Fregaty třídy Álvaro de Bazán

Autor: Ivan ˝Zajcev˝ Zajac / Zajcev 🕔︎︎ 👁︎ 33.367

V únoru 2006 doplnila řady španělského námořnictva zatím poslední čtvrtá protiletadlová fregata třídy Álvaro de Bazán. Tyto v mnoha ohledech originální jednotky představují první evropská plavidla a zároveň první plavidla o velikosti fregat vybavené americkým systémem Aegis.

Velení španělského námořnictva vypracovalo koncem 80. letech plán nazvaný Alta Mar Plan na náhradu zastaralých plavidel, jejichž věk sahal až do druhé světové války. Jeho hlavními body byla stavba celkem patnácti fregat tří tříd. Ten byl potřebný k zabezpečení odpovídající ochrany zbrusu nové lehké letadlové lodi Príncipe de Asturias a jiných plavidel.

Reklama

Nejdříve měly být k stávajícím čtyřem jednotkám třídy Santa María (varianta US typu O. H. Perry) postaveny dvě další sesterské fregaty. Pak již měla následovat čtyři zcela nová plavidla třídy pracovně nazvaná F100 a pět jednotek typu F110. Fregaty F100 měly ve službě nahradit pomalu dosluhující plavidla třídy Baleares, představující domácí protiletadlovou verzi starší US třídy Knox. Fregaty F110 měly být stavěny v rámci evropského programu NFR-90. Z tohoto ambiciózního plánu se však realizovala jedině stavba páté a šesté jednotky třídy Santa Maria. Po zastavení programu NFR-90 bylo totiž zcela upuštěno od stavby třídy F110 a typ F100 čekala série velkých proměn.

Fregaty F100 měly podle původních plánů představovat eskortní jednotky o výtlaku 3000-3500 tun specializované hlavně na PVO. Jejich stavbu měl provést koncern E. N. Bazan. Zanedlouho však přišly první změny a již v roce 1992 se počítalo s plavidly o výtlaku přes 4500 tun, vybavenými radary s plošnými anténami s elektronickým vychylováním paprsků a PLŘS odpalovanými z vertikálních vypouštěcích zařízení (VVZ).

Následně se v roce 1994 Španělsko s projektem F100 přidalo k Nizozemí a Německu, které tehdy kooperovaly při projektování podobných protiletadlových fregat typů LCF a F124. Společný program byl nazván TFC (Trilateral Frigate Cooperation). Všechny tří třídy měly užívat řadu společných systémů a technologií, včetně klíčových senzorů a bojového informačního systému. Samotné platformy však měly být odlišné, vyvíjené samostatně v režii každého z účastnických států.

alvaro 1

Odklon k systému Aegis

V polovině roku 1995 však došlo k další výrazné změně. Španělé po zvažování dospěli k závěru, že nahrazení evropské elektroniky americkou poskytne vícero výhod. Proto odstoupili od úmyslu použit sestavu integrovaného bojového řídícího systému SEWACO, přehledového 3D radaru dalekého dosahu Smart-L a multifunkčního radaru APAR. Místo toho vybrali systém Aegis odvozený od varianty použité na US torpédoborcích třídy A. Burke. Ten zahrnoval bojový-řídící subsystém DANCS, multifunkční radar AN/SPY-1D a naváděcí radary AN/SPG-62. Původně byla zamýšlena stavba lodí rozměrově podobných americkým, tedy s výtlakem kolem 8000 – 9000 tun. Analýzy však ukázaly, že tak velká plavidla by měla neúnosně vysoké pořizovací a provozní náklady.

Před konstruktéry tak vyvstal nový problém, a sice napěchovat novou sestavu elektroniky na plavidlo o menším výtlaku. Již od počátku bylo jasné, že limit 4500 tun je příliš malý. Nakonec se jako ideální ukázala platforma s výtlakem kolem 6000 tun, kde by jedinou významnější odlišností proti třídě A. Burke byl menší počet VVZ a naváděcích radarů. V praxi to ovšem znamenalo vyprojektovat nová plavidla, značně odlišná od původního návrhu.

