udělat si piknik s pitím (pozn. FCH: lze také říci s chlastačkou). Vovku jako nejmladšího posílali do vesnice pro vodku a malinový nebo jahodový sirup - budoucí kosmonauti měli rádi vodku rozředěnou ve sladké šťávě. Když 12.dubna 1961 seděl student Záporožské metalurgické průmyslovky na vyučování, vešla do učebny učitelka a vzrušeně sdělila, že do kosmu letěl člověk. „Jurka?“ vyletělo z Vladimíra. „Jaký Jurka?“, divila se učitelka. „Jurij Aleksejevič Gagarin.“. O letu Titova se dověděl Vladimír Něljubov v srpnu téhož roku z veřejného rozhlasu, když se s dětmi vracel z pláže. „Kdy poletí bratr?“, ptali se přátelé, před kterými neměl tajemství. „Bude třetí!“ přesvědčivě odpovídal Voloďa.

Za čtyři měsíce po letu Germana Titova ale Grigorije Něljubova z oddílu kosmonautů vyloučili.

Vladimír Grigorjevič Něljubov o tom říká:

Stalo se, ze pořádková hlídka zadržela Grigorije společně s Anikejevem a Filaťjevem, když se vraceli do hvězdného městečka po symbolické oslavě. Vypili pár pohárů šampaňského, bylo jich ale dost na to, aby byli přiopilí. Co bylo obsahem rozhovoru na velitelství nevím. Bratr o tom nechtěl nikdy hovořit, ale vždy se cítil nevinný. Tak jako tak šlo o tom hlášení 'nahoru'. Generál Nikolaj Kamanin, všechny tři kumpány jako odstrašující příklad exemplárně potrestal tím, že je vyloučil z oddílu kosmonautů. Jak jsem se dověděl z článku v novinách Komsomolská pravda z července 1999, které byly věnovány mému bratru, byli Ivan Anikejev a Valentin Filaťjev odveleni k různým leteckým útvarům. Anikejev po ukončení služby ve VVS žil ve městě Běžeck v Tverské oblast. Zemřel v roce 1992. Filaťjev zemřel v roce 1990.

Další osud Gríši Něljubova pokračoval tím, že jej napřed převeleli sloužit na Kubáň - „rozvíjet letové návyky“, poté jej převeleli do Primorie, kde byl ustanoven do funkce náčelníka paradesatní služby pluku. Pilot jeho úrovně si ale zasloužil více. Něljubov se chtěl účastnit zkoušek nových MiGů, chtěl se vydat tam, kde je prováděli, bývalého kosmonauta ale nevzali.

O tom, co dělo v jeho duši, se můžeme pouze dohadovat. V jednom z dopisů příbuzným probleskla tato fráze: „Bolí mne, co se mnou udělali, mohl jsem být prvním. Já jsem byl čestný, jiní byli nestoudní.“ Co a koho měl Něljubov na mysli?

18. února 1966 Vladimíra Něljubova, který v té době sloužil ve sportovní rotě Oděského vojenského okruhu, pozvali do štábu. Velitel mlčky položil na stůl telegram (doposud je uschován v rodinném archívu): „Podle oznámení velitele vojenského útvaru bratr Něljubova Vladimíra Ivanoviče zemřel při plnění služebních povinností, pohřeb bude 21.února v Primorském kraji ve vesnici Kremovo“. Když Vladimír přijel do vesničky Kremovo, otec, matka i sestra oplakávali syna a bratra. Černovlasá maminka, a to osobně velmi ranilo Vladimíra, zešedivěla. Rakev byla v místním důstojnickém domu. Gríša ležel do pasu přikrytý rudým kobercem. Ruce a hlava byly zavinuty, do tváře prakticky nebylo vůbec vidět.


