Ruský Vojenský kříž svatého Jiří a medaile Za statečnost

Autor: Zbigniew Mikesz / Zbycho 🕔︎︎ 👁︎ 48.401

Tento článek vznikl na základě přepisu původního článku autorů Pavla Patejdla a Ladislava Sedláka, publikovaného v periodiku „Sběratelské zprávy" jež vydává Česká numismatická společnost, pobočka Hradec Králové. Autor tohoto článku souhlasí s jeho přepisem, úpravami nutnými při jeho „digitální editaci" a následnou publikaci na www.valka.cz.

Z.M.

Nový pohled na problematiku ruských Vojenských křížů svatého Jiří a medailí Za statečnost

Pavel Patejdl - Ladislav Sedlák
Reklama

V popředí zájmu sběratelů ruských a sovětských dekorací je problematika kolem Vojenského kříže svatého Jiří a medailí Za statečnost. Řada naších i zahraničních autorů se zabývala historií vývoje tohoto ruského odznaku vojenské statečnosti, který byl v průběhu I. světové války udělován též ve značném množství naším účastníkům I. národního odboje, ruským legionářům. Nositelem Georgijevského kříže 3. a 4. stupně byl například i armádní generál Ludvík Svoboda.

Sběratelský časopis Sovětskij kolekcioněr č. 20 uveřejnil velmi zajímavou práci autora V. Durova pod názvem „Georgijevské vyznamenání". Autor ve svém článku uvádí celou řadu faktů, jejichž původ může být pouze archivní, a proto jistě zaujme nejen naší sběratelskou, ale i badatelskou veřejnost, neboť osvětluje i otázku číslování jednotlivých stupňů této ruské dekorace, které v minulosti bylo velmi diskutabilní.

Autor uvádí, že za celou dobu existence Vojenského kříže svatého Jiří došlo třikráte k jeho reorganizaci, a to:

  1. Vydání od roku 1807 do roku 1856 byl kříž bez stupně, ale na rameni kříže je vyraženo matriční číslo. Nejvyšší číslo tohoto 1. vydání je 114 424.
  2. Vydání od roku 1856 do roku 1913, kříže jsou rozděleny do čtyř stupňů a číslování je pro každý stupeň zvlášť a pro každý stupeň začíná číslici „1".
  3. Vydání od roku 1913, kříž je opět ponechán ve čtyřech stupních, ale pro každý stupeň je nařízeno opět číslování od „1".

Své tvrzení V. Durov dokládá některými konkrétními údaji. Křížem svatého Jiří z roku 1807 s číslem No. 1. byl vyznamenán poddůstojník Jegor Ivanovič Mitrochin, který se vyznamenal v bojích proti francouzským vojskům dne 2. června 1807. Od samého počátku založení tohoto kříže, který byl mezi prostými vojáky nazýván Georgijevský kříž 5. stupně, nebo hovorově vojenský Georgij (Jegorij), bylo toto vyznamenání velmi populární a mezi vojáky carské armády se považovalo za věc cti získat toto ocenění vojenské statečnosti. Křížem číslo No. 6723 byla vyznamenaná Naděžda Durova, která jako prostý voják bojovala se zbraní v ruce proti napoleonským vojskům. Celkový počet těchto křížů bez označení stupně je, jak jsme již uvedli, 114 424.

V roce 1839 pro vyznamenání vojákům - veteránům pruské armády, kteří se zúčastnili bojů po boku ruských vojáků proti napoleonským armádám, bylo raženo 4500 kusů křížů, které se lišily pouze monogramem cara Alexandra I, tak, jak to popisuje Václav Měřička ve svém článku Kříž svatého Jiří pro pruské veterány. Těchto křížů bylo uděleno 4264 kusů. Zbytek, tj. 236 kusů křížů, byl opět v mincovně roztaven. Tyto kříže jsou svým výskytem opravdu velmi vzácné.

V roce 1844 se ukázala potřeba vyznamenat vojáky, kteří nebyli křesťany, ale věrně sloužili carovi. Tyto kříže nesou na lícové straně dvouhlavého carského orla a jsou opět bez označení stupně. Těchto křížů bylo od roku 1844 do roku 1856 uděleno 1368 kusů.