Reklama

Projektanti se při návrhu evidentně inspirovali americkou třídou, zapracovali však celou řadu vlastních řešení. V první řadě šlo o unikátní pyramidovou nástavbu. Tvarově sice vychází z nástavby u A. Burke, je ale mnohem vyšší a k rozměrům trupu působí až nepřiměřeně vysoká. Záměr konstruktérů byl jasný, umístit čtyři rozměrné antény primárního senzoru plavidla - radaru AN/SPY-1 co nejvýš. Tím měl být zajištěn co největší dosah k radiolokačnímu horizontu, kritický při detekci nízko letících cílů. Všechny čtyři plošné antény radaru AN/SPY-1 jsou umístěné na samém vrcholu nástavby, výše než můstek. Pravděpodobně ve snaze o omezení zastínění zorného pole zadního páru radiolokátorů jsou komíny relativně nízké konstrukce a dotvářejí celkovou zvláštní siluetu plavidla. Další výraznou odlišností proti US třídě byla přítomnost hangáru pro vrtulníky. Ten jednotky A. Burke v prvních verzích Flight I a II neměly, což v praxi značně ztěžovalo operace vrtulníků v zhoršeném počasí a prakticky znemožňovalo provádět jejich údržbu.

alvaro 2
V porovnání s US torpédoborcem třídy A. Burke (v popředí) dobře vynikne velká výška charakteristické pyramidové nástavby typu F100

Hlavně odolnost

Projektanti věnovali velkou péči na zajištění vysoké odolnosti fregat. Na stavbu trupu i nástaveb byla použita výhradně ocel. Po neblahých zkušenostech z minulosti byly zcela zavrženy nástavby z aluminia a bylo rozhodnuto nepoužít ani moderní kompozitní materiály, pro jejich menší odolnost vůči ohni a poškození. Zamítnuta byla i protistřepinová ochrana klíčových partií kevlarem, která se v poslední době stala pomalu standardem na západních válečných plavidlech. Místo toho Španělé upřednostnili systém kombinující dvojité trupové přepážky s lokálně zesílenou obšívkou a přepážkami. Celkově je trup rozdělen na 14 vodotěsných oddílů a čtyři paluby. Vnitřní prostory obsazené posádkou jsou rozděleny do čtyř hermeticky uzavřených citadel zabezpečených před účinky zbraní hromadného ničení a vybavených nezávislými zdroji energie.

V souladu s nejnovějšími trendy jsou fregaty třídy F100 projektovány s ohledem na redukci demaskujících příznaků. Stěny trupu a nástaveb jsou odkloněny od kolmice, minimalizován byl počet detailů a značná část vybavení byla ukryta do podpalubí. Jednoduchý trojnožkový stožár odvozený od stožáru třídy A. Burke nahradil mohutné mřížové konstrukce typické pro plavidla starších tříd. Komíny byly opatřeny systémem pro snížení teploty zplodin motorů a systém springerů na odstraňování ZHN z povrchu fregat je možné použít i na ochlazování nástaveb. Plavidla jsou vybavena demagnetizačním systémem a všechny hlučné mechanizmy jsou umístěny na amortizátorech nebo do zvuk izolujících kontejnerů. Pro snížení hluku vyvolaného šrouby a obtékáním vody kolem trupu je plavidlo vybaveno systémem Prairie Masker.

Standardní výtlak fregat je 5800 tun, ale při projektování se počítalo s rezervou dalších 450 tun pro budoucí modernizace. Životnost plavidel je naplánována na 30 let. Pohonnou soustavu kategorie CODOG (COmbined Diesel Or Gas) tvoří dvě plynové turbíny LM 2500 o výkonu po 17 500 kW a dva diesely Bazán-Caterpillar 3600B12 s výkonem po 4413 kW. Pohání dva pětilopatkové šrouby, schopné fregatám krátkodobě udělit maximální rychlost 28,5 uzlu. Maximální dosah fregat třídy F100 je 4500 nm při ekonomické rychlosti 18 uzlů. Zásoby na palubě umožňují operovat 21 dnů bez doplnění.

Posádka je díky široké automatizaci pouze 250členná. Protože ji většinou tvoří profesionální námořníci, bylo dbáno o zabezpečení vysokého komfortu. Vzhledem k postupné feminizaci ve flotách západních států je 10 % z těchto prostor přizpůsobeno pro ženy.

alvaro 3
Fregaty třídy Álvaro de Bazán jsou první evropská plavidla nesoucí systém Aegis

F100 bez Meroky?

