Dassault Mirage IV

Autor: Jan Dlabal / peacekeeper 🕔︎︎ 👁︎ 23.838

Kořeny Mirage IVA / Popis Mirage IVA

Rozhodnutí získat schopnost nukleárního úderu nakonec vedlo Francouze k vývoji jak pozemních a ponorkových střel, tak i strategického bombardéru. Práce na letounu začaly ve firmě Dassault roku 1957. Společnost si představovala zvětšenou verzi stíhacího stroje Mirage III a původně se zaměřila na Mirage IVC s dvojicí proudových motorů Pratt & Whitney J75, ale nakonec se všichni shodli na menším návrhu, Mirage IVA, který byl poháněn dvěma proudovými motory Atar použitými i na jednomotorové Mirage III.

Prototyp Mirage IVA se poprvé vznesl 17. června 1959 a nesl dva motory Atar 09C. Při svém 33. letu překročil rychlost Mach 2 a 15. září 1960 překonal rekord v letu na 1 000 km (621 mil) s průměrnou rychlostí 1 820 km / hod (1 130,9 mph).

Reklama

Následovaly jej tři předsériové stroje, přičemž první vzlétl 12. října 1961, po prvním odpalu francouzské jaderné zbraně v únoru 1960. Tyto letouny už se přibližovaly výrobní verzi s menší ocasní plochou. Poslední z předsériových strojů vykonal svůj první let 23. ledna 1963. Byl to v podstatě konečný návrh s motory Atar 09K poskytujícími tah 46,1 kN a s forsáží tah 65,7 kN každý.

Mirage IVA oficiálně vstoupil do služby u francouzské Armee de l'Air (AdA) v roce 1964. Mezi prosincem 1963 a listopadem 1966 bylo vyrobeno celkem 62 Mirage IVA. První dodávka obsahovala 50 strojů a následovala druhá se zbývajícími 12. Dohromady tedy bylo postaveno 66 letounů Mirage IV, včetně prototypů a zkušebních strojů. Roku 1966 existovalo devět letek vyzbrojených těmito stroji, přičemž každá udržovala alespoň jedno letadlo podvěšené a připravené ke startu v co nejkratší době.

Mirage IVA měl velmi podobnou konstrukci jako Mirage III, ačkoli bombardér byl o 50 % zvětšen v podélném rozměru a vážil více než dvakrát tolik co stíhací letoun, navíc měl dva motory místo jednoho. Mirage IVA byl celokovový letoun postavený převážně z leteckého hliníku. Jeho motory disponovaly pohyblivými polokužely u vstupů vzduchu pro kompenzování rozdílných podmínek proudění.

Dalším patrným rozdílem oproti Mirage III byl tandemový kokpit pro pilota a navigátora a komplikovanější podvozkový systém. Dva členové osádky se do kokpitů dostávali přes individuální dozadu vyklápěné překryty. Pilot měl špatný výhled dozadu a navigátor měl jen malá okénka po stranách kokpitu, ačkoli měl navíc periskop vysunovaný pod podlahu, který poskytoval pohled dolů. Oba seděli na vystřelovacích sedačkách Martin Baker Mark BM.4, licenčně vyráběných společností Hispano, kokpit byl klimatizován. Hlavní podvozkové nohy disponovaly čtyřmi pneumatikami v uspořádání 2-2, podvozek se zatahoval do křídel směrem k trupu. Zatáčecí příďový podvozek měl dvě pneumatiky a byl dostatečně dlouhý, aby letoun při vzletu mířil čumákem vzhůru. Zatahoval se směrem dozadu. Všechny podvozkové nohy byly ovládané hydraulicky.

Mirage IVA byl dolnoplošník s křídlem o šípovitosti 6 o stejně jako u Mirage III, ale hloubka u kořene byla zmenšena o 3,8 %. Toto relativně užší křídlo bylo možné použít díky celkově větší velikosti stroje a bylo vhodnější pro supersonický let. Křídla obsahovala integrální palivové nádrže, stejně tak i ocas, a navíc bylo množství paliva ve střední části trupu, což znemožnilo zástavbu pumovnice.

