Special Training Stations ve Skotsku a Anglii

Autor: Vladimír Mucha, Ing. / IR98 🕔︎︎ 👁︎ 28.593

Set Europe ablaze!

V roce 1940 ministerský předseda Velké Británie Winston S. Churchill slíbil svým spoluobčanům těžké chvíle, které si budou od nich vyžadovat pot, krev a slzy, ale zároveň myslel jen na ofenzívu, jejíž myšlenky shrnul na rubu jakési pohozené obálky, kam napsal tuto hroznou větu Set Europe ablaze! – Zapalte Evropu! Nešlo zatím ještě o bombardování průmyslových center Velkoněmecké Říše či gigantické vyloďovací operace. Churchill se totiž rozhodl vznítit řeřavící oheň uvnitř okupovaných zemí, v podobě Brity podporovaného hnutí odporu. Proto byla dne 19. července 1940 utvořena organizace známá pod názvem Oddělení zvláštních operací tzv. SOE (Special Operation Executive). Odpovědným za SOE se stalo ministerstvo pro vedení hospodářské války (MEW) v čele s ministrem Hugh Daltonem. Řízením operací a výcvikem dobrovolníků byl pověřen skotský plk. Colin McVean Gubbins. Štáb oddělení sídlil v kancelářích označených Interservice Research Bureau na Baker Street 82 v Michael House v Londýně.

Dobrovolníci sloužící v SOE byli pečlivě vybíráni z řad příslušníků vojenských útvarů z Norska, Holandska, Belgie, Francie, Dánska, Československa, Polska, Rakouska či Balkánských zemí, kteří prchli před okupací své země do Velké Británie. Bojový výcvik probíhal v opuštěných lokalitách Gubbinsova rodného kraje, v oblasti severozápadního pobřeží Skotska se štábem v hotelu městečka Arisaig. Adepti SOE s bohatým výcvikovým programem nežili ve vesnicích ani v táborech obehnaných drátem. Byli cvičeni v samotách, desítky mil vzdálených od ostatního světa. Dobrovolníci byli zařazovány do tzv. STS (Special Training Station), samostatných speciálních výcvikových stanic, ve kterých se učili všem dovednostem konspiračního boje pod dohledem instruktorů z řad SOE a SIS. Speciální pěchotní výcvik zajišťovali příslušníci královské skotské pěchoty proslulí Highlanders. Výcvik zaměřený na destrukční činnost přednášeli příslušníci Commandoss z Fort William, líhně britských úderných oddílů pod velením zakladatele commandoss pplk. Charlese E. Vaughana, ze severu Skotska.

Výcviková střediska příslušníků Zvláštní skupiny D

Reklama

V počátcích „Skupiny ZÚ“ absolvovali první čs. dobrovolníci v roce 1940 výcvik u STS No. 19 v Inverlochy Castle u Loch Ailort 3 míle od Fort William na sev. Skotska (po zbytek války zde v rámci SOE cvičili pouze Poláci) a STS No. 17 v Dorkingu u Londýna. První čs. dobrovolníci v roce 1941 byli zařazeni do výcviku u STS No. 25 v Traigh House u Loch Morar na sz. pobřeží Skotska. Zde se vystřídalo do roku 1943 celkem 252 budoucích parašutistů, tedy nejvyšší počet ze všech výcvikových bází. V pozdějších letech byli dobrovolníci zařazováni do výcviku u STS No. 43 v Audley End a STS No. 46 v Chicheley Hall (v roce 1943 zde byli velícími důstojníky a instruktory npor. R. Hrubec a R. Pernický). V roce 1944 absolvovali čs. důstojníci dva kursy ve střední Anglii v zámku Bellasis v rámci STS No. 2. Vedle čs. zpravodajské služby a SOE prováděla ve Skotsku i Anglii také ve spolupráci s britskou armádou (54. a 77. pěší divize v Burnavecastle a Liamberris) spec. kurzy i Čs. samostatná brigáda. Těmito kursy prošlo dalších asi 180 mužů z celkových 574 vycvičených parašutistů ze všech bází. V rámci STS No. 21 byl v roce 1944 jako jediný Čechoslovák vycvičen ve speciálním horském a sabotážním výcviku kpt. dělostřelectva Pavel Hromek. Opakovací a přeškolovací kursy čs. parašutistů se uskutečňovaly po celou válku u STS No. 53 A

V rámci spojeneckých zpravodajských organizací absolvovali čtyři příslušníci čs. dunajské plavby a dalších 15 dobrovolníků z čs. zahraničního vojska diverzní a parašutistický výcvik v palestinské Haifě (Hakarmel Camp – Military Establishment 102) a egyptském Kabritu (hl. parašutistické výcvikové středisko SOE a Commandoss na Středním východě). Později absolvovali také výcvik commandoss v Sidi Bishr u STC 102 (Special Training Centre).

