Alláhova strana v Libanonu aneb když komunita supluje stát

Autor: Zdeněk Müller 🕔︎︎ 👁︎ 16.250

V salónu Muhammada Mahdí Barrú, usměvavého majitele „nejlepší“ cukrárny v al-Asahíře v Baalbeku, trůní portrét Hasana Nasralláha. Charismatický vůdce Hizbulláhu, idol šíitů a hrdina „antisionistické fronty“ v očích mnoha Arabů, včetně sunnitů. Muhammad není aktivistou „Alláhovy strany“. Podporuje ji však „bezvýhradně“.

Před dvěma roky v létě přišel pan cukrář o majetek. Při bombardování Baalbeku během izraelské války s raketovými odstřelovači. Ale Hizbulláh přispěchal na pomoc. „Dům, dílna, zařízení, vše bylo poničené. Škody mi odhadli na 116 tisíc dolarů“, vysvětluje pan Barrú. Dnes vše znovu funguje. Díky Hizbulláhu. „Dostal jsem 43 tisíc dolarů odškodného, z toho jen 8 tisíc od státu“, poznamenává Muhammad.

Reklama

Nic nového pod libanonským sluncem. Absence státu v řadě šíitských oblastí země, zkorumpovanost ve státní správě a mezi úřednictvem dávají šanci Nasralláhově straně. Trpělivě splétá paralelní síť veřejných služeb a jejím prostřednictvím si zavazuje a kupuje přízeň šíitských voličů mezi Libanonci.

Jako desítky tisíc jiných šíitských rodin v zemi, posílá i Muhammad Mahdí Barrú, cukrář z Baalbeku, své syny do škol zřízených a provozovaných Alláhovou stranou. Když onemocní, pošlou je do ultramoderní nemocnice. Také tu spravuje a platí Hizbulláh. Ještě jako nemluvňata je vozili do jeslí Hizbulláhu.

Ve čtvrtek, pokud se chlapci nebudou dívat na al-Manár (Maják), televizní kanál Hizbulláhu, či nebudou poslouchat novou islámskou rapovou skladbu na stranické radiostanici an-Núr (Světlo), případně pokud nebudou číst nové číslo týdeníku Alláhovy strany pro mladé al-Ahd (Slib), budou sedět na náboženském školení, které povede jeden ze stranických mollů. Víkend stráví aktivitou v skautské družině Hizbulláhu. Pokud by pan Barrú neměl dostatek, mohl by si zažádat o bezúročnou půjčku u jedné z bankovních poboček, které Hizbulláh řídí a kontroluje.

Až dorostu, chtěl bych být bojovníkem Hizbulláhu“, přeje si Husajn, dvanáctiletý syn pana cukráře Barrú. Otec to přijímá s přívětivým usměvem. Podle odhadů disponují milice Hizbulláhu 10 tisíci placenými ozbrojenci a vedle toho 15 tisíci dobrovolnými reservisty. Pro srovnání, libanonská národní armáda má celkem 70 tisíc vojáků. Pokud by Husajn zahynul v maskáčích „hnutí odporu“, budoucnost celé rodiny by si vzala na starost Alláhova strana. Chlapec si musí na svou chvíli ještě počkat. Zatím tráví volný čas tím, že se dívá na videu na americké filmy. Filmy, natočené přáteli Hizbuláhu, jsou prý nudné. Naopak videohry z této produkce mají úspěch. V úlohách „padouchů“ tam místo Arabů figurují Američané a Izraelci.

Angažuji se ve straně, protože lidé v Hizbulláhu jsou v Libanonu nejčestnější a jsou to největší vlastenci“, říká tenkým hláskem Suhajr Nasralláhová. I když jméno k tomu svádí, ve skutečnosti není spřízněna s „as-Sajjidem“, „vážený Pánem“, jak tady v libanonských horách vůdci Hizbulláhovi jinak neřeknou. „Dvě mé starší sestry jsou v hnutí odporu“, říká dvacetičtyřletá dívka, jež záhy po narození osiřela. S finanční pomocí Hizbulláhu mohla vystudovat politické vědy na Americké universitě v Bejrútu.

Reklama

Než přijala hosta, zakryla si vlasy černý závojem a své tričko a džíny pokryla černou splývavou abájou. Stejně jako v Bejrútu i zde v Baalbeku může pozorovatel snadno zjistit, že mladé šíitky neváhají nosit pod předepsanou černou pláštěnkou těsné halenky nebo džíny. „Tlak Hizbulláhu na přísné dodržování kulturních a společenských norem za posledních 15 let povolil“, tvrdí autorka knihy o Hizbulláhu francouzská socioložka Sabrina Merinová. „Ženám se nebrání studovat, pracovat a vybírat si podle vlastní chuti manžela, zkrátka být nezávislé“.

Jako se vyvíjí šíitská komunita v Libanonu, dříve chudá a ubohá, a zahrnuje dnes prosperující majitele malých a středních podniků a vzdělané střední vrstvy, tak i Hizbulláh, původně strana šíitských „vyděděnců a chudáků“, mění tvář. Je už něčím jiným, než za co bývá stále vydávána. „Není to ani islamistická organizace, ani fundamentalistická milice“, píše socioložka Merinová. „Za dvacet pět let své existence se stala společenským jevem, který nelze obejít“.

Převzato se svolením autora z
http://muller.blog.idnes.cz/c/37802/Allahova-strana-v-Libanonu-aneb-kdyz-komunita-supluje-stat.html

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více