Reklama

Jelikož delta křídlo vyžadovalo k vzletu dlouhou dráhu, byly naložené Mirage IVA osazeny pomocnými raketovými motory RATO, čtyřmi na každém křídle. Pomocné motory byly po vzletu odhozeny. S těmito motory a silnějším podvozkem byly Mirage IVA v podstatě schopné operovat z letišť s horším povrchem. A protože delta křídlo mělo sklon k rychlému přistání, byly stroje vybaveny brzdícím padákem, jenž byl uložen v aerodynamickém krytu na spodní části ocasu.

Dassault Mirage IVA

rozpětí křídel 11,85 metrů 38 stop 10,5 palce
plocha křídel 78,0 m2 839,61 stop 
délka 23,50 metrů 77 stop 1,2 palce 
výška 5,65 metrů 18 stop 6,4 palce
hmotnost prázdného stroje 14 500 kilogramů 32 000 liber
max. vzletová hmotnost 31 600 kilogramů 70 000 liber
maximální rychlost      2 335 km / hod  1 450 mph
dostup 20 000 metrů 65 600 stop
dolet  3 200 kilometrů  2 000 mil / 1 740 nám. mil

Navzdory skutečnosti, že Mirage IVA neměl pumovnici, byl plný palivových nádrží a byl taky obvykle podvěšován dvěma 2 500 litrovými (660 galonů) odhoditelnými nádržemi, jeho dolet byl pro mise uvnitř sovětského vzdušného prostoru pořád nedostatečný. Francouzi předpokládali, že později získají větší bombardér, ale posléze zanechali vývoje nástupce a spokojili se s flotilou 12 tankovacích letounů Boeing C-135F, které poskytly útočným strojům šanci vrátit se domů po zničení cíle. Dlouhý štíhlý čumák na Mirage byl vlastně nástavcem pro tankování za letu. Pod ním bylo vysouvací světlo používané v noci nebo za špatného počasí.

Na briše letounu se přímo za vstupy vzduchu nacházel radom, který byl původně pro navigační radar Thomson-CSF DRAA 8A. Dalšími přístroji byly: dopplerovský navigační systém Marconi; letový počítač Dassault; autopilot SFENA; varovný systém zachycení radarem Thomson-CSF Type BF; dále systém IFF (zařízení pro identifikaci vlastní-cizí) a radiostanice VHF/UHF. Pod přídí byl umístěna fotoaparát OMERA. Pod každou polovinou křídla byly dva závěsníky, přičemž vnitřní obyčejně nesly přídavné nádrže a vnější byly užívány pro obranné prostředky. Na pravém vnějším závěsníku byla většinou výmetnice klamných cílů Philips BOZ 100, zatímco vlevo se nacházela automatická rušička Thomson-CSF Barem.

Zbraní pro kterou byla Mirage IVA postavena byla 60ti kilotunová jaderná bomba AN-22, která měla své místo v prohlubni trupu. Do šachet mohl být také podvěšen přepravní kontejner. AN-22 byla po roce 1967 modifikována na padákovou bombu, když se ukázalo, že Mirage IVA pravděpodobně nedokáže narušit sovětský vzdušný prostor ve velké výšce. Pokud stroj nenesl přídavné nádrže, mohl být místo nich vybaven šesti 1 200 kg (2 645 liber) konvenčními bombami nebo čtyřmi protiradarovými střelami AS-37 Martel, přičemž konvenční úder byl očividně přinejlepším sekundární misí.

Mirage IV / Mirage IVR / Mirage IVP (IVN)

Poté co britská vláda zrušila program útočného letounu pro malé výšky TSR.2 (stalo se tak v roce 1965) byla jako náhrada pro britské královské letectvo navržena Mirage IV. Mohla být licenčně vyráběna společností BAC a dovybavena avionickými systémy určenými původně pro TSR.2. Dále by se prodloužil trup o 61 cm a letoun by nesl dva motory Rolls-Royce Spey 25R s přídavným spalováním, každý s tahem 93,4 kN.