Hrob Grigorije Grigorijeviče Nějlubova ve cesničce Kremovo, Primorskij kraj

Vysvětlili nám,“ vzpomíná Vladimír, „že zemřel pod koly vlaku. Myslím si ale, že to tak nebylo. Maminka, šílená smutkem, začala odmotávat látku z Grigorijevových rukou. Pod ní byly strašlivé spáleniny. Copak po střetu s vlakem vznikají spáleniny? Během pohřbu mně piloti mnohokrát řekli: 'Můžeš být hrdý na svého bratra. Svojí smrtí zachránil mnohým z nás život.' Část ostatků a hlínu z hrobu bratrova manželka Zina přivezla do Záporoží., kde je na Kapusťjanom hřbitově uložili.


Původní mohyla na hrobu Grigorije Gririjeviče Nějlubova v Záporoží a detail nápisu na ní


Nový památník Grigorije Grigorijeviče Nějlubova v Záporoží, je pod ním uložena prsť z jeho hrobu v Kremovu, kde je pochován

Tak má Grigorij dva hroby, o čemž v Komsomolce také psali. V létě 1999 přijela do Záporoží Marina Popovič, šla na hřbitov a na bratrův hrob položila květiny.

V Golovanově publikaci je smrt Grigorije Něljubova pod koly vlaku popsána jako oficiální. V článku, který byl publikován v Komsomolské pravdě, se píše o tom, že u Něljubova poté, co ztratil naději na návrat do oddílu kosmonautů, vznikaly sebevražedné myšlenky.

Podle Golovanova 17. února v opilosti vyskočil z okna třetího patra, nic se mu ale nestalo a odešel směrem k nádraží. Nalezené tělo nebylo možné identifikovat, identitu mrtvého stanovili až poté, kdy provedli nástup celé posádky a zjistili, kdo chybí.

Vladimír Grigorjevič nevěří, že všechno bylo tak, jak bylo napsáno. Bratrova manželka Zinajda ještě tenkrát říkala, že opilství nebylo Gríšovým rysem, on byl správný chlap. 'Komsomolka' v článku uvedla nesprávné jméno Ziny a chybně uvedla, že Něljubovým vyrůstala dcera - oni však žádné děti neměli. Možná oznámení o smrti nadprůměrného člověka a pilota bylo nevěrohodné. Od té doby uplynulo více než třicet let.

Lidé, kteří sloužili ve stejné posádce s Něljubovem, se rozutekli do různých míst a měst, mnozí již nežijí. Bohužel nikdo ze svědků těch vzdálených a utajovaných událostí na publikované informace nereagoval. Úplná pravda o smrti člověka, jehož jméno mohlo vejít do historie, s nímž si osud krutě zahrál a to určitě nespravedlivě, je doposud neznámá.

Co se skrývá za spáleninami na rukou mrtvého pilota? Co nedořekli kamarádi kapitána Něljubova, kteří děkovali za záchranu svých životů? Proč v telegramu, který přišel na útvar kde sloužil Vladimír, bylo uvedeno, že zemřel při plnění služebních povinností? Doposud nejsou na tyto otázky odpovědi.

Styky se Zinou příbuzní Grigorije postupně přerušili. Je známo, že po smrti manžela se vrátila do Moskvy, mnoho let žila ve Ščelkovu.

Epilog

Tolik tedy k osudu člověka, který mohl být prvním, který letěl do kosmu, ale s nímž si osud více než nepěkně zahrál.

Do okamžiku, než se dostal do problému s pořádkovou hlídkou, kterou vedl člověk typu „mrňavá šedivá zneuznalá závistivá myš s pravomocí“, je u něj všechno jasné.

Co všechno bylo potom je už v oblasti dohadů.

Zvláště jeho skon je podle mého mínení stále zahalen rouškou tajemství a kdo ví, jestli se pravdu vůbec kdy dozvíme...

František Chmelař

Praha, Česká republika, 24.dubna 2010

Zdroje:
Fotografie z knihy Jaroslava Golovanova „Kosmonaut číslo 1
Jurij Alexandrovič Gajev „Kosmonaut, který neletěl do kosmu
Irina Čeredničenko „Nestal se hrdinou
Wikipedia „Něljubov, Grigorij Grigorijevič

 

 

 

 

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více