Karl-Gerät 040 - Bratranec tlusté Berty - část 2

Autor: Ing. Radek ˝ICE˝ Panchartek / ICE 🕔︎︎ 👁︎ 51.840

Vývoj Karl-Gerät 040 se protáhl, takže úvodní kampaně, pro které byl konstruován nestihl, ale nyní se objevil nový protivník. Přestože se jednalo o bývalého věrného spojence, nyní nic nebránilo tomu vyzkoušet novou zbraň na jeho území, které mnozí němečtí důstojníci důvěrně znali z dob těsné spolupráce.

Před napadením Sovětského svazu byly k dispozici dvě baterie, každá vyzbrojená dvěma moždíři Karl-Gerät 040.

Operace Barbarossa

Reklama

14. dubna 1941 bylo naplánované nasazení obou baterií v operaci Barbarossa. 833. Abteilung měl být přepraven z Hillersleben do Terespolu, ale 14. května došlo ke změně rozkazů a obě baterie měly být nasazeny samostatně.

První baterie s 60 ks munice byla odeslána do Lanchtu, do podřízenosti IV. sboru 17. armády, skupiny armád jih, druhá baterie s 36 ks munice byla odeslána do Terespolu, odkud měla působit ve prospěch 4. armády, skupiny armád střed.

Debutové nasazení 1. baterie, proti bunkrům v oblasti Wielky Dzial, na bývalém polském území okupovaném SSSR, nebylo nijak oslnivé. Bunkry byly během prvního dne obsazeny pěchotou 295. Pěší divize, která navíc musela vyčlenit jednu rotu pro obranu prostoru rozmístění moždířů. V hlášení IV. sboru z následujícího dne stálo, že moždíře nejsou dále potřeba a že jsou kvůli mechanickým poruchám neschopné operačního nasazení. U moždíře Eva došlo ke vzpříčení náboje v hlavni a silami jednotky ho nebylo možné vyprostit, takže byl odeslán do výrobního závodu i s projektilem v hlavni.

Moždíře 2. baterie byly sestaveny přímo v kolejišti, kde byla předtím vztyčena zástěna, aby zakryla tuto aktivitu před pozorovateli z východního břehu řeky Bug. Jejich cílem měla být citadela Brestské pevnosti, ale při průzkumu bylo zjištěno, že se jedná o starou fortifikaci z cihel se zemním záhozem. Proto měly být v rámci palebné přípravy vypáleny jen 4 výstřely, spíše kvůli podlomení morálky obránců, ale i z toho nakonec sešlo.


Karl-Gerät 041 Nr.IV "Thor" s hlavní ráže 54 cm

Ostřelovaným cílem byla severní pevnost. Tady vznikly problémy. 22. června došlo po vypálení tří výstřelů k zablokování projektilu v hlavni Nr. IV Thor a stejná závada se objevila po čtvrtém výstřelu i u Nr. III Odin, oba náboje se nakonec podařilo s pomocí navijáků vyprostit. Odin mohl obnovit ostřelování ten den odpoledne, Thor až 24. června ráno, protože se objevila další závada na elektrickém odpalu. Celkem bylo vystřeleno 31 nábojů, tedy prakticky všechny co byly k dispozici. Ze zbylých pěti nábojů byly tři vadné.

Reklama

Účinky ostřelování byly hodnoceny kladně. Po dopadu granátu byly pozorovatelné sloupy vyhozených trosek vysoké 170 m a na zemi zůstávaly krátery s průměrem 15 metrů, hluboké 5 metrů. Výbuchy měly značný demoralizující efekt na obránce a Oberstleutnant Schmidt doporučoval vyvinout kromě průbojného i trhavý granát.

