Literární soutěž - příspěvek č.20

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 11.479

Autor: Martin Málek

Jak se chystala největší bitva historie

V neurčitém čase – nedaleko Mnichova Hradiště – čtyři páni sešli se – dohodnouti největší bitvy historie bojiště.

Kvarteto zvučných jmen – Alexandr Veliký – před ním byl hned každý malinký – Jan Žižka z Trocnova – tvrdý jak kopyta koňova – Jan Hus – statečného chlapa kus a Napoleon Bonaparte – ten co postaral se o mnohá parte.

Reklama

Kulatý stůl stal se dějištěm diskuze – historický milník dohodnou jali se – osudy statisíců lidí leželi tu – dali si před tím raději pořádnou flákotu.

Napoleon první dojedl – ještě dožvýkajíc hlesl – „chcete válku, máte ji mít – do roztrhání těla mé vojsko bude se bít.

Jen počkej s výhružkami – nezapomínej na to co je za námi – vzpomeň si na Waterloo – tam ouzko ti dost bylo“ – posměšně pravil Alexandr – až kus masa upadl mu na svetr.

Příbory zlehka dokončovali svojí práci – klid před bouří připomínali.

Jan Žižka káže: „nebudeme chodit kolem horké kaše – ať bitva koná se u Sudoměře“ – tím u stolu započala velká pře.

Kdepak tady v Česku, ať se bitva koná někde v Řecku“ – s úderem pěsti do stolu pronesl Alexandr.

Pánové jste všichni vedle – u Slavkova hezké místo je – tam mam dobré naděje“ -  Napoleon pravil hnedle.

Reklama

Jan Hus jakoby nepatříce do této diskuze – opatrně špitl – „hlavně daleko od Kostnice.

Ručičky hodin krouží kol ciferníku – kvartet dohodnouti nemůže se – „snad posvačme kousek perníku – poté lépe ujednotíme se“ – všichni shodli se.

Meluzína skrz okna duní – úvahy se rychle mění – české duo pikle kuje – husitské srdce místností bije.

Jan Žižka nakloniv se k Janu Husovi: „navrhneme jim Tábor – tam silný bude náš sbor.“  „Jendo to nám asi neprojde – oni vědí, že pod vozovou hradbou tam každý pojde“ – smutně rezignoval Jan Hus.

Dost už bylo planých řečí – vyhněme se marných křečí – zvolme místo, čas – nebo ať nás vezme ďas“ – rozkřikl se Alexandr. „Mě také dochází už čas – mam velký kvas – z večeří na mě v Paříži čeká – Marie Louisa Habsbursko - Lotrinská,“ s jiskrou v oku pravil Napoleon. Jan Žižka souhlasně kývl – však nervy už měl v kýblu.

Přátelé proč jsme se dnes vůbec sešli? – snad abychom z života s pravdou a láskou sešli? – proč? – je nutné roztočit další krvavý kolotoč?“ – nezapřel své kvality Jan Hus.

V tu chvíli všem se ulevilo – neštěstí a pláče dost už bylo – všichni jako jeden muž – začali plakat a zpívat tuš:

Zakopejme válečnou sekyru,
utišme válečné pudy,
přec lidi jsme,
rozumem a citem řiďme se.

Války, bitvy, meče…
ty ať řeka unese,
na nohy postavme se,
ať již nežijeme v kleče.

Pojďme světem jako jedna duše,
život lepší může být,
společným cílem žít,
- všechny lidi nechat v klidu žít.

Reklama

Zajímá vás jak šel osud našich hrdinů dál? – slyšte tedy závěrečný recitál:  Alexandr Veliký – měl se skvěle zdravotně – prý někde v Babylóně, Jan Žižka z Trocnova - vyráběl krásné předměty z olova – vždyť i mříže v šatlavy – měli od něj v Přibyslavi, Jan Hus – spokojeně pásl hejno hus – nedaleko vlakové stanice - s názvem Kostnice a Napoleon Bonaparte? -  podlehl kouzlu bujné pradleny -  na ostrově svaté Heleny.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více