Americká válka za nezávislost 1775-1783 díl I.

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 50.313

Příčiny konfliktu

Když Sedmiletá válka, která zasáhla jak Evropu, tak i Asii, Afriku a Ameriku, skončila a smlouvou z Paříže z roku 1763 byl uzavřen mír mezi Velkou Británií, Francií a Španělskem, byla Velká Británie na vrcholu své moci v Severní Americe. Francie byla výrazně oslabena, a oblast Nové Francie přešla pod správu Velké Británie. Rychle rostoucí americké kolonie se tak mohly těšit ze svobody a bohatství, které nebylo ohrožováno zahraničními vlivy. Z půl milionu osob v roce 1713 se počet obyvatel severoamerických kolonií rozrostl na 4 miliony v roce 1775, a mnozí z těch, kteří sem přicházeli nebo se zde již narodili, cítili větší vazby k místním autoritám, než k těm za mořem ve Velké Británii.

Sedmiletá válka ale nepřinesla jen vyřešení situace mezi francouzskými a britskými koloniemi v Americe, ale stála obě evropské velmoci také obrovskou sumu peněz. Britové chtěli, aby zámořské kolonie nesly tíhu nákladů na udržování britských jednotek na jejich území. V roce 1764 tak byla zavedeno clo na cukr (Suger Tax, ačkoliv doslovně přeloženo jako daň, přikláním se k výrazu clo, protože to lépe odpovída smyslu poplatku), dovážený do Ameriky ze zbytku britského impéria, z tohoto cla měly být hrazeny náklady na americkou obranu. Výnos ale nebyl dostatečný, a tak ještě téhož roku následovalo zavedení poplatků ze všech právních transakcí a z novin (Stamp Act). Kolonisté ale se zavedením těchto poplatků nesouhlasili a roku 1766 se sešli zástupci 9 kolonií, kteří se shodli na tom, že žádné další daně a poplatky nebudou přijaty bez předchozího schválení kolonisty. Vypukly nepokoje a výběrčí daní byli napadáni. Nakonec byly tyto poplatky odvolány, ale krátce nato byla pro nedostatek financí zavedena další daň z dovozu čaje, skla, papíru, barev, tedy surovin, které kolonisté potřebovali především, a tak zavedení nové daně vedlo k dalším nepokojům. Britové posílili své posádky, a když se nepokoje dostaly v roce 1770 do Bostonu, vojáci zahájili palbu do rozhořčeného davu. Bostonský masakr si tehdy vyžádal životy pěti lidí. V roce 1773 byl v témže městě naházen čaj z britského monopolu naházen v přístavu do moře jako gesto odmítající britský daňový systém. Bostonský přístav byl uzavřen a výhodné obchodní koncese byly převedeny na Quebec z nedávno podmaněného francouzského teritoria. V koloniích to vřelo.

První jiskra ve skladu výbušnin

Reklama

Když v noci na 18. 4. 1775 generál T. Gage, vrchní velitel britských jednotek v Americe, vyslal jednotku o síle 700 mužů obsadit sklad zbraní munice v Concordu, netušil, že začíná první bitva, které povede ke ztrátě severoamerických kolonií. Vojáci narazili na zalarmované ozbrojence z řad kolonistů, kteří vojáky napadli. Původních 77 kolonistů brzy doplnili další, a tak v postupu na Concord 19. 4. 1775 stálo v cestě britským vojákům na 500 kolonistů. V nastále bitvě byli britští vojáci donuceni k ústupu zpět směrem k Bostonu a museli čelit tisícům vzbouřenců, kteří je podél cesty napadali. Pouze včasný příchod britských posil zabránil naprosté katastrofě, jedno ale bylo jisté – to už nejsou občanské nepokoje, to je válka.

Kolonisté se stáhli k Bostonu a obklíčili tamní britskou posádku. Britové ale poslali posily po moři, a tak zanedlouho dorazilo 4500 britských vojáků v čele s generálem Williamem Howem, který 17. 6. 1775 zahájil útok s cílem prorazit blokádu. V bitvě u Bunker Hillu byli sice kolonisté zatlačeni, ale britské jednotky ztratily více jak 1000 mužů - 40 % útočících vojáků, a stahující se kolonisté tak nebyli pronásledováni. Blokádu se nepodařilo prolomit, britské jednotky utpěly citelný zásah. Howe nahradil Gageho na postu vrchního velitele britských jednotek.

George Washington přichází

V červnu 1775 zvolil Kontinentální Kongres bohatého viržinského plantážníka George Washingtona do čela koloniální milice. Washington dorazil k Bostonu, aby převzal řízení operací a pomohl sestavit Kontinentální armádu. Washington si byl vědom nedostatečného zásobování své armády, a tak požádal o další zdroje. Terčem kolonistů se staly zejména sklady se střelným prachem a zbraněmi, do konce roku 1776 byla ale většina střelného prachu pro potřeby armády (více jak 1000 tun!) dovezena ze zahraničí, převážně z Francie.

