Černá brigáda – díl I. „1939 - První boj“

Autor: Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔︎︎ 👁︎ 32.126

10. jezdecká brigáda plukovníka Stanisława Maczka se zapsala do historie nejen jako první polská motorizována brigáda, ale rovněž jako jedna z nejbojovnějších a nejlépe organizovaných jednotek zářijové kampaně v roce 1939. Brigáda přitom existovala dle generálního štábu pouze na zkoušku a byla pokusem, který měl být ukončen v září nebo říjnu 1939, ale válka tyto plány změnila. Vojáci místo domů vyrazili na frontu, odkud se většina z nich nikdy zpět do Polska nevrátila.

Dějiny brigády představují zajímavý pohled na polskou armádu z období 1937-1939. Na příkladu této jednotky se můžeme dozvědět, jak silně byl u Poláků zakořeněn vztah k tradicím a všemu starému, odzkoušenému, ale taktéž, jak právě v této společnosti vyrůstali skvěli velitelé, kteří se svými vědomostmi mohli rovnat Rommelovi či Guderianovi.

Reklama

Své moderní dějiny začala 10. jezdecká brigáda psát 30. 4. 1937, kdy rozkazem ministra vojenských věcí byla brigáda reformována z jízdní jednotky na jednotku motorizovanou, která měla dle plánů existovat pouze na papíře a být pokusem dokazujícím, že obrněná vojska se na bitevním poli neuplatní…

Brigáda vznikla v tajnosti, nikdo vlastně nevěděl, o co jde a co se to děje, když se 10. jezdecká brigáda z Řešova začala zbavovat koní a nahrazovat je motocykly, automobily a tančíky. Pro mnohé vojáky a civily bylo šokem odevzdání svých milovaných koní a jejich záměna za studené a hlučné motocykly a automobily.

V tomto období se jak v Polsku, tak na celém světě, vedly ostré diskuse o budoucnosti jízdy a obrněných jednotek. Konzervativci obhajovali názor, že právě jízda bude základní taktickou jednotkou každé armády. Dle nich by tanky s automobily, vzhledem k jejich poruchovosti a závislosti na palivu a vhodném terénu pro jejich nasazení, měly být pouze podporou pěchoty. Tanky měly mít spíš charakter pojízdných bunkrů posilujících obrannou linii, jízda měla útočit a právě koně měly být údernou pěstí každé armády. Naopak generálové jako Guderian viděli právě v tancích potenciální vládce příštích bitev. Podle nich taktika obrněné pěsti a obrněného klínu měla prorážet fronty, dostávat se na týly nepřítele, destabilizovat je a dovést frontu ke zhroucení. Tehdy to byla exotická koncepce, něco nepředstavitelného a teorie odsouzená k zániku. Válka ve Španělsku přesvědčila část Němců o klíčové roli tankových vojsk v budoucí válce, ale ostatní státy včetně Polska si z této lekce ponaučení nevzaly. Obrněný sbor Wilhelma von Thoma bojující na straně generála Franca prokázal svou účinnost (i když mnoho historiků a odborníků soudí, že v ní bylo více chyb než pozitiv). I přes problémy se spojením a zásobováním způsobila německá jednotka velké ztráty republikánské armádě. Po těchto zkušenostech napsal Heinz Guderian knížku "Achtung Panzer!", která měla během války až do roku 1943 velký vliv na německou taktiku.

Polský pokus s přeměnou jízdní brigády byl mírně řečeno hodně opožděn a nesystémový. Vždyť Velká Británie měla obdobnou jednotku již v roce 1927, v roce 1933 měl Sovětský Svaz již dva sbory a šest motorizovaných brigád. Němci od roku 1935 ve velkém motorizovali svou armádu. V Polsku to však bylo problematické či doslova nereálné z důvodů jak přirozených, tak hlavně ekonomických. Nedostávalo se peněz na tankovou výzbroj, ale chyběla taktéž moderní výrobní infrastruktura a navíc velká část důstojnického sboru patřila mezi zastánce tradiční polské jízdy. Samotný vznik této motorizované jednotky se neobešel bez bouře nevole mezi vyššími důstojníky. Argumentovali tím, že tento pokus povede k zániku tradiční jízdy, vznikne tím mezera a polská armáda nebude mít ani jízdu ani ty proklaté tanky, tudíž žádnou sílu pro taktické manévry.


