Rytířské řády a Čechy

Autor: Richard Aubrecht / Aubi 🕔︎︎ 👁︎ 60.824

Symbolem středověku je pro běžného člověka rytíř. Symbolem rytířství jsou rytířské řády. Na našem území jich postupně působilo pět, jeden dokonce u nás i vznikl. Zde je tedy stručný přehled jejich působení, s přihlédnutím hlavně k východním Čechám.

1. Řád Německých rytířů

Vznikl osamostatněním skupiny německy mluvících rytířů z johanitského řádu, kteří po pádu Jeruzaléma založili špitál v Akkonu a r. 1198 se ze špitálního bratrstva stal samostatný rytířský řád. Rok nato už začaly vznikat jejich první komendy mimo Svatou zem - v Rakousku a Čechách a v Německu. V roce 1211 byli pozváni uherským králem Ondřejem II. do Sedmihradska, aby pomohli odrážet útoky Kumánů. Již r. 1226 je ovšem sám král vypudil kvůli jejich snaze vytvořit si vlastní nezávislý stát. Téhož roku byli ale pozváni mazovským knížetem Konrádem I. na pomoc s pacifikací pohanských sousedů. Císař Fridrich II. řádu zlatou bulou potvrdil právo na veškerá dobytá území. To potvrdil i Konrád, který řádu věnoval Chelmsko. Řád s podporou českých a německých panovníků rychle rostl a pohltil i „sousedící“ řád Mečových (livonskýh) rytířů. Když bylo jasné, že se řád neuplatní ve Svaté zemi, začal se plně věnovat Pobaltí. Na křížové výpravě proti Prusům se účastnil i Přemysl II. Otakar, který zde založil město Královec. 1283 bylo dobývání Pruska u konce, řád měl navíc i 16 provincií (bailliv) v Německu, Čechách, Francii, Sýrii a jinde. Po Pádu Akkonu se hlavní sídlo přemístilo na Kypr, pak do Benátek, aby nakonec r. 1309 skončilo na hradě Malborku.

Reklama

V době zahájení války s Polskem (1326 až 1525) byl spojencem řádu Jan Lucemburský, který se účastnil tří jeho tažení. Osudnou pro řád se stala bitva u Grunwaldu, kde byl poražen polským králem Vladislavem a kde padl i velmistr. Řád se dostal do finančních těžkostí a navíc proti němu povstala poddanská města, podporovaná Polskem. R. 1457 dokonce česká posádka za peníze vydala řádové sídlo Malbork polskému Kazimíru IV. A řádová vláda se musela stáhnout do Královce a řád ztratil přes polovinu svého území. Další ránu dostal řád od protestantismu, r. 1525 dokonce velmistr Albrecht von Brandenburg-Ansbach odpadl od víry, řádový stát sekularizoval a stal se pod polskou suverenitou pruským vévodou. Zbytek řádu odešel do Německa do Mergentheimu. Z dvaceti bailliv jich katolických zůstalo sedm.

V době, kdy se velmistry stávali příslušníci habsburského rodu, se řád vzpamatoval a zapojoval se do boje proti Turkům, např. r.1683 při obléhání Vídně. Roku 1696 zřídil velmistr Franz Ludwig von Pfalz-Neuburg pluk velmistra, který nadále plnil vojenské úkoly za řád. Za napoleonských válek byl řád opět těžce postižen a velmistr musel přesídlit do Bruntálu. Řád se dostal pod ochranu rakouského císaře a roku 1839 byl řád reorganizován a jeho novým hlavním zaměřením se stala nemocniční péče a válečná zdravotní služba. Posledním habsburským velmistrem byl arcivévoda Evžen, řád měl pouze 4 baillivy. Po první světové válce, které se účastnil i řádový pěší pluk, zaujaly nástupnické státy k řádu nepříznivý postoj, ČSR dokonce jeho majetek zkonfiskovala. Jako řád řeholních kanovníků jen taktak přežil nacistický zákaz činnosti, mnoho kněží skončilo v koncentračních táborech. Dnes provozuje nemocnice a sanatoria po celé střední Evropě.

