mjr. František Truhlář

Autor: Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔︎︎ 👁︎ 40.280

Muž jehož osud byl psán plameny

František Truhlář, rodák z Podkrkonoší, zapsal se do historie československého letectva jako muž, jehož osud byl několikrát krutě poznamenán zhoubnými plameny. Poprvé prošel pekelným ohněm jako zadní střelec Wellingtonu 311. perutě. Nevzdal se však a po dlouhém léčení znovu usedl do letadla. Těsně po spojenecké invazi na kontinent znovu téměř uhořel, při havárii v kabině stíhacího Spitfiru 312. perutě. I napodruhé prokázal neuvěřitelné odhodlání, hrdinství a výdrž a do kabiny spitfiru se vrátil. Třetí nehoda, rok po skončení války, mu však již byla osudná…

Reklama

Narodil se 19. listopadu 1917 v přízemním domku č. p. 394 v Lomnici nad Popelkou jako čtvrté dítě soustružníka Josefa Truhláře a dámské krejčové Marie Truhlářové. V Lomnici nad Popelkou i vychodil obecnou a měšťanskou školu. V dalším vzdělání následoval svého staršího bratra Oldřicha a v roce 1932 nastoupil do Raisova učitelského ústavu v Jičíně. Podle vzpomínek jeho sestry Boženy studoval s výborným prospěchem, na rozdíl od ostatních spolužáků byl velkým samotářem. Po maturitě v roce 1936 marně sháněl zaměstnání jako učitel. 29. září proto šel k odvodu, aby 1. října 1936 v Čáslavi nastoupil do Školy pro důstojníky pěchoty v záloze. Po roce vstoupil do vojenské akademie v Hranicích na Moravě. V roce 1938, konkrétně 14. srpna, byl vyřazen v hodnosti poručíka letectva a odešel do Hradce Králové k náhradní letce Leteckého pluku 1 „TGM“. 23. září 1938 byl odeslán do VLU Prostějov do aplikačního kurzu pro letecké pozorovatele. 15. březen 1939 znamenal konec vojenské služby. Vrátil se do rodné Lomnice a získal zaměstnání v blízké Jilemnici. Místo pohodlné práce se však rozhodl pro odchod do zahraničního odboje...

25. ledna 1940 překročil na plošině nákladního vagónu hranice Slovenského štátu, odkud se přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon dostal do Francie. Jen útěk samotný by vydal na samostatný román. Jako mnoho dalších budoucích spolubojovníků i on okusil pohostinnost maďarských vězení a „přátelství“ místních četníků. Do francouzského přístavu Marseille připlul 27. března 1940. Již o tři dny později se hlásil v československém táboře v Agde. 22. května 1940 byl odeslán na leteckou bázi Bordeaux-Mérignac, situace Francie byla však již tak katastrofální, že zde pobyl jen do 17. června. V den, kdy maršál Pétain požádal Němce o příměří, odletěl Truhlář a dalších 29 jeho přátel na palubě britského civilního dopravního letounu Ensign (G-ADSV) do Velké Británie. Byl tak jedním z prvních Čechoslováků, kteří prezidentu Benešovi slíbili pokračovat v boji za svobodu vlasti až do úplného vítězství...

Jakožto čs. důstojník byl do RAF přijat v hodnosti P/O (poručík). 2. srpna 1940 byl zařazen k nově se tvořící 311. (československé) bombardovací peruti. Pro velký nedostatek palubních střelců nebyl určen do funkce navigátora, jak by se dalo vzhledem k jeho původnímu výcviku z vlasti předpokládat, ale absolvoval zkrácený střelecký výcvik. Poté byl zařazen do jedné z prvních sestavených osádek: první pilot S/Ldr Veselý, druhý pilot Sgt Bufka, navigátor P/O Slabý, radiotelegrafista P/O Matoušek, přední střelec Sgt Albrecht a zadní střelec P/O Truhlář. Výcvik dokončili 26. září a přesunuli se z mateřské báze v Honningtonu na polní letiště v East Wrethamu...

