Investiční pobídky a dopad na ekonomiku ČR

Autor: Petr von Fenstein / von Fenstein 🕔︎︎ 👁︎ 23.249

Tento článek vznikl jako reakce na debatu na tomto foru, kterou jsme vedli v sekci zabývajícím se současnou ekonomicko-politickou situací naší rodné zemičky. Proto jsem se rozhodl uveřejnit jednu ze svých prací, které jsem na toto téma napsal na VŠE. Samotná práce je zhruba 4 roky stará, proto zejména konkrétní informace a podmínky, či zákony týkající se těchto pobídek mohou být zastaralé či přímo zavádějící. Nicméně veškeré informace popisující dopady na ekonomiku ČR jsou více než pravdivé a stále aktuální, neboť  v této oblasti nedošlo v podstatě k žádné radikální změně či inovaci. S trochou neskromnosti si troufám podotknout, že věci, které jsem predikoval se více než potvrdili, dokonce k mému údivu došlo ještě k velmi silným zhoršením (zvyšování nezaměstnanosti v regionech, strukturální zastarávání ČR, nárůst byrokracie a zejména velmi negativní dopady na Malé a Střední Podniky (MSP)).

Osnova

I. Úvod
II. Investiční pobídky v rámci ČR
III. Kladné přínosy PZI a investičních pobídek
IV. Záporné stránky PZI a investičních pobídek
V. Závěr
VI. Zdroje informací

I. Úvod

Reklama

Po roce 1989, během transformace české ekonomiky ze systému centrálně řízené ekonomiky na ekonomiku tržní, vyvstalo velké množství problémů. Jednou takovou skupinou palčivých ekonomických problémů, které koneckonců přetrvávají od začátku devadesátých let až do současnosti, je špatná odvětvová skladba a malá výkonnost a s ní spojená velmi nízká konkurenceschopnost českých podniků, které neobstojí ve světové konkurenci a jsou nuceni ukončit svojí činnost. To s sebou přináší zvýšenou nezaměstnanost v určitých regionech - jako jsou například severozápadní Čechy nebo severní Morava; snížení výkonnosti české ekonomiky a s tím spojenou menší kupní sílu obyvatel a nemilé snižování dalších makroekonomických ukazatelů.

Na druhou stranu ve směru PZI a jejich dopadu na naší zemi působí trend, projevující se celosvětově zejména v posledním desetiletí - velké množství zahraničních společností převážně ze Západní Evropy, Spojených států amerických a Japonska přesouvá svou výrobu ze zemí s vysokými náklady na pracovní sílu do zemí střední a východní Evropy, popř. do NIZ (Nově Industrializované Země – ve zkratce tygři ať již v Latinské Americe či Asii) , kde jsou náklady na pracovní sílu znatelně nižší.

Nicméně pokud chce Česká republika přilákat zahraniční investory, slibující příliv nových technologií, lepší organizaci práce, know-how, zvětšení zaměstnanosti a zvednutí produktivity hospodářství, musí vytvářet lepší podmínky k investování vhodnější než nabízí konkurence, a to jsou v tomto případě například ostatní východoevropské státy, jako je Polsko, Maďarsko, Slovinsko nebo Slovensko. Jednou z těchto podmínek jsou i investiční pobídky.

Prvotní „mírný náskok“ před ostatními emerging markets byl v první polovině devadesátých let vyčerpán a tak došlo k tomu, že se u nás v roce 1997 pozastavil příliv zahraničního kapitálu a v roce 1998 byl téměř nulový (nebýt poměrně „neslavného“ investičního vstupu japonské společnosti Nomura do naší IPB). Jedním z mnoha faktorů byla i neexistence jednotné politiky na podporu investic - Česká republika tak byla v nevýhodě vůči svým „hlavním“ a mnohem ambicióznějším soupeřům. Vláda proto, aby ještě dále více neznevýhodňovala ČR, přistoupila na jaře 1998 k přijetí investičních pobídek.

Ve zbytku této práce bych proto rád - ze svého pohledu – zhodnotil samotné pobídky a zejména jejich vliv na fungování naší ekonomiky (jak kladný tak záporný).