Do Čech se řád dostal kolem r. 1200, kdy se rytíři usadili v německé osadě u Starého města, první majetek získali od Přemysla I. Otakara, který jim dal i imunitní právo - potvrdil všechny řádové statky, osvobodil řád od placení mýtného a jeho lid od robotních povinností, a částečnou soudní imunitu. V komendě v Drobovicích u Kutné Hory byl pohřben r. 1296 velmistr Konrád von Feuchtwangen, který zemřel při návštěvě Prahy. Po r. 1443 však byly jeho ostatky převezeny k cisterciákům do Slezské Třebnice. Karel IV. řád zatěžoval zvláštními berněmi, proto musely být zastaveny některé komendy, včetně Drobovic. Většina českých komend zanikla za husitských válek. Například komenda sv. Jakuba v Hradci Králové zanikla r. 1424, kdy se město přidalo na stranu husitů. Německý Brod dobyl 1422 Jan Žižka a město i s komendou bylo vyvražděno a zbořeno. Celý řádový majetek byl získán formou darů, např. Drobovice 1242, Hradec Králové kolem r. 1251, kolem 1256 Německý Brod. Komenda v Drobovicích obsahovala dva kostely, konírny pro 300 koní a špitál pro 13 nemocných a přebývalo zde deset řádových bratří. Roku 1418 byli vyhnáni a roku 1421 byla komenda drobovická husity zničena.

2. Johanité

Vojenský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského vznikl ze špitálního bratrstva usazeného v Jeruzalémě po dobytí města křižáky, kdy do něho vstoupilo mnoho rytířů, a kvůli ochraně poutníků musel kol. r. 1130 přijmout i vojenskou funkci. Díky darům mohl řád brzy stavět i vlastní hrady a stálou armádu. Řád pronikl i do Evropy, kde zbudoval síť útulků s řádovými sídly (komendami). Aragonský král Alfons I. dokonce odkázal své království řádům templářů a johanitů, což samozřejmě tito nepřijali a spokojili se s odškodněním za zřeknutí se vlády. Po dobytí Jeruzaléma Saladinem se řád stáhl na hrad Markat a do Akkonu. 1291 byli úplně vytlačeni ze Svaté země na Kypr, kde si založili vlastní loďstvo pro boj s korzáry. To však vyžadovalo úplnou samostatnost, proto dobyli ostrov Rhodos, kde se 1309 usadili. Po zrušení templářského řádu převzal řád většinu jejich majetku.

Po dobytí Byzance Turky pro řád vypukl zápas o přežití. 1522 nakonec Rhodos po dlouhém obléhaní kapituloval a se souhlasem sultána řád opustil ostrov. Nakonec se usadil na ostrově Malta, věnovaném řádu císařem Karlem V. a začal se obnovovat. 1565 byl ostrov obležen Turky, ale tentokrát se johanité ubránili a na počest postavili nové hlavní město ostrova, pojmenované po velmistrovi la Vallettovi. 1571 se řád podílel na bitvě u Lepanta, kde bylo rozdrceno turecké loďstvo. Zároveň řád rozvíjel svou špitální činnost, např. při zemětřesení v Kalábrii poslal nejen potraviny, ale i lékařský personál. Poměrně hodně byl ale řád poznamenán postupujícím protestantismem, který ho připravoval o majetek v Anglii, Skandinávii a Německu. Další ránu dostal řád v podobě Francouzské revoluce. Za pomoc z nezvyklé strany byl 1797 protektorem řádu jmenován ruský car Pavel I. a v Rusku dokonce vzniklo nové velkopřevorství.