Důstojníci 10. jezdecké brigády v charakteristických černých kožených pláštích.

Přesto se v polské armádě našli lidé s pokrokovými vizemi a ti prosadili vznik této jednotky. Vznik motorizované obrněné jednotky byl mnohdy krkolomný, bylo třeba od základu vytvořit předpisy, instrukce, přeškolit personál atd. 14. 7. 1937 bylo zahájeno školení jednotky, jejímž velitelem se stal bývalý kavalerista plukovník Antoni Trzaska-Durski. Během roku 1937 brigáda absolvuje intenzivní výcvik včetně divizních manévrů. V září 1937 se „černí“ účastní divizních taktických manévrů, po nichž je do 10. jezdecké brigády začleněn spojovací a protitankový oddíl. Už se zdálo, že tradiční pohled zvítězí a jednotka bude rozpuštěná, ale 20. 4. 1938 byl Ministerstvem Vojenských věcí právně potvrzen organizační rozkaz. Brigáda byla začleněná do Samostatné operační skupiny „Slezsko“ a jejím velitelem se stal plukovník Stanisław Maczek, který tehdy netušil, že právě s touto jednotkou spojí navždy svůj vojenský život. Právě s ní projde tři válečné kampaně: zářijovou 1939, francouzskou 1940 a spojeneckou v létech 1944-45. První zkouškou brigády pod jeho velením byla, v době mnichovské krize v září 1938, účast při obsazení části Těšínska, tzv. Zaolší a následné operace během obsazení Polskem části Oravy a Spiše. V prosinci 1938 se jednotka vrátila do Řešova a prošla částečnou reorganizací. Během dalších tří měsíců byla jednotka částečně neaktivní a neúčastnila se žádných cvičení, až do 15. 3. 1939 kdy byl vyhlášen stav bojové pohotovosti polské armády.

Reklama


Stanisław Maczek
(uprostřed) s důstojníky 10. jezdecké brigády .

Stav 10. jezdecké brigády v září 1939 najdete ZDE.

Německý útok 1. září 1939 na Polsko zastihl brigádu v nešťastném období restrukturalizace a personálních výměn. Tím byla brigáda oslabena o třetinu tankové a dělostřelecké výzbroje. Přes tyto potíže se 10. jezdecká brigáda účastní ústupových bojů v hornatém terénu na jihu Polska, jako záloha armád Krakov a Karpaty. Plukovník Maczek rozhodl těsně před zahájením bojů, že jednotka bude vést agresivní obranu, chtěl vést boje na malém prostoru a v těžkém terénu nepřítele vymanévrovat. Jedním z hlavních cílů této taktiky bylo neustálými útoky narušovat nepřátelský postup.


Tanky Vickers E z výzbroje 10. jezdecké brigády.

Dne 1. září 1939 byla brigáda vyslána na jih s úkolem zadržení silného německého seskupení, které udeřilo ze Slovenska a mířilo na Krakov. Brigáda měla zadržet nepřítele v horských soutěskách a zabránit tak obrněným svazkům nepřítele jejich rozvinutí v pro ně vhodném rovinatém terénu v týlu armády Krakov.

Následující den zahájila urputný boj o pozice na pohoří proti 2. tankové divizi u obce Wysoka. Němci zaútočili v mlze časným ránem, Poláci v poslední chvíli odpověděli palbou a do deváté hodiny odrazili dva útoky. Boje byly prudké a intenzivní, před polskými liniemi z hodiny na hodinu přibývalo německých vraků. Polské pozice nevydržely třetí nejsilnější útok. Odpoledne se Němcům za cenu velkých ztrát podařilo dobýt pohoří. Přes nutný ústup brigáda svůj úkol splnila a zadržela von Kleistův XXII. armádní sbor, který se posouval denně o pouhých 5-7 kilometrů. Urputná obrana v části polských Karpat zvané Ostrovní Beskydy umožnilo bezpečný ústup jednotkám armády Krakov ze Slezska.