Podzim roku 1775 zastihl Brity pod tlakem na všech frontách. Boston zůstaval v obležení, kolonisté se ale zmocnili pevností v Crown Point a Ticonderoze, čímž ohrozili kanadské oblasti měst Montreal a Quebec. Těžká děla z Ticonderogy byla převezena k Bostonu a počátkem března 1776 byla Majorem Henry Knoxem umístěna na Dorcester Heights. Přes dorazivší posily byla britská situace v Bostonu neudržitelná, britská posádka se ocitla v dostřelu děl kolonistů a bylo vydáno rozhodnutí Boston vyklidit. 17. 3. 1776 Britové město po moři opustili a přesunuli se do Halifaxu v Novém Skotsku. Washington pak přesunul většinu své Kontinentální armády k obraně New Yorku.

Quebec

Během dlouhého obléhání Bostonu hledal Kongres další místa, kde by mohli kolonisté převzít iniciativu a pozval kanadské Francouze, aby se připojili k odboji kolonistů proti britské vládě jako 14. kolonie. Ti to ale odmítli, a tak se Kongres rozhodl svrhnout britskou vládu v Quebecu silou. V září 1775 vyrazil brigádní generál Richard Montgomery na sever z pevnosti Ticonderoga a 13. 11. 1775 se 1700 muži dobyl Montreal. Generál Guy Carleton, guvernér Kanady, uprchl do Quebecu. Druhá výprava, vedená plukovníkem Benedictem Arnoldem nebyla tak úspěšná, mnoho mužů po cestě podlehlo nemocem, zejména neštovicím, a tak když Arnold dorazil počátkem listopadu 1775 k městu Quebec, z jeho 1100 mužů, se kterými se na cestu vydával, zbývalo sotva 600. Zdecimovaná armáda neměla šanci na úspěch, a když se 31. 12. 1775 pokusila město dobýt, byla Carletonem v čele britských jednotek odražena. Zbytky armády zůstaly u Quebecu do jara 1776, pak se ztáhly zpět. Obnovený pokus o obsazení Quebecu ztroskotal u Trois-Rivičres 8. 6. 1776, Carleton pak zaháj protiofenzívu a v říjnu 1776 v bitvě u Valcour Island porazil Arnolda, který se stáhl zpět do pevnosti Ticonderoga, kde invaze do Kanady před rokem začala. Z vojenského hlediska bylo toto tažení pohromou, ale ze strategického hlediska vázal Arnold britské jednotky a oddálil tak připravovanou britskou protiofenzívu až na rok 1777.

New York a New Jersey

Reklama

Vraťme se ale do roku 1776. Britské jednotky se po ústupu z Bostonu zaměřily na oblast řeky Hudson a osu Kanada-New York, s cílem obsadit New York a oddělit tak Pensylvánii a jižní kolonie od New Yorku a Nové Anglie. Britové věřili, že se k nim přidají roayalisté z New Yorku a že říční systém usnadní zásobování jednotek. Nepřítelem jim bylo ale nejednotné velení a časové zpoždění příkazů z domovských britských ostrovů, trvalo to i dva měsíce, než příkazy dorazily do Ameriky. Howeho vyhladovělá armáda se dle rozkazu přesunula z Nového Skotska k New Yorku a vylodila se na Staten Island. Generál Washington rozdělil svých 20 tisíc vojáků mezi Manhattan a Staten Island, a zatímco se červenci 1776 britská armáda připravovala na boj, přečetl Washington svým vojákům nově schválenou Deklaraci nezávislosti. Již nebylo cesty zpět.

Odskočme si tedy na chvíli ze Staten Islandu, kde se schyluje ke krvavému boji, do Philadelphie a podívejme se, jak vznikal jeden z nejdůležitějších dokumentů v historii USA, a proč se vlastně slaví 4. červenec jako Den nezávislosti.

Deklarace nezávislosti

Tak jak narůstaly rozpory mezi americkými koloniemi a britským impériem, rostla síla samostatné politické reprezentace na americkém kontinentě – každá z kolonií měla svou vlastní stínovou vládu, a tyto vlády spojoval Kontinentální kongres. Po vypuknutí bojů v dubnu 1775 převzaly tyto stínové vlády kontrolu nad jednotlivými koloniemi a vytlačily britské úředníky. V červnu 1776 byla ustavena komise z druhého Kontinentálního kongresu, v níž figurovali John Adams, Benjamin Franklin, Thomas Jefferson, Robert R. Livingston a Roger Sherman, jejím cílem bylo vytvořit patřičnou deklaraci. Bylo rozhodnuto, že deklaraci připraví T. Jefferson, který tak také učinil a svůj návrh předložil Fraklinovi a Adamsovi. Franklin sám udělal na 48 změn v původním návrhu, navzdory vůli Jeffersona byla vypuštěna pasáž odsuzující otrokářství (Jefferson, ačkoliv sám vlastník otroků, se s tímto až do konce života nesmířil). Jefferson pak připravil přepracovanou verzi a ta byla přednesena Kontinentálnímu kongresu 28. 6. 1776. Vyhlášení nezávislosti bylo přeloženo na 2. 7. 1776 a 4. 7. 1776 Kongres návrh schválil a poslal do tisku. Dokument zmiňuje provinění britského krále a britské vlády proti koloniím a zdůvodňuje tak povinnost každého takto utiskovaného národa zbavit se tyranské vlády. 13 amerických kolonií vyhlásilo nezávislost na britském impériu, ale zatím se nejednalo o sjednocený národ, o to se zasloužily až roky následující.

