Bitevní lodě třídy Vitorio Venetto

Od roku 1932 Italové plánovali stavbu nových bitevních lodí a v roce 1934 začali stavět první dvě lodě. Jmenovaly se Vitorio Venetto a Littoria. Stavba Vitorio Venetto byla zahájena v loděnici v terstu a Littoria v Janově. U těchto lodí použitý systém deformačních válců Pugliese spočíval v tom,že po celém středu lodi se pod čarou ponoru táhl válec naplněný palivem. Ten měl zachytit případný výbuch, který roztáhl na větší plochu. Tento systém byl vyzkoušen i na jiných lodích.

Na čáře ponoru byl pancíř o síle 350 mm a směrem k přídi a zádi se postupně ztenčoval až na 70 mm. Dělové věže chránil 350 mm pancíř o síle 200. Velitelské stanoviště obepínal pásy o síle až 260 mm. Nad muničními sklady měla paluba sílu 162 mm . Ztenčovala se na 110 mm nad pohonnými jednotkami. Lodě to byly velice elegantní a kvalitní jak po stránce pancéřování, tak rychlosti. Osm kotlů typu Yarrow poháněly čtyři skupiny turbín typu Bellezzo. Čtyři hřídele pak přenášely otáčky na čtyři šrouby. Při plné zásobě paliva to umožňovalo lodím plout 1 770 mil rychlostí 30 uzlů. Na zkouškách při výtlaku 41 122 t dosáhla Littorio rychlosti 31,3 uzlu a Vitorio Venetto při 41 472 t rychlosti 31,4 uzlu. Na moři byla rychlost o 3 uzle nižší. Lodě nesly 9x381 mm (3xIII). Při elevaci 35 stupňů měl 885 kg těžký granát dostřel 42 800 m. Děla ráže 152 byly ve čtyřech věžích po třech dělech. Jako protiletadlová výzbroj byly použity děla ráže 90 mm / 50 (12xI). Ty doplňovalo 20x37 mm (8xII,xI) a 16x20 mm (8xII). Pro protiletadlovou střelbu bylo zamontováno 4x120 mm (4xI). Válečné dozbrojení se omezilo na přidání 12x20 mm (6xII) u Littoio a 16x20 mm (8xII) u Vitorio Venetto. Littorio byla jako první bitevní loď vybavena radarem Gufo EC 3. Plně operační však byla až jeho vylepšená verze z konce roku 1942. Vitorio Venetto byla také vybavena typem Gufo, ale až v roce 1943. Obě lodě nesly katapult a tři letadla typu RO 43. Od roku 1942 se zkoušela i letadla typu Re 2000 GA.

Druhá skupina lodí se začala stavět až v roce 1938. Roma vznikla v Terstu a Impero v Janově. Obě byly spuštěny na vodu, ale jen Roma byla dokončena. Imero byla odtažena do Benátek na dokončení, ale zde byla potopena při leteckém náletu v únoru 1945. Později byla rozebrána. Roma se od předchozích lišila větším výtlakem a délkou, upravenou přídí, která se zvedla, a některými detaily v nástavbách. Lehká výzbroj se skládala při dokončení z 20x37 mm (8xII a 4xI) a 28x20 mm (14xII). Radar dostala v roce 1943.

Littorio byla při náletu na Taranto 11.11.1940 těžce poškozena třemi torpédy ráže 457 mm. Opravována byla do dubna 1941. Po svržení Mussoliniho byla přejmenována na Italia. Vitorio Venetto byla zasažena leteckým torpédem v březnu 1941 při bitvě u Matapanu, opravy trvaly do srpna 1941. O dva měsíce později byla zasažena torpédem z ponorky Urge.

Do operačního stavu se dostala až v březnu 1942. Po kapitulaci a následné plavbě do internace na Maltu 9.9.1943 byly Italia a Roma zasaženy německými kluzákovými bombami. Roma zasáhla jedna bomba do středu lodi, pronikla a explodovala pode dnem, druhá pronikla do předního skladiště munice, kde způsobila výbuch, rozlomila loď na dvě poloviny a Roma se potopila. Italii zasáhla jedna bomba, která pronikla palubou i bokem a explodovala v moři, způsobila vážné poškození na trupu a dělové věži "A". Italia byla v rámci válečných reparací v roce 1947 předány USA a Vitorio Venetto Velké Británii. Obě byly v padesátých letech sešrotovány.