Postupimská konference vedoucích představitelů tří velmocí

(Dokumentární záznam sovětské delegace)

Deváté zasedání - 25. července 1945

Truman: Včera bylo navrženo, abychom dnes pokračovali v diskusi o západních hranicích Polska.

Stalin: Dobře.

Truman: Vzpomínám si, že pan Churchill měl doplňovací návrh.

Churchill: Nemám, co bych dodal. Hovořil jsem s polskou delegací a dnes ráno jsem měl potěšení setkat se opět s panem Bierutem. Včera mluvil s polskou delegací pan Eden. Poláci se shodují v tom, že v oblasti, kterou zabrali na Západě, je půldruhého miliónu Němců. Domnívám se, že tato otázka souvisí s otázkou reparací a rovněž s otázkou okupačních pásem čtyř velmocí v Německu.

Truman: Pokládám připomínku pana Churchilla za správnou. Také pan Byrnes se sešel s polskou delegací a hodlá se s ní ještě sejít. Dovolte mi předložit návrh týkající se procedury. Jelikož rozhovory pana Byr-nese a pana Edena budou pokračovat, domnívám se, že bude dobře odložit naši diskusi o této otázce do pátku.

Stalin: Dobře.

Truman: Další otázkou našeho programu je německé válečné a obchodní loďstvo. Myslím, že jsme v této otázce již dospěli k dohodě.

Churchill: Bude samozřejmě zapotřebí projednat konkrétní návrhy na danou otázku. Myslím, že se v tom budeme těmito konkrétními návrhy zabývat.

Truman: Státní tajemník Byrnes mi sdělil, že zástupce státního tajemníka Clayton a admirál Land se touto otázkou zabývali a projednávali konkrétní návrhy. Jsem ochoten projednat danou otázku kdykoli, ale raději bych nejdříve vyslechl pana Byrnese a seznámil se s dokumenty, které jsem právě obdržel.

(Bylo rozhodnuto projednávání otázky odložit.)

Churchill: Existuje ještě jedna otázka, která sice nebyla zařazena do programu, ale kterou by bylo třeba projednat. Je to otázka přesídlení obyvatelstva. Velký počet Němců bude nutno přesídlit z Československa do Německa.

Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, v Lipsku a v Kamenici.

Churchill: Domnívám se, že je třeba přemístit 2,5 miliónu sudetských Němců. Čechoslováci se kromě toho chtějí rychle zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustily Československo jen 2000 z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 miliónu lidí není maličkost. Kam je vlastně přemístit? Do ruského pásma?

Stalin: Většina jich přijde do ruského pásma.

Churchill: Nechceme je mít ve svém pásmu.

Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích.)

Churchill: Přinesou s sebou i své hladové krky. Mám dojem, že odsun ještě pořádně ani nezačal.

Stalin: Z Československa?

Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá jen v omezeném měřítku.

Stalin: Mám informace, že Češi Němce nejprve upozorní, a pak je vystěhují. Poláci zadrželi půl druhého miliónu Němců, aby jich využili při žních. Jakmile žně v Polsku skončí, Poláci Němce z Polska vystěhují.

Churchill: Domnívám se, že by se tak nemělo stát s ohledem na problémy zásobování potravinami, na reparace atd., tedy otázky, které dosud nebyly vyřešeny. Ocitli jsme se nyní v situaci, kdy Poláci mají potraviny a palivo a my máme obyvatelstvo. Jeho zásobování je pro nás těžkým břemenem.

Stalin: Je nutno vmyslet se do postavení Poláků. Němci jim za pět a půl roku způsobili hodně utrpení a strádání.

