Polské jednotky se svastikou ve znaku

Autor: Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔︎︎ 👁︎ 49.638

Svastika jako jeden z nejstarších symbolů, známá tisíce let, se vyskytuje v kulturách celého světa buď jako náboženský symbol, symbol různých organizací a politických směrů, nebo prostě jako dekorativní prvek. Zajímavé je to, že ve všech kulturách představovala téměř to samé – symbol života a smrti, plodnosti, vitality či štěstí.

V první polovině dvacátého století užívaly svastiku ve výsostných znacích nebo odznacích jednotlivých jednotek ozbrojené složky Finska, Lotyšska, Spojených států amerických a také Polska. Druhá světová válka zafixovala v obecném povědomí svastiku jako znamení nacizmu. Svastiku však užívaly vojenské jednotky obou stran druhé světové války. Právě první německá oběť, Polsko, užívalo symbol svastiky v odznacích pluků podhalanských střelců a dalších horských jednotek.

Reklama


Límcové označení předválečných polských horských jednotek

V polské části Tater se svastika používala jako lidový ornament až do 20. století. Právě tento symbol, horaly nazýván „tajemný křížek“, který vyřezávali na krokvích domů a často vyšívali na svých krojích či slavnostním prostírání, si vzaly za svůj polské horské jednotky. Pluky podhalanských střelců ve své výstroji a symbolice ve velké míře čerpaly právě z horalského folkloru. Zavedení tohoto starého symbolu a horalských prvků stejnokroje inicioval zakladatel těchto jednotek, opravdový horal a rodák z Bílého Dunajce, generál Andrzej Galica. Známým se stal jeho výrok pírko na klobouku je pro podhalanského střelce jeho druhým bodákem“.

Z tradičních horalských krojů vycházely části stejnokroje – plstěný horalský klobouk a dlouhá vlněná pláštěna. Dalším nepřehlédnutelným symbolem polských horských jednotek se stalo orlí nebo jestřábí péro na pokrývkách hlavy. Nošení této ozdoby bylo pro podhalanského střelce odměnou a ctí. Právo ji nosit měli vojáci základní služby po složení přísahy, kteří se tak stali plnoprávnými členy plukovní společnosti. Slavnost příjmu nových členů se nazývala „opeřením pluku“ a patřila k důležitým událostem v životě jednotky. Podhalanští střelci patřili bezesporu se svými malebnými stejnokroji k nejatraktivnějším formacím pěchoty v předválečné polské armádě. Jejich charakteristický vzhled se navždy zapsal do polských vojenských dějin a je dodnes, po určitých úpravách, velice efektním a reprezentativním stejnokrojem polské armády.


Plukovník Stefan Szlaszewski - poslední velitel 2. pluku podhalanských střelců v parádní uniformě s charakteristickým kloboukem a pláštěm, v jehož knoflíkové dírce je provlečena stuha řádu Virtuti Militari. Na límcích stejnokroje a pláště je odznak horských jednotek pod řadou vyznamenání, na levé kapse stejnokroje lze rozeznat plukovní odznaky 2. a 4. pluku podhalanských střelců.

Svastika se stala symbolem polských horských jednotek téměř od prvních okamžiků jejich existence. V meziválečném období ji na límcích stejnokroje nosili příslušníci 21. horské pěší divize a 22. horské pěší divize a mezi nimi šestice pluků podhalanských střelců:

1. pluk podhalanských střelců - Nowy Sącz

2. pluk podhalanských střelců - Sanok

Reklama

3. pluk podhalanských střelců - Bielsko

4. pluk podhalanských střelců - Těšín

5. pluk podhalanských střelců - Přemysl

6. pluk podhalanských střelců - Nowy Sącz

U těchto šesti pluků se svastika objevuje i v tradičních plukovních odznacích.


Dvojí provedení límcového odznaku „podhalanky

Emblém někdy zvaný „podhalanka“, byl rozkazem ministerstva vojenských věcí potvrzen a zaveden k užívání 21. června roku 1919.

V souladu s tímto rozkazem obdrželi příslušníci podhalanských pluků právo nosit na límcích stejnokrojů emblém ve tvaru svastiky na jehličině. Tento límcový odznak byl vyráběn lisováním z plechu a lze rozeznat pět základních druhů, mírně se lišících dle výrobce. Motiv odznaku byl navržen tak, aby pro jeho výrobu byla potřeba jen jedna matrice a po obrácení o 90 stupňů se hodil na pravý i levý límec stejnokroje. Odznaky pro důstojníky, které byly na stejnokrojích přímo vyšívané, jsou ještě různorodější a mnohdy se lišily dle invence provádějící osoby. Kovovými odznaky byla taktéž připevněna orlí péra ke kloboukům nebo vojenským čepicím „rogatywkam“.

Reklama


Současná replika stejnokroje příslušníka předválečných horských jednotek - Muzeum 4. pluku podhalanských střelců

Tohoto svého tradičního označení horských jednotek se polští vojáci nevzdali ani během německého zajetí. V zajateckých táborech byly vyráběny emblémy co nejvíce připomínající pravou „podhalanku“. Byly poté nošeny na stejnokrojích různé provenience, kterými byli zajatci zásobováni.

Svastiky též zdobily kasárna podhalanských jednotek, slavnostní tribuny během přísah či praporce zdobící trubky a bubny plukovních kapel.


Přehlídka 2. pluku podhalanských střelců – Sanok 1936

Svastika jako hlavní motiv samozřejmě dominovala na plukovních odznacích podhalanských pluků - chloubě každého příslušníka těchto jednotek. Vyráběly je specializované firmy ve verzích pro vojíny, poddůstojníky a důstojníky.