Sevastopol a Leningrad

K druhému bojovému nasazení došlo v prostoru Sevastopolu, podle rozkazu ze dne 18. února 1942, který nařizoval připravit k akci baterii se třemi Karl-Gerät 040. Jen pro představu, příprava palebného postavení pro tuto baterii představovala přemístění 1 500 m3 zeminy, což reprezentovalo 7 000 osobohodin práce a kromě ručního náčiní a kompresorových sbíječek, se počítalo se spotřebou 700 kg výbušnin a 1 000 rozbušek.


Sestavený 35t portálový jeřáb používaný při montáži Karl-Gerät 040/041, na háku visí přepravní podvozek

Přesun do palebných postavení byla komplikovaná záležitost. Při závěrečném 3 500 m dlouhém přesunu po vlastní ose byly, kvůli utajení, ve vzduchu nepřetržitě letouny Luftwaffe, aby přehlušily lomoz pomalu se ploužících 120 t monster a zabránily jejich napadení nepřátelským letectvem.

Baterie se zásobou 72 těžkých a 50 lehkých Betongranate byla připravena 20. května 1942 v prostoru LIV. sboru.

Veškerá munice byla spotřebována od 2. do 13. června. 7. června ve 14:55 se dělostřelcům z obsluhy moždíře Thor se podařilo docílit přímého zásahu jedné ze dvou věží baterie Maxim Gorkij, z nichž každá byla vyzbrojena dvěma kanony ráže 305 mm. Ocelové věže pocházely z vraku bitevní lodi Volja, byly opatřeny pancířem silným 200-300 mm a měly obsluhu 54 mužů. Věž byla zásahem zcela zničena. Kromě toho byly zničeny věže s dálkoměry a kasematy pevnosti.

13. června opustila jednotka palebná postavení, aby se přemístila k ostřelování dalších cílů. Mezitím dorazil vlak s dodávkou dalších 50 lehkých a 29 těžkých průbojných granátů. Kromě čtyř zničených schwere Betongranate byla celá zásilka spotřebovaná do 1. července, tady prakticky do doby, kdy Sevastopol padl.

Aby nebyl popis jednostranný, i Sovětům se podařil „šťastný zásah“, když při odvetné palbě jeden dělostřelecký granát zasáhl muniční SdKfz.161 munition Schlepper, který vyletěl do povětří i se čtyřmi těžkými průbojnými granáty na korbě.

Reklama

Dalším významným cílem byl Leningrad. K jeho ostřelování byla 15. srpna 1942 vytvořena 628. baterie, která měla být podřízena skupině armád sever. Baterie se třemi moždíři dorazila do prostoru nasazení 1. a 2. září, ale do akce nakonec nasazena nebyla, protože Rusové na frontě prorazili.


Složený 35t portálový jeřáb používaný při montáži Karl-Gerät 040/041, na přepravním podvozku

Velitelství OKH vydalo rozkaz k odsunu, který byl později odvolán a zbraně měly být nasazeny v rámci plánované operace Feuerzauber. Celkem měla každá z nich, při palebné přípravě, vypálit 150 nábojů, ale podle dochovaných záznamů k ostřelování Leningradu nakonec nedošlo a Velitelství skupiny armád sever dostalo 4. prosince rozkaz odeslat celou baterii zpět do Německa.

Přezbrojení

Na Hitlerův požadavek z února 1941 pracovala firma Rheinmetall-Borsig na zvýšení dostřelu zbraně na 10 km. Aby mohl být zachován podvozek a lafeta, bylo nutné snížit ráži na 540 mm a prodloužit hlaveň, aby bylo dosaženo vyšší úsťové rychlosti. Nová zbraň, označená 54 cm Rohr 041, byla poprvé namontována na Gerät s výrobním číslem VII, který byl přeznačen na Versuchstgerät 041 (zkušební zařízení). První testy takto upraveného moždíře byly dokončeny 1. července 1942 a ihned bylo objednáno šest hlavní k přezbrojení starších Gerät 040.