Svůj první bojový let posádka absolvovala 8. října 1940 (Brémy). Při druhém náletu, 12. října, svrhla svůj pumový náklad dokonce na hlavní město Třetí říše. Třetí akce, 16. října 1940, opět útok na Brémy, se stala posádce velitele B-letky 311. perutě S/Ldr Veselého osudnou. Postiženi námrazou odhodili pumy pravděpodobně na Oldenburg, poté se obrátili k návratu. Navíc byl stroj poškozen protiletadlovou palbou a radista byl zraněn. Tedy s námrazou, poškozeným letounem, zraněným radistou, bez radiostanice, která vysadila, po ztrátě orientace ve špatném počasí,... se Wellington s trupovým označením KX°H přiblížil k Londýnu a narazil do balónové baráže. Vzhledem ke změnám v jednotlivých posádkách byli v okamžiku havárie v letounu tito letci: S/Ldr Veselý, Sgt František Zapletal, P/O Slabý, P/O Matoušek, Sgt Albrecht a P/O František Truhlář. Jedno z lan jim jako obrovská pila odřízlo polovinu křídla. Zřítili se na tenisový kurt v Bentey Priory u Stanmoru (poblíž sídla Velitelství stíhacího letectva) a shořeli. Jen zadní část trupu se oddělila a v ní našli poručíka Františka Truhláře. Byl těžce popálen, ale ještě žil. Bylo však otázkou, jestli vydrží...

František Truhlář však vydržel. Vydržel dlouhá muka v nesnesitelných bolestech, převazy, koupele v solných roztocích, bezesné noci,... po čase se dostal do Queen Victoria Hospital v East Grinsteadu, do rukou specializovaného lékařského týmu pod vedením věhlasného plastického chirurga Sira Archibalda H. McIndoa, jež vracel do života těžce popálené a omrzlé letce. Zde se setkal i s dalším českým letcem, Josefem Koukalem od 310. perutě, který byl 7. září 1940 sestřelen nad ostrovem Sheppey. Společně se stali jedněmi ze zakládajících členů „Klubu pokusných morčat“ - The Guinea Pig Clubu. František Truhlář absolvoval celou řadu plastických operací a po dlouhém léčení se dokonce rozhodl znovu se vrátit k operačnímu létání...

   

Reklama

Několik fotografií popáleného Františka Truhláře, tak jak byl jeho vzhled postupně vylepšován mnoha plastickými operacemi na klinice věhlasného lékaře Sira McIndoa...

Více než po roce se navrátil v hodnosti Flying Officer zpět k 311. peruti. Zde pobyl však krátce, neboť na vlastní žádost a na doporučení velitele perutě W/Cmdr Ocelky odešel do stíhacího výcviku. 1. března 1942 byl povýšen do hodnosti Flight Lieutenant. Po absolvování pilotního výcviku (první sólový let uskutečnil na letounu Tiger Moth dne 31. srpna 1942), v němž byl hodnocen jako nadprůměrný pilot, byl dne 27. srpna 1943 zařazen k 312. čs. stíhací peruti v Ibsley. Po několika dnech se zapojil do operační činnosti. Na Spitfirech Mk. VB, Mk. VC a později LF Mk. IXC podnikal útočné operace nad okupovanou Evropou a získával uznání a respekt svých kamarádů, anglických spolubojovníků i civilního obyvatelstva...

Znovu však měly jeho život zkřížit spalující plameny. Při návratu z šedesátého operačního letu 11. června 1944 se ve špatném počasí při kolizi s překážkou jeho přistávající letoun vzňal a František Truhlář utrpěl znovu četné popáleniny. Znovu následovala krutá muka, znovu dlouho balancoval na hranici se smrtí. Jeho duše už nechtěla dále žít, tělo se však znovu  a znovu vracelo do života. Prodělal opět řadu operací a léčení na klinice Sira McIndoa. Velikou pomocí mu byl jeho přítel Josef Koukal, také popálený, s nímž se setkal již po své první těžké havárii. Také zdravotní sestra Pamela, která jej po první havárii ošetřovala, strávila s ním i napodruhé dlouhé hodiny a dny pro záchranu jeho ducha i těla. Po půldruhém roce začal znovu chodit. Léčení trvalo i po skončení války, František Truhlář se tak nemohl zúčastnit oslav vítězství ani slavnostního defilé československých letců před prezidentem republiky v osvobozené vlasti. Do Československa se krátce vrátil až 1. prosince 1945, opět k letectvu, nyní již jako major. Počátkem června 1946 se ale musel znovu vrátit do Anglie kvůli doléčení svých zranění. Po svém definitivním návratu se stal zástupcem velitele Leteckého pluku 12 v Praze - Kbelích, pplk. Františka Vancla, DFC. Pluk měl tehdy ve výzbroji stíhací Spitfiry LF Mk.IXE... 

