Česká krev

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 24.322

Příloha

Jména českých rytířů, kteří zahynuli spolu s Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku zmiňuje jedna pozdější veršovaná báseň, tato jména však nejsou potvrzena dobovými prameny. Do této skupiny patří např.:

Dalibor z Kozojed – červenozlatě polcený štít se třemi zlatými koulemi v rudém poli. Figura tří koulí, vyjadřujících podle středověké symboliky sféru lásky, moudrosti a přírody, byla ve středověku velmi oblíbená.

Reklama

Valkún z Pořešína – Zlatá střela v modrém poli. Obliba a rozšířenost této erbovní figury, znázorňované vždy s nepoměrně velkým hrotem a opeřením, aby dobře vykryla plochu štítu, vyjadřuje značnou střeleckou zálibu našich předků. Český vladycký rod, příbuzný s Bavory ze Strakonic, připomínaný v letech 1315 – 1423 na hradě Pořešín u Kaplic.

Soudobé zprávy jmenují s určitostí tyto rytíře:

Jindřich z Rožmberka – planá rudá pětilistá růže ve stříbrném poli. Znamení této růže nosil na svém štítě starý rod Vítkovců sídlících na jihu Čech. Podle staré legendy rozdělil předek rodu Vítek z Prčice svým pěti synům rodové panství a každému dal do erbu znamení růže v různých barvách tak, aby se jednotlivé větve rodu od sebe odlišily. Jeho potomci zdědili skutečně veliký kus země na jihu království a jednotlivé větve rodu tak záhy nabyly významu samostatných rodů. Nejvýznamnější z nich byli páni z Rožmberka, český panský rod, který (především v 15. a 16. století) „byl první po králi a proto také v osudy země mocně zasahoval, maře nejednou zámysly králů a stran“. Jindřich byl nejstarším synem nejvyššího královského komorníka Petra z Rožmberka.

Jindřich z Klimberka – Zlaté kolo v černostříbrně děleném štítě. Starý německý panský rod sídlící od 13. století na Moravě. Jan z Klimberka byl za panování krále Václava II. přijat za obyvatele Českého království. Jeho syn Jindřich bojoval po boku Jana Lucemburského u Kresčaku, kde „vedl slepého krále skrze spojené uzdy mezi svým a královým koněm. Do poslední chvíle byl při králi a hrdinsky s ním zahynul.“ (z druhé strany vedl krále Jindřich Mnich Basilejský – „Tam u uzdy jeho koně byl Moine de Bale, který jej nikdy neopustil“ )

Jindřich Bítovský z Lichtenburka – dvě zkřížené černé ostrve ve zlatém poli. Figura tvořená sukovitými kmeny stromů s pahýly po osekaných větvích k zlézání hradeb. Erb jednoho z nejmocnějších českých rodů Ronovců, kteří ovládali již ve 12. století velká území na severu Čech. Z rozrodu Ronovců odvozovalo svůj původ několik významných českých rodů. Také samozřejmě Lichtenburkové, starý český panský rod, větev Ronovců, stojící vždy věrně při Českém království. Smil Světlický, předek rodu, byl v letech 1193 – 1197 druhem knížete a pozdějšího krále Přemysla I. Otakara v jeho vyhnanství. Jeden z jeho potomků Smil (zemřel 1269), proslul svojí odvahou a dovedností v rytířských turnajích, při nichž si dle kronik vydobyl roku 1248 v německých oblastech znamení červeného kapra do klenotu svého erbu. Na svém panství na horním toku Sázavy otevřel stříbrné doly, které mu přinesly takové bohatství, že se stal jedním z předních šlechticů své doby. V pol. 13. století založil hrad Lichtenburk (Lichnici), která se stala kolébkou rodu. Ten se pak dělil na českou a moravskou větev. Česká větev se pak dále dělila na dvě odnože - Krušiny a Pykny. Z Krušinů proslul zejména Jan Krušina, nejvyšší purkrabí v letech 1404 – 1407 a především pak jeho syn Hynek Krušina, jenž byl husitským hejtmanem orebského a pražského svazu. Jeho zásluhou zvítězili husité pod Vyšehradem. Bítovští z Lichtenburka sídlili od konce 13. stol. na Moravě kde počátkem 14. stol. získali hrad Bítov a později i Vranov, Jemnici, Moravské Budějovice a další panství.

Reklama

Heřman z Miličína – pokosem dělený černozlatý štít. Starý český rod z Miličína u Votic, kde se poprvé připomíná roku 1283. Heřman z Miličína byl v družině krále Jana Lucemburského a roku 1322 bojoval po jeho boku v bitvě u Mühldorfu s takovou odvahou, že „dvě dlouhé ulice mrtvol po sobě zanechal“. Král Jan mu za jeho odvahu věnoval mimo jiné i hrad Kamýk. V erbovníku české šlechty se hovoří o tom, že jeho syn, také Heřman, padl s králem Janem Lucemburským v bitvě u Kresčaku, přičemž byl posledním z české větve rodu.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více