II. Investiční pobídky v rámci ČR

Systém investičních pobídek je navržen tak, aby ho mohli využívat jak zahraniční, tak zároveň i domácí investoři, a to za stejných podmínek. Program investičních pobídek (Usnesení vlády č. 298/98) byl zaveden v dubnu 1998. Nicméně dne 1. května 2000 však nabyl účinnosti nový Zákon o investičních pobídkách, který definuje čtyři investiční pobídky a kvalifikační kritéria. Tento zákon se vztahuje na investice do výrobního sektoru. Zároveň s tím je také od roku 2000 poskytována rovněž podpora investicím v sektoru strategických služeb.

Samotný zákon je rozčleněn do tří částí:

V první části tohoto zákona jde zejména o vymezení pojmu investiční pobídka (např. investiční pobídka je podle tohoto zákona sleva na dani z příjmů, převod technicky vybaveného území za zvýhodněnou cenu, atd.). Zároveň s tím jsou zde také vymezeny kriteria, pro udělení pobídky (např. investovaná částka za dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek musí být nejméně 350 miliónů korun, výroba v podniku musí být také šetrná k životnímu prostředí, atd.).

Reklama

Tyto podmínky musí firma splnit do 3 let od vydání rozhodnutí o příslibu pobídek. Toto rozhodnutí vydává Ministerstvo průmyslu a obchodu zájemci za souhlasu Ministerstva financí, Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva životního prostředí. Tato ministerstva také kontrolují dodržování těchto podmínek.

Druhá část je zaměřena na změnu zákona o dani z příjmů. V této části se uvádí zvláštní podmínky, při jejichž dodržení a dodržení všeobecných podmínek si může firma uplatnit slevu na dani, která se rovná vypočtené dani z příjmů.

A konečně v třetí části tohoto zákona je popsána změna zákona o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti. Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě písemné dohody hmotně podporuje vytváření nových pracovních míst u firem. Ministerstvo také hmotně podporuje rekvalifikaci zaměstnanců této firmy, a to částečnou úhradou nákladů na rekvalifikaci.

Pro podporu přímých zahraničních investic založilo Ministerstvo průmyslu a obchodu agenturu CzechInvest. CzechInvest je národní rozvojovou agenturou, která byla založena v roce 1992 a jejímž úkolem je informovat zájemce o investování a pomáhat jim založit výrobní závody v České republice a propagovat Českou republiku v zahraničí jako jednu z nejvýhodnějších lokalit v Evropě pro umístění přímých zahraničních investic do výrobního sektoru a sektoru strategických služeb. Zároveň s tím také poskytuje investorům poradenské služby, pomáhá při výběru vhodného místo pro jejich nový závod a v neposlední řadě je také seznamuje se zákonem o investičních pobídkách. Této organizaci byli také přiděleny některé pravomoci centrálních orgánů státu – např. všichni investoři musejí podávat své žádosti prostřednictvím CzechInvestu.

CzechInvest má hlavní kancelář v Praze a zahraniční kanceláře ve Spojených státech, Japonsku, Velké Británii, Německu, Francii a Belgii. Agentura má také 14 regionálních zástupců ve všech nově ustavených krajích České republiky.

Pobídky jsou rozděleny do několika druhů:

Reklama

a) Daňové pobídky

Původně byla pobídka daňových úlev určena pouze pro nově vzniklé právní subjekty bez jakýchkoli předchozích podnikatelských aktivit v České republice, ale Zákon o investičních pobídkách, který je v účinnosti od 1. května 2000, do ní začlenil také projekty dalšího rozšiřování firem.

Původní minimální objem investice 25 milionů dolarů byl později snížen na 10 milionů dolarů a v lednu 2002 Parlament ČR tuto částku dále snížil na 3 miliony dolarů pro oblasti procházející zásadními hospodářskými změnami.

Zařazujeme zde zejména:

Ø Sleva na dani z příjmu právnických osob po dobu deseti let (nově vzniklé společnosti) nebo částečná sleva na dani z příjmu právnických osob po dobu pěti let (společnosti již existující)

Ø Dotace na vytváření pracovních příležitostí

Ø Dotace na školení a rekvalifikace

Ø Poskytnutí průmyslového pozemku za zvýhodněnou cenu

Ø Převod pozemku ve vlastnictví státu za zvýhodněnou cenu

Investiční pobídky jsou navrženy tak, aby měly maximální dopad na počáteční etapy projektu, kdy jsou pozitivní přínosy v peněžních tocích nejvíce patrné. V případě existujících firem nebo fyzické osoby rozšiřující své investice je možno žádat o částečnou slevu na dani z příjmu právnických osob. Tato pobídka je v podstatě krokem vlády ke snížení celkové částky daně z příjmu právnických osob uhrazené společností rozšiřující své investice během pětiletého období po této rozšiřující investici.