Tančíky TKS z výzbroje 10. jezdecké brigády.

5. září byla polská obrana prolomená a 10. jezdecká brigáda se ocitla v částečném obklíčení. Jednotky se však dokázaly odpoutat od nepřítele a během dramatických bojů se přesunuly do oblasti Dunajce. Až 7. září se stalo prvním relativně klidným dnem, po šesti dnech a nocích neustálých bojů a pochodů. Tento den byl náležitě využit pro doplnění munice a uspořádaní jednotky. Velkým problémem však zůstalo zásobování palivem.

Plk. Maczek obdržel rozkaz přesunu brigády do Řešova a uzavření přístupu ke Lvovu. Během přesunu utržila brigáda obrovskou ztrátu, kvůli nedostatku paliva musela odstavit většinu tanků včetně Vickersů, které představovaly její nejmodernější část výzbroje.

Reklama

V okamžiku, kdy Němci překročili řeku San, plk. Maczek navrhl společnou akci brigády a vojsk z Přemyšle k likvidaci německého předmostí. Tento plán však nebyl přijat a brigáda obdržela rozkaz krytí směru Radymno – Lvov a následnou obranu Krakovce a Javorové. Odtamtud byla 12. září přesunutá k obraně Lvova. Plk. Maczek se tak stejně jako v roce 1920 účastní obrany tohoto města, ale tentokrát ne proti sovětským, ale proti německým okupantům. Po několikadenních bojích, dne 17. září, se vojáci 10. jezdecké brigády dozvídají zprávu o vstupu na území Polska jednotek Rudé armády. Tento zákeřný a pro Poláky naprosto překvapující útok sovětské armády znamenal definitivně poslední ránu polskému odporu. Téhož dne se na rozkaz plukovníka Maczka 10. jezdecká brigáda přesunuje na jih a 18. září 1939 v síle asi 1 500 mužů přechází přes Tatarský průsmyk u obce Tatarowa polsko-maďarské hranice.


Bojová cesta 10. jezdecké brigády v září 1939.

Působení 10. jezdecké brigády je hodnoceno veskrze pozitivně. Byla jedinou jednotkou polské armády, která zachovala během zářijové kampaně svou celistvost a organizovaným způsobem překročila hranice. Díky obratnému velení a vojenským kvalitám celé jednotky mnohokrát zadržovala německé divize a vždy se jí podařilo vyklouznout z mnohdy beznadějných situací. Získala si též uznání u nepřítele, který ji dal přezdívku „Die schwarze brigade" – Černá brigáda. Přezdívka vznikla od charakteristických uniforem příslušníků brigády – černých kožených plášťů a baretů.

Po porážce v obranné válce v roce 1939, je 10. jezdecká brigáda obnovená v roce 1940 ve Francii již jako 10. obrněná jezdecká brigáda. O jejím vzniku a boji na francouzské půdě se dočtete v následující části : Černá brigáda – díl II. „1940 - Francouzské intermezzo“

Zdroje:
Tadeusz Wysocki, 1 Polska Dywizja Pancerna 1939-1947, Geneza i dzieje, Warszawa 1994, ISBN 83-11-08219-7
Stanisław Maczek, Od podwody do czołga. Wspomnienia wojenne 1918-1945, Warszawa 1990, ISBN 83-04-03659-2
Jerzy Majka, Stanisław Maczek, Libra 2005, ISBN 83-89-18310-2
Jerzy Majka, Brygada Motorowa płk. Maczka. 10 Brygada Kawalerii 1937–1939, Rzeszów 2004, ISBN 83-89183-08-0
Polska broń pancerna 1939, Wydawnictwo MON, Warszawa 1989, ISBN 83-11-07660-X
Wojsko Polskie w II wojnie światowej, Bellona 2005, ISBN: 831110119-1
Wojsko Polskie 1939- 1945. Barwa i broń, S. Komornicki, Z. Bielecki, W. Bigoszewska, A. Jońca, Interpress 1984, ISBN 9788322320556
Marsz czarnych diabłów, McGilvray Evan, Rebis - Dom Wydawniczy REBIS Sp. z o. o. 2006, ISBN 83-7301-893-X

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více