Perzekuce československých občanů v SSSR (1939-1945)

Autor: Michal Gelbič 🕔︎︎ 👁︎ 24.877

Ve 20. století byla řada československých občanů vystavena perzekuci sovětskou ústřední mocí, a to ve všech jejích podobách (od kolektivizace majetku, odsouzení do gulagů až po fyzickou likvidaci). Tyto represe lze shrnout do tří hlavních období:

  1. předválečná perzekuce příslušníků čs. menšin na území SSSR ve 20. a 30. letech,
  2. perzekuce čs. občanů (přeběhlíků a internovaných) během druhé světové války (1939 - 1945),
  3. poválečná perzekuce válečných zajatců a osob nepohodlných nebo nepřátelských vůči SSSR.

Dle odhadu některých badatelů dosahuje celkový počet perzekuovaných neuvěřitelných 120 tis. osob.

Reklama

Předmětem následujícího materiálu je bližší seznámení s perzekucí čs. občanů v období 1939 - 1945, a to v rámci dvou sovětských represivních systémů GULAG (Hlavní správa táborů) a GUPVI (Hlavní správa válečných zajatců a internovaných).

GULAG

Nejvíce čs. občanů se v gulazích nacházelo v prvních letech války. Nejpočetnější skupinu zadržených a vězněných tvořili Rusíni z Podkarpatské Rusi[2], do 14.03. 1939 občané Československa. Ve stejný den, kdy Podkarpatská Rus vyhlásila na Československu nezávislý stát, začalo být toto území okupováno Maďarskem. I zde - stejně jako v českých zemích - se přesvědčení vlastenci z obavy před perzekucí rozhodli hledat útočiště za hranicemi své země. Anexe východních území Polska Sovětským svazem v září 1939 znamenala přiblížení západních hranic SSSR až k „maďarské“ Podkarpatské Rusi, čímž se Rusínům podstatněji zvýšila úspěšnost dosáhnout „svobodného socialistického ráje“. Osud těchto běženců se však v drtivé většině vyvíjel nepříznivě. Po zadržení a uvěznění[3] byli totiž za „nelegální překročení sovětských hranic“ a „špionáž“ odsouzeni (zpravidla na 3 až 5 let) a odesláni do táborů a kolonií nucených prací na celém území SSSR (zejména na Sibiř a do oblastí za polárním kruhem). Jejich počet je odhadován na 21 000[4].

Bohužel sovětská evidence dle národností a státní příslušnosti jednotlivých zadržených je značně zkreslená. Zatímco statistické přehledy uvádějí jen v některých případech, a ještě nepřesně počet zatčených osob české národnosti, Rusíni nejsou zařazeni ani ve své národnostní skupině a nejspíše ani mezi československými občany[5]. Dle slov PhDr. Mečislava Boráka je Podkarpatská Rus stále pokládána za oblast státního zájmu a součást Sovětského svazu (RF), proto jsou všechny dokumenty týkající se této skupiny obyvatel dosud utajeny. Přesto tito zatčení museli být nějakým způsobem evidováni a vykazováni. Vždyť např. v sovětském odtajněném dokumentu „O činnosti GULAGu v době války (1941 - 1944)“ je zřetelně uvedeno, že v letech 1941 - 1942 bylo z výchovně pracovních táborů v souladu s příkazem prezidia Nejvyššího sovětu SSSR a usnesení Státního výboru obrany osvobozeno 43 000 polských a do 10 000 československých občanů, ve většině případů za účelem formování národnostních jednotek.