Obrázek 1: Daňová povinnost a daňová úleva nově vzniklé společnosti (příklad)

b) Granty na vytváření pracovních míst

Balíček investičních pobídek obsahuje dvě pobídky související se zaměstnaností:

Ø granty na vytváření pracovních míst ve výši 80.000 až 200.000 Kč na zaměstnance.

Ø granty na rekvalifikaci pokrývající až 35 % nákladů na získání kvalifikace na jednoho zaměstnance.

Granty na vytváření pracovních míst jsou statisticky vážené, aby nabízely investorům maximální výhody v oblastech relativně vysoké nezaměstnanosti. Okresy České republiky jsou rozděleny do čtyř skupin, A - D. Nejnižší úroveň podpory, ve skupině C (do 80.000 Kč na zaměstnance), se nabízí v okresech, kde míra nezaměstnanosti je o 1 až 25 procent nad celostátním průměrem. Nejvyšší úroveň podpory, 200.000 na zaměstnance, je dostupná v okresech skupiny A, kde je nezaměstnanost 50% a více nad celostátním průměrem. Investice lokalizované v okresech skupiny B mohou získat 120.000 Kč na zaměstnance. Oblasti s podprůměrnou nezaměstnaností (skupina D) se nemohou ucházet o podporu ve formě dotace na vytváření pracovních příležitostí. Průměrná míra nezaměstnanosti ke konci prosince 2002 byla 9,15 %.


Obrázek 2: Granty na pracovní místa dle regionů (platnost od 1. ledna do 30. června 2003)

Mapa zobrazující současnou skladbu grantů na vytváření pracovních míst se aktualizuje každých šest měsíců, v lednu a v červenci. V praxi se skupiny okresů mění každý půlrok pouze u několika ze všech 77 okresů ČR. Konkrétní podmínky udělení grantů jsou obsaženy v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí.

c) Podpora zainvestování pozemků

Tato investiční pobídka je dostupná celostátně, za předpokladu vhodných pozemků, a je třeba ji dohodnout s příslušným orgánem místní správy ještě před zasláním žádosti o pobídky. Je poskytována prostřednictvím příslušných orgánů místní správy, nikoli přímo investorovi. Obec, kde má být realizován investiční projekt, obdrží dotace na rozvoj infrastruktury na pozemku, kde má být umístěna výroba, a v případě, že je o to požádána, převede pozemky ve vlastnictví Pozemkového fondu České republiky za nominální cenu. To obci umožní prodat investorovi plně zasíťovanou stavební parcelu za příznivou cenu.

d) Podporu rozvoje průmyslových zón

Hlavní prvek strategie rozvoje české vlády se zaměřuje na podporu vybraných strategických pozemků ve všech regionech České republiky. Od roku 1999 bylo ve vládních fondech použito přes 723 milionů Kč na rozvoj více než 50 pozemků, které mohou být připraveny pro potenciální investory během minimální doby a na kterých nyní místní úřady nabízejí půdu výrobním investorským firmám za výrazně snížené ceny.

e) Podpora pro sektor strategických služeb a podpora pro technologická centra

 Tyto programy byli jednomyslně schváleny dne 5. června 2002 vládou České republiky.

Programy nabízejí tyto dva druhy podpory:

Ø Dotace na podnikatelskou činnost - tato se pohybuje v rozmezí od 20% do 50% uznatelných nákladů, v závislosti na míře nezaměstnanosti v regionu investice.

Ø Dotace na školení a rekvalifikaci - činí 35% z uznatelných a vymezených nákladů na zvláštní školení a rekvalifikaci, 60% z nákladů na obecné školení a rekvalifikaci.

f)  Podpory pro strategické služby: Podpora se týká projektů center zákaznických služeb, center sdílených služeb, center pro vývoj softwaru, expertních a řešitelských center a high-tech technologických center

 Cílem tohoto programu je podpora investic do high-tech výrobků a technologií a jejich vývoje. Technologická centra jsou úzce spjata s výrobou a očekává se, že výsledky výzkumné a vývojové činnosti v technologickém centru bude následována výrobou.