Carským nařízením ze dne 19. března 1856 byl Kříž svatého Jiří reorganizován, a to do čtyř stupňů. Rozdělení křížů do stupňů je všem sběratelům jasné a nebudeme se tímto problémem zabývat. Kříže se udělovaly od svého nejnižšího stupně, to znamená od 4. stupně. Již v roce 1856 bylo křížem sv. Jiří 1. stupně vyznamenáno 151 vojáků. Postupně však bylo při dalším udělování křížem 1. stupně šetřeno a byl udělován vzácně, například:

Rok Počet udělených křížů
1857 3 kusy
1858 4 kusy
1859 8 kusů

Za války rusko-turecké v roce 1877-1878 bylo uděleno Křížů sv. Jiří různých stupňů 46 000, za války rusko-japonské v roce 1900-1905 okolo 87 000 kusů křížů . Nejvyšší čísla do roku 1913 jsou tato:

Stupeň Kříže sv. Jiří Počet udělených křížů
Kříž 1. stupně 1825 kusů
Kříž 2. stupně 4320 kusů
Kříž 3. stupně 23 605 kusů
Kříž 4. stupně 205 336 kusů
Reklama

V roce 1856 byl přeorganizován i Kříž sv. Jiří pro nekřesťany-musulmany, a to také do čtyř stupňů, přitom kříže 1.-2. stupně jsou zlaté a 3.-4. stupeň stříbrné.

Stupeň Kříže sv. Jiří Počet udělených křížů
Kříž 1. stupně 29 kusů
Kříž 2. stupně 269 kusů
Kříž 3. stupně 821 kusů
Kříž 4. stupně 4619 kusů

Prvním nositelem Vojenského kříže sv. Jiří, pro musulmany se stal junker milice Labazán Ibrahim Chalil-ogly.

V roce 1913 byl zpracován nový statut Vojenského kříže sv. Jiří, který se začal oficiálně nazývat Georgijevským křížem a číslování těchto křížů začíná opět od čísla „1". Rozdělení do čtyř stupňů je přitom zachováno a 1.-2. stupeň je opět zlatý a 3.-4. stupeň stříbrný.

Georgijevským křížem 1. stupně s číslem „1" byl na začátku I. světové války na podzim roku 1914 vyznamenán praporčík Nikifor Klimovič Udalych, který zachránil plukovní zástavu 1. něvského pěchotního pluku.

K počátku roku 1917 (už s novým číslováním) byl kříž 1. stupně udělen 30 000 vojákům a 4. stupeň více než 1 000 000 vojákům carské armády. Statutem z roku 1913 bylo nařízeno nezakládat již Kříž sv. Jiří pro nekřesťany-musulmany. Tito vojáci byli dekorování Georgijevským křížem, tak jak jej běžně známe.

Vzniká zde otázka, jak se rozlišují Vojenské kříže sv, Jiří před rokem 1913 od Georgijevských křížů po roce 1913. U křížů po roce 1913, pokud je číslování pouze pětimístné, je před každým číslem vyraženo „No" a následuje číslo (například No 15 152). Kříže s číslem vyšším než je 205 336 jsou již kříže vyrobené a udělené po roce 1913.

Reklama

Vzhledem k vyčerpávající válce a zhroucené ekonomice carského Ruska bylo v červnu roku 1915 publikováno nařízení o výrobě Georgijevských křížů. Kříže 1.-2. stupně, zlaté, se mají vyrábět z 600 dílů zlata, 395 části stříbra a 5 dílů mědi. Kříže 3.-4. stupně se vyráběly z 990 dílů stříbra. Na zlatých křížích 1.-2. stupně, zhotovených z nové slitiny, se na zadní stranu kříže vyrážel malý kruhový znak - punc.

V roce 1916 bylo však již nařízeno vyrábět kříže zlaté pouze ze žlutého kovu a kříže stříbrné z bílého kovu. Jejich výroba začala v únoru roku 1917.

