Brigádní generál Vladimír Přikryl

Autor: RoBoT 🕔︎︎ 👁︎ 50.748

Vladimír Přikryl se narodil 3. srpna 1895 v Horních Studénkách na Šumpersku. Úspěšně absolvoval střední školu a nastoupil na vysokou do Tábora. Stihl absolvovat ale jen dva semestry a narukoval do armády k 13. zeměbraneckému pluku v Olomouci. Do léta 1915 absolvoval kurz pro záložní důstojníky v Opavě a v srpnu odjel do Haliče jako kadet-aspirant. 21. července 1916 přeběhl frontu s celou rotou na ruskou stranu a byl zajat.

V Rusku vstoupil v roce 1917 do Československých legií (1. záložní pluk). Jako praporčík velel četě. Postupně to dotáhl až na nadporučíka a velel telefonnímu oddílu. Do vlasti se vrátil v srpnu 1920 přes Vladivostok, Japonsko a USA.

Reklama

V září byl aktivován v hodnosti kapitána pěchoty a nastoupil do funkce velitele štábní roty 9. pěšího pluku 1. pěší divize v posádce Most. Do roku 1933 střídal posádková města v severních Čechách (Most a Jáchymov). Během roku 1932 absolvoval roční kurz velitelů oddílů a poté tak postoupil na velitele 3. praporu 9. pěšího pluku. Po půl roce byl přidělen k 5. oddělení Hlavnímu štábu v Praze jako referent školní skupiny. V roce 1939 byl demobilizován v hodnosti podplukovníka a nastoupil na post ředitele VII. odboru Nejvyššího úřadu cennového.

Již krátce po okupaci nacistickými vojsky se aktivně zapojil do odboje, konkrétně byl členem organizace Bílá růže. Na jaře 1940 opustil svou vlast a přes Jugoslávii se dostal do Francie. Zde byl v Agde odveden (duben) a určen za velitele 1. praporu 2. pěšího pluku, s nímž během května prodělal ústupové boje. V červenci se přepravil na egyptské lodi Rod el Farag na Gibraltar a odtud do Anglie. Zde byl jmenován velitelem 2. praporu 1. československé brigády a podílel se na organizování obrany Británie proti případné německé invazi. Působil i ve funkci předsedy kárného výboru 1. čs. brigády.

V červenci 1943 se přesunul do SSSR přes severní Afriku a Blízký východ. Zde byl jmenován zástupcem velitele 1. československé samostatné brigády v SSSR a prodělal těžké boje na Ukrajině (bitva o Kyjev). Po dobu nepřítomnosti gen. Ludvíka Svobody velel brigádě v bojích u Bílé Cerekve, Fastova a Rudy. V lednu 1944 byl jmenován zatímním velitelem 2. československé samostatné paradesantní brigády. Generál Píka si asi přál někoho jiného, ale nikdo vhodnější nebyl z různých důvodů k dispozici a tak byla v březnu zrušena prozatímnost jeho jmenování. Jako náčelník štábu mu byl přidělen škpt. Vilém Sacher, který měl štábní kvalifikaci a absolvoval v Anglii kurz vzdušného výcviku a úderného boje u SOE.

Brigáda prodělávala během roku 1944 výcvik (Jefremovo a Proskurovo). Zvláštní bylo, že paradesantní brigáda měla i jednotky, které nemohly být v té době z technických důvodů nasazeny letecky (ani výsadkem, ani leteckým mostem) - např. tanky a těžká děla. Docházelo také k poměrně velké fluktuaci kádrů, kdy byli nováčky nahrazováni vojáci, kteří byli pro nadprůměrné schopnosti odveleni k Oddílu pro zvláštní úkoly a k partyzánskému štábu v Kyjevě. Negativní roli hrál též nedostatek důstojnických kádrů (obstrukce SSSR proti příchodu důstojníků z Anglie, kde jich byl naopak velký přebytek). Základ brigády tvořilo cca 2 000 mužů-přeběhlíků od Slovenské armády. Přes všechny tyto a další problémy byla brigáda na podzim připravena zasáhnout do bojů pod velením nyní již plukovníka Přikryla.

Poněkud nelogicky byla paradesantní brigáda převelena k bojům o Duklu, jichž se účastnila jako pozemní vševojsková jednotka v podřízení LXVII. sboru 38. armády mezi 140. a 129. střeleckou divizí Rudé armády. Přes Przemysl se brigáda přesunula do prostoru Sanoku, kde zaujala v noci z 10. na 11. září 1944 bojové postavení. U Sanoku bojovala brigáda do 18. září, kdy mohly oba její prapory hlásit obsazení vytyčených pozic. Brigáda i velitel zde podali solidní průměrný výkon, který odpovídal stavu nepřítele a logistickému zabezpečení. Poté byla brigáda i s velitelem přesunuta do Krosna, kde se připravovala na přesun na Slovensko.

