Oberleutnant Franz Alois Welz
(19. 6. 1885 Klostergrab - 18. 3. 1970 Eichstätt)
- vzpomínky pradědečka nad svým albem s titulem "Bilder aus dem erste weltkrieg" .
Přejí hezký den.
Dovolte, abych se Vám nejdřív krátce představil. Jmenují se Franz Alois Welz. Narodil jsem se za vlády císaře Františka Josefa, léta Páně 19. června 1885, v městečku Klostergrab, které Vám bude zřejmě známější pod jménem Hrob u Teplic. Patřím do sklářské rodiny, čímž nechci říct, že bych stál ve sklářské huti u pece, nýbrž moje rodina vlastnila sklárny v mém rodišti. Právě díky svému postavení jsem si mohl dovolit užívat si moderních novinek mé doby. Zamiloval jsem se do automobilů a dodnes vzpomínám na výlety Oplem 20 PS za tehdy populárními automobilovými závody na horských tratích v Rakousku. Pořídil jsem tam na památku spoustů vydařených snímků rychlých vozů. Proč se o tom všem zmiňují? Odpověď je prostá, automobil a fotoaparát hrály pro mě důležitou roli i v průběhu Velké války, což je období, které Vás zajímá.
Během války jsem sloužil u nově vzniklých (1. 8. 1915) K.u.K Kraftfahrtruppe - čili c. a k. automobilních jednotek. Tyto jednotky patřily k teprve se rozvíjejícímu druhu vojsk rakousko-uherské armády a měl jsem tu čest, velením autokoloně číslo 235, přispět k jejímu rozvoji. Používali jsme několik typů třítunových nákladních vozů. Se svými automobily jsme prováděli zásobování frontových jednotek a taktéž jsme zabezpečovali přesuny těžkého dělostřelectva v Haliči. Do konce války však hlavní břemeno zásobování zůstalo na hipomobilních kolonách. Můj fotoaparát mě doprovázel na haličských cestách a zde je několik snímků z mé služby pro císaře pána.
Na úvod poklidné foto šachové partie (sedím vlevo a táhnu bílými) s přítelem doktorem Karlem v důstojnickém kasíně Těšínské posádky - rok 1915
Cestou na frontu jsem pod Bilgorajem fotil ruské zajatce, můj řidič Simon (vpravo ve světlé uniformě) vyběhl mezi ně a prosil mě o foto na památku... srpen 1915
A zase další kolony ruských zajatců, tentokrát na cestě směr Krakov - říjen 1915
V kabině jednoho z nákladních vozů mé autokolony č: 235 v červnu 1916
Vždy jsem byl velmi rád, když jsem kromě dopisu od manželky Adele Elisabeth, obdržel i tisk z mého rodného kraje. Ve chvílích klidu jsem si rád prolistoval můj oblíbený Teplitz-Schönauer Anzeiger. Halič - Stryj, červen 1916
Přímo z kabiny automobilu jsem objektivem zachytil tureckou jednotku na haličské frontě v červenci 1916
Foto na památku s munici pro těžký moždíř vz.16 ráže 30,5 cm - červenec 1916
Nejenom v autech trávilo mužstvo svou službu. Příprava dříví - červenec 1916
Polní kuchyně poblíž fronty - říjen 1916
Pálení bramborové natě, v pozadí moje autokolona - listopad 1916
V zimě nebylo nic příjemného jezdit v otevřených vozech. Na snímku jsou moji kriegskamarádí ještě relativně spokojeni, vždyť je prosinec 1916, teploty jsou kolem plus pěti a naštěstí nesněží
Autokolonne nr.235 - leden 1917
Přehlídka nových vozů autokolony. Sedím v osobním voze Praga vpravo, za ním jsou seřazeny dva nákladní vozy N.W, tři nákladní vozy Fiat, cisterna Gräf & Stift a další nákladní vůz firmy Saurer - květen 1917
Docela jsem měl obavu zda táhle Fiatka takovou kládu uveze ..., v pozadí cerkev ve Schodnici - květen 1917
Tankování cisterny Gräf & Stift která uvezla 2400 kg benzínu - květen 1917
Z téhle polosportovní Benzky jsem měl opravdu radost (škoda ji pro válku) - vesnice Drohobycz - červen 1917
Snímek štábu jízdní jednotky (Kavallerie-Korps Hauer), pod velením gen. Leopolda von Hauera, u níž sloužil můj bratr Otto - červen 1917
Stejně ochotně se nechala zvěčnit obsluha baterie 30,5 cm Mörser M.11, které jsme pravidelně zásobovali munici. Halič - podzim 1917
Dalo by se nad těmi alby sedět ještě dlouho, ale nechme si něco na příště. Nafotil jsem spoustu snímků válkou zničených měst, vzpomínám si na Kowel, Brest Litowsk nebo Tatarów či Krasnik...