Stupeň Kříže sv. Jiří Počet vyrobených křížů Čísla
Kříž 1. stupně ze žlutého kovu 10 000 kusů od čísla No 32 481 do čísla No 42 480
Kříž 2. stupně ze žlutého kovu 20 000 kusů od čísla No 65 031 do čísla No 85 030
Kříž 3. stupně z bílého kovu 45 500 kusů od čísla 289 151 do čísla 338 650
Kříž 4. stupně z bílého kovu 89 000 kusů od čísla 1 210 151 do čísla 1 299 150

Nařízením číslo 532 ze dne 19. srpna 1917 bylo přijato několik dalších opatření, mezi nejzajímavější patří bezesporu to, že důstojník mohl být vyznamenán Georgijevským křížem, a to na návrh vojáků jednotky, a opačný případ, vojín a poddůstojník, který zastával důstojnickou či náčelnickou funkci, mohl být na návrh důstojníků, kolektivu polní bojové jednotky, vyznamenán řádem Svatého Jiří 4. stupně. Tuto záležitost řešilo nařízení ze dne 28. července 1917. Toto nařízení a celá idea byly jistě velmi pokrokové a demokratické, ale na běhu dějin nemohlo již ničeho změnit.

Ještě v září roku 1917 bylo nařízeno udělovat důstojníkům Georgijevské kříže s vavřínovou větvičkou na stuze. V té době však již byla výroba chaotická a mincovna (Monetnyj dvor) na výrobu nestačila, byla i snaha tyto vavřínové větvičky na stuhu vyšívat, ale toto se ukázalo jako velmi pracné, ale hlavně drahé a nepraktické a brzy se od tohoto nařízení upustilo. Právě proto jsou dnešní exempláře s originální starou ruskou stuhou a vavřínovou větvičkou velmi vzácné.


(Soukromá sbírka - altmann)

V. Durov ve svém článku uvádí řadu příkladů nositelů Georgijevských křížů z řad ruské armády, z kterých později vyrostli talentovaní velitele. Mezi jinými například S. M. Buděnného a V. I. Čapajeva, kteří byli nositeli Georgijevských křížů všech čtyř stupňů. V letech 1941 až 1945, v době Velké vlastenecké války, bojoval proti fašismu i donský kozák K. I. Nedorubov, který nosil na hrudi všechny čtyři stupně Georgijevského kříže. Za odvahu v boji byl později K. I. Nedorubovi udělen titul hrdina Sovětského svazu.

V další části své studie se V. Durov zabývá problematikou medailí Za chrabrost. V roce 1878 byla založena tato medaile a rozdělená do čtyř stupňů. Stupně 1.-2. byly raženy ze zlata, stupně 3.-4. ze stříbra. Nošení medailí je stejné, jako je tomu u Georgijevských křížů. Medaile byly určeny pro vojáky pohraničních jednotek armády a námořnictva za splnění bojových úkolů. Nový statut z roku 1913 přináší i nový název a tyto medaile Za chrabrost se nadále oficiálně nazývají Georgijevskými medailemi a od roku 1913 začíná opět nové číslování, a to pro každý stupeň zvlášť a od čísla „1". Zajímavá je historie z počátku války, jak je popsaná v tomto článku V. Durova. Na podzim roku 1914 zdravotní sestra Henrieta Sorokinová padla do zajetí, ale ukryla u sebe a tím i zachránila plukovní zástavu 6. pěchotního libavského pluku. Po návratu ze zajetí byla vyznamenána Georgijevskou medailí 4. stupně, ale vzápětí byla vyznamenána medailemi ostatních stupňů, a tak tato chrabrá zdravotní sestra byla najednou nositelkou všech čtyř stupňů Georgijevských medailí, přičemž medaile 1. a 2. stupně nesla matriční číslo „No 1".

Obdobně jako Georgijské kříže byly i medaile po roce 1917 zhotovovány ve žlutém i bilém kovu. Po únorové revoluci byl portrét cara Nikolaje II. Zaměněn postavou svatého Jiří na koni, tak jak je známe ze středového medailonu Vojenského řádu svatého Jiří.