 Navíc ještě ke všem těmto konkrétním programům investičních pobídek česká vláda připravila čtyři oblasti výhod nad rámec oficiálního balíčku. Mezi ně patří:

Ø celní výhody (prominutí cla a DPH z dovážených strojních zařízení určených k použití na české výrobní lince; aktivní zušlechťovací režim, který umožňuje bezcelní dovoz materiálu, součástí a podsestav dovážených ke zpracování a dalšímu vývozu; lokalizace ve zvláštní bezcelní zóně pro firmy vyvážející 100% vlastní výroby)

Ø regionálně cílené výhody (Tyto výhody jsou zaměřeny především na vytváření pracovních příležitostí v domácích společnostech, ale není důvod, proč by o ně nemohly žádat zahraniční firmy. Tyto krátkodobé programy platí pouze pro regiony severních Čech a jižní Moravy.)

Ø výhody z vytváření místních pracovních příležitostí (Investoři mohou žádat o různé dotace na vytváření místních pracovních příležitostí pouze v regionech postižených vyšší nezaměstnaností. Mezi takové mohou patřit dotace určené na zaměstnávání osob, které jsou v současné době registrovány jako nezaměstnané na místním úřadu práce, dotace na zaměstnávání nových absolventů středních škol, učilišť a univerzit, a dotace na zaměstnávání postižených osob.)

Ø výhody související s malým a středním podnikáním, MSP (Ačkoli tyto služby jsou technicky dostupné zahraničním investorům, v praxi je pravděpodobnější jejich získání malými domácími firmami. Většinou jsou cíleny do regionů procházejících výraznou ekonomickou proměnou. Podpory malého a středního podnikání jsou poskytovány formou zvýhodněných záruk za úvěr, leasing, kapitálový vstup, za návrh do obchodní veřejné soutěže a regionálních záruk za úvěr. Dále jsou poskytovány zvýhodněné středně či dlouhodobé úvěry, příspěvky na úhradu úroků a ostatní příspěvky.)

Jelikož je Česká republika přidruženým členem k EU, musí jako jiné státy dodržovat určitou míru veřejné podpory dle Evropských pravidel. Systém pobídek a podpor v České republice je konstruován tak, aby byl v souladu s pravidly Evropské unie, konkrétně Pravidla ES pro národní regionální pomoc z roku 1998. Podpora poskytovaná strategickým službám a technologickým centrům tak musí být schválena Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.

Potud tedy základní charakteristika důležitých pojmů. Ve zbývajících částech se zaměřením na hodnocení investičních pobídek (a PZI) ze svého subjektivního pohledu.

III. Kladné přínosy PZI a investičních pobídek

V rámci tématu následujících dvou kapitol by bylo možné popsat desítky stran, proto bych zde zmínil ty přínosy (či záporné stránky), které já osobně shledávám za nejdůležitější.

Největší přínosy zahraniční firem jsou, že přímo i nepřímo přispívají ke zvyšování zaměstnanosti a vykazují značný podíl na exportu průmyslové výroby. Management většiny těchto společností rovněž uvádí, že v horizontu 2 let předpokládá rozšíření stávajících výrob, založení oddělení vývoje a výzkumu nebo center zákaznické podpory v jednotlivých regionech ČR.

Podle mého názoru druhým velkým efektem je samotné zvýšení konkurence na českém trhu a to jak na straně poptávky po práci, ale také na straně nabídky produktů. Takovýto „vpád“ zahraničních společností na náš trh způsobil zejména rozpad post-socialistických podnikových kolosů, zefektivnění a zeštíhlení výrob a krach podniků, které přežívali už jen díky marnotratným dotacím politiků, kteří hleděli na svoje volební preference spíše než na ekonomické potřeby země.

Nejvýznamnějším aktem se z tak z tohoto pohledu jeví privatizace bankovních domů. Díky tomuto počinu došlo k ustanovení řádného a zdravého bankovního systému, ustanovení nových pravidel a konvencí, ustanovení centrálního bankovního centra, zlepšení a urychlení platebního styku a zejména k lepší uvěrové politice bank. Zdravé bankovnictví je jedním z klíčových faktorů, od kterých je odvislý ekonomický růst a vůbec celkové fungování ekonomiky. Nesmíme také zapomenout na fakt, že samo zdravé bankovnictví působí na příliv zahraničních investic. Můžeme tedy říci, že je jakousi „neviditelnou investiční pobídkou“ - v této souvislosti je také důležité říci, že zahraniční investoři si na své investice půjčují v zemi realizace investice z důvodů snížení rizik (např. politických rizik- V případě, že dojde například ke znárodnění jejich výrobních kapacit, tito investoři nesplatí svoje závazky a jejich „investiční účet“ tak zůstává v rovnováze.). Pokud by tedy v zemi panoval „úvěrový a bankovní chaos“, nejasná byrokracie při žádostech o úvěr, atd. pozice naší země by se v očích potenciálních investorů velmi snížila i přes dobré investiční pobídky.