R. 1798 odmítl velmistr do přístavu v La Vallettě vpustit Napoleonovu flotilu směřující do Egypta, na protest proti zabavování majetku řádu ve Francii, načež Napoleon zaútočil a ostrov dobyl. Velmistr se s 16 věrnými rytíři usadil v Terstu, část ruských členů řádu však za nového velmistra provolala cara Pavla I. Ten pomohl řádu přežít nejhorší období a 1803 papež jmenoval i nového velmistra. Ze všech 25 velkopřevorství přežilo zhroucení řádu jen české. Řádovým sídlem se nakonec stal Řím, a po restrukturalizaci se řád začal soustředit na službu chudým a nemocným. V první světové válce např. organizoval sanitní vlaky a polní nemocnice, podobně za druhé světové. V současnosti mu patří nejmenší samostatné území na světě a soustředí se na zdravotnictví a školství.

Do Čech se johanité dostali s Vladislavem II. po jeho návratu z křížové výpravy, kolem 1160, usadili se u Juditina mostu. Ve 13. století vznikly kromě dalších komendy i v Mladé Boleslavi (1255 - komenda a farnost), Světlé pod Ještědem (1260-1300 - komenda) a v Českém Dubu (1250 - komenda s tvrzí, farnost). 1420 pražskou komendu dali zničit pražští hejtmané, podobně dopadla i Mladá Boleslav a Český Dub r. 1421. Do východních Čech se pak řád vrátil ještě dvakrát - r. 1866 při prusko-rakouské válce a od r. 1866 do 1920 vlastnil zámek Dětenice.

3. Templářský řád

Někdy r. 1118 bratrstvo založilo devět francouzských rytířů, kteří se usadili poblíž bývalého Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Za cíl si vzali strážení Svatého hrobu a ochranu poutníků. S podporou Bernarda z Clairvaux a Jeruzalémského krále Balduina II. se řád brzy rozrostl a stal se důležitou silou v oblasti. Také se podíleli na rekonkvistě Španělska, o čemž svědčí i to, že aragonský král Alfons I. odkázal své království řádům templářů a johanitů. Do r. 1163 se úplně politicky emancipovali a získali v Palestině mnoho hradů. Velkou porážku utrpěli v bitvě u Gazy, kde byl dokonce zajat velmistr. Přílišnou horlivostí v několika dalších bitvách napomohli pádu většiny Palestiny zpět do muslimských rukou. Mezitím se také stihli účastnit bitvy proti Tatarům u slezské Lehnice.

Reklama

V té době již řád měl na 9000 komend na celém známém světě a delší dobu provozovali půjčování peněz. Stali se bankéři církve i králů a obstarávali i poutě do Svaté země. Po ztrátě i posledního území v Palestině se řád stáhl na Kypr, kde došlo k volbě posledního velmistra Jacquese Bernarda de Molay, a r. 1306 se hlavním sídlem řádu stal pařížský Temple, patřící řádu od r. 1212. Tam vlastně templáři spravovali finance francouzského státu. Obrovský řádový majetek však vzbudil závist krále Filipa IV., který měl u řádu také obrovské dluhy. Prosadil za papeže neschopného Klementa V. a na základě falešného udání dal téhož roku všechny templáře ve Francii zatknout, obvinil je z modloslužebnictví, sodomie a dalších podobných věcí. Obviněním nikdo nevěřil, přesto byl řádový majetek okamžitě zabrán a členové byli mučením donuceni k přiznání. 1308 se dokonce ke všemu přiznal i velmistr, aby vše vzápětí odvolal. Nakonec nechal 1312 řád rozpustit papež jako údajně neužitečný, zachránil tak řád před hanbou. Pět nejvyšších řádových hodnostářů však bylo dále souzeno a velmistr de Molay byl 1314 upálen. Majetek řádu kromě Francie a Anglie, kde ho zabavil král, a Španělska, kde ho převzaly nové řády, připadl johanitům.

K nám se templáři dostali za Václava I., asi 1232. Sídlo komtura bylo na Starém městě u sv. Vavřince. Do svého zrušení stihli získat několik komend na jižní Moravě, podle místních pověstí také na několika dalších místech, např. v Kopidlně.