Britská vláda však místo toho preferovala získání amerického stroje General Dynamics F-111K. Ani tento obchod se ale neuskutečnil, jelikož Britové zrušili svou objednávku z důvodů značného zpoždění a růstu ceny. RAF nakonec dostalo mírně upravenou verzi letadla Blackburn Buccaneer, které používalo královské námořnictvo na svých letadlových lodích. Toto řešení se nakonec ukázalo být celkem dobrým.

Koncem 70. let bylo dvanáct Mirage IVA převeleno ke strategickým průzkumným letům nahrazením bomb AN-22 snímacím podvěsem CT-52, s kterým mohly držet krok s americkými SR-71. Podvěs byl konfigurovatelný, typická sestava se skládala ze tří kamer pro malé výšky OMERA 35, tří kamer pro velké výšky OMERA 36 a mapující kamery Wildt. Za jednu z kamer OMERA 36 mohl být vyměněn infračervený snímkovač SAT Super Cyclone. Průzkumná varianta byla označena Mirage IVR. Zdá se, že změny na draku letounu se omezily jen na instalaci a ovládací prvky podvěsu CT-52.

V 80. letech se Mirage IV znovu objevily ve své původní bombardovací roli, když jich několik bylo přestavěno tak, aby mohly nést protizemní, náporovým motorem poháněnou střelu ASMP s 300 kilotunovou hlavicí místo volně padající AN-22. Těmto letadlům bylo nejdříve přiděleno označení Mirage IVN (N = Nucleaire), ale později byly přeznačeny na Mirage IVP, kde P znamená Penetration. Letouny byly podstatně upraveny, změny zahrnovaly přidání rozhraní umožňující bombardéru interagovat se střelou; zabudování nového impulsního dopplerovského radaru Thomson-CSF ARCANA schopného snímat povrch ve vysokém rozlišení, který nahradil původní navigační radar DRAA 8A; dvojici inerciálních navigačních jednotek SAGEM Uliss; Thomson-CSF Serval RWR; a přidání centrálního závěsníku k nešení ASMP. První lety dvou prototypů Mirage IVP se uskutečnily v roce 1982. V roce 1985 bylo francouzskému letectvu dodáno prvních 18 přestavěných letounů, přičemž během pár let dostalo všechny zbývající.

Do konce století ukončily všechny bombardéry Mirage IV aktivní službu. Ve funkci nosičů střel ASMP je nahradily Mirage 2000N. Nicméně pět Mirage IVR je stále ve výzbroji a tři z nich byly podstatným přínosem pro leteckou kampaň NATO proti Jugoslávii na jaře 1999. Tyto stroje prováděly přelety jugoslávského území velkou rychlostí a ve velkých výškách, přičemž během každé mise sledovaly kolem 20 cílů.

Ačkoli podvěšené přístroje CT-52 používaly klasický film, záběry byly rychle vyvolány, opatřeny poznámkami, digitalizovány a elektronicky odesílány hned po návratu na základnu, což umožňovalo velitelům NATO včasné rozbory situace.

Komentáře, zdroje

Posoudit úspěch Mirage IV je obtížné, zejména proto, že se jen málo aktivně účastnily bojových operací. Tento letoun byl čistě kompromisní typ s mnohými nedostatky, avšak splnil určené cíle a sloužil ještě dlouho poté, co měl být vyřazen. Nepochybně to byl elegantní stroj a snímky jeho vzletu se šlehajícími plameny z pomocných raket RATO naznačují, že muselo být úchvatné sledovat jeho let k nebesům. 

 Zdroje obsahují:
· THE WORLD'S GREAT ATTACK AIRCRAFT, Aerospace Publishing, 1988.
Nejrůznější operační detaily Mirage IV byly získány z autorova archivu časopisů WORLD AIR POWER JOURNAL.
Reklama

Přeloženo z www.vectorsite.net

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více