Kříž Bermont-Avalov

Jde o zajímavý úsek dějin, kdy se na bojích proti bolševikům podíleli jak Němci tak i Rusové. Z tohoto důvodu jsme dekorace gen. Bermont-Avalova zařadili do Německa, neb navazují na historii jak Baltického kříže, tak Slezské orlice, ale i dalších dekorací, které se objevují jednak v Německu či Francii, ale i v ČSR po roce 1920.


Světová válka 1914-1918 končí příměřím z 11. listopadu 1918. Zhroucení císařského Německa donutilo velení branné moci opustit mimo jiné i oblast Pobaltí, ale ihned za odcházejícími německými jednotkami vstupují do Pobaltí vojska bolševického Ruska.


S odcházejícími jednotkami emigruje i lotyšská vláda, která opouští pod ochranou německých vojsk Rigu. K první schůzi lotyšské vlády dochází již na Libavě a z německé strany přichází lákavá nabídka k opětnému převzetí moci za vydatné spolupráce a intervence Němců. V této době dochází k účelovému vytvoření Dobrovolnického sboru. Do jeho čela je postaven schopný organizátor, generál von der Holz. Dobrovolnický sbor vytvářejí převážně mladí němečtí vojáci, kterým se stává vojenské řemeslo povoláním i zálibou.


Návrh byl tedy přijat a při tomto Dobrovolnickém sboru a za vydatné organizační i materiální pomoci Němců se formuje také nová lotyšská armáda, jednotky Baltské domobrany a ruské oddíly knížete Livena. Již počátkem roku 1919 vedou tyto jednotky úspěšné boje s Rudou armádou, která je však v této době v počátcích svého zrodu a nedosahuje bojové kvality pravidelné armády. Do 22. května je osvobozena část Pobaltí a město Riga. Německé oddíly, postupující severněji, se dostaly do kontaktu s Estonci a po krátkém bojovém střetu odcházejí od Rigy k Mitavě. Prvního června 1919 se situací v Pobaltí zabývají vítězné mocnosti a trvají na evakuaci německých jednotek z Kurlandska. To však generál von der Holz striktně odmítl. Naopak doplňuje své jednotky dobrovolníky, Němci a dále Rusy, kteří se vracejí ze zajateckých táborů a vytváří "Zvláštní ruský oddíl" pod vedením plukovníka Bermont-Avalova.


Formování tohoto oddílu začalo rychlým tempem, i když bylo založeno na výběrovém systému. Ke dni 14. června 1919 byl oddíl v plné bojové pohotovosti přepraven do města Litvy, velkého a strategického železničního uzlu, jenž byl výhodným operačním bodem k vedení bojových akcí do všech směrů, což bylo ve složité politické a vojenské situaci v Pobaltí rozhodujícím faktorem.


Plukovník a později generálmajor Pavel Michajlov Bermont působil původně jako kapelník 1. Petrohradského hulánského pluku. V letech 1904-1905 v době rusko-japonské války sloužil jako dobrovolník v Zabajkalském kozáckém pluku. Zde byl za své statečné chování a prokazatelné velitelské schopnosti jmenován do první důstojnické hodnosti, v letech 1914-1917 v hodnosti poručíka byl adjutantem velitele 22. armádního sboru generála Miščenka. Do hodnosti plukovníka ho mimořádně povýšil v roce 1917 předseda Prozatímní vlády A. F. Kerenský. Po roce 1917 se plukovník Bermont stává za poněkud nejasných okolností "knížetem Bermont-Avalovem."


Ve svých vzpomínkách popisuje kníže Bermont-Avalov situaci, kdy 1. prosince se k němu dostavila delegace vyšších důstojníků a jménem "celé" armády jej požádala o přijetí hodnosti generála. Hodnost generála kníže přijímá s odůvodněním, že je nutno demonstrovat jednotu vojenských spojenců, Němců, Lotyšů a dalších dobrovolníků. I hodnost generála je odpovídající významu jednotek "Zvláštního oddílu". Tato jednota však dlouho netrvá. V krátké době se Ruský sbor dělí na dvě části. Jedna, pod velením knížete Livena, přechází do podřízenosti generála N. N. Judeniče (1862-1933) a je odvelena do Estonska, část sboru však vypovídá poslušnost Judeničovi a zůstává v podřízenosti německému velení. V září předává generál von der Holz velení nad všemi jednotkami generálu knížeti Bermont-Avalovi, který z těchto jednotek vytváří "Západní dobrovoleckou armádu". Generál Judenič svým rozkazem ze dne 5. září 1919 potvrzuje knížete ve funkci velitele. Armáda Bermont-Avalova má ve své sestavě tyto jednotky:


l. Západní dobr. sbor velitel hrabě Keller.
2. Západní dobr. sbor velitel plk. Vygrolič.
Železná divize velitel major Bischof
Německá legie velitel kapitán Eiwert.


Po provedené reorganizaci jednotek, doplnění materiálem, výstroji, výzbroji a municí přechází gen. Bermont-Avalov do úspěšného útoku proti jednotkám Rudé armády v oblasti Dvinska. 8. října zahajuje boj i s Lotyši a do 10. října 1919 obsazuje celý levý břeh řeky Dviny. 9. října 1919 generál kníže Bermont-Avalov ustavil tzv. "Západní ústřední vládu". Zároveň v ten den je generál Judenič zbaven velení nad celou armádou. To jsou ale i poslední úspěchy gen. Bermont-Avalova jak na poli válečném, tak i politickém. Ještě 15. října se pokouší Západní armáda pokračovat ve vedení útočného boje, ale již 16. října naráží na silný odpor národní Lotyšské armády, která je podporována palbou námořního dělostřelectva spojeneckých námořních sil, které následně obsazují Rižský záliv. Lotyši přecházejí do protiútoku a daří se jim rozbít armádu generála Bermont-Avalova. Zdecimované a morálně otřesené jednotky ustupují k Mitavě, kterou však 21. listopadu pod soustavným tlakem Lotyšů a spojenců opouštějí. Situaci na frontě nedokáže stabilizovat ani generál Berhardt, který 19. listopadu 1919 přebírá velení armády. 30. listopadu 1919 je evakuováno již celé Kurlandsko a zbytky bývalé armády knížete Bermont-Avalova procházejí Litvou do Východního Pruska. Zde jsou na hranici odzbrojeni a internováni. Zbytky armády tvořené převážně Rusy a Litevci jsou umístěny do sběrného internačního tábora v Altengrabenu a později v Magdeburce.