Hitler chtěl být osobně informován o průběhu prací a podle plánu mělo být přezbrojení prvních tří „sériových“ kusů hotové 31. května 1943, 30. června a 15. srpna. Jenže další testy Versuchstgerät 041 byly neúspěšné a celý program nabral zpoždění. Jednu chvíli se dokonce uvažovalo o jeho zrušení a vývoji nové hlavně. 8. května 1944 byly dokonce vydány příslušné směrnice, ale nakonec se podařilo na poslední chvíli problémy vyřešit a program mohl pokračovat podle původního zadání.


Munitiosschlepper postavený na podvozku tanku PzKpfw.IV

V období mezi 22. – 25. květnem 1944, mohl být Hitler konečně informován o prvních pozitivních výsledcích testů a také o nových termínech dodání hlavní ráže 540 mm. To už měl program více než roční skluz. Nové termíny byly 15. červen, 7 červenec a 25. červenec 1944.

Novými hlavněmi byly přezbrojeny stroje s výrobními čísly Nr. I Adam (Rex), Nr. IV Thor a Nr. V Loki.

Po tom, co byly baterie Karl-Gerät 040 kvůli plánovanému přezbrojení novou zbraní Rohr 041 na více než rok inaktivované, požadovalo vrchní velení pozemních sil Wehrmachtu jejich urychlené nasazení.

Gerät

Nr.I

Nr.II

Nr.III

Nr.IV

Nr.V

Nr.VI

Nr.VII

Motor

MB 503A

MB 503A

MB 507 C

MB 507 C

MB 507 C

MB 503A

MB 503A

Palivo

Benzín

Benzín

Nafta

Nafta

Nafta

Benzín

Benzín

Převodovka

Ardelt 4+1

Voith Turbo 3+1

Ardelt 4+1

Ardelt 4+1

Voith Turbo 3+1

Voith Turbo 3+1

Ardelt 4+1

Rychlost

10 km/h

10 km/h

6 km/h

6 km/h

6 km/h

6 km/h

6 km/h

Dojezd

42 km

42 km

60 km

60 km

60 km

42 km

42 km

Pojezdová kola

8 guma

8 guma

11 ocel

11 ocel

11 ocel

11 ocel

11 ocel

Délka torzních tyčí

2600 mm

2600 mm

2115 mm

2115 mm

2115 mm

2115 mm

2115 mm

Články pásů

133

133

94

94

94

94

94

Varšava a západní fronta

Momentálním problémem bylo povstání ve Varšavě. První Karl-Gerät 041 sice byly k dispozici, ale chyběla k nim munice a nebyly hotové tabulky střelby. Proto byl na místo vypraven jen Karl-Gerät 040 Nr.VI Ziu, který dorazil na nádraží Varšava západ 17. srpna 1944 v 07:00 ráno. Muniční vlak přijel o den později.

Palebné stanoviště moždíře Ziu tvořila betonová plocha před památníkem generála Josefa Sowinského, záložní palebné stanoviště bylo na území zničených závodů Lillpop, Rau & Loewenstein. Přestože Němci hodnotili účinky ostřelování kladně, citelně se projevovala absence trhavé munice, která by byla pro ostřelování města vhodnější, než tlustostěnné protibetonové granáty, které měly navíc proti „měkkým cílům“ značné procento selhání.

Několik jich Poláci nalezli a po delaboraci získali z každého zhruba čtvrt tuny trhaviny na výrobu granátů, takzvaných sidolovek. Dalších osm kusů bylo nalezeno po válce.

V září 1944, došlo k neštěstí, když při střeleckých zkouškách Nr.III došlo k explozi granátu ráže 600 mm v hlavni. Vrak byl po výbuchu jen asi z 50 % použitelný jako zdroj náhradních součástek a přes Hitlerovo nařízení na jeho znovuuvedení do provozuschopného stavu, zůstal do konce války vyřazený z akce.