V souvislosti s evidencí čs. občanů - Rusínů se proto nabízí několik variant. Tak například v dopise adresovaném vedení GULAGu NKVD SSSR o činnosti severních táborů v letech 1941 - 1943 jeho autor G. Pokrovský (spolupracovník systému táborů) uvedl: „Společně s Poláky se v těchto koloniích nacházeli přeběhlíci z Československa (dle osobních dokumentů šlo o maďarské občany)...“ Po okupaci československé Podkarpatské Rusi Maďarskem bylo toto okupované území později přejmenováno na „Karpatalja“, maďarština se stala úředním jazykem a na klíčová místa v úřadech byli dosazeni Maďaři. Dá se proto předpokládat, že postupně docházelo na okupovaném území i ke změně osobních dokumentů jeho obyvatel. Tím by se vysvětlila evidence Rusínů coby maďarských státních příslušníků. Podíváme-li se na evidenci z 01.01. 1942, nacházíme mezi občany maďarské státní příslušnosti 2 216 osob. I kdyby většinu z uvedených maďarských příslušníků tvořili Rusíni, přesto toto číslo příliš nekoresponduje s celkovým odhadovaným počtem uvězněných občanů Podkarpatské Rusi. V této souvislosti je třeba vzít v úvahu i krutou skutečnost, že náročný pracovní režim v těžkých klimatických podmínkách a vůbec nelidské zacházení v sovětských lágrech se odrazily na vysoké úmrtnosti zatčených. Sovětské zacházení údajně přežila pouze třetina zatčených Rusínů, tedy zhruba 8 000 osob.

Řada běženců odešla do SSSR současně s maďarskou okupací, další pak v průběhu okupační správy. Někteří Rusíni mohli uprchnout z maďarských koncentračních táborů, kam byli zavíráni zejména ti vlastenecky orientovaní - stejně jako Češi a Židé. V neposlední řadě do SSSR utíkali i potenciální rusínští branci, kteří byli nedobrovolně verbovaní v létech 1939 - 1940 k přecvičení[6] do Maďarské královské armády.

Pokud však tito běženci nebyli po zatčení a odeslání do nápravně pracovních táborů evidováni jako českoslovenští nebo maďarští státní příslušníci, je třeba hledat v nejbližších možných kategoriích, kterými jsou „další cizí státní příslušníci“ nebo „neidentifikovatelní cizí státní příslušníci“. V roce 1942 tyto kategorie registrují 929 a 2 457 osob. Jejich počty jsou však nedostačující, tudíž je třeba kalkulovat ještě s jednou skupinou zatčených, a tou jsou Ukrajinci, kterých je k 01.01. 1942 evidováno 182 284 osob.

Reklama

Dnes již není tajemstvím, že Podkarpatská Rus byla minimálně od roku 1939 Sověty vnímána jako území, které je třeba připojit k Ukrajině - Sovětskému svazu. Ostatně tento územní požadavek byl Sověty deklarován již v roce 1940, a to vůči Maďarsku. V době, kdy československé vojenské jednotky byly doplňovány z gulagů osvobozenými Rusíny, se živě rozhořela debata o národnostním určení Rusínů. Zatímco vlastenecky a pročeskoslovensky orientovaní jedinci se hlásili k rusínské národnosti, sovětské velení a komunisté v řadách čs. jednotek trvali na jejich zařazení k ukrajinské národnosti. Sověti shledávali jako nevhodné - zejména s ohledem na své budoucí úmysly se Zakarpatskou Ukrajinou[7] - apelovat nebo podporovat rusínskou příslušnost. Dá se proto předpokládat, že tento důvod sehrál svou roli i v konečném statistickém vykazování Rusínů a jejich zařazení (v rámci systému GULAG) do národnostní kategorie Ukrajinci.

GUPVI

Vedle represivního systému GULAG existovala další struktura, kterou prošli čs. občané, a to tzv. GUPVI NKVD-MVD SSSR, spravující válečné zajatce. Tato struktura byla organizována na podzim 1939, a to v souvislosti s výskytem prvních zajatců (zejména polských[8]) po napadení Polska Sovětským svazem. Těchto zajatců postupně přibývalo v souvislosti s agresí SSSR vůči Západní Ukrajině, Pobaltí, Finsku. Společně s polskými válečnými zajatci se v táborech NKVD na počátku války nacházelo také 119 francouzských důstojníků a vojáků, 14 anglických vojáků a zhruba 800 Čechoslováků z Československého legionu. Příslušníci legionu byli postupně odesíláni do Francie (1940 - 1941), kde se tehdy formovala československá jednotka. Po napadení Sovětského svazu Německem byla zahájena jednání o založení československé vojenské jednotky v SSSR, jejímž jádrem se měl stát zbytek příslušníků Čs. legionu. Dne 05.02. 1942 tak 88 legionářů přijelo do Buzuluku na sběrné stanoviště formující se československé vojenské jednotky.