Reklama

Přikrylovým nadřízeným se stal nově jmenovaný velitel 1. čs. armády na Slovensku div. gen. Rudolf Viest. Brigáda byla přesunuta letecky přes letiště Tri Duby v době mezi koncem září a polovinou října. Následoval přechod na frontu u Zvolena. Zde plk. Přikryl velel neohroženě brigádě, která se ukázala být jediným bojeschopným tělesem. Nemohl ale překonat objektivní problémy (pozdní vysazení, zbraně nepoužitelné pro ukořistěnou a slovenskou munici, neukázněnost mnoha partyzánských oddílů, vzrůstající převaha Němců, špatné zásobování ze SSSR a rozklad SNP) a byl nucen vydat se 28. 10. s brigádou na ústup do slovenských hor, neboť odmítal myšlenku na složení zbraní.

Velet brigádě v zimě v horách, při nutnosti spolupráce s nespolehlivým velitelem partyzánů plk. Asmolovem a neustálého přesunu před německými trestnými komandy, byl velký výkon, který plk. Přikryl víceméně zvládal až do 19. února 1945, kdy se konečně spojili na úpatí Nízkých Tater s Rudou armádou.

Poté byl s brigádou dislokován v Kežmarku. Tady byla brigáda reorganizována na divizi a nyní již brigádní generál Přikryl ji vedl přes Žilinu na Moravu.

Po květnovém vítězství zůstal gen. Přikryl v armádě (vyhrál soud - obvinění za ztrátu praporu) a působil od července jako velitel VVT Milovice, kde měl vybudovat výcvikové zařízení pro výsadkáře, ale stal se z něj prakticky jen administrativní úředník a roku 1849 byl jmenován posádkovým velitelem v Brně s pravomocí zástupce velitele divize (= sestup). 19. května 1949 byl zatčen a krutě vyslýchán. Za údajnou účast na spiknutí a údajnou práci pro zahraniční rozvědku byl odsouzen na 9 a půl roku, byl degradován na vojína. Na jeho likvidaci měl zájem osobně Slánský, který se ho snad pokusil i dvakrát zabít - jednou byl Přikryl omylem zařazen mezi vězně čekající na popravu, a jednou došlo k jeho přiotrávení. Prošel několika věznicemi. Kuriozitou byla i jeho účast jako svědka v procesu se Slánským (ohledně smrti Švermy ve slovenských horách).

V létě 1953 byl propuštěn a pracoval jako dělník a noční hlídač. Vzpomínky na svoji účast v boji za osvobození vlasti vložil do svých knižně vydaných pamětí - jeho kniha Pokračujte v horách však byla cenzurou v roce 1947 velmi "okleštěna" a jeho vzpomínky "Za vlády tmy" pochopitelně vyšly až po pádu režimu. V roce 1962 byl v tichosti rehabilitován občansky, v roce 1964 mu byla vrácena hodnost generála, ale 14. června 1968 zemřel v Plzni.

Vyznamenání

Po rehabilitaci se brig. gen. Přikryl dočkal navrácení hodnosti a všech vyznamenání z obou světových válek. Celkem se mohl pyšnit 55 řády a vyznamenáními. Byl nositelem např. Československého válečného kříže 1914-1918, Řádu sokola s meči, pěti Československých válečných křížů 1939, čs. medaile Za chrabrost, Řádu SNP, Řádu Suvorova a Řádu Velké vlastenecké války, fr. válečného kříže, Kříže královny Viktorie a jugosl. Řádu partyzánské hvězdy. V roce 1991 obdržel Řád M. R. Štefánika in memoriam. Byl jmenován čestným občanem několika měst a obcí (např. Banské Bystrice).

Hodnocení

Brigádní generál Vladimír Přikryl patřil k mladší generaci legionářských důstojníků, kteří měli málo praxe ve velení větším celkům. Byl považován za dobrého "trupiéra", ale neměl velké teoretické schopnosti. Projevoval osobní odvahu. Málo měl politických zkušeností a tak byl na složité východní frontě a hlavně ve složitách podmínkách partyzánského boje na Slovensku často ve vleku událostí a někdy propadal depresím, což podporovalo i relativně velké stáří a srdeční obtíže, kterými trpěl. Vždy se ale dokázal vzchopit a přestože mu někdy nebyly přisuzovány příliš velké schopnosti pro vedení speciálních sil, provedl statečně svoji jednotku přes nepříznivé období (údajně nejdelší pobyt výsadkové jednotky v týlu nepřítele za 2. světové války). Porážku v boji o přežití SNP rozhodně nelze přičítat ani brigádě, ani jejímu veliteli. Generál Přikryl byl uvědomělý vlastenec a zastánce nezávislého a demokratického Československa. Přes své zásluhy byl vystaven krutému zacházení psychickému i fyzickému, které prý pokud možno statečně snášel.

Zdroj:
Jiří Šolc, Padáky nad Slovenskem: 2. československá samostatná paradesantní brigáda v SSSR, Praha, Ares,Corona, 1997
Vladimír Přikryl, Za vlády tmy, Naše Vojsko Praha 1993 ISBN 80-206-0228-3

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více