Společným motivem odznaků podhalanských pluků je pravotočivá svastika, pouze odznak 6. pluku má svastiku levotočivou. V případě odznaku 1. pluku je svastika stylizována čtyřmi horalskými čakany. Vzor odznaků podhalanských pluků nebyl sjednocen, proto se mezi sebou liší nejen kompozicí, ale i velikostí a barvou.


Popis plukovních odznaků zleva: 1. pluk podhalanských střelců - Nowy Sącz, 2. pluk podhalanských střelců – Sanok, 3. pluk podhalanských střelců – Bielsko

Jednotlivé vzory odznaků a předpisy o jejich udělování schvalovalo ministerstvo vojenských věcí. Prvním schváleným pamětním odznakem byl odznak 3. pluku v roce 1928. V letech 1929 – 1930 byly schváleny pamětní odznaky pro zbývající podhalanské pluky.

Pro udělení plukovního odznaku musel kandidát splnit řadu podmínek. Odznaky obdrželi nejlepší vojíni, poddůstojníci a důstojníci (i v záloze), za vynikající výsledky ve službě a výcviku. Vojín mohl odznak obdržet po absolvování jednoho roku činné služby, důstojnický a poddůstojnický sbor po dvou letech služby u daného pluku. Pamětní odznak byl rovněž udělován civilním osobám za záslužnou práci pro pluk. Vlastnictví pamětního odznaku bylo symbolem zvláštního svazku s plukem a památkou na službu.


Popis plukovních odznaků zleva: 4. pluk podhalanských střelců – Těšín, 5. pluk podhalanských střelců – Přemysl, 6. pluk podhalanských střelců - Nowy Sącz

Jednotky podhalanských střelců se lišily od ostatních pěších jednotek nejen výstrojí a výcvikem, ale hlavně určitým specifickým duchem, který u jednotek vládl. Do těchto jednotek byli povoláváni branci převážně z horských oblastí a ti s sebou přinášeli do armády zvláštní „zbojnický“ humor, horalskou hrdost a pracovitost. Příděl k těmto vojskům byl určitým vyznamenáním a během výcviku v drsných podmínkách byla rozvíjena vojenská ctnost – kamarádství, které se časem měnilo v přátelství.

Všechny tyto vlastnosti podhalanských střelců se naplno projevily v čase nejtěžším – čase válečném. Během obranných bojů v září 1939 jednotky se znakem „podhalanky“ na stejnokroji splnily čestně svůj úkol a bojovaly tvrdě „po horalsky“až do hořké kapitulace. Během těchto bojů se obzvlášť vyznamenal 4. podhalanský pluk z Těšína, za což byl vyznamenán válečným řádem Virtuti Militari.

Po vzniku Polského vojska ve Francii, již v květnu 1940, zasáhli do bojů příslušníci Samostatné brigády podhalanských střelců u Narviku. Stali se tak první polskou jednotkou v zahraničí, která se zapojila do dalších bojů proti Němcům a přímým pokračovatelem tradic horských jednotek. Po bojích v Norsku a Francii následovala evakuace do Anglie, kde byly zbylé části jednotky zařazeny do jedné z nejvíce proslavených jednotek, 1. obrněné divize, v jejíž řadách se zúčastnily její bojové poutě od pláží Normandie přes Falaise, Holandsko až do Německa.

Tradice podhalanských jednotek byly rovněž kontinuovány v domácím odboji v řadách Zemské armády (AK).

V poválečné lidové armádě nebylo žádoucí připomínat tradice jednotek působících před rokem 1939, nicméně v horských jednotkách byly alespoň zachovány prvky horalského stejnokroje. Z pochopitelných důvodů tradiční „podhalanku” s nacisty zprofanovanou svastikou musela nahradit alpská protěž - známý symbol horských jednotek mnoha států.


Příslušníci 21. brigády podhalanských střelců - Rzeszów 2008

Po létech ideologické indoktrinace a preparace dějin polského státu a armády pro potřeby komunistického internacionalizmu, byla Polsku navrácena paměť o slavných tradicích podhalanských střelců. V roce 1993 byla zformována 21. brigáda podhalanských střelců, která přímo navazuje na tradice všech polských horských jednotek od roku 1914. Brigáda převzala odkaz svých historických předchůdců a tak došlo i na prastarý symbol svastiky, která se ve formě čtyř zkřížených horalských čakanů vrátila jak do znaku 21. brigády, tak i na její bojovou zástavu, pod kterou se jednotka účastní mírových a humanitárních misí po celém světě.


Znak 21. brigády podhalanských střelců

Stejně jako svastika symbolizuje určitý řád i koloběh života, tak i v tomto případě lze říci, že došlo k určitému naplnění koloběhu dějin.

Foto a konzultace: Krzysztof Neścior (Cieszyn - Muzeum 4. pluku podhalanských střelců)

Zdroje:
Władysław Motyka: Za nasom ślebode, za Ojcyzne miłom. Tradycje góralskie i górskie w Wojsku Polskim, Beskidzkie Towarzystwo Oświatowe, ISBN 9788390687254. (knihu lze objednat u autora : motyka.w@poczta.onet.pl)
Wojciech B. Moś: Strzelcy Podhalańscy 1918-1939, Krajowa Agencja Wydawnicza, Kraków 1989, ISBN 83-03-02544-9.
www.militariacieszyn.republika.pl

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více