Uplynulé desetiletí patří v České republice nepochybně také k obdobím nejrozsáhlejších strukturálních změn v dějinách země. Nejdramatičtěji se tento vývoj dotýká přirozeně ekonomiky a legislativy, ale stejně důležité jsou i změny v oblasti kulturní a morální, jakkoli setrvačnost v těchto oblastech je přeci jen dlouhodobější. Tento svojí podstatou spíše nepřímý, nicméně velmi důležitý, vliv má příznivý dopad na kultivaci podnikatelské kultury a zavedení nových obchodních zvyklostí. Avšak přes výše uvedené skutečnosti je nutno říci, že bude ještě nějaký čas trvat, něž bude úroveň byrokracie, právního prostředí, v podnikatelské etice a profesionálním přístupu k zakázkám v České republice stejná jako v západních zemích a tím bude zaručeno, že na investory přicházející na český trh nebude mnohdy čekat řada nepříjemných překvapení a zklamání. Těmto překvapením, která někdy mohou ve svých důsledcích způsobit jistou deziluzi investora, se však dá snadno předejít. Základním stavebním kamenem všech jednání v obchodě je samozřejmě efektivně pracující byrokracie a právní systém a společně s tím také celková možnost dovolat se soudně svých práv. V tomto ohledu se okamžitě vynořuje otázka: „Jaká je ochota a zejména kvalita politických činitelů změnit stávající nefungující právní řád, zefektivnit veškeré procedury a přijmout patřičné zákony či předpisy?“

Pro zahraniční investory jsou změny nastavší zajisté dobré. Jak známo, počátkem devadesátých let naráželi na bariéry jazykové, legislativní i ekonomické, mnohdy však především na nepochopení a neznalost základních tržních principů. V dnešní době se však již dá mluvit o tom, že alespoň základní principy tržních prostředí jsou přijímány nejen politiky a občany, ale i drobnými, na trhu operujícími společnostmi. Z vysokých škol vycházejí inženýři, kteří zcela samozřejmě komunikují v angličtině nebo němčině a velmi rychle přejímají rovněž progresivní metody řízení, podnikatelskou kulturu a etiku.

Jinak co se týče mikroekonomických dopadů, nejdříve bych zde uvedl holá čísla, která se týkají poboček zahraničních společností:

Ø 90 % společností svojí ziskovostí převyšuje nebo minimálně dosahuje stejné úrovně ostatních dceřiných společností v zahraničí

Ø 75 % firem chce v roce 2003 až o 25 % zvýšit svou výrobní kapacitu

Ø Více než 52 % společností zvýší počet pracovních míst, přičemž podobný trend zůstává stejný od roku 1997

Ø Přes celkovou recesi průmyslu předpokládá 40 % firem v roce 2003 další zvýšení podílu exportu

Ø Hodnota jedné plánované expanze je 500 mil. Kč, každé rozšíření kapacit vytvoří 200 nových pracovních míst (průměrné údaje za jeden projekt)

Ø 75 % zaměstnanců managementu dotazovaných firem splňuje nároky na praktickou znalost angličtiny požadované mateřskou společností

Jak je vidět některá z těchto čísel jsou opravdu impozantní. Takováto situace je pro české společnosti hodně silným stimulem, protože jestliže mají tyto firmy přežít je nutné dosáhnout v určitých fundamentálních veličinách stejné, ne-li lepší výsledky (např. ziskovost, produktivita práce, zisk/zaměstnance, atd.). Já osobně tento tlak na veškeré podniky v rámci ČR vnímám velmi pozitivně, protože - pokud chce být celá Česká republika konkurenceschopná - je nutné dosáhnout mezinárodní úrovně (a nejlepším měřítkem nám jsou samozřejmě pobočky zahr. společností).