Special Training Station No. 25

Na pobřeží severozápadního Skotska poblíž nejhlubšího britského jezera přes dvacet kilometrů dlouhého Loch Morar (hloubka 329 m) byla umístěna v Traigh House a na nedalekých farmách Camusdarrach a Garramor speciální výcviková stanice STS No. 25. Základna v drsné krajině Skotské vysočiny Highlands v hrabství Inverness, umístěná několik kilometrů od konečné železnice v Mallaig, se v letech 1941 – 1943 stala na dlouhou dobu domovem 252 československých dobrovolníků třinácti tzv. assault course – měsíčních kursů útočného boje, které byly tvrdou vstupenkou do řad sabotážníků, zpravodajců a partyzánů v zemích nacisty okupované Evropy. Ještě v roce 1944 se zde stihl od 23. 5. do 3. 6. vycvičit mimo pořadí speciální kurs desantu Wolfram v počtu pěti mužů a poté byla základna zabrána pro další speciální výcvik britských commandoss z Fort William.

Prvním velitelem základny STS No. 25 byl mjr. gardové královské skotské pěchoty (tzv. Highlanders) J. T. Young. Po něm následoval mjr. Millar. K instruktorům STS No. 25 patřil kpt. Denis Nicholson, por. Michael Crosby a por. J. Hamilton-Smith. Styčným důstojníkem byl kpt. Francis Eduard Keary, pracovník středoevropské sekce SOE. Kpt. Keary působil několik let v předmnichovském Československu jako špičkový agent SIS. V roce 1938 jej bylo možné potkat na pražském hradě, kde pomáhal organizovat odlet abdikovavšího prezidenta dr. Edvarda Beneše do Velké Británie a jako poradce se účastnil i tajného přesunu celého zpravodajského oddělení tehdejší čs. armády do exilu. Z 40 mil vzdáleného Fort William, sídla Commanda No. 6, dojížděl do Traigh House vyučovat destrukční způsob boje instruktor commandoss kpt. Ord. Od srpna 1942 do dubna 1943 působil v Traigh House jako styčný důstojník, tlumočník a instruktor npor. pěchoty Antonín Petrák.

Českoslovenští dobrovolníci absolvovali první kurz u jezera Loch Morar od 17. 7. do 7. 8. 1941 v počtu 8 lidí. Druhý kurz byl od 15. 8. – 13. 9. 1941 v počtu 20 lidí, třetí kurz byl od 19. 9. – 20. 10. 1941 v počtu 21 lidí, čtvrtý kurz byl od 25. 10. – 23. 11. 1941 v počtu 21 lidí, pátý kurz byl od 21. 2. – 20. 3 1942 v počtu 18 lidí, šestý kurz byl od 18. 7. – 16. 8. 1942 v počtu 21 lidí, sedmý kurz byl od 22. 8. – 19. 9. 1942 v počtu 20 lidí, osmý kurz byl od 26. 9. – 24. 10. 1942 v počtu 20 lidí, devátý kurz byl od 31. 10. – 28. 11. 1942 v počtu 20 lidí, desátý kurz byl od 4. 12. 1942 – 2. 1. 1943 v počtu 20 lidí, jedenáctý kurz byl od 9. 1. – 6. 2. 1943 v počtu 20 lidí, dvanáctý kurz byl od 14. 2. – 13. 3. 1943 v počtu 21 lidí a poslední třináctý kurz byl od 19.3 do 16. 4. 1943 v počtu 20 lidí.

Záškodník nebojuje, záškodník ničí. Není to zbabělost, je to nutnost. Toto základní heslo konspiračního boje bylo vštěpováno instruktory všem účastníkům assault course na všech základnách SOE v Anglii i Skotsku. Adepti Zvláštní Skupiny D byli v STS No. 25 v Traigh House cvičeni převážně v umění tiché likvidace protivníka tzv. silent killing, dále pak boje beze zbraně tzv. unarmed combat, absolvovali velmi náročný výcvik fyzické přípravy tzv. physical training, osvojili si umění ovládat destrukční činnost ve všech podobách tzv. demolition course, naučili se ovládat veškeré tehdy dostupné zbraně protivníka, cvičili letmou střelbu i střelbu na cíl. Po zdárném ukončení výcviku u STS No. 25 absolvovali všichni desetidenní výsadkový výcvik a budoucí radisté navíc výcvik rdiooperátora. Ze všech 352 účastníků třinácti měsíčních kurzů pouze tři výcvik nedokončili a jeden z nich dokončil později nový kurs. Ze speciálního kursu desantu Wolfram byli úspěšní všichni.

