Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppen

Autor: Jiří Mašek 🕔︎︎ 👁︎ 39.728

Kaiserlich und Königlich Luftfahrtruppen (Rakousko-Uherské vojenské letectvo), zkráceně K.u.K. LFT jeho stručná historie, organizace a struktura v době první světové války.

Jako vše, co lidstvo vymyslelo a vyvinulo, velice brzo použilo proti sobě. Letecké odvětví nezůstalo pozadu. Uplynulo sotva 11 let, co bratři Wrightové 17. prosince 1903 poprvé vzlétli a přišel válečný konflikt, kde se to bojovými létajícími aparáty jen hemžilo a militantní Rakousko-Uhersko nemohlo zůstat pozadu.

Reklama

V roce 1893 u Festungsartillerieregiment Nr. 1 (pluk pevnostního dělostřelectva číslo 1) posádkou ve Vídni byl postaven první balónový prapor.

Na přelomu století byl ustanoven Militäraeronautische Anstalt (Aeronautický institut), který měl na starosti vzduchoplavbu. Velitelem tohoto institutu byl po nějakou dobu, v letech 1898 až 1903 a znovu 1907 až 1912, Oberstleutnant Franz Hinterstoisser[1]. Dne 7. října 1909 byl institut přetransformován na K. u K. Luftschifferabteilung (Oddělení vzducholodí).

Ale již měsíc předtím, v září 1909, vzniklo první vojenské letiště Rakouska-Uherska ve Wiener Neustadt. Zasadil se o to Oberstleutnant Franz Hinterstoisser a Viktor Silberer.

V září 1910 provedená inspekce náčelníka generálního štábu rakousko-uherské branné moci Polního zbrojmistra Františka Conrada von Hötzendorf na letišti ve Wiener Neustadt (Vídeňské Nové Město) uchvátila do té míry, že začal nadšeně podporovat toto nové vojenské odvětví (několikrát se proletěl v letadle na místě pozorovatele).


František Conrad von Hötzendorf

Osobně se František Conrad von Hötzendorf zasadil o zahájení prvního vojenského leteckého kurzu v Rakousku-Uhersku na jaře roku 1911. Do té doby si důstojníci pilotní kurs dělali na své náklady.

První vojenský pilotní kurz v Rakousku-Uhersku byl zahájen ve Wiener-Neustadt dne 19. dubna 1911. K výcviku bylo přijato 27 důstojníků, z nichž pouze 11 dokončilo výcvik. Výcvik probíhal na letounech Etrich-Taube. Mezi úspěšnými absolventy byl i jeden Čech Oberleutnant Rudolf Holeka. Kurz ještě dokončili Carl von Banfield (starší bratr pozdějšího "Orla Terstu" - rakousko-uherský námořní pilot Linienschiffsleutnant Gottfried Freiherr von Banfield), Viktor Schünzel, Anton Venczel, Robert Eyb, Eduard Nittner (5. března 1912 přeletěl alpský průsmyk Semmering), Johann Riedlinger von Kastrenberg a další.

Reklama

V roce 1912 bylo K. u K. Luftschifferabteilung znovu přeorganizováno. Jsou odveleny Ballon Abteilungen (balónové oddíly) a ty dány do podřízenosti Festungskommandos (velení pevnostního dělostřelectva).

Novým velitelem je 24. dubna 1912 jmenován tehdejší major ženijního štábu (Major des Geniestabes) Emil Milan Uzelac.


Emil Uzelac v kabině letounu

Jeho velitelské pravomoce byly však omezeny většinou jen na oblast zásobování, výstrojní, výrobní a samozřejmě personální. Ze své pozice řídil nábor a výcvik, ale i rozmisťování pilotů do jednotlivých Fliegerkompanie – zkráceně Flik (letecká rota).

Přesto se mu povedlo vybudovat vynikající letecké jednotky.

K 1. lednu 1914 bylo v Rakousku-Uhersku 5 armádních letišť. Byla to letiště Wiener-Neustadt, Fischamend, Goriz, Aspern. A několik záložních (polních) jako Novi Sad v Srbsku, Mostar, Sarajevo, v pevnosti Przemyšl, Krakov.

V roce 1914 se zmírnil předpis pro piloty, jimž se nyní mohl stát i poddůstojník.

Reklama

Předpis bohužel zůstal nezměněn pro funkci pozorovatele a tak velitelem vícemístného letounu se mohl stát pouze důstojník. To zůstalo zachováno po celou dobu války.