IV. Záporné stránky PZI a investičních pobídek

Tyto vlivy bych rozdělil do dvou oblastí – makroekonomické (měnová, strukturální a dopady na zaměstnanost) a mikroekonomické (dopady na samotné podniky - právní prostředí, vnímání politiků).

Začal bych nejdříve těmi makroekonomickými. Každá země „komunikuje se svým okolím“ prostřednictvím svého měnového kurzu. Tento kurz je samozřejmě ovlivněn přílivem PZI do české ekonomiky - v důsledku velkého přílivu PZI došlo na devizovém trhu k obrovskému nárůstu poptávky po české koruně a tlaku na zhodnocení. Díky tomu v dobách přílivů kurz české koruny hodně posiluje a ČNB je tak nucena intervenovat. Nicméně většina těchto intervencí má krátkodobý dopad a posilování české koruny má tak negativní dopad na český export a potažmo tak na společnosti podnikající v rámci naší země. Rád bych zde, ale podotkl, že toto posilování se netýká všech společností, i když prakticky každá společnost si na takovýto vývoj kurzu stěžuje. Dopady takových změn závisí pouze na struktuře nákladů a výnosů. Klasickým případem je zde Škoda Mladá Boleslav, která si sice stěžuje na dopad na svoje výnosy, nicméně takovýto vývoj kurzu je pro ni výhodný. Většina jejích nákladových položek (díly na výrobu jejich produktů, dovoz chemických sloučenin, stroje a zařízení, atd.) pochází z dovozu (více než 70%) a přínos ze snížení nákladů je tak větší než snížení výnosů z exportu.

Tento nepříznivý dopad se tak opět v největší míře dotýká společností, jejichž náklady jsou vytvářeny v rámci ČR avšak jejich výnosy se generují v zahraničí. Tímto typem společností jsou většinou české malé či střední podniky, což opět tlačí na jejich efektivnost a vůbec celkové přežití.

Dalším efektem je strukturální či odvětvové složení nově přilákaných PZI. Pokud se podíváme na údaje o investicích dle sektorů - většina z „nově přilákaných společností“ pochází spíše z odvětví s nízkou přidanou hodnotou (automobilový průmysl, strojírenství a zpracovatelský průmysl). Ke strukturálnímu složení bych podotkl, že se Česká republika pomaličku stává jedním z automobilových „srdcí“ v Evropě, ne-li na světě. Tento trend vnímám více než negativně, neboť v tomto průmyslu nedochází k nějakým velkým inovacím ovlivňujícím ostatní obory, patří mezi odvětví tzv. staré ekonomiky a spíše jejich přínos na naše území je negativní (nerostně náročné výroby, znečištění životního prostředí, zatížení okolí a provázanost - v rámci dodavatelských vztahů -s podobnými typy společností - viz. vpád japonských společností napojených na koncern Toyota, atd.).

V odvětvovému složení došlo dle mého názoru k velké chybě, což České republice může způsobit v budoucnu velké problémy. Automobilový průmysl se dnes podílí na exportu průmyslových výrobků zhruba 30 – 40%. A v budoucnu bude tento podíl jistě ještě více stoupat (PSA+Toyota, Kenzo, a další). Pokud se však podíváme na teritoriální zaměření tohoto odvětví, jde především o trhy západní Evropy a na trhy emerging markets v Evropě. Což znamená velmi silnou závislost České republiky na konjuktuře zmíněných oblastí, navíc při „velmi známém silném“ růstu HDP socialistických států Západní Evropy nemůžeme ani počítat s nějakým radikálním nárůstem exportu ČR.

Dopady na zaměstnanost posuzuji zejména z pohledu toho, že tyto společnosti přispívají sice k růstu zaměstnanosti, nicméně stále dominantní podíl zůstává na straně MSP (malé a střední podniky, totožné s anglickou zkratkou SME). A v případě, že jsou hodně silně zvýhodňovány tyto obří společnosti a naopak menším jsou způsobovány velké problémy a překážky, může dojít k velkému růstu nezaměstnanosti v některých regionech. Podle mého názoru tyto investiční pobídky povedou ještě k větším diferenciacím regionů společně ruku v ruce se zvyšující se nezaměstnaností. 