Smrt bere pátou kartu

Reklama

Každý pátý z účastníků kurzů u jezera Loch Morar se konce války nedočkal. Někteří padli v řadách 1. čs. samostatné obrněné brigády při obléhání Dunkerque, jiní byli posláni na východní frontu a padli na Dukle či v bojích Slovenského národního povstání jako důstojníci 2. čs. paradesantní brigády v SSSR, u které působilo asi 25 důstojníků z Velké Británie, kteří prošli skotskými assaul coursy. Další zahynuli jako palubní střelci a paradispečeři u NO 138. Special Duty Squadron RAF, jiní padli jako příslušníci francouzské armády. Na okupovaném území bylo z frekventantů STS No. 25 vysazeno 65 parašutistů, z nichž 37 zahynulo. Jeden účastník kurzu v Traigh House – por. pěchoty Josef Strankmüller zahynul 13. srpna 1942 při výcviku. Čtyři vysazení selhali a dali se na krvavou cestu zrady za kterou byli popraveni. Celkem padlo, zahynulo při výcviku, bylo prohlášeno za nezvěstné, bylo popraveno za zradu nebo zahynulo při komunistických perzekucích v padesátých letech 58 účastníků kurzů v STS No. 25 v Traigh House.

Pro všechny dál svítí maják na ostrově Skye naproti Loch Morar.

Doprava zbraní do Protektorátu

Starost o dopravu zbraní do Protektorátu dostal do své kompetence III. (operační) odbor Hlavního velitelství čs. armády v exilu v čele s pplk. gšt. Rosíkem a mjr. gšt. Borským. Při jednáních o dodávkách zbraní britskou SOE v Londýně zastupovali především pplk. Perkins a mjr. Auster a americkou OSS zastupoval kpt. Charles Katek. Pohovory o konkrétní pomoci českému odboji byly zahájeny s představiteli amerického letectva 5. října 1944 a s britským letectvem 21. září 1944.

Při letech do Protektorátu existovaly na jaře 1945 tři standardní dodávky podle jednotlivých druhů letounů. Zatímco Halifax mohl na daleké lety nést max. 12 kontejnerů a 7 balíků, výkonnější Liberátory 16 kontejnerů a 6 balíků (vše s nosností až 6000 kg) u běžného letounu či 18 kontejnerů a 6 balíků při zavěšení dvou speciálních kontejnerů pod trup letounu. Dodávky zbraní a munice měly ve spojeneckém kódovacím označení název Ely. Dopravu zbraní zajišťoval 2641. Speciální bombardovací skupina USAAF (859. SQ USAAF a 885. SQ USAAF) umístěná v Itálii. Na dopravě zbraní a munice do Protektorátu se částečně podílela i NO 148. Special Duty Squadron RAF a polská NO 301. Special Duty Squadron RAF.

Celková bilance při shozech zbraní do Protektorátu organizovanou Zvláštní skupinou D, SOE a USSAF od 16. února do 4. května 1945 obnáší při 95 startech spojeneckých letounů vysazení 20 výsadků zbraní v 264 kontejnerech a 123 balících o celkové váze 65,6 tun. Přibližně čtvrtiny tohoto objemu se zmocnil nepřítel.

Dostupné prameny a literatura související s tématem:
Čejka Eduard – Československý odboj na západě 1939 – 1945
Jelínek Zdeněk – Operace Silver A, Operace Glucinium, Operace Intransitive, Tin
Jirák Jan – Paravýsadky do jihozápadních Čech
Kettner P., Jedlička I. – Tajemství tří králů
Kuthan Pavel J. – Muži zvláštní skupiny D
Marek Jindřich – Pátou kartu bere smrt, Příběhy starých battledressů, Piloti měsíčních nocí
Marek Jindřich, Brůna Ota – Vladaři dračích údolí
Moravec František – Špion, jemuž nevěřili
Mucha Jaroslav – Oheň proti ohni
Pacner Karel – Československo ve zvláštních službách (čtyři svazky)
Rajlich Jiří – Mustangy nad protektorátem
Šolc Jiří – Bylo málo mužů, Podpalte Československo, A zpívali jsme Tipperary, Červené barety

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více