První letecký kurs pro poddůstojníky probíhal na jaře a v létě 1914 na letišti v Rakouském Fischamendu. Mezi úspěšnými absolventy byli František Malina, Robert Meltsch, Viktor Ernest Knopp.

Do války vstoupila rakousko-uherská armáda s 85 piloty a 12 pozorovateli. S osmi Fliegerkompanien (letecké roty) po čtyřech letounech. Dalších 15 letounů bylo ve skladech.

Dvěma Fliegerkompanie na začátku války veleli čeští letečtí důstojníci Hauptmann Josef Smetana velel Fliegerkompa­nie 1 a Oberleutnant Robert Baar velel Fliegerkompanie 2.

Během několika prvních měsíců války vzniklo několik nových Fliegerkompa­nie.

Dvěma z nich opět veleli čeští letečtí důstojníci, Fliegerkompanie 3 velel Oberleutnant Rudolf Holeka a velitelem Fliegerkompanie 6 byl Hauptmann Vilém Dvořák.

Počet Fliegerkompanien (letecké roty) se zvýšil do konce roku 1915 na 16 Fliegerkompanien, v roce 1916 jich bylo 36 Fliegerkompanien a v roce 1918 počet Fliegerkompanien vzrostl na 79.

K. u K. Luftschifferabteilung se 8. července 1915 reorganizovalo a vzniklo K. u K. Luftfahrtruppe (Letecké síly) - samostatné letectvo.

Letecké jednotky, tedy Fliegerkompanie (letecká rota), na začátku války byly považovány pouze za podpůrnou zbraň hlavních armádních sil (pěchoty a dělostřelectva). Proto neměl velitel K. u K. Luftschifferabteilung velitelské pravomoci v oblasti bojového nasazení svých sil. Vykonávaly pro nadřízené armádní (popřípadě sborové či divizní) velitelství veškeré myslitelné letecké úkoly, letecký průzkum, transport rozkazů a pošty, eventuálně pasažérů či důležitých přístrojů a součástek (Rakousko-Uhersko má prvenství v otevření prvního leteckého mostu do obležené pevnosti Przemyšl v Haliči na přelomu let 1914 – 1915) na podporu pozemních jednotek prováděly bombardovací akce, sestřelování nepřátelských průzkumných a později i bombardovacích, stíhacích a jiných typů letadel, navádění dělostřelecké palby pomocí signálních raket či domluvených signálů, ale i rádiem. (Rakousko-Uhersko má i v tomto prvenství[2].)

Základní a skoro jedinou organizační jednotkou K. u K. Luftschifferabteilung a později K. u K. Luftfahrtruppe byla Fliegerkompanie (letecká rota) zkráceně Flik. Předpisově ji velel Hauptmann či Rittmeister (v pozdějších válečných letech, kdy byl nedostatek důstojníků, Fliku velel i nižší důstojník) zpravidla pilot, dále 7 pilotů (v případě velitele nepilota, byl přidělen pilot navíc – Chefpilot - šéf pilot), 8 pozorovatelů – důstojníků, 1 technický důstojník, 1 administrativní důstojník, 6 odborných mechaniků a 18 pomocných mechaniků. (Ke každému letounu tak měl náležet mechanik a 3 pomocníci.) Dále asi 140 mužů pomocného personálu (stráže, kuchaři, skladníci, vozkové a řidiči), dohromady asi 180 mužů.

Flik v první polovině války disponoval 6 letadly a 2 rezervními letadly. Dále měl k dispozici několik osobních a nákladních automobilů a asi 10 koňských potahů.

Dne 25. července 1917 bylo zavedeno členění jednotlivých Fliegerkompanien (letecké roty) dle specializace.

Ty se zkratkovitě v podobě písmen psaly k číslu jednotky.

Fliegerkompanien se dělily:

D – Divisions Fliegerkompanie – vojenský průzkum, podpora pozemních jednotek na úrovni divize. Disponovaly 4 - 6 průzkumnými letadly a několika stíhacími letouny (dva letouny byli uloženy v rezervním skladu). Předpisem z 30. ledna 1918 měl Flik-D disponovat 4 dvoumístnými průzkumnými a lehkými bombardovacími letouny a 2 stíhacími letouny.

K – Korps Fliegerkompanie – stejný účel jako D – Divisions Fliegerkompanie jen na vyšší úrovni – sboru. Disponovaly devíti moderními průzkumnými letouny.