Zadlužování země - je jasné, že tento faktor investičních pobídek je jednoznačně přehlížen. Nicméně pokud vezmeme v úvahu širší ekonomické souvislosti ČR tento faktor vystoupí do popředí - v podstatě ČR stojí na pokraji nutných ekonomických reforem, které je třeba provést (penzijní reforma, rozpočtová a daňová reforma, reforma zdravotnictví). Avšak k těmto reformám chybí politická vůle tyto změny provést (troufám si tvrdit, že s vládou socialistů bude chybět ještě dlouho). Tyto ekonomické podmínky se promítají do fixace státního rozpočtu ČR, kde většina položek (od 85 do 95%) je tak plně předurčena a není možné s nimi jakkoli manipulovat. Investiční pobídky udílené velkým ekonomickým subjektům - daňové úlevy, investice do infrastruktury, tak v podstatě způsobují ještě větší deficity již tak napnutého státního rozpočtu. Podle mého názoru se zvyšující se ekonomickou přitažlivostí země a se zvýšeným vstupem zahraničních subjetků, které dosáhnou na investiční pobídky tak dojde k ještě větším zadlužování našeho státu. K tomu musíme přičíst zvyšující se „menu costs“ a další náklady ČR spojených se vstupem do EU.

V rámci mikroekonomických dopadů bych opět viděl dopad na MSP. Zařadil bych sem zejména nastavení našeho legislativního systému, které je výhodnější pro velké společnosti. Malé společnosti jsou zasaženy obrovskou neefektivní byrokracií a neprůhledným systémem různých předpisů a vyhlášek (kde se míchají centrálně stanovené s lokálními). Samozřejmě od tohoto faktu je odvislé i nastavení investičních pobídek.

Další věcí bych zde viděl „černobílé vidění“ většiny politiků, že tyto společnosti působí na naší ekonomiku (zaměstnanost, inovace, dynamika, kultivace prostředí, atd.) vysoce blahodárně a je potřeba pro ně udělat spoustu věcí (tzv. první - poslední).

 Dle mého názoru by pobídky měli být více zaměřeny na sektor služeb (včetně strategických) a hi-tech technologií - telekomunikace, nové technologie (biotechnologie, atd.), informační systémy, atd. Také by se měla přidat větší důležitost diversifikaci v rámci jednotlivých odvětví, ale i v rámci struktury naší ekonomiky; společně s podporou malých i středních českých či zahraničních firem.

Pokud bych tedy měl učinit závěr z tohoto oddílu – příliv zahraničních investic velmi záporně tlačí na české podniky a zejména na malé a střední podniky, které jsou důležitou součástí ekonomiky každé země. Z jejich řad vždy vychází veškeré inovace, dynamika růstu, strukturální změny v ekonomice a zároveň se největším částí podílejí na zaměstnanosti (60-80%). Společně s tím tento vývoj nahrává ještě více strukturálnímu zastarávání české ekonomiky, neboť většina firem progresivních oborů se nachází v těchto fázích vývoje. Zde bych uvedl společnosti Tiny software, MI-communication, Wired-systems a další ryze české a malé firmy, které přesunuly z již výše zmíněných důvodů svoje veškeré aktivity do zahraničí.

Rád bych také zmínil, že mě samotného překvapil fakt, že některé investiční pobídky jsou zaměřeny i na malé společnosti. Myslím si, že by bylo ku prospěchu tyto možnosti trochu více rozšířit do povědomí manažerů těchto MSP.

V. Závěr

V předvolebních bojích se stávají zahraniční investice silnou zbraní stávajících vládních stran. Ty totiž vždy tvrdí, že za hospodářským růstem stoji i politika podpory zahraničních investic, reprezentována zejména investičními pobídkami. Odpůrci z řad českých podnikatelů a zejména političtí konkurenti naopak tvrdí, že rozhodování investorů, zda investovat v Česku, Polsku, Maďarsku nebo úplně někde jinde, není ovlivněno lukrativnosti pobídky, ale ekonomickým prostředím v té určité zemi. Pobídky naopak deformují ekonomické prostředí a znevýhodňují tuzemské podnikatele vůči zahraničním. Opět před námi stojí otázka - podporovat zahraniční investice nebo se držet principu „nestrkat vládní prsty tam, kde může vládnout trh“ a nechat na investorech, ať se rozhodnou podle podmínek jednotlivých trhu?