Po válce jsem se vrátil domů a další léta mého života si svou rušnosti s válkou v ničem nezadaly. Krize třicátých let položily naše sklárny, další světovou válku jsem vzhledem k věku již naštěstí nemusel poznat zblízka. Poválečný komunistický režim se s bývalým fabrikantem taky nemazlil, takže jsem na stará kolena opustil svou vlast a vycestoval do Německé spolkové republiky, kde jsem v malebném bavorském městečku Eichstätt v roce 1970 dopsal poslední kapitolu svého pozemského bytí.
Váš c. a k. oberleutnant Franz Alois Welz.
Zdroj: rodinný archív.
(19. 6. 1885 Klostergrab - 18. 3. 1970 Eichstätt)
- vzpomínky pradědečka nad svým albem s titulem "Bilder aus dem erste weltkrieg" .
Přejí hezký den.
Dovolte, abych se Vám nejdřív krátce představil. Jmenují se Franz Alois Welz. Narodil jsem se za vlády císaře Františka Josefa, léta Páně 19. června 1885, v městečku Klostergrab, které Vám bude zřejmě známější pod jménem Hrob u Teplic. Patřím do sklářské rodiny, čímž nechci říct, že bych stál ve sklářské huti u pece, nýbrž moje rodina vlastnila sklárny v mém rodišti. Právě díky svému postavení jsem si mohl dovolit užívat si moderních novinek mé doby. Zamiloval jsem se do automobilů a dodnes vzpomínám na výlety Oplem 20 PS za tehdy populárními automobilovými závody na horských tratích v Rakousku. Pořídil jsem tam na památku spoustů vydařených snímků rychlých vozů. Proč se o tom všem zmiňují? Odpověď je prostá, automobil a fotoaparát hrály pro mě důležitou roli i v průběhu Velké války, což je období, které Vás zajímá.
Během války jsem sloužil u nově vzniklých (1. 8. 1915) K.u.K Kraftfahrtruppe - čili c. a k. automobilních jednotek. Tyto jednotky patřily k teprve se rozvíjejícímu druhu vojsk rakousko-uherské armády a měl jsem tu čest, velením autokoloně číslo 235, přispět k jejímu rozvoji. Používali jsme několik typů třítunových nákladních vozů. Se svými automobily jsme prováděli zásobování frontových jednotek a taktéž jsme zabezpečovali přesuny těžkého dělostřelectva v Haliči. Do konce války však hlavní břemeno zásobování zůstalo na hipomobilních kolonách. Můj fotoaparát mě doprovázel na haličských cestách a zde je několik snímků z mé služby pro císaře pána.
Dalo by se nad těmi alby sedět ještě dlouho, ale nechme si něco na příště. Nafotil jsem spoustu snímků válkou zničených měst, vzpomínám si na Kowel, Brest Litowsk nebo Tatarów či Krasnik...
Po válce jsem se vrátil domů a další léta mého života si svou rušnosti s válkou v ničem nezadaly. Krize třicátých let položily naše sklárny, další světovou válku jsem vzhledem k věku již naštěstí nemusel poznat zblízka. Poválečný komunistický režim se s bývalým fabrikantem taky nemazlil, takže jsem na stará kolena opustil svou vlast a vycestoval do Německé spolkové republiky, kde jsem v malebném bavorském městečku Eichstätt v roce 1970 dopsal poslední kapitolu svého pozemského bytí.
Váš c. a k. oberleutnant Franz Alois Welz.
Zdroj: rodinný archív.