Sedm dní III.část

Autor: Tomáš Mařík / Darkfold 🕔︎︎ 👁︎ 31.378

Suchoj Su-24M
1823 „63“ NA-4C

Pilot: por. Petr Skopal
Operátor: por. Miriam Zelenková

Kamufláž letounu:

Letoun nosil čtyřbarevné kamuflážní schéma (dva odstíny zelené, dva hnědé) se světle šedými spodními plochami (po prvním bojovém letu byly doplněny nepravidelnými tmavě šedými a černými plochami). Na svislé ocasní ploše byl mimo značky a čísla 63 umístěn i znak 20. sbolp. Na levé straně přídě před kabinou letoun nesl žlutý nápis s červeným stínováním „Létající zapalovač“ s osmi sirkami ve skupinách po pěti (symboly náletů) a jednou britskou kokardou.

Historie letounu:

Letoun Suchoj Su-24M 1823 byl do ČSSR dodán v roce 1988 v rámci nákupu balíku osmnácti letounů Su-24M, které měly být alespoň částečnou náhradou nevlastněného čistě bombardovacího letectva. Všech osmnáct letounů přistálo 5. 10. 1988 na letišti Praha-Kbely kde byly oficiálně předány zástupcům letectva ČSLA a následně v SSSR přeškolenými piloty byly letouny přelétnuty 7. 10. 1988 na letiště Náměšť nad Oslavou kde zformovaly 4. a 5. letku 20. sbolp přičemž letoun samotný byl zařazen do 4. letky, roje C kde s ním začala létat posádka ve složení por. Petr Skopal a por. Miriam Zelenková.

Reklama

Letoun se účastnil listopadového konfliktu přičemž vykonal tyto noční nálety:

18. 11. 1989 - Regensburg
19. 11. 1989 – Vídeň
19. 11. 1989 – Vídeň
20. 11. 1989 – Paříž (1x Sepecat Jaguar)
21. 11. 1989 – Mnichov (operace Hérostratos)
22. 11. 1989 – Karlsruhe
23. 11. 1989 – Jižní Čechy (operace Archa)
24. 11. 1989 – Freistadt

V průběhu operace Archa byla zraněna por. Miriam Zelinková, která se tak neúčastnila náletu na Freistadt kde ji nahradil por. Libor Soukup.
Sestřelu britského Jaguaru bylo dosaženo při návratu letounu z Paříže kdy se letoun dostal do proudu v noci přelétávaných britských bitevních letadel z Velké Británie do Mnichova a v prostoru Nancy se mu dvěma střelami R-60 podařilo sestřelit jeden z přelétaných Jaguarů jehož pilot, capt. William O’Connell, se z hořícího letounu katapultoval.

Por. Petr Skopal *2. 4. 1961, +19. 8. 1997

Petr Skopal se narodil 2. 4. 1961 v České Lípě. Po absolvování pilotního výcviku je zařazen k 1. slp kde létá na letounech MiG-23MF, MiG-23ML a MiG-23MLD. Na vlastní žádost je v roce 1987 převelen k 20. sbolp kde létá na Su-7BKL a v roce 1988 je vybrán k přeškolení na Su-24M. Účastní se jejich přelétání do Náměště nad Oslavou přičemž ještě před přeletem je jmenován jako pilot posádky v níž je mu jako operátor přidělena por. Miriam Zelenková. V tomto složení posádky potom absolvuje jak mírové létání tak i sedm náletů v rámci konfliktu z listopadu 1989 (pro osmý nálet je mu po zranění por. M. Zelenkové přidělen operátor por. Libor Soukup s nímž létá až do února 1990 kdy se k létání vrací npor. M. Zelenková). V prosinci 1989 je povýšen do hodnosti nadporučík a v červnu 1990 do hodnosti kapitán. V září 1990 se žení s Markétou Pavelkovou z Jesenic přičemž v lednu 1991 se jim narodí syn Jiří.
Kpt. Petr Skopal pokračuje v létání na Su-24M v rámci 20. sbolp až do 19. 8. 1997 kdy umírá při autonehodě poblíž obce Březník.

Reklama

Por. Miriam Zelenková *9. 11. 1962

Miriam Zelenková se narodila 9. 11. 1962 v Ostravě. Po absolvování výcviku leteckého radiotechnického operátora je odvelena k 1. lvp kde létá jako operátor na vrtulnících Mi-8PPA. V roce 1988 je vybrána k přeškolení na operátora na letounech Su-24M přičemž je následně převelena k 20. sbolp kde létá jako operátor v posádce s pilotem por. Petrem Skopalem. S ním se účastní konfliktu z listopadu 1989 kdy je během operace Archa zraněna palbou ze země do krku a pravého ramene přičemž upadá do bezvědomí z něhož se probírá až na ošetřovně letiště Náměšť nad Oslavou. K létání se vrací jako nadporučík až v únoru 1990 kdy létá opět v posádce s npor. Petrem Skopalem. V červenci 1991 se vdává za Jindřicha Hlaváče z Třebíče a v prosinci se jim narodí dvojčata Josef a Martin. Po návratu z mateřské dovolené a obnovovacího výcviku se v roce 1994 vrací k létání v hodnosti kapitán. Definitivně řady letectva opouští v roce 2001 jako v hodnosti majora. V současnosti se věnuje rodině a pracuje jako učitelka na průmyslové škole v Třebíči.

Mikojan Gurjevič MiG-27M

7116

Pilot: cлт. Dimitrij Alexandrovič Pavlov

Kamufláž letounu:

Letoun do ČSSR přiletěl s nástřikem dvoubarevné kamufláže (tmavá zelená a tmavá hnědá) se světlešedými spodními plochami. Původní sovětské označení (modré číslo 19 pod kabinou pilota a pěticípé hvězdy byly po příletu mechaniky přetřeny tmavou modrošedou barvou a nahrazeny standardním označením letectva a PVOS ČSSR. Protože šlo o letoun pilotovaný sovětskými dobrovolníky, nesl tento oboustranně na pod kabinou pilota rudou pěticípou hvězdu.
Po ukončení konfliktu letoun obdržel čtyřbarevnou kamufláž shodnou s kamufláží letounů MiG-23BN. Pod kabinu následně přibyl znak 28. sbolp. V roce 1995 byl letoun přestříkán bílou barvou s trikolórovým pruhováním na horních plochách pro předvádění letounu na veřejnosti.

Historie letounu:

Letoun do ČSSR přiletěl 19. 11. řízený cлт. Dimitrijem Alexandrovičem Pavlovem a je zařazen k 28. sbolp. Cлт. Dimitrij A. Pavlov se s ním účastnil bojových operací v prostoru Nemanic, kde 20. 11. sestřeluje transportní letoun C-130. Poslední let v rámci konfliktu letoun téměř uskutečnil ráno 22. 11. kdy při startu došlo k nasátí šroubu vypadnuvšího zřejmě z před ním startujícího MiGu-23BN do motoru letounu, tím k jeho vysazení a letoun při brždění vyjel do zápolí kde se zlomila přední a levá hlavní podvozková noha a letoun klesl do oranice. Letoun je následně opraven ale jeho zálet je uskutečněn až 28. 11. kdy už je po konfiktu. Následně zůstává u 28. sbolp kde je v roce 1995 přidělen kpt. Františku Poldíkovi, který s ním v novém předváděcím zbarvení létá jako sólista v rámci sedmičlenné akrobatické skupiny 28. sbolp. V roce 2001 prochází letoun modernizací navigačního systému. U 28. sbolp letoun létal až do roku 2005 kdy byl pro velký nálet a opotřebení draku uzemněn, demilitarizován a jako statický exponát vystaven v areálu letiště Čáslav.

Cлт. Dimitrij Alexandrovič Pavlov *4. 1. 1955

Dimitrij Alexandrovi Pavlov se narodil 4. 1. 1955 v Jakutsku. Po absolvování pilotního výcviku létal v rámci PVOS SSSR na letounech Su-15 a MiG-21PF. V roce 1980 absolvoval přeškolení na MiG-27 přičemž poté co se v listopadu 1989 přihlásil jako dobrovolník k boji v ČSSR, přelétává s první skupinou MiGů-27M 19. 11. na letiště Čáslav kde se cлт. Pavlov podílí na zrychleném přeškolování pilotů 28. sbolp na MiG-27M a zároveň létá na bojové akce zejména do prostoru Nemanice. 20. 11. zde sestřeluje transportní letoun C-130. 22. 11. při startu pro vysazení motoru havaruje se svým letounem 7116 a po přesednutí do letounu 7114 startuje na svou poslední misi kdy je v prostoru Náhlova zasažen střelou AIM-9 z britského letounu Harrier a byl nucen se katapultovat. Podařilo se mu dojít až k jednotkám ČSLA, které se o něj postarají avšak díky zánětu, který dostává do rány na levé paži (utrpěl ji při dopadu mezi stromy) je nucen setrvat v nemocničním ošetřování. 10. 12. 1989 se účastní přehlídky v Praze kde je mu prezidentem Šromem udělena medaile „Za statečnost“ a čestné občanství ČSSR. Zpět k rodině v SSSR se vrací na palubě transportního letounu Il-76 8. 1. 1990.


Suchoj Su-20
8105

Pilot: kpt. Lukasz Pawlak

Kamufláž letounu:

Letoun byl do Československa přelétnut v tříbarevné kamufláži (tmavá zelená, světlá zelená, světlá hnědá) přičemž polské výsostné znaky na SOP a křídlech byly spolu s číslem pod kabinou zamalovány tmavě hnědou barvou (šachovnice před VOP se ponechávala jako označení letounů řízených dobrovolníky).
Po skončení konfliktu byl letoun přestříkán čtyřbarevnou kamufláží shodnou s kamufláží letounů Su-22M4 přičemž byly odstraněny i již zmíněné šachovnice.

Historie letounu:

Letoun do ČSSR přiletěl 20. 11. 1989 pilotován kpt. Lukaszem Pawlakem z letiště Olesznitza jako jeden z deseti letounů typu Su-20 dodaných do ČSSR. Přidělen byl ke 2. letce 6. sbolp v Přerově přičemž operací se letoun účastnil počínaje 22. 11. protože krátce po příletu se projevily potíže s hydraulikou a letoun tak bylo nutné nechat opravit. Řízen kpt. Lukaszem Pawlakem potom létal až do konce konfliktu zejména v oblasti Lenora a jižní Čechy. 23. 11. se rovněž zúčastnil operace Archa přičemž kpt. Pawlak své tříštivé pumy OFAB-100 shodil na nepřátelské jednotky ve Vyšším Brodě.
Po skončení konfliktu byl spolu se zbytkem z Polska dodaných letounů odkoupen ČSSR a ponechán u 6. sbolp kde létal až do července 1990 kdy byl předán 1. clvmo kde spolu s MiGy-23BN sloužily ke kondičnímu létání příslušníků velitelství letectva. V listopadu 1991 byl nakonec pro velký nálet a opotřebování draku letoun uzemněn, demilitarizován a zrestaurován v dílnách letiště Praha-Kbely a předán do vojenského leteckého muzea ve Kbelích.
Kpt. Lukasz Pawlak *17. 4. 1955
Lukasz Pawlak se narodil 17. 4. 1955 ve Varšavě. Po absolvování pilotního výcviku je převelen k bombardovacímu pluku kde létá jako pilot na Il-28 a krátce nato se přeškoluje na letouny Su-20 a Su-22M4. V listopadu 1989 se přihlašuje jako dobrovolník k boji v ČSSR kam také 20. 11. 1989 odlétá. Protože na jeho letounu 8105 se projeví technická závada, startuje krátce po přistání s letounem Su-20 8103 k náletu na koaliční jednotky poblíž Kaplice ale jeho letoun je zasažen protiletadlovou střelou Hawk a kpt. Lukasz Pawlak jej katapultáží opouští ještě před tím než definitivně vybuchne. Sám přistává nedaleko pozic pěší roty ČSLA, která jej dopravuje do zázemí a vrací 6. sbolp. U něj potom kpt. Lukasz Pawlak létá na svém letounu až do konce války. Po jejím skončení se 10. 12. 1989 účastní přehlídky v Praze kde je prezidentem Šromem jmenován čestným občanem ČSSR a vyznamenán medailí „Za statečnost“. Do vlasti se kpt. Lukasz Pawlak vrátil 10. 1. 1990 na palubě dopravního letounu An-26.

Mil Mi-24V
7723

Pilot: npor. Štefan Pisarčik
Operátor: por. Milan Navrátil
Palubní technik: por. Stanislav Roubal

Kamufláž vrtulníku:

Letoun byl opatřen nově zaváděnou šedo-zelenou kamufláží upravenou pro podmínky na západní hranici doplňkovým nástřikem druhého odstínu zelené a skvrn hnědé barvy. Na přední části vrtulník nese oboustranně kresbu laně stojící jedním z kopyt na zničeném tanku a znak města Prostějova.
Horní části dveří do nákladového prostoru jsou demontovány a jejich spodní část slouží jako opěra pro jednoduchou do trupu sklopnou lafetu opatřenou kulometem UK-59 s lehkou hlavní (montáž je oboustranná), který může obsluhovat palubní technik přičemž pro každý kulomet má k dispozici čtyři náhradní nábojové pásy po 50 nábojích. Lafeta je omezena tak aby nebylo možno střelbou zasáhnout zbraně podvěšené na vnějších závěsnících vrtulníku. Pro ochranu střelce jsou spodní části dveří nákladového prostoru opatřeny lehkým pancéřováním. Celá úprava je dílem por. Roubala a několika techniků 51. vrp a byla provedena pravděpodobně krátce po přesunu 51. vrp na západ v listopadu 1989.

Historie vrtulníku:

Vrtulník byl do Československa dodán v roce 1987 v rámci dodávek těchto vrtulníků doplňujících stávající vrtulníky Mi-24D. Po předání byl přidělen do stavu 51. vrp na letišti v Prostějově kde byl zařazen do 3. letky a přidělen posádce se složením: pilot npor. Štefan Pisarčik, radista-střelec por. Milan Navrátil a palubní technik por. Stanislav Roubal. Šlo o nově sestavenou posádku, která vyjma por. Stanislava Roubala měla zkušenosti s létáním na Mi-24D.
V rámci mobilizace ČSLA ze dne 14. 11. 1989 kdy se měl 51. vrp okamžitě přesunout na letiště podél západní hranice byla 3. letka 51. vrp přesunuta samostatně na letiště Karlovy Vary. Zde její posádky zahajují nepřetržité hlídkové lety podél hranic.
Jakmile nepřátelské jednotky zahájí ráno 18. 11. 1989 invazi do Československa, je posádkám 3. letky vyhlášená okamžitá pohotovost a s východem slunce se zvedá z Karlových Varů osm vrtulníků Mi-24V a maximální rychlostí míří do prostoru Chebského výběžku kde napadají nepřátelské obrněné jednotky v prostoru obce Svatý kříž a kopce Rovinka. Posádce vrtulníku 7723 se daří podvěšenými raketami Šturm a S-24 zničit sedm nepřátelských tanků a dva obrněné transportéry načež je zasažen PLŘS Stinger, která vrtulník zapaluje a nutí pilota k okamžitému nouzovému přistání při kterém se těžce zraňuje por. Milan Navrátil. Vrtulník dopadá na břeh Hájského rybníka. Npor. Pisarčik a por. Roubal se sami vyprostí z vraku a pokoušejí se z něj vytáhnout i zraněného por. Navrátila, jehož nohy jsou zaklíněné v rozdrcené přídi vrtulníku. Současně na místo přijíždí tank Leopard 2 doprovázený skupinou pěšáků. Ti npor. Pisarčika a por. Roubala, kteří se neprodleně vzdávají a žádají vojáky o pomoc zastřelí přičemž do vraku hází několik ručních granátů jejichž výbuch zabíjí i por. Navrátila a definitivně vrak demolují. Zbytky vrtulníku a nepohřbená těla posádky potom u vrtulníku zůstávají až do 22. 11. kdy se na místo katastrofy dostávají jednotky ČSLA, které zajišťují pohřbení ostatků na nově zřízeném vojenském hřbitově v Chebu v sekci vyhrazené padlým příslušníkům letectva.
Npor. Štefan Pisarčik *20. 12. 1958, +18. 11. 1989
Štefan Pisarčik se narodil 20. 12. 1958 v Dedinkách na Slovensku. Po absolvování pilotního výcviku je zařazen k 11. vrlt kde létal na Mi-17 a následně prošel přeškolením na Mi-24. Jako pilot bitevního vrtulníku Mi-24 byl převelen k 51. vrp kde létal u 2. letky na Mi-24D. S uvažovaným příchodem Mi-24V byl přeškolen na tuto modernější verzi přičemž se účastnil prvních přejímacích letů vrtulníků dodaných ze SSSR. Následně i s nimi přechází k 3. letce 51. vrp kde létá v několika posádkách než je určen k vrtulníku 7723 kde jej v posádce doplní por. Milan Navrátil a por. Stanislav Roubal. Spolu s nimi se účastní mobilizace a následně odlétá i s celou 3. letkou na letiště Karlovy Vary odkud má působit proti invazním silám. Bohužel první bojový let se pro něj stává i poslední a npor. Štefan Pisarčik 18. 11. umírá zasažen dávkou ze samopalu německého vojáka na břehu Hájského rybníka u Chebu. In memoriam je povýšen na kapitána a vyznamenán medailí „Za statečnost
Por. Milan Navrátil *22. 10. 1961, +18. 11. 1989
Milan Navrátil se narodil 22. 10. 1961 v Liberci. Po absolvování výcviku jako radista-střelec na vrtulnících Mi-24D létá u 11. vrp na hlídky v prostoru západních hranic s NSR. Účastní se soubojů s nepřátelskými vrtulníky pronikajícími přes hranice a ve spolupráci sestřeluje nepřátelský UH-1 poblíž Kaplice. V roce 1988 je odvelen k 51. vrp kde prochází přeškolením na Mi-24V a následně je přeřazen ke 3. letce a začleněn do posádky npor. Štefana Pisarčika s nímž po mobilizaci odlétá do Karlových Varů. Smrt jej zastihuje na prvním bojovém letu kdy jej uvězněného v kabině sestřelené Mi-24V 7723 zabíjí výbuch německého granátu. Zůstává po něm manželka Jana Navrátilová se kterou se oženil v roce 1986 a děti Petra, Michal a Jakub. In memoriam je povýšen na nadporučíka vyznamenán medailí „Za statečnost“.
Por. Stanislav Roubal *11. 3. 1967, +18. 11. 1989
Stanislav Roubal se narodil 11. 3. 1967 v Praze. Po absolvování výcviku palubního technika na vrtulnících Mi-24V je odvelen k 51. vrp kde jej jako nováčka zařazují do posádky ke zkušeným letcům npor. Štefanu Pisarčikovi a por. Milanu Navrátilovi s nimiž se po mobilizaci v listopadu 1989 přesouvá do Karlových Varů. Stanislav Roubal byl zabit dávkou ze samopalu německého vojáka na břehu Hájeckého rybníka u Chebu při prvním bojovém letu 18. 11. 1989. In memoriam je povýšen na nadporučíka a vyznamenán medailí „Za statečnost“. Ostatky npor. Stanislava Roubala byly v roce 1991 rodinou vyzdviženy z hrobu posádky a uloženy do rodinného hrobu v Praze-Olšanech.


Mil Mi-24P
7851

Pilot: mай. Oleg Ivanovič Larionov
Operátor: cлт. Alexandr Vasilijevič Kopec
Palubní technik: лт. Michail Dimitrijevič Nasanov

Kamufláž vrtulníku:

Reklama

Vrtulník byl do ČSSR přelétnut v hnědo-zelené dvoubarevné kamufláži se světle šedými spodními plochami. Původní sovětské označení a výsostné znaky byly na vrtulníku zatřeny tmavě modrošedou barvou a nahrazeny výsostným označením ČSSR.

Historie vrtulníku:

Vrtulník je do ČSSR přelétnut 21. 11. a je přidělen do stavu 3. letky 51. vrp na letišti v Karlových Varech. Bojových akcí se vrtulník účastnil od ranních hodin 22. 11. přičemž provedl pět letů do prostoru Chebského výběžku. Po posledním letu byl vrtulník prohlášen za pohřešovaný přičemž jeho vyhořelé torzo spolu se zuhelnatělými těly posádky bylo nalezeno v lese nedaleko Studáneckého vrchu až 24. 11. . Přesnou příčinu pádu vrtulníku se zjistit nepodařilo avšak vyšetřovací komise jako pravděpodobnou příčinu stanovila zásah střelou Stinger do prostoru hlavního podvozku.

mай. Oleg Ivanovič Larionov *?, +22. 11.
cлт. Alexandr Vasilijevič Kopec *?, +22. 11.
лт. Michail Dimitrijevič Nasanov *?, +22. 11.

Vzhledem k tomu že archivy o životě těchto dobrovolníků před listopadem 1989 mlčí, uveďme že všichni tři byli prezidentem Šromem in memoriam vyznamenáni medailí „Za Statečnost“ a jejich ostatky byly předány sovětským zástupcům přičemž do SSSR byly převezeny na palubě letounu Il-76 29. 11. 1989 z letiště Praha-Kbely.

Suchoj Su-22M4
4519 „56“ NA-2B

Pilot: kpt. Karel Vaněk

Kamufláž letounu:

Letoun nesl čtyřbarevnou kamufláž (světle a tmavě zelená, světle a tmavě hnědá) se světle šedými spodními plochami. Na svislé ocasní ploše letoun nesl poznávací značku a znak 20. sbolp. Na přídi byl mimo výstražného trojúhelníku namalován emblém tří šípů ve žlutém poli. Pod kabinou jsou tři bílé hvězdy a čtrnáct bombiček za provedené nálety.

Historie letounu:

Letoun byl do ČSSR dodán v roce 1987 v rámci dodávek letounů Su-22M4 do ČSSR. Po smontování a záletu byl zařazen ke 2. letce 20. sbolp roji B jako osobní letoun kpt. Karla Vaňka. Ten se s ním v průběhu konfliktu z listopadu 1989 zúčastnil všech náletů 20. sbolp včetně útoků na Vídeň a Mnichov. Poslední let v rámci konfliktu letoun absolvoval krátce po půlnoci 24. 11. kdy s ním kpt. Vaněk bombardoval Freistadt. Nejslavnější let však letoun podniknul o dva dny dříve kdy na něm kpt. Vaněk raketami R-3S a kanony sestřelil dva letouny F-104G a jednu F-4F v prostoru Plzeň.
Po skončení konfliktu letoun létal až do roku 2005 kdy byl poškozen nezkušeným pilotem při přistání a po opravě byl pro neuspokojivé letové vlastnosti uzemněn. Po demilitarizaci a renovaci kamufláže byl následně vystaven na středu nově vybudovaného kruhového objezdu v Náměšti nad Oslavou.

Kpt. Karel Vaněk *14. 12. 1957, +1. 7. 2001

Karel Vaněk se narodil 14. 12. 1957 v Olomouci. Po absolvování pilotního výcviku byl přeškolen na letouny Su-7BM a BKL a odvelen k 20. sbolp kde se po příchodu prvních Su-22M4 přeškolil i na ně. Po vypuknutí konfliktu v listopadu 1989 byl jako jeden z nejzkušenějších letců u 20. sbolp vybrán do skupiny letců, kteří měli spolu s posádkami letounů Su-24M napadat nepřátelská města. Premiéru při tomto poslání si odbyl 19. 11. dvoufázovým náletem na Vídeň přičemž dále se zúčastnil i vypalovacího náletu na Mnichov (21. 11) a Freistadt (24. 11. ). V letecké bitvě nad Čechami získal 22. 11. tři sestřely když se mu podařilo nad Plzní sestřelit dva německé letouny F-104G a jeden letoun F-4F. Tím se také stal nejúspěšnějším stíhacím pilotem 20. sbolp. Za své bojové úspěchy byl po skončení konfliktu prezidentem Šromem vyznamenán titulem Hrdina ČSSR a medailí „Za statečnost“. V roce 1995 se oženil s Miriam Tučkovou se kterou měl čtyři děti (Michala, Davida, Libuši a Petra). Maj. Karel Vaněk zahynul 1. 7. 2001 spolu s por. Jiřím Křemečkem při letecké katastrofě letounu Su-22UM-3K nedaleko Kojetic.