Jádrem výzbroje fregat F100 je baterie 48 VVZ typu Mk.41 umístěných před nástavbou. Ta jsou seskupena do šesti modulů po osmi. Standardní výzbrojí fregat je sestava 32 protiletadlových raket Standard SM-2MR v celkem čtyřech modulech a 64 střel ESSM ve zbylých dvou. Tak vysoký počet střel ESSM je umožněn použitím speciálních vložek „Quad-pack“, s kterými se jich do jednoho kontejneru Mk.41 dají umístit celkem čtyři kusy.

Detekci vzdušných cílů zabezpečuje radar AN/SPY-1D a navádění PLŘS dva radiolokátory AN/SPG-62. Data ze všech senzorů v reálném čase zpracovává řídící systém DANCS (Distrubuted Advanced Naval Combat System). Tyto prvky jsou jádrem systému Aegis, který dodala firma Lockheed Martin. Jeho celková konfigurace odpovídá americkému standardu Baseline 5 Phase III. Díky domácím modifikacím ale byl zdokonalen na standard Baseline 6 Phase I.

Reklama

K boji s plavidly protivníka slouží protilodní střely RGM-84F Harpoon Block 1D ve dvou čtyřnásobných OZ typu Mk.141 v středu plavidla. Primárně pro detekci hladinových cílů je určen radiolokátor AN/SPS-67(V)4.

Dělostřelecká výzbroj fregat měla být původně tvořena jedním 76mm kanonem Oto Melara. Nakonec však byl použit 127mm kanon Mk.45 vhodnější k ostřelování pozemních cílů. Jedná se o starší zbraně použité původně na amerických vyloďovacích plavidlech třídy Tarawa, sejmuté při jejich modernizacích jako nepotřebné. Kanony prošly v Španělsku modernizací na variantu Mod 2. Jejich palbu řídí systém Dorna, kombinující střelecký radiolokátor, TV a IČ kameru a laserový dálkoměr. Podle většiny pramenů byl měl bezprostřední obranu plavidla zabezpečovat komplet Meroka 2B kategorie CIWS instalovaný na střeše hangáru. S nim by měl spolupracovat přehledový radar AESN RAN-30L/X optimalizovaný pro detekci nízko letících cílů. Na dostupných fotografiích však nenese žádný ze systémů ani jedna z fregat třídy. K postřelovaní cílů jako rychlé čluny apod. jsou instalovány dva automatické kanony ráže 20 mm.

Sestavu elektroniky doplňuje „tichý“ LPI (Low Probability of Interception) navigační radar Thales Scout a dva optoelektronické systémy Thales Sirius.

Protiponorkový boj obstarávají hlavně dva vrtulníky SH-60B Seahawk systému LAMPS III. Ty mají na zádi plavidla vyhrazený prostorný hangár a letovou plošinu o délce 26,4 m a ploše 450 m2, schopnou zajistit operace vrtulníkům do hmotnosti 10 tun. Plošina je vybavena systémem RAST pro ulehčení přistání na rozbouřeném moři. Za normálního mírového provozu se počítá, že z fregat bude operovat pouze jeden vrtulník. K boji s ponorkami, které se dostanou blíže fregat, slouží 324mm lehká torpéda Mk.46 Mod.5 odpalovaná ze čtyř pevných torpédometů Mk.32 Mod.9 umístěných před hangárem. K detekci ponorek je určen sonar Raytheon DE1160LF, vyráběný v licenci firmou Enose, umístěný v příďové hrušce.

Komunikaci zajišťují systémy standardně montované na plavidlech NATO, včetně systémů SATCOM či systémů na přenos dat v standardech Link 11 a 16. Komunikaci s ponořenými ponorkami nebo plavidly bez nutnosti použít radiové spojení umožňuje podvodní telefon EDO 5400.

Integrovaný systém pro vedení REB zahrnuje radiolokační rušič Aldebarán SLQ-380 a systém Elnath Mk. 9000 pro rušení radiových systému spojení. Doplňují čtyři vrhače klamných cílů systému Mk. 36 Mod. 2 SRBOC řízené systémem Lanzachaff. Na zádi se nacházejí dva skluzy pro vlečené klamní protitorpédové cíle SLQ-25A Nixie.

alvaro 4

Ve službě

První fregata F100 nazvaná Álvaro de Bazán byla zařazena do služby v září 2002. Postupně ji následovaly dvě další sestry a zatím poslední Méndez Núnez byl ve službě počátkem roku 2006. Všechny čtyři operují u 51. squadrony z přístavu Ferrol. V květnu 2006 byla autorizována stavba páté fregaty třídy Roger de Lauria, která by měla vstoupit do služby v roce 2012. Stavba šesté fregaty, která byla počítána jako opce, nebyla dosud odsouhlasena.