Truman: Včera jsem velmi pozorné vyslechl názory presidenta Bieruta na tuto otázku. Sympatizuji s Poláky i s Rusy a chápu obtíže, které mají. Objasnil jsem své stanovisko již dost jasně. Chtěl bych svým kolegům vysvětlit, jaká je moje pravomoc, pokud jde o otázky týkající se mírového urovnání. Projednáváme-li otázky, které mají být zařazeny do mírové smlouvy, všichni si, jak jsem přesvědčen, uvědomují, že podle naší ústavy může být smlouva uzavřena pouze se souhlasem Senátu USA. Podporuji-li určitý návrh předložený na konferenci, znamená to, že budu ze všech sil prosazovat tento návrh i v Senátě. Nemohu samozřejmé zaručit, že bude se vší určitostí přijat.
Musím vám říci, že politické smýšlení v Americe je takové, že zde nemohu podporovat kterýkoli návrh, aniž bych dosáhl podpory našeho veřejného mínění. Neříkám vám to proto, abych změnil základnu, na které probíhá diskuse s mými kolegy, ale proto, abych vám vysvětlil, jaké jsou mé možnosti z hlediska ústavní moci. Chtěl bych říci, že při uzavírání mírových smluv musím brát v úvahu okolnost, že je musí schválit také Senát USA.

Stalin: Presidentova slova se týkají pouze mírových smluv nebo všech otázek, které se zde projednávají?

Truman: Týká se to pouze dohod a smluv, které podle ústavy musí schválit Senát USA.

Stalin: Znamená to tedy, že všechny ostatní otázky mohou být vyřešeny?

Truman: Můžeme zde vyřešit kteroukoli otázku, která nebude vyžadovat ratifikaci Senátu.

Stalin: Znamená to, že ratifikaci Senátu vyžaduje pouze otázka mírových smluv?

Truman: Ano: Mám rozsáhlou pravomoc, ale nechci jí zneužívat.

Churchill: Navrhuji vrátit se k otázce polského odsunu na západ.

Stalin: K této otázce jsme se nepřipravovali, byla vznesena náhodně. Jsem ovšem ochoten o ní hovořit, ale rozhodnout ji nyní bude velice těžké.

Churchill: Nechtěl bych tuto otázku projednávat dnes. Chtěl bych jen říci, že tato otázka je základem úspěchu celé konference. Skončí-li konference dejme tomu za 10 dní, aniž by přijala jakékoli usnesení o Polsku, a nebude-li vyřešena otázka stejnoměrného rozdělení potravin na celém německém území, bude to všechno bezpochyby znamenat neúspěch konference. Budeme se tedy muset vrátit k návrhu pana Byrnese, aby se každý spokojil tím, co má ve vlastním pásmu. Doufám, že dospějeme k dohodě o tomto okruhu otázek, který je základem celého našeho jednání. Musíme přiznat, že dosud jsme nedosáhli žádného pokroku.

Truman: Souhlasím s ministerským předsedou, že jsme v těchto otázkách nijak nepokročili.

Stalin: Myslím, že mnohem větší význam má problém zásobování celého Německa uhlím a kovy. Porúří poskytuje 90 % kovů a 80 % černého uhlí.

Churchill: Bude-li se uhlí z Porúří dovážet do ruského pásma, bude třeba za tyto dodávky platit potravinami z tohoto pásma.

Stalin: Zůstane-li Porúří v rámci Německa, bude muset zásobovat celé Německo.

Churchill: Proč tedy nemůžeme čerpat potraviny z vašeho pásma?

Stalin: Protože toto území připadne Polsku.

Churchill: Jak budou dělníci v Porúří těžit uhlí, nebudou-li mít co jíst, a odkud mohou vzít potraviny?

Stalin: Je odedávna známo, že Německo vždycky potraviny, zejména obilí, dováželo. Nemá-li Německo dostatek obilí a potravin, bude je kupovat.

Churchill: Jak však bude moci zaplatit reparace?

Stalin: Bude moci zaplatit, ještě leccos mu zůstalo.

Churchill: Uhlí z Porúří je sice v našem pásmu, avšak nemohu převzít odpovědnost za jakékoli urovnám, které by způsobilo, že by v britském pásmu vládl letos v zimě hlad, zatímco Poláci by měli všechny potraviny pro sebe.

Stalin: To není pravda, nedávno žádali o výpomoc obilím, nemají ho dostatek, žádali o výpomoc do nové sklizně.

Churchill: Doufám, že generalissimus přiznává některé naše obtíže, stejně jako my uznáváme jeho obtíže. Británie bude mít letos minimum uhlí, kterého máme nedostatek.

Stalin: Proč? Anglie vždycky uhlí vyvážela.

Churchill: Protože horníci nebyli dosud demobilizováni, má náš uhelný průmysl nedostatek pracovních sil.

Stalin: