Loket ve středověku a za třicetileté války

Autor: Richard Aubrecht / Aubi 🕔︎︎ 👁︎ 37.802

Přibližně v místech dnešního města Lokte, na výrazném ostrohu sevřeném ohybem řeky Ohře, stávalo slovanské hradiště. Pravděpodobně někdy ve 12. století za panování krále Vladislava II. (1140 - 1173) byl na akropoli hradiště založen kamenný královský hrad. Důvodem pro výstavbu této české pohraniční pevnosti bylo možná i nebezpečné pronikání Němců, kteří obsadili a kolonizovali část oblasti bývalého Sedlecka z obou stran našich dnešních státních hranic.

Kolem roku 1240 za vlády krále Václava I. vzniklo z předhradí pevného královského hradu město stejného jména. Hrad nabyl na významu zejména po roce 1230, kdy sem bylo přeneseno ze Sedlce sídlo krajského úřadu. Soustava manství, která se vytvořila kolem hradu za Přemysla Otakara II., vytvořila z Loketska zvláštní útvar. Město se upevnilo za Přemyslovy vlády a hospodářsky těžilo z výhodné polohy na obchodní cestě vedoucí z Chebu a Kraslic do Prahy přes Žlutice či Kadaň.

Reklama

V roce 1239 tu byl tu králem Václavem I. přijat římský císař Konrád a vedla se zde důležitá státní jednání s Jindřichem Míšeňským. Loket byl také oporou krále Václava I. při sporu s jeho odbojným synem, pozdějším králem Přemyslem Otakarem II. a s braniborskými markrabaty. Období vlády Přemysla Otakara II. (1253 - 1278) se významně odrazilo zejména ve velké přestavbě loketského hradu, při níž bylo staré ohrazení dolního hradu vyměněno za mohutný prstenec nové hradební zdi, dosahující šířky 2 m a zesílené několika půlválcovými věžemi. Hradba z charakteristických valounových kamenů tvoří dodnes obvod východní poloviny areálu.

Když roku 1317 vypukly v zemi rozbroje mezi šlechtickými frakcemi a králem, odebrala se na Loket se svými dětmi Eliška Přemyslovna a téhož roku v listopadu i král Jan Lucemburský se svou družinou. V následujícím období navštívila královna Loket ještě několikrát a v roce 1319 sem byla nakonec nucena uprchnout před hněvem krále i s kralevicem Václavem, mladým Karlem IV., který tu byl po dva měsíce podle otcova rozkazu uvězněn. V roce 1337 udělil král Lokti práva jako jiným královským městům.

Před polovinou 14. století se zde několikrát zdržel Karel IV. a kromě vyřizování státních záležitostí zde i lovil v rozsáhlé královské oboře, sahající od Drahovic při ústí říčky Teplé až k ústí Slavkovského potoka. Ještě několikrát zde pobýval se svým dvorem v letech 1370 - 1376. Roku 1382 potvrdil Karlův syn Václav IV. všechna městská práva a svobody a hrad s krajskou správou svěřil do rukou svému oblíbenci Zdimírovi ze Sedlce (1382 - 1397). Do této doby je možno datovat částečnou přestavbu hradu. V roce 1398 byl na hradě novým purkrabím ustanoven Vintíř a později, v letech 1405 - 1412, Albert starší z Kolovrat a na Libštejně. Jako důležitá státní pevnost se Loket uplatnil v době bojů Václava IV. s Ruprechtem Falckým v letech 1406 - 1407. V předhusitské době se Loketští několikrát zúčastnili spolu s Chebskými trestných výprav proti loupežným rytířům, například proti bratrům Jindřichovi a Konrádovi z Reitenbachu, kteří využili pozice svého hradu Greslein nad Kraslicemi a začali se věnovat loupežným nájezdům na obchodní stezky. Záhy si vybudovali takovou pověst, že v roce 1412 svolal loketský purkrabí Albrecht vojsko, vytáhl na Greslein, vypálil jej a Kraslice vyplenil. Město Loket se řídilo chebským právem a samo bylo odvolací stolicí pro Bečov, Kraslice a Ostrov.

V husitské době si udržel v Lokti moc patriciát a město tak zůstalo věrné katolictví i císaři Zikmundovi. Hned v roce 1420 musel Loket odolávat obležení vojskem Hynka Krušiny ze Švamberka a v dalších letech se to ještě několikrát opakovalo. Obranu celého Loketska proti husitům řídil purkrabí Loketského hradu Půta z Ilburka. Roku 1434 zastavil král Zikmund loketský hrad, město, hodnost královského purkrabího a téměř loketský kraj svému kancléři Kašparu Šlikovi za finanční výpomoc v husitských válkách. Šlikové pak ovládali většinu Loketska s přestávkami až do roku 1547, ale dlouho byli v odboji s českými králi, po roce 1471 se dokonce pokusili o prodej Loketska Sasům a tím i jeho odcizení české koruně. Soudili se s nimi a dokonce i válčili samotní loketští občané, kteří se nechtěli stát jejich dědičnými poddanými, stejně tak okolní drobná šlechta. V roce 1473 vypukl požár jednoho domu pod loketským hradem, přenesl se na hrad, který celý zničil kromě izolovaně stojícího Markrabského domu. Na opravách, které tu plynule přecházejí z pozdní gotiky do období renesance, se podílely tři generace Šliků. Jejich zásahem se hrad stal reprezentačním a náročným rodovým sídlem a správním střediskem kraje. Město potom získaný hrad pouze stavebně udržovalo, na jeho výraznější přestavbu a modernizaci nemělo valného zájmu.

Roku 1547 zůstalo během prvního stavovského povstání město, přestože jeho většina obyvatel byla nekatolická, věrno králi Ferdinandovi, což se mu vyplatilo. Přestože v letech 1551 - 1562 byl Loket ještě zastaven pánům z Plavna, ve druhé polovině 16. století získali loketští občané sami do zástavy za 30 tisíc tolarů loketské purkrabství s celým zbožím a s panstvími Kynšperkem, Hartenberkem a Luby. V roce 1598 přešla zástava plně do rukou města, čímž se stal Loket zase svobodným královským městem a majetníkem velkých panství. Již v roce 1547 získal Loket právo výročního trhu, v roce 1561 mu byl polepšen znak a uděleno právo pečetění červeným voskem, roku 1562 mu byla přenechána část výtěžku z Loketského kraje i klíč k městské bráně.

V letech 1613 - 1615 úřadoval na loketském hradě jako krajský hejtman Vít Werner z Rabic, po němž je do této funkce dosazen dosavadní sudí Matyáš Bernard Unruher. Do dramatických událostí třicetileté války vstoupili loketští podporou českého stavovského povstání. Po bitvě na Bílé Hoře odmítli vpustit do Lokte císařskou posádku a naopak přivítali Mansfeldovo protestantské vojsko, který zde zanechal 550 mužů. V roce 1621 byl Loket dobyt bavorským generálem Tillym. Roku 1631 uvítali Loketští příchod Sasů a slíbili jim věrnost. Ještě v témže roce byl Loket opět obléhán a kapituloval po třech měsících s příchodem vojsk Albrechta z Valdštejna. Loketský hrad opět obsadila císařská posádka, která tu setrvala až do konce války.

Použitá literatura:
Prokop, Vladimír. Kapitoly z dějin Sokolovska, Okresní muzeum Sokolov, 1994.
Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého XIII, Praha 1937.
Kolektiv autorů. Hrady, zámky a tvrze v západních Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV, Západní Čechy, Praha 1985.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více