4. Vojenský a špitální řád rytířů sv. Lazara Jeruzalémského

Jeho počátky nejsou zcela jasné, ale patrně vznikl při leproserii, založené v Jeruzalémě snad již v 6. století. Po dobytí Jeruzaléma křižáky se bratrstvo zlatinizovalo (do té doby bylo ortodoxní) a přimklo se k johanitům, konajícím podobnou práci. Od nich se začalo oddělovat už jako řád, po r. 1120, k čemuž napomáhalo to, že do něj přecházeli členové ostatních řádů nakažení leprou. Ti lazariáni, kterým to dovoloval zdravotní stav, také bojovali, obvykle po boku johanitů. R. 1253 dovolil papež zvolit velmistrem i zdravého rytíře a později byly všechny leproserie převedeny pod řádové vedení. Po pádu křesťanských států v Palestině odešli lazarité do Francie, kde se usadili u Orleáns. R. 1308 vzal francouzský král Filip IV. řád pod svou ochranu.

Postupným úbytkem nakažených leprou v Evropě se řád začal více věnovat své vojenské činnosti. V té době také došlo k několika pokusům sloučit je s johanity, což se ale až na malé výjimky nepovedlo. Řád se ovšem rozštěpil na tři větve, víceméně samostatné. Další ránu zasadil protestantismus. Ve své původní podobě řád přežil jen ve Francii, od r. 1612 navíc řád přesídlil do Paříže a velmistry se stávali lidé spojení s francouzskou vládou a králem. V 18. století byl řád nejdříve sloučen s řádem sv. Ducha a pak sekularizován. Za francouzské revoluce byl řád řízen z exilu, i později jen skomíral, až si řád za nového protektora zvolil antiošského patriarchu. Na počátku 20. století se znovu sloučil s španělskou větví řádu, která mezitím bojovala proti malomocenství v španělských koloniích. Nyní řád provozuje nemocniční zařízení po celém světě.

Do Čech přišli lazarité asi za Vladislava II., na konci 12. stol. měli na Zderaze špitál s kaplí. Od Václava II., Jana Lucemburského a Karla IV. dostali různé výsady, postihlo je ovšem těžce husitství. Dalším působištěm řádu byla Kutná Hora, zdejší špitál byl založen r. 1324 a vydržel až do r. 1833. K obnovení činnosti řádu u nás došlo až za první republiky.

5. Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou

Rytířský titul řádu je jen čestný. Řád vznikl z laického špitálního bratrstva založeného sv. Anežkou Přemyslovnou, na jejíž žádost papež bratrstvo přeměnil na samostatný řád a udělil mu různá privilegia. K úplnému osamostatnění došlo r. 1238. Brzy se rozšířil kromě špitálů v Stříbře, Mostě,Chebu a dalších i do Slezska a Velkopolska. Do východních Čech se dostal r. 1338 špitálem v Kouřimi. Po ztrátách způsobených husitstvím přišel řád ještě s postupujícím luteránstvím o většinu majetku ve Slezsku. V 17. století byli velmistři i pražskými arcibiskupy. O majetek přišel řád i po Bílé Hoře, ale brzy ho získal zpět a účastnil se obrany Prahy proti Švédům. V r. 1675 papež potvrdil řádu rytířský titul, ten je ovšem nutno chápat jako čestný. Od 18. stol. jsou v řádu jen kněží. V té době se již křižovníci rozšířili i do Uher a do Vídně. Řád zrušit chtěl Josef II., ale zemřel dříve, než to stihl uskutečnit. Slezská větev byla ovšem r. 1810 zrušena pruským Friedrichem Wilhelmem III.

Reklama

Pozemková reforma za 1. republiky donutila řád věnovat se více duchovním záležitostem a méně špitálnictví. Řádové budovy v Praze zabavili nejdříve nacisté, později zde byla část ministerstva vnitra a centrem řádu se vlastně stala vídeňská komenda.

Prameny:
Buben Milan M.: Encyklopedie řádů a kongregací a řeholních společenství v českých zemích, díl I.: Řády rytířské a křižovníci, nakladatelství Libri, 2002
a další, na které si momentálně nevzpomínám.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více