EU v mírovém procesu na Blízkém východě: Závěr

Autor: Ing. Jan Špiler 🕔︎︎ 👁︎ 13.239

Závěr

V této části bych se rád vrátil k hypotéze uvedené v úvodu, tedy že EU disponuje dostatečnými finančními a administrativními prostředky k tomu, aby v mírovém procesu na Blízkém východě hrála významnou úlohu, avšak chybí důraznější prosazování vlastních pozic a názorů. S ohledem na výše uvedenou analýzu historického průběhu angažovanosti evropských států, ES a EU na Blízkém východě, zejména s ohledem na mírový proces mezi Izraelem a Palestinci, je možné říci, že tato hypotéza se vesměs potvrdila.

EU se v rámci Euro-středomořského partnerství, Evropské politiky sousedství a také ve spolupráci s partnery v Kvartetu skutečně výrazně angažuje v mnoha oblastech od ekonomické, humanitární a sociální až po politickou spolupráci. Finanční prostředky, které vynakládá na podporu palestinských snah o vlastní státnost jsou skutečně značné – k tomu srov. následující tabulku[166]:

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Celkem
Celkový objem pomoci
(v mil. EUR)
225,2
148,48 325,9 270,9 254,23 278,36 339,91 550,5 2 393,48
Reklama

Tab. 2 – Pomoc od Evropské komise palestinským územím v období let 2000-2007
Zdroj: zpracováno podle
http://ec.europa.eu/external_relations/occupied_palestinian_territory/ec_assistance/eu_support_pa_2000_2006_en.pdf a
http://ec.europa.eu/external_relations/occupied_palestinian_territory/ec_assistance/eu_support_pa_2007_en.pdf

Na druhou stranu aktuální usnesení Evropského parlamentu ze dne 12. července 2007 a také závěry zprávy britské Sněmovny lordů z července 2007[167] upozorňují na to, že EU by měla v rámci Kvartetu důrazněji prosazovat své názory při zachování společného konsenzu. Dochází k tomu, že EU je sice sponzorem mírového procesu, na druhou stranu však nedostatečným způsobem využívá tohoto nástroje pro prosazování vlastních pozic a názorů v rámci Kvartetu. Toto oddělení významného nástroje (ekonomického) od politického tlaku vede k tomu, že EU nadále hraje v mírovém procesu na Blízkém východě menší roli než její partner – Spojené státy americké. Vzhledem k tomu, že prostředky vynakládané EU na pomoc palestinským územím alespoň pomáhají udržovat tamní křehkou stabilitu, což zjevně vyhovuje USA a Izraeli, měla by EU tento argument použít pro nátlak na USA, které poté mohou dále působit na izraelskou vládu. Ačkoli by se mohlo zdát, že by připadal v úvahu i přímý ekonomický tlak na Izrael v podobě určitých omezení či dokonce sankcí, je otázkou, zda by takový krok nevedl k roztržce v rámci Kvarteta, která by mohla mít negativní důsledky pro celou oblast Blízkého východu. EU musí v tomto ohledu brát v potaz to, že její sankce vůči Izraeli by se velice pravděpodobně přelily do oblasti vzájemných vztahů s USA.

Co se týče otázky pozice EU jako neutrálního zprostředkovatele mírových iniciativ, je její situace komplikována tím, že je izraelskou stranou vnímána spíše jako proarabsky zaměřená, zejména díky evropským krokům v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Skepticismus vůči evropským krokům vydržel až do dnešních dnů. Jak již bylo řečeno, orientuje se Izrael v oblasti vlastní bezpečnosti a vedení jednání o blízkovýchodním konfliktu téměř výlučně na USA. To je ovšem problém z toho důvodu, že obdobným způsobem jsou v arabském světě široce vnímány USA a naopak EU se těší větší arabské podpoře, ačkoli arabské státy v průběhu mírového procesu měly důvody ke skepticismu právě kvůli nedostatečnému politickému důrazu EU vůči USA. Zdá se tedy, že by bylo potřeba najít jiného „neutrálního“ prostředníka pro zprostředkování dalších jednání, a to takového, který by se těšil jak respektu izraelské, tak arabské a potažmo palestinské strany. Zároveň by však jakékoli dohody dosažené takovým jednáním musely být vynutitelné, přičemž v této oblasti by muselo dojít k plné koordinaci aktivit USA, EU a RF. Je nasnadě, že takovým státem by mohl být některý z menších členských států EU, které nejsou takovou měrou zatíženy minulostí, nebo jsou pozitivně vnímány oběma stranami z jiných důvodů. V takové pozici se nachází i Česká republika, která se v minulosti v podoběČeskoslovenska nejen zasadila o přežití nově vznikajícího Státu Izrael dodávkami potřebných zbraňových systémů, ale v padesátých letech výrazně pomohla i arabské straně, konkrétně Egyptu; navíc udržovala přátelské vztahy i s OOP.[168]

Z výše uvedeného plyne, že EU musí v budoucnu neprodleně výrazněji prosazovat vlastní názory vůči partnerům v Kvartetu tak, aby její vnímání v arabském světě neupadalo díky neschopnosti prosazovat vlastní politickou agendu a aby nebyla vnímána čistě jako „bankéř“ mírového procesu. Přitom je třeba brát v potaz spolupráci s RF, neboť její přístup je v mnohém blízký názorům EU. Dále je zapotřebí vylepšit vztahy s Izraelem, přičemž pouze důvěra mezi oběma stranami může vést k tomu, aby Izrael k EU přistupoval s větší důvěrou a aby se pro EU otevřela možnost zprostředkovat finální řešení mezi izraelskou a palestinskou stranou, pokud by k tomu nebyla připravena americká strana.

Závěrem je potřeba připomenout problém rozštěpení palestinských území v důsledku vítězství Hamásu ve volbách v lednu 2006. Evropská unie se Spojenými státy se vcelku jednotně postavily proti nástupu militantního hnutí k moci a zároveň vyvinuly dočasný finanční mechanismus pro podporu Mahmúda Abbáse a zajištění základních potřeb pro palestinské obyvatelstvo na okupovaných územích. Kroky podniknuté proti Hamásu a zároveň požadavky, které Kvartet formuloval jako výchozí body pro obnovení vzájemných jednání s Hamásem se však prozatím míjí účinkem. Bylo by proto zapotřebí, aby EU společně se svými partnery v Kvartetu přistoupila k opětovnému přehodnocení Roadmap a popřípadě aby cíle byly upraveny tak, aby více reflektovaly současnou situaci, zejména pak aby byly stanoveny jasné cíle, termíny a sankce za jejich nedodržení. Je však třeba mít na paměti, že k uskutečnění takových kroků je zapotřebí zejména ochoty na americké a izraelské straně, čemuž v současné době nic nenasvědčuje.

Poznámky

Reklama

[166] Data byla získána ze stránek Evropské komise věnující se zahraničním vztahům a konkrétně vztahům s okupovanými palestinskými územími. K těmto příspěvkům musí být dodatečně připočtena pomoc jednotlivých států.

[167] The EU and the Middle East Peace Process, Volume I: Report

[168] K tomu srov. ČEJKA, M. Izrael a Palestina: Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu, str. 265-266

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více