Létal velmi často a velmi rád. Podílel se na výcviku nových pilotů pro obnovené československé letectvo. Při služebních letech do Brna a zpět rád zavítal nad rodnou Lomnici, aby pozdravil její obyvatele. Přesto se však do jeho duše začala opět vracet ostýchavost a bázeň. Hrdina, který dvakrát unikl ze spárů smrti a překonal nesnesitelné trápení, aby opět usedl do letadla a pomáhal osvobodit svojí vlast, narážel na špatné charakterové vlastnosti a chování některých lidí v rodné zemi. Musel snášet kruté a nešetrné narážky na svoji znetvořenou tvář. Podle vyprávění gen. Františka Fajtla, DFC a také plk. Lubomíra Úlehly, byl dokonce jednou vykázán nějakou paní z vlaku, prý kvůli tomu, že svým zjevem straší děti. „Seděl v oddělení, kde byla též jedna paní s asi pětiletou holčičkou. Holčička se náhle rozplakala a její matka v náhlé nerozvážnosti bezohledně vmetla do jeho tváře strašlivý výrok: „Jděte tady odtud, cožpak nevidíte, že se vás bojí!?“ Neuvědomila si, že hledí do tváře muže v uniformě československého letectva, zdobené několika řadami našich i zahraničních vyznamenání za chrabrost a bojové výkony. Major Truhlář vstal, odešel a na chodbě se rozplakal. Svému příteli mjr. ezbedovi potom řekl: „Vidíš, jsem tady už jen proto, abych strašil děti. Bylo by lepší, kdybych se zastřelil...“ Proto zřejmě vznikly potom ty dohady, že jeho třetí havárie byla vlastně aktem sebevraždy...

Reklama

Několik nekvalitních fotografií z místa nehody Truhlářova Spitfiru v rodné Lomnici nad Popelkou...

3. prosince 1946, při letu Praha - Brno, zaletěl jako obvykle maj. Truhlář nad svoje rodné město, Lomnici nad Popelkou. Necelou čvrthodinu po startu ze Kbel se jeho Spitfire LF Mk.IXE s trupovým označením CX-1 v rodné Lomnici zřítil a shořel. Potřetí František Truhlář plamenům již neunikl. Z následných výpovědí vyplývá, že spíš než o sebevraždu šlo v případě této tragické havárie o leteckou nekázeň. Krátce před smrtí totiž prý svým kamarádům vysvětloval prvky z letecké akrobacie a slíbil, že jim je i předvede. Okolo čtvrt na dvě odpoledne osudného dne svědci zahlédli rychle a nízko letící Spitfire, otáčející se pomalu kolem podélné osy, jako by předváděl výkrut. Poté stroj zapadl mezi domy, ozvala se silá detonace a z místa neštěstí se vyvalil mrak černého dýmu a plameny. Truhlářův Spitfire tedy pravděpodobně při nízkém letu zavadil křídlem o střechu místní autodílny a byl stržen do země… 

Major Truhlář byl pohřben v rodinné hrobce. Lomničtí občané mu pak v době vrcholící normalizace, 9. května 1971, odhalili vedle náměstí pomník. 1. června 1991 byl v rámci rehabilitace bývalých „zápaďáků“ mimořádně povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka. František Fajtl o něm kdysi prohlásil: „Jeho hrdinství a jeho láska k rodné zemi bude navždy příkladem k zamyšlení nad smyslem života a vzorem výjimečnosti v míře sebeobětování...

Stroj Tvůj jak zraněný pták dolů klesal, poslední pozdrav pilot zasílal, oheň na troskách pak nad vítězstvím plesal, brzy však jsi, český pilote, umíral…

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více