John Hancock jako předseda Kongresu podepsal novou deklaraci jako jediný a ta byla poslána do tiskárny Johna Dunlapa. Během noci bylo vyrobeno 150-200 kopií, jednu z nich pak George Washington 9. 7. 1776 přečetl svým vojákům. Do Londýna dorazila kopie 9. 8. 1776. 19. 7. 1776 byla na žádost Kongresu připravena další kopie, kterou měl podepsat každý člen Kongresu, většina delegátů podepsala 2. 8. 1776 v geografickém pořadí svých kolonií, od severu k jihu, někteří nepřítomní delegáti pak podepsali později, jen dva delegáti za New York nepodepsali nikdy. 18.1.1777 vydal Kongres příkaz k většímu rozšíření deklarace mezi lidi, 6-8.7.1776 vyšel první překlad deklarace do němčiny. Text deklarace v angličtině si můžete přečíst zde. Na památku dne, kdy Kongres přijal tuto deklaraci, se v USA slaví 4. červenec jako Den nezávislosti. Ačkoliv to není úplně přesné, Leeova deklarace obsahovala prohlášení o nezávislosti již 2. 7. 1776, jsou tento den a deklarace uznávány za první kroky k vzniku USA. Než se ale zrodily Spojené státy americké, musela být ještě mnohokrát prolita krev amerických kolonistů. Vraťme se tedy k jejich boji o New York.

New York je ztracen

27. 8. 1776, posílen vyloděním celkem 22 tisíc vojáků na Staten Islandu, zahájil Howe ofenzívu a vytlačil kolonisty k Brooklynským výšinám v největší bitvě války za nezávislost. Howe se pokusil obklíčit opevnění, ale Washingtonovi se podařilo stáhnout svou armádu k Manhattanu. 15. 9. 1776 se vylodilo na 15 tisíc britských vojáků na dolním Manhattanu a rychle obsadili New York City. Kolonisté se stáhli k Harlemu, kde i další den pokračovaly boje, kolonisté se ale udrželi. Howe se pokusil obklíčit kolonisty během října, ale ti se opět stáhli, a 28. 10. 1776 došlo k bitvě na White Plains. Washington se opět stáhl, Howe se vrátil na Manhattan a v polovině listopadu dobyl Fort Washington. Při pádu pevnosti bylo zajato na 2000 vojáků, další tisícovka byla zajata v bitvě na Long Islandu. Tyto vojáky čekal těžký úděl na britských vězenských lodích – zde zemřelo více vojáků a námořníků, než ve všech bitvách americké války za nezávislost dohromady !

Generál Lord Cornwallis pokračoval v pronásledování Koloniální armády v New Jersey, až se Washington se svými muži na počátku 1776 stáhl za řeku Delaware do Pensylvánie. Howe věřil, že tím se pro tento rok vojenské operace skončily – Britové sice promarnili několik šancí rozdrtit oslabenou armádu kolonistů, ale způsobili jí těžké ztráty – více jak 5000 mužů bylo zabito nebo zajato. Vyhlídky George Washingtona a jeho mužů nebyly růžové. Sotva nějakých 5000 mužů bylo schopno boje, a to se mělo ztenčit na 1400, až na konci roku vyprší vojákům služba v v armádě. Kongres opustil Philadelphii, ale partyzánské hnutí na venkově a odpor vůči Britům dále sílil.

Ještě než se do zimního tábora v Morristownu v New Jersey odebral i Washington a jeho armáda, podařilo se jim nepozorovaně překročit Delaware 24. 12. 1776 a v bitvě u Trenton 26. 12. 1776 zajali na tisíc britských vojáků. Cornwallis chtěl Trenton znovu dobýt, byl ale Washingtonem vymanévrován a ten úspěšně napadl britský zadní voj u Princentonu 3. 1. 1777. Teprve pak se Washington stáhl do zimního tábora, morálka vojáků kolonií byla výrazně posílena, navíc britské jednotky byly i nadále napadány kolonisty z New Jersey a nakonec byly donuceny stáhnout se do svých táborů kolem New Yorku.

Zde, v zimě na počátku roku 1777 opustíme George Washingtona a jeho armádu i Brity v New Yorku. Válka ještě ani zdaleka nekončí. Pro vzbouřené kolonisty to nevypadá dobře, ale co nás čeká v dalším díle?

Pád Philadelphie

Pád Ticonderogy

Pohroma u Saratogy

Reklama

Francie uznává USA

Španělsko a Francie vstupují do války

Boje na jihu

Cornwallis se vzdáva v Yorktownu

Mír

Zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/American_Revolutionary_War
http://www.ushistory.org/declaration/
http://www.answers.com/topic/american-revolutionary-war
Soldiers of the Revolutionary War, Osprey Publishing,  2002, ISBN13 : 9781841766157

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více