Panavia Tornado IDS
971

Pilot: hpt. Fritz Gontermann
Operátor: fw. Erich Wojticzek

Kamufláž letounu:

Letoun byl nastříkán jednotným světle šedým nátěrem na všech plochách. Po opravě v LOK Praha obdržel letoun hnědo-zelenou kamufláž a československé výsostné znaky. Po ukončení provozu letounu na něm byla obnovena původní šedá kamufláž se zachovanými barevnými československými znaky.

Historie letounu:

Letoun se do ČSSR dostal 22. 11. poté co s ním posádka hpt. Fritz Gontermann a fw. Erich Wojticzek nouzově přistála po těžkém poškození svého letounu kanonovou střelbou z československého letounu MiG-21bis (jméno pilota nebylo zjištěno, spekuluje se že mohlo jít o MiG-21bis ze stavu 5. slp, který v dané lokalitě bojoval) do pole nedaleko Klatov přičemž posádka byla neprodleně zajata. Protože letoun byl jen lehce poškozen a existovala reálná možnost že se podaří jej opět uvést do letuschopného provozu, bylo rozhodnuto o jeho vyproštění. Letoun byl naložen na nákladní kamion pro přepravu nadměrných nákladů a dopraven do Prahy kde byl 23. 11. veřejně předveden na Staroměstském náměstí novinářům a veřejnosti. Následně byl dopraven do leteckých opravován Kbely, kde byl opraven a uveden do letuschopného stavu. Zálet po opravě provedl 18. 12. 1989 kpt. Milan Koudelka na letišti Praha-Kbely. Zde se letoun podrobil dlouhé řadě zkušebních testů a cvičných soubojů proti stíhačkám letectva a PVOS ČSSR ve snaze stanovit jednotnou metodiku pro boj s tímto typem letounu. Letová knížka letounu se uzavřela v červenci 1995 kdy bylo rozhodnuto letoun jako nadále nevytěžitelný uzemnit. Byl na něm tedy obnoven původní šedý nátěr se zachováním barevných československých výsostných znaků a letoun byl předán do sbírek vojenského leteckého muzea Praha-Kbely. Opakované žádosti ze strany NSR o jeho vydání byly zdvořile avšak rozhodně odmítnuty.

Prameny a literatura
Rottmann, Gordon L.: Chartist overturn in Czechoslovakia 1989 (Osprey publishing, 1995)
Thomas, Nigel: NATO armies during November war (Osprey publishing, 1997)
Zaloga, Steven J.: Tank battles in Europe 1989 (Osprey publishing, 1997)
Charpentier, Jean: French aces over Czechoslovakia (Paris temps, 1999)
Nigello, David; Cooper Tom: Czechoslovakia MiG units in combat (Osprey publishing, 2000)
Líšner, Milan a kolektiv: ...a z nebe padaly bílé hvězdy (Naše vojsko, 1999)
Bláha, Stanislav; Vlach, Norbert: Čerti, netopýři a sovy (Avis, 2000)
Kolář, Richard a kolektiv: Válečníci z Koreje (Svět křídel, 1997)
Sekyrka, Libor; Machorka, David: Devítka nad hranicí (Naše vojsko, 2001)
Košťál, Vít; Čermáková, Eliška: Mocná Dvacítka (Svět křídel, 1998)
Zabak, Jacek: Eskadron Kosciuszko II (Szkrydla ojczyzny, 1995)
Velebil, Karel: Šakalové nad Německem (Avis, 1998)
Šrom, Jan: Proti všem Mladé letá, 1994)
Kroniky a odtajněné záznamy bojových hlášení 1.slp, 5.slp, 8.slp, 9.slp, 11.slp, 77.slp, 91.slp, 6.sbolp, 7.sbolp, 20.sbolp, 28.sbolp, 30.bilp, 31.bilp a 3.lšp.
Záznamy rozhovorů z očitými svědky popsaných událostí.
Archiv autora

Poděkování

Děkuji svým přátelům, Fishbedovi, Pantherovi a Karlikovi za vytvoření a poskytnutí kreseb kamufláží letounů. Jim a řadě dalších přátel a kolegů z modelfora.cz a války.cz děkuji za inspiraci a cenné rady při psaní tohoto textu.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více