F – Fernaufklärungs Fliegerkompanie – průzkum a fotoprůzkum na úrovni armády. Disponovaly šesti dvoumístnými pozorovacími a dvěma stíhacími letouny, od 30. ledna 1918 pak s osmi moderními průzkumnými stroji.

J – Jagd Fliegerkompanie – stíhací jednotka určená k ničení nepřátelských letadel a k ochraně vlastních, která byla tvořena třemi Kette (roji). Disponovala 18 stíhacími letouny.

S – Schutz Fliegerkompanie – původně určená k ochraně D – Divisions Fliegerkompanie vyzbrojené stíhacími letouny od 30. ledna 1918 S – Schlacht Fliegerkompanien – bitevní jednotky určené k přímé podpoře pozemních jednotek

P – Photoaufklärungs Fliegerkompanie - určeny k frontovému fotografickému průzkumu. Vybaveny byly jednomístnými stíhacími letouny s fotografickým přístrojem.

Rb – Rheinenbild Fliegerkompanie – určeny k pásovému fotografickému průzkumu. Vybaveny byly dvoumístnými letouny. Vznikly v roce 1918 z D-Flik – Divisions Fliegerkompanie. (Letecké snímky bylo možné skládat vedle sebe. Dnes by je bylo možné srovnávat leteckou fotomapou.)

G – Grossflugzeug (Geschwader) Fliegerkompanie – bombardovací jednotka vybavená dvoumotorovými bombardovacími letouny Gotha G.IV a Hansa-Brandenburg G.I., která byla tvořena dvěma Staffel (letka), ve výzbroji měla i 4 stíhací letouny. Často funkci dvoumotorových bombardérů přebíraly letouny jednomotoré Hansa-Brandenburg C.I.

Až na přelomu let 1917 a 1918 vznikly jednotky větší než Fliegerkompanie – Fliegergruppe (letecká skupina).

Jednou z nich byla Fliegergruppe G utvořená na počátku roku 1918. Sestávala z pěti Flik G (101G, 102G, 103G, 104G, 105G). Fliegergruppe G od přelomu jara léta 1918 operovala na italské frontě na Piavě.

Pro pokračovací výcvik leteckého personálu byly zřízeny Fliegerersatzkompanie (náhradní letecká rota) zkráceně Flek.

Během války jich vzniklo 22. Některé se později během války specializovaly na výcvik leteckých pozorovatelů – Feldbeobachterschule, na výcvik polních pilotů - Feldfliegerschule, na výcvik stíhačů - Jagdfliegerschule, na výcvik leteckých důstojníků – Fliegoroffizerschule. Jedna Flek byla umístěna na jediném vojenském letišti Rakouska-Uherska na českém území v Chebu – Flek 16.

Pro potřebu uskladnění a k přerozdělení letounů byli stvořeny Fliegeretappenpark (letecké etapní parky) zkráceně Flep. Během války jich vzniklo 11. Zde byly uskladněny i rezervní letouny jednotlivých bojových Fliků.

Pro potřebu oprav letounů vznikly 4 Fliegerwerkstätten (letecké dílny).

Tento systém byl na konci války v květnu 1918 zjednodušen a vzniklo 11 Fliegerpark (letecký park) zkráceně Flip.

Pro zalétávání nových letadel a prototypů byl zřízen Fliegerarsenal (letecká výzbrojní základna) ve Fischamendu. Kde také byly okolo města rozmístěny výrobní haly několika leteckých továren.

Jednotlivé Fliegerkompanien po celou dobu války podléhaly v operačních záležitostech příslušnému pozemnímu velitelství, ke kterému byly přiděleny (divizní, sborové, armádní).

V technických a disciplinárních záležitostech podléhaly leteckému důstojníku přiděleného k armádnímu velitelství. Nejprve se tato funkce nazývala Stabsoffizier der Luftfahrtruppen zkráceně Stofl, od listopadu 1917 se nazývala Kommandant der Luftstrrikräfte zkráceně Koluft a nakonec byla pojmenována na podzim 1918 Kommandant der Armeeflieger zkráceně Kafl.

Nový císař Karel I. v červenci 1917 vytvořil novou velitelskou pozici Inspektor der Luftstreitkräfte (generální inspektor letectva). Do čela jmenoval arcivévodu Generalobersta Josefa Ferdinanda. Pod jehož pravomoci spadalo jak K. u K. Luftfahrtruppe tak i K.u.K Seeflugwesen (námořní letectvo). Oslabil tak pozici velitele K. u K. Luftfahrtruppe tehdejšího Obersta Emila Milana Uzelace.