Přístupné sovětské dokumenty bohužel nikde neevidují počet československých válečných zajatců, tak jak byli internováni po letech. Jistým vodítkem je dokument „Výkaz o válečných zajatcích osvobozených z táborů NKVD a odeslaných na formování národnostních jednotek v letech 1943 - 1945“, který eviduje 7 769 osob odeslaných k čs. jednotkám, přičemž nejvíce v roce 1944, a to cca 6 130 osob. Zajímavostí je, že tito zajatci byli evidování jako Čechoslováci[9]. Tento výraz se údajně mezi pracovníky NKVD rozšířil a zobecněl a byli jím označováni Češi, Slováci, a dokonce Rusíni. Celkem bylo na formování čs. jednotky v období 1941 - 1945 propuštěno 9 089 osob, z toho 70 důstojníků.

Pomineme-li internované příslušníky Čs. legionu z roku 1939, je složité statisticky rozklíčovat, kolik a v kterých jednotkách čs. váleční zajatci sloužili před internací. Výjimkou jsou internovaní slovenské armády, zejména známé případy přeběhnutí k Rudé armádě příslušníků Rychlé, později 1. pěší divize a Zajišťovací divize. Co se týká německého Wehrmachtu, zde je situace nejasná - stejně jako u přeběhlíků z Maďarské královské armády. O nasazení Rusínů v boji proti SSSR a vůbec jejich počtu v maďarské armádě se dostupné zdroje nezmiňují[10]. Nicméně tento předpoklad potvrzují výpovědi několika příslušníků 1. čs. armádního sboru, kteří uvádějí před vstupem do čs. jednotek službu v maďarské armádě[11] a také unikátní dokument[12] o počtu, národnostním a hodnostním složení válečných zajatců v táborech GUPVI během Velké vlastenecké války 1941 - 1945, ve které jsem se poprvé setkal se samostatně evidovanou skupinou válečných zajatců rusínské národnosti! Dezerce Rusínů z maďarských jednotek a útěk do SSSR je tedy pravděpodobná varianta, a to jak v průběhu výcviku, tak pak i při vojenském tažení Maďarska v SSSR.

Není třeba zdůrazňovat, že s válečnými zajatci bylo jednáno stejně tvrdě a nemilosrdně jako s vězni v rámci systému GULAG. Jen v letech 1941 - 1945 zemřelo okolo 318 000 zajatců, přičemž do roku 1949 to bylo dalších 250 000 osob. Československých obětí bylo do roku 1949 evidováno 4 033.

Poznámky

[1] - Např. Volyňští Češi.
[2] - Perzekuovaní byli rovněž Židé z Podkarpatské Rusi.
[3] - Zejména se jednalo o věznice: Nadvornaja, Stanislav, Poltava. V Charkově se pak nacházela tranzitní věznice před konečným transportem do pracovních táborů.
[4] - Sovětský velvyslanec v Maďarsku N.I. Šaronov si do deníku z 08.05. 1941 zapsal slova poslance Zakarpatské Ukrajiny Fencika: „Od nás k Vám (do SSSR) přešlo okolo 20 tisíc obyvatel.“ Toto číslo potvrzuje rovněž Karel Richter v knize „Přes krvavé řeky“, který se odvolává zejména na poznatky generála H. Píky. Dle Píky se v 29 táborech NKVD nacházelo zhruba 21 000 Rusínů. Ivan Pop v knize „Dějiny Podkarpatské Rusi v datech“ uvádí počet 25 000.
[5] - Statisticky by se Rusíni museli v záznamech odrazit, ale není tomu tak - viz „Přehled počtu vězněných Československých občanů v sovětských výchovně pracovních táborech (1937, 1939, 1942, 1956)“.
[6] - Většina z nich cvičila beze zbraně.
[7] - Sovětské označení pro Podkarpatskou Rus.
[8] - Zajímavý moment, kdy se s Poláky zacházelo jako s válečnými zajatci, ačkoliv mezi Polskem a SSSR nebyl vyhlášen válečný stav.
[9] - Poznámka v publikaci „Váleční zajatci v SSSR 1939 - 1956“: termín pevně zakotvil v lexikonu pracovníků NKVD. Pod ním se skrývali váleční zajatci Češi, Slováci, a dokonce Rusíni (Ukrajinci západně ukrajinských zemí).
[10] - Na východní frontě byly v rámci maďarských jednotek nasazovány také židovské pracovní prapory.
[11] - Služba v maďarské armádě nemusela mít pouze běžný charakter, tedy se zbraní. V maďarské armádě kromě vojenských jednotek existovala od 01.07. 1939 též vojenská pracovní služba (pracovní jednotky). Dále byly v létě 1940 zřízeny „zvláštní vojenské pracovní jednotky“, v dubnu 1941 pak „pomocné vojenské pracovní jednotky“. Mimo výše uvedené existovaly i „trestné vojenské pracovní jednotky“ a národnostní vojenské pracovní jednotky (Srbové, Rumuni).
[12] - „Zpráva vedoucího 2 odboru GUPVI NKVD SSSR o počtu, národnostním a hodnostním složení válečných zajatců v táborech GUPVI během Velké vlastenecké války 1941 - 1945“ - unikátní dokument, ve kterém jsou Rusíni evidováni v samostatné kategorii.