Z teoretického hlediska tak jde opět o spor liberálních a intervencionistických myšlenek, který, jak už to v podobných případech bývá, má argumenty pro i proti a v praxi nemá jednoznačného vítěze. Vlády různých zemí přistupují k podpoře investic oběma způsoby s různou intenzitou. Názor na věc proto mají různí lidé odlišný. Co však můžeme říci (a změřit) objektivně, je objem investic, který do českých luhů a hájů přivedly pobídky a kolik peněz utratili investoři bez toho, aby je vláda lákala „pamlsky“ například v podobě daňových prázdnin.

Pro většinu investorů do české ekonomiky nejsou investiční pobídky rozhodujícím momentem pro jejich rozhodnutí. V rámci poskytnutých výhod ČR za poslední čtyři roky získala přímé investice zhruba za 150 miliard korun z celkových 718 miliard korun (viz. tisková konference Ministerstva průmyslu a obchodu v červnu 2002). Za posledních deset let ČR získala již téměř 940 miliard korun přímých zahraničních investic.

V této souvislosti mě osobně příliš nevyhovuje a zároveň s tím i trochu zneklidňuje politika CzechInvestu, který poskytuje hodně neseriózní a zavádějící informace týkající se PZI v České republice. Navíc je jedním z hlavních činitelů kampaně „bombardující“ občany tvrzením, že zahraniční investoři jsou „tou nejlepší věcí na světě“.

Z výše uvedeného odstavce vyplývá, že podpora zahraničních investic vynesla pouze pětinu z celkového objemu investovaného kapitálu a také, že hlavní příliv se udál v posledních čtyřech letech - tedy za vlád spíše levicových.

Závěr se tak zdá být jednoznačný - vládní podpora investic není rozhodujícím faktorem pro lákání investorů do země. Zároveň s tím, ale také z celkového objemu investic vyplývá i to, pokud je pravda, že se investoři rozhodují na základě svých kalkulací bez ohledu na investiční pobídky, že za Zemanovy vlády se zahraničním investorům v Česku líbilo více než za všech ostatních vlád.

Další otázkou, která vyplouvá na povrch, zůstává samotné složení a struktura pobídek. Dle mého názoru by měli převládat pobídky pro odvětví s vysokou přidanou hodnotou a do hi-tech technologií, protože ty se stávají nosným motorem dalšího rozvoje země. V současné době se ve struktuře zahraničního obchodu České republiky tyto technologie (v exportu či importu) prakticky neobjevují, popř. tvoří max 1% !!!! Dle tohoto kriteria tak naše země patří mezi země rozvojové (a podle statistik SB a MMF spadáme do kategorie těch chudších na úroveň afrických států - naopak státy, s kterými bychom se měli srovnávat tedy ANIZ se nám naopak stále vzdalují) a do budoucna jí z toho nevyplývají žádné pozitivní přínosy. Spíše naopak- již v dnešní době můžeme sledovat prakticky starou strukturu ekonomiky, která se projevuje stále se snižujícími procentuálními změnami mezi tempy růstu HDP. Většina ekonomů se shodla na názoru, že naše ekonomika vyčerpala většinu extensivních i intensivních cest rozvoje a je nutné celkem zásadním způsobem změnit strukturu. Myslím si, že jedním z mnoha stimulů může být i politika investičních pobídek.

Další věcí je dle mého názoru až přílišná podbízivost zahraničním investorům. Konkrétně případy, kdy se dokonce některé investiční pobídky duplují, ať již přímo v rámci investičních pobídek (např. v rámci daňových úlev je podpora zaměstnanosti, ale úplně stejnou situaci se stejný aparátem řeší i granty na podporu zaměstnanosti) či na úrovni státního aparátu (např. investiční pobídky poskytne stát, ale zároveň s tím i místní autority).

Pokud bych měl shrnout celkovou práci do několika vět, udělal bych to asi tímto způsobem: I přesto, že jsou investiční pobídky jenom z jedním kriterií (a tím nedůležitým) při výběru země investice, naše země by v nich měla pokračovat po náležitých změnách, přehodnocení a reorganizaci (zmíněných v předešlých odstavcích). Pokud ostatní země přistoupili na tuto hru není možné, aby se ČR držela stranou, protože tak sama sebe diskvalifikuje. Debata o tom, zda pobídky ano či ne se tak přesouvá pouze do roviny akademické debaty. Samotné investiční pobídky (abstrahuji od jejich konkrétních forem) jsou totiž velkým signálem o tom, jak si každá země váží přílivu cizího kapitálu do země či nikoli a tedy promítají se do různých podnikatelských indexů.


Obrázek 3: PZI v České republice

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více