K 1. říjnu 1918 proběhla další změna ve velitelských strukturách K. u K. Luftfahrtruppe. Byla zrušena funkce Inspektor der Luftstreitkräfte (generální inspektor letectva). Ta byla nahrazena funkcí Chef des Luftfahrwesens (náčelník letectva). Novým Chef des Luftfahrwesens (náčelník letectva) se stal Generalmajor Otto Freiherr Ellison von Nidlef (*6. 4. 1868 +11. 11. 1947). Post zástupce se pojmenoval Stellvertreter des Chefs des Luftfahrwesens (zástupce náčelníka letectva). Jmenován byl Generalmajor Emil Milan Uzelac[3].

Počet příslušníků létajícího personálu, co sloužilo v K. u K. Luftschifferabteilung a později K. u K. Luftfahrtruppe během války, bylo víc jak 3 000 mužů, z toho padlo či zahynulo při leteckých nehodách nebo zemřelo na následky zranění asi 650 mužů.

Vyrobených letadel bylo asi 5 400 a asi 4 300 leteckých motorů. Další letadla a motory dodalo K. u K. Luftfahrtruppe Císařské Německo.

Poznámky:

[1] Oberstleutnant Franz Hinterstoisser (* 28. 4. 1863 Aigen (Salzburg), Rakousko, + 6. 3. 1933 Víděň, Rakousko) důstojník ženijního sboru.

V letech 1898 až 1903 a znovu 1907 až 1912 byl velitelem Militäraeronautische Anstalt jenž byl přetransformován na K. u K. Luftschifferabteilun dne 7. října 1909. V roce 1909 spoluzakládal s Viktorem Silbererem první vojenské letiště ve Wiener Neustadt.

[2] Prvenství připadá pilotu Oberleutnantovi Rudolfu Stangerovi a pozorovateli Oberleutnantovi Ludwigu Dumbacherovi, kdy 12. ledna 1915 na stroji Albatros B.I 21.07 s názvem „MUSSL“, s použitím rádia korigovali dělostřeleckou palbu 305mm hmoždíře z továrny Škoda. Stalo se to proti ruské baterii v Haliči v dopravním železničním uzlu v Tarnowě.

[3] Oficiálně se hovořilo pouze o přejmenování a sloučení dosavadních velitelských funkcí, Inspektor der Luftstreitkräfte na Chef des Luftfahrwesens a Komandant K. u K. Luftfahrtruppe na Stellvertreter des Chefs des Luftfahrwesens. Tato degradace ze samostatného velitele na zástupce se Generalmajor Emil Milana Uzelace velice dotkla a bral to jako morální a osobní urážku.

Ale to se už blížil konec války a s tím i nezávratný konec monarchie a bohužel i K. u K. Luftfahrtruppe.

V letectvu Rakouska-Uherska platilo pravidlo, že pokud posádka dvojmístného letadla sestřelila vícemístné nepřátelské letadlo, sestřel si mohou připsat pilot i pozorovatel.

V letectvu Rakouska-Uherska platilo pravidlo, že velitelem letadla může být pouze důstojník. Většinou to byl pozorovatel, kdo byl velitel letounu. Pilotem mohl být i poddůstojník, pilot byl brán pouze jako řidič co dopraví pozorovatele – velitele na požadované místo.

V letech 1909 – 1915 spadalo letectvo pod Verkehrstruppenbrigade nebo Verkehrstruppen Kommando (dopravní velitelství).

I když co do velikosti K. u K. Luftfahrtruppe byla malou jednotkou v porovnání s nepřátelským letectvem nebo s císařským německým letectvem, ale co do účinnosti mnohé předčila.

Poznámka autora: Pokud narazíte v textu na nějaké nesrovnalosti nebo nepravdivé tvrzení, prosím kontaktujte mne a pokusíme se text opravit.

Zdroje:
www.theaerodrome.com
http://sl.wikipedia.org
www.wwiaviation.com
http://de.wikipedia.org/wiki/K.u.k._Luftfahrtruppen
http://www.muzeumcheb.cz/Odbor/letci/01.html
http://www.austro-hungarian-army.co.uk/lft.htm
Historie a Vojenství 2/2006
Historie a Vojenství 2/2009
Vlastní poznámky

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více