Posledním pokusem o postavení nové vojenské jednotky, která se měla jmenovat "Ruský oddíl na území Německa", byla akce gen. Alkvatera a jeho náčelníka štábu, plk. Čajkovského. Oba bezesporu schopní důstojníci, však dokázali z původní téměř dvacetitisícové armády knížete Bermont-Avalova shromáždit zhruba 5 000 vojáků. Jejich bojové kvality však byly na velmi nízkém stupni a morální stav této jednotky nesliboval vytvoření stmelené organizované jednotky, schopné bojové akce. Ani politicko-vojenská situace v roce 1920 již této akci nedávala žádnou naději na úspěch. Proto se tato jednotka vlastně rozpadá dříve, než byla schopná vlastního nasazení.


Vyznamenání spojená s činnosti gen. Bermont-Avalova:


KŘÍŽ BERMONT-AVALOV
Vzhledem k nutnosti ocenit akce vojáků Bermont-Avalova je již v první fázi formování této jednotky založeno vyznamenání určené jako odměna důstojníkům, kteří se dobrovolně přihlásili do služeb knížete Bermont-Avalova. A tak je rozkazem č. 24 ze dne 4. března 1919 založeno vyznamenání nazývané Kříž Bermont-Avalova.


Dekorace ve tvaru maltézského kříže je ražena z bílého kovu. Kříž je pokrytý černým smaltem (lakem), pozdější exempláře jsou již pečlivě smaltovány černým a kvalitním smaltem. Kříž je určen k nošení na prsou jako jednostranná dekorace. Velikost kříže je 51 mm a na oděv se upíná pomoci šroubu. V současné době se na sběratelském trhu jak v Německu, tak i v Rusku objevuji jen kvalitně zhotovené kopie.


Pamětní medaile:
Na památku bojů v Kurlandsku, pro vojáky všech hodností, ale i národností, pro příslušníky Západní dobrovolecké armády, byla generálem knížetem Bermont-Avalovem založena medaile. Tato medaile je zhotovena ze zlaceného bronzu, v průměru 32 mm, je kvalitně ražena. Na přední straně medaile je postava Sv. Jiří (obdoba Svatojířské medaile z roku 1917). Na zadní straně medaile je pravoslavný kříž, jenž má po stranách číslice 19, tedy letopočet 1919, rok bojů. Stuha medaile se podobá stuze řádu Sv.Jiří.


Řád generála Bermont-Avalova:
Již v emigraci v Německu zakládá gen. kníže Bermont-Avalov vlastní řád. Tento řád dělí do dvou stupňů:


1. stupeň řádu:
Jde opět o maltézský kříž, který je ražen z bílého kovu a je černě lakován, případně i smaltován. Kříž má na horním rameni stříbrnou lebku pod dvěma překříženými hnáty. Kříž pro bojovníky je doplněn meči. Dekorace se nosila zavěšená na krku na stuze, která je kombinací slovanské trikolory a německých barev (černo-bílo-červená)


2.stupeň řádu:
Dekorace řádu je obdobná, nosila se na prsou, stuha opět po ruském způsobu, ale s mašlí.


Samotný řád se objevuje běžně, ale jen jako kopie. Vlastní dekorace byla zřízena i pro Železnou německou divizi mjr. Bischofa i Německou legii kpt. Eiwerta. Další dekorací, která připomíná tyto boje v Pobaltí je i takzvaný Baltický kříž.


I když životopis Bermont-Avalova působí poněkud operetním dojmem, byl to bezesporu schopný organizátor a voják. Bohužel pro vedení bojových operací mu chybělo vyšší vojenské vzdělání a zkušenosti. Vyznamenání jsou dnes již mimořádně vzácná a jde jen o památku na Velkou válku a ukončení bojů v Pobaltí.


Článek byl volně zpracován podle publikace generála P.Paškova: Dekorace občanské války 1917-1927, vydané v emigraci (Paříž). I když je to stará práce, nic lepšího se neobjevuje, nic co by s historickou přesnosti zhodnotilo tuto dobu. Naopak neobjektivní práce, kterou bych ukázal jako to horší je kniha Alexandra Kuzněcova: O historii Bílé armády a jejich dekoracích z let 1917-1922.


Literatura:


LaS.P.: Vyznamenání Západní dobrovolecké armády generála knížete Bermont-Avalova.(časopis SIGNUM Brno)



:

Ve spolupráci s kolegou Faleristika si dovolíme představit řádovou sponu, miniatury řádové spony určené k nošení na civilním oděvu. Spona obsahuje originály dekorací o kterých již bylo referováno v souvislosti s boji německých jednotek v Pobaltí.Je zde celkem jasně vidět, že dotyčný majitel této spony v roce 1918 byl mladý dobrovolník,který z období let 1914-18 nemá na sponě zastoupenou žádnou dekoraci, chybí i základní, to jest Železný kříž II.třídy 1914. Přesto však tato spona je mimořádně zajímavá po stránce historické a dokládá boje německých dobrovolníků z let 1919-22.