Stupeň medaile Počet medailí Čísla
Medaile 1. stupně ze žlutého kovu 8 000 kusů od čísla No 24 292 do čísla No 32 291
Medaile 2. stupně ze žlutého kovu 14 000 kusů od čísla No 48 455 do čísla No 62 454
Medaile 3. stupně z bílého kovu 28 000 kusů od čísla No 263 791 do čísla No 291 790
Medaile 4. stupně z bílého kovu 65 000 kusů od čísla No 1 289 051 do čísla No 1 354 050

Všechny tyto medaile ze žlutého či bílého kovu nesou již na přední straně postavu svatého Jiří. Georgijské medaile s portrétem cara Nikolaje II: po únorové revoluci 1917 bylo možné nosit i nadále, ale nápisem Za chrabrost jako stranu přední a portrétní strana byla v tomto případě zadní stranou medaile. V. Durov se ve svém článku dále zmiňuje i o čestných zbraních a dále o kolektivních georgijských vyznamenáních. Mezi čestné kolektivní vyznamenání patří například Georgijský prapor, Georgijská polnice, buben. Všechna tato vyznamenání měla v ruské armádě velkou úctu a vážnost. Tato tradice je zachována i v armádě SSSR, kde v těžkých letech Velké vlastenecké války byl zřízen vojenský řád Slávy, rozděleny do tří stupňů a udělovaný na stuze řádu svatého Jiří. Tento řád Slávy byl určen jako ocenění chrabrosti a statečnosti prostých vojáků Rudé armády projevené před tváří nepřítele. Stuha řádu svatého Jiří se objevuje i na medailí Za vítězství nad Německem v letech 1941-1945 a dále jako kombinovaná stuha i na medaili Za dobytí Berlína.

Tolik ze článku autora V. Durova Georgijské vyznamenání, k ražbě i udělování Vojenského kříže svatého Jiří nebo také Georgijského kříže a Georgijským medailím. Je vcelku pochopitelné, že autor se dále nezabývá náhradními ražbami těchto ruských dekorací, které byly po I. světové válce hojně raženy jak pro potřebu účastníků našeho 1. národního odboje (fa. Hojtaš, Praha), tak pro ruskou emigraci rozprchlou po VŘSR zejména do Francie (zde Georgijské kříže mají závěs a závěsný kroužek obdobný jako je tomu u francouzského Válečného kříže) nebo do Německa.

Tyto náhradní kříže bývají ve dvou provedeních, a to v pozlaceném nebo postříbřeném bronzu a jsou zásadně bez uvedení stupně, zde obchodník předpokládal, že nositel si stupeň nechá dodatečně vyrýt. Ukazuje se tedy - vycházíme-li ze studie V. Durova - že vojenských křížů svatého Jiří, Georgijských křížů a také medailí bude patrně uděleno daleko větší počet, než se zatím předpokládalo na základě dostupné literatury, což ale nemění fakt, že kříže 1.-2. stupně, ať již zlaté či ze žlutého kovu, zůstávají nadále vzácné a sběratelský hledané. Vážným sběratelům zůstane jistě tato dekorace ve všech stupních ozdobou sbírek, stejně jako rakouské a rakousko-uherské vyznamenání „Za statečnost", nebo německý Železný kříž.

Další literatura:
Práce našich autorů:
Václav Měřička: Kříž svatého Jiří pro ruské veterány, DP ročník 1968
Václav Měřička: Ruský řád svatého Jiří, DP ročník 1971
Jiří Metzger : Ruský kříž svatého Jiří, DP ročník 1975
Rozkaz České družiny na Rusi č. 117, 133 z roku 1914 a číslo 313 z roku 1915. (Publikace J. Vavroch : Ruští důstojníci v československém odboji, Praha 1933)
Práce zahraničních autorů:
E.N. Ševalev : Katalog řádů, medaili a čestných odznaků, Leningrad 1962
I.G. Spasskij : Řády do roku 1917, Leningrad 1962
E. Schuberský: Das Russische St. Georgs-Kreuz und seine Verleihungen an deutsche Soldaten der Feldzüge 1813/14 und 1870/71, Orden-Militaria-Magazin, nr. 3/82, str. 49-62

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více