První akcí nových Gerät 041 ráže 540 mm měla být operace Wacht am Rhein, kde měly být v rámci 328. baterie nasazeny Nr. I a Nr. V. Ale prvním nasazeným byl Nr. IV Thor, který byl jako 638. baterie nasazen v bitvě o Ardeny. Společně s ním byly v akci i Nr. II Eva a Nr. VI Ziu s původními hlavněmi.

Pohled na zadní část Karl-Gerät 041 Nr.V "Loki" s Munitiosschlepper

Při návratu byl Nr. II poškozen náletem. Versuchstgerät Nr. VII, který měl poruchu motoru, byl postupně kanibalizován na náhradní díly, aby bylo možné udržet ostatní stroje v provozu.

Moždíře byly nasazeny ještě u Remagenu, kde vypálily 14 výstřelů ráže 600 mm. Do konce války bylo naplánováno několik akcí, ale všechny byly zrušeny, protože spojenecká vojska postupovala rychleji, než se dařilo vypravit vlaky s moždíři.

Američané ukořistili obě verze Nr. II Eva jako Gerät 040 a Nr. V Loki jako Gerät 041. Byly převezeny do Aberdeen Proving Ground, ale ani jeden se nedochoval.

Rusům se podařilo ukořistit podvozek Nr. VI Ziu přezbrojený 600 mm moždířem Nr. I Adam, protože původní hlaveň byla příliš opotřebovaná. Karl-Gerät 040 je vystaven v tankovém muzeu Kubinka.

Technický popis

Korba Selbstfahrlafette byla vytvořena jako krabicový svařenec z ocelových plechů, rozdělený dvěma svislými přepážkami na tři prostory. Vpředu byl uzavřený motorový prostor, uprostřed otevřený bojový prostor a vzadu uzavřená strojovna. Strojovna umožňovala spouštění a zvedání korby do bojové a přepravní polohy. Změna trvala 15 sekund. Čtyřdílný hnací Kardanův hřídel procházel nad podlahou bojového prostoru.


Karl-Gerät 041 Nr.IV "Thor" s Munitiosschlepper v palebném postavení

Vozidlo zajíždělo do předem ženijně připravených palebných postavení, s pečlivě vyrovnaným dnem, pozadu. Lafetace zbraně umožňovala změnu odměru ± 4o, pro větší změnu bylo nutné nastartovat motor, zvednout korbu do přepravní polohy, zatočit celým vozidlem a korbu opět spustit. Kvůli neustále se zvyšujícím požadavkům na dostřel zbraně bylo nutné zvyšovat úsťovou rychlost střely a tím rostl také zákluz. Proto měl moždíř dvě brzdovratná zařízení. Jedno umožňovalo zákluz hlavně vůči lafetě na dráze 920 mm, tak jako na klasických polních dělech. Druhé umožňovalo zákluz lafety vůči podvozku na dráze 780 mm, bržděný horizontálně umístěnými válci.

Selbstfahrlafette byla zajímavá tím, že přestože bylo vyrobeno jen sedm kusů, k pohonu sloužily dva typy motorů, které poháněly dvě různé převodovky a používaly se dva druhy zavěšení s různým počtem pojezdových kol (viz. tabulka).

Oba motory byly z produkce firmy Daimler-Benz. První měl označení MB 503A, druhý MB 507C. Oba byly vidlicové dvanáctiválce se zdvihovým objemem 44 550 ccm a výkonem 580 koní při 1 850 otáčkách. MB 503A byl zážehový motor s přímým vstřikováním paliva do válců a spotřebou přibližně 175 l benzínu na motohodinu, MB 507C byl vznětový motor se spotřebou 120 l nafty na hodinu. S plnou nádrží o objemu 1 200 l paliva ujel podvozek s benzínovým motorem přibližně 42 km, s dieselem 60 km. Ke spouštění motorů sloužil pomocný dvoutaktní motor Riedel ALM.


Munitiosschlepper při překládání munice ráže 60 cm

Motory poháněly buď klasickou mechanickou čtyřstupňovou převodovku Ardelt, nebo třístupňovou hydraulickou Voith TG 504.