Nepřímým potvrzením kvality třídy je výběr koncernu Navantia (ex Izar, ex E. N. Bazan) jako dodavatele pěti nových fregat třídy Fridtjof Nansen pro Norsko. Ty představují zmenšenou verzi typu F100 a v konkursu úspěšně obstály mezi fregatami předních evropských producentů. Dalším, i když poněkud nečekaným úspěchem, je vítězství F100 v konkursu na nový protiletadlový torpédoborec AWD (Air Warfare Destroyer) pro australské námořnictvo, ohlášené 20. června 2007. Zde porazil od počátku jasně favorizovaný návrh firmy Gibbs & Cox, který vycházel z torpédoborců třídy A. Burke. Postavena mají být tři plavidla označovaná jako třída Hobart. Proti originálu do nich bude podle specifických australských požadavků zapracována celá řada změn.

Fregaty F100 znamenají výraznou posilu španělské floty. Svými možnostmi v podstatě odpovídají torpédoborcům třídy A. Burke a unifikované vybavení usnadňuje mezinárodní operace. I když fregaty lze hodnotit jako velmi úspěšné, což potvrzují i exportní úspěchy, lze u nich najít také slabé místa. V první řade konstrukce pyramidové nástavby poskytuje velkou plochu, do které se může opřít boční vítr a negativně tak ovlivňovat stabilitu. Jiným kritizovaným řešením jsou nízké komíny. Zkušenosti z provozu ukázaly, že saze z předního komínu umístěného se usazují na přední nástavbě, patě stožáru a hlavně na zadním páru antén radaru AN/SPY-1, což může hlavně v případě dlouhotrvajících misí způsobovat jeho zarušení. Na odstranění tohoto nedostatku byl přední komín u třetí fregaty Blas de Lezo doplněn šikmým nástavcem sahajícím až k vrcholu nástavby.

Fregaty byly ještě v procesu stavby třídy modernizovány. Od roku 2004 radary AN/SPY-1D nahradil novější model AN/SPY-1D(V) a na druhém páru plavidel byl systém Aegis vylepšen na úroveň Baseline 7 Phase I. Do budoucna se samozřejmě počítá s jejich dalšími modernizacemi. Má být instalován vlečený sonar Thales ATAS, nový systém protitorpédové ochrany ABCAS SSTDS, či laserový výstražný systém a rušič. Komunikační systémy mají být doplněny o datalink využívající NATO standardu Link 22. Ofenzivní schopnosti s největší pravděpodobností výrazně rozšíří střely s plochou dráhou letu RGM-109E Block IV Tomahawk odpalované z VVZ, o které Španělé požádali v červnu 2008.

TTD fregat třídy Álvaro de Bazán

Standardní výtlak: (t) 4500
Plný výtlak: (t) 5800
Max. délka: (m) 146,72
Max. šířka: (m) 18,6
Ponor: (m) 4,84
Pohon: (kW) 2x 17150
2x 4413
Max. rychlost: (uzly) 28,5
Max. dosah: (nm/uzly) 4500/18
Děl. výzbroj: 1x1 127 mm
2x1 20 mm
VVZ: 48x Mk.41
Protilodní ŘS: 2x4 RGM-84F
Torpédomety: 2x2 324 mm
Vrtulník: 1-2x SH-60B
Posádka: 250

Přehled fregat třídy Álvaro de Bazán

akt. číslo Jméno Spuštění na vodu Zařazení do služby
F101 Álvaro de Bazán 31.10.2000 19.09.2002
F102 Almirante Juan de Borbón 28.02.2002 03.12.2003
F103 Blas de Lezo 16.5.2003 16.12.2004
F104 Méndez Núnez 12.11.2004 21.3.2006
F105 Roger de Lauria 2009 2012
Fotografie: US Navy
Prameny:
Reklamné materiály firem Navantia a Lockheed Martin
Jane’s Fighting Ships 2004-2005
Morza Statky I Okrety 4/2004
Raport 1/2003
http://www.defenseindustrydaily.com
http://www.naval-technology.com

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více