Zkratky:

GULAG - Glavnoe upravlenie lagerej (Hlavní správa táborů).
GUPVI - Glavnoe upravlenie voennoplennych i internirovannych (Hlavní správa válečných zajatců a internovaných).

Související materiály a dokumenty
O činnosti GULAGu v době války (1941-1944). Referát vedoucího GULAGu V.G. Nasedkina národnímu komisaři vnitřních věcí L.P. Berijovi ze 17.08.1944 [výběr informací: o počtu táborů k 01.07.1944; o počtu propuštěných polských a československých občanů do osvobozeneckých bojů]
Dopis spolupracovníka systému táborů G. Pokrovského vedení GULAGu NKVD SSSR o činnosti severních táborů v letech 1941-1943 [výběr informací: o propuštění Poláků do osvobozeneckých bojů a reakci Čechoslováků; o propuštění Čechoslováků do osvobozeneckých bojů]
Přehled počtu vězněných československých občanů v sovětských výchovněpracovních táborech (1937,1939,1942,1956) [statistické údaje z několika dokumentů]
Příkaz NKVD SSSR č. 001318 „Oznámení o dislokaci výchovně-pracovních táborů a staveb NKVD“. 17.10.1940 [přehled ITL táborů k 17.10.1940 včetně dislokace]
Přehled počtu vězněných osob ve výchovně-pracovních táborech a koloniích v letech 1934-1953 [statistické údaje]
Nařízení SNK SSSR č. 1626-390ss o válečných zajatcích. 03.10.1939 [výběr informací: o válečných zajatcích Západní Ukrajiny a Češích z Československého legionu]
Výkaz UPV NKVD SSSR o počtu válečných zajatců podléhajících propuštění i zbylých v táborech k 08.10.1939 [seznam táborů s počtem válečných zajatců rozdělených po kategoriích. Jednou z kategorií: Češi, podléhající osvobození]
Zpráva L.P. Berii J.V. Stalinovi a V.M. Molotovovi o počtu válečných zajatců nacházejících se v táborech NKVD, jejich fyzickém stavu a rozdělení na práce dle narkomatů k 05.12.1944 [mj. počet československých zajatců]
Zpráva vedoucího 2 odboru GUPVI NKVD SSSR A.N. Bronnikova zástupci vedoucího GUPVI NKVD SSSR N.T. Ratušnému o počtu, národnostním a hodnostním složení válečných zajatců v táborech GUPVI během Velké vlastenecké války 1941-1945. 27.06.1945 [výběr informací: sumarizace válečných zajatců 1941-1945, počet propuštěných do národnostních jednotek včetně Čechoslováků, počet zajatých Čechů, Slováků, Rusínů k 26.06. 1945]
Zpráva GUPVI NKVD o válečných zajatcích bývalé německé armády, osvobozených ze zajetí a odeslaných do vlasti i na formování národnostních jednotek k 01.02.1947 [výběr informací: statistika československých zajatců]
Zpráva GUPVI NKVD SSSR o válečných zajatcích bývalých evropských a japonských armád k 01.01.1949 [výběr informací: podrobná statistika československých zajatců]
Výkaz o válečných zajatcích osvobozených z táborů NKVD a odeslaných na formování národnostních jednotek v letech 1943-1945 [výběr informací: statistika osvobozených Čechoslováků po jednotlivých letech]
Z deníku N.I. Šaronova. Zápis z besedy se slovenským vyslancem Spišjakem v Maďarsku. 01.07.1940 [o reakci Maďarů na územní požadavek SSSR získat Zakarpatskou Ukrajinu]