Také podvozky se lišily, používaly buď osm pojezdových kol s gumovými obručemi, hnací turas se 17 zuby, pás se 133 články a torzní tyče dlouhé 2 600 mm nebo jedenáct celoocelových pojezdových kol, hnací turas s 12 zuby, pás s 94 většími články a kratší torzní tyče s délkou 2 115 mm.

Osádka pro převoz vozidla byla dvojčlenná. Řidič sedící vlevo vpředu v otevřeném stanovišti a pomocník řidiče. Zbytek obsluhy se přepravoval v doprovodném nákladním automobilu.

Moždíře

Moždíř ráže 600 mm měl délku hlavně osm ráží (přesně 5 068 mm), což byl zhruba dvojnásobek délky těžkého protibetonového granátu. Náměr zbraně byl 0–70o, ale střelby byla možná jen v rozsahu úhlů 55-70o. Do vodorovné polohy se hlaveň sklápěla pouze pro nabíjení. Dělostřelecká obsluha čítala velitele a 18 mužů. Dobře vycvičená obsluha dosahovala rychlosti střelby jeden výstřel za 10 minut.

Pro střelbu byly k dispozici dva druhy munice. Schwere Betongranate 040 a novější leichte Betongranate 040 tedy těžký a lehký protibetonový granát. Těžký granát byl dlouhý 2,51 m, vážil 2 170 kg a byl naplněn 280 kg trhaviny. Zbraň ho dokázala vystřelit na maximální vzdálenost 2 840 m s náplní číslo 1, až 4 320 m s náplní číslo 4.


Výkres Karl-Gerät 041

Při střelbě na kratší vzdálenosti se vždy používaly redukované náplně, protože při použití plných docházelo k enormnímu opotřebení hlavně. Při střelbě plnou náplní, dosahoval projektil úsťové rychlosti. Granát byl schopen probít 2,5 m armovaného betonu a explodovat uvnitř objektu.

Od roku 1942 byl k dispozici i lehký granát, dlouhý 1,91 m, který při vlastní hmotnosti 1 700 kg nesl 220 kg trhaviny. Dostřel podle hnací náplně dosahoval 4 260 m až 6 640m. Granát měl kvůli kratší délce horší balistické vlastnosti a v oblasti překrývajících se dostřelů vykazoval větší chybu v dálce i směru (viz. tabulka).

Munice

Dostřel

Chyba

V dálce

Ve směru

Schwere

040

Náplň 1

2840 m

46 m

7 m

Náplň 4

4320 m

19 m

3 m

Leichte

040

Náplň 5

4260 m

36 m

9 m

Náplň 9

6640 m

94 m

17 m

Leichte

041

Náplň 1

4840 m

32 m

9 m

Náplň 6

10 060 m

105 m

10 m

Druhá zbraň montovaná na Selbstfahrlafette byla 54 cm Rohr 041 s délkou hlavně 13 ráží, přesně 7 108 mm. Lafetace zůstala prakticky stejná, jen došlo k mírnému omezení ve spodním hranici náměrů použitelných pro střelbu z 55o na 57o. Granát s vlastní hmotností 1 250 kg byl náplní číslo 6 vystřelovaný s úsťovou rychlostí 378 m/s a při dopadu dokázal probít 3,5 m armovaného betonu. Přesnost střelby odpovídala přibližně leichte Betongranate 040.

Díky nižší hmotnosti granátu mohl být počet dělostřelců v obsluze snížen na 15 mužů, přitom rychlost střelby zůstala stejná.

Zdroje:
Batchelor John, Hogg Ian: Artillery ISBN 345-221664495
Jentz Thomas L.: Karl Geraet ISBN 10-0970840721
Ledwoch Janusz: Gerat 040/041 Karl Morser ISBN 97-88372192813
Sergejev P.N.: Tjažjolaja mortira Karl ISBN 2-000038321014
Periodika:
Polygon

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více