Zpráva politického oddělení SSSR v Budapešti o územních nárocích Maďarska, sovětsko-maďarské, maďarsko-německé a maďarsko-rumunské vztahy. 12.10.1940 [nesouhlas Maďarska s existencí Slovenska, obavy Maďarů ze SSSR a ztráty Zakarpatské Ukrajiny]
Zpráva politického oddělení SSSR o politické situaci Maďarska v roce 1940. 11.02.1941 [národnostní složení obyvatel, maďarizace okupovaného území Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny]
Z deníku vyslance SSSR v Maďarsku N.I. Šaronova. Zápis z besedy s poslancem Zakarpatské Ukrajiny Fencikem. 08.05.1941 [boje mezi autonomisty a Ukrajinci, o útěku obyvatel do SSSR]
Související literatura
Prameny k perzekuci české menšiny a československého exilu v bývalém SSSR v ruských archivech [dokument PhDr. Mečislava Boráka ze Slezského zemského muzea - vedoucího projektu „Českoslovenští občané z území dnešní České republiky perzekuovaní v SSSR“]
Borák M. - České stopy v Gulagu
Opava, Slezské zemské muzeum 2003
[z výzkumu perzekuce Čechů a občanů ČSR v Sovětském svazu]
ISBN 80-86224-41-4
Borák M. - Perzekuce občanů z území dnešní České republiky v SSSR
Praha, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR 2003
[sborník příspěvků]
ISBN 80-7285-024-5
Demčík Jan - Můj útěk do gulagu
Praha 1995
[výpověď příslušníka čs. jednotek v SSSR a očitého svědka Rusína Jana Demčíka, který prošel utrpením sovětských lágrů]
Kričfaluši Michal, Richter Karel - Účtování s časem (V náručí Gulagu)
Společnost přátel Podkarpatské Rusi, Česká expedice, Praha 2004 (1. vydání)
[první část dvoudílných vzpomínek generála Kričfalušiho, ve kterých líčí dětství a dospívání na Podkarpatské Rusi a strastiplnou cestu stalinistickými gulagy až do řad československé vojenské jednotky v SSSR]
ISBN 80-85281-75-9
Kulka Erich - Židé v československé Svobodově armádě
Naše Vojsko, Praha 1990 (1. vydání)
[mj. o represi čs. Židů a Podkarpatských Rusínů v SSSR]
ISBN 80-206-0068-X
Richter Karel - Podkarpatští Rusíni v boji za svobodu
Společnost přátel Podkarpatské Rusi, Česká expedice, Praha 1997 (1. vydání)
[mj. o represi Rusínů v SSSR]
ISBN 80-85381-44-9
Richter Karel - Přes krvavé řeky
Ostrov, Praha 2003 (1. vydání)
[kniha pojednává o formování československé jednotky v SSSR v rámci které je zmiňována i perzekuce čs. občanů z řad menšiny žijící ve Volyni a Rusínů z Podkarpatské Rusi]
ISBN 80-86289-25-7
Mež. fond Demokratia - GULAG: Glavnoe upravlenie lagerej. 1918-1960
Moskva 2002
[sbírka časově a tématicky uspořádaných dokumentů, které představují vznik a rozvoj represivního systému SSSR včetně centrálního aparátu Hlavní správy táborů (Glavnogo upravlenija lagerej - GULAG)]
ISBN 5-85646-046-4
Otkrytoe obšestvo (Fond Sorosa) - Voennoplennye v SSSR 1939-1956
Logos, Moskva 2000
[studijní publikace archivních dokumentů a materiálů, týkajících se pobytu zajatců zahraničních armád na území SSSR v letech 1939-1956]
ISBN 5-88439-093-9
Michal Gelbič
Československé vojenské jednotky v SSSR (1942-1945)
http://www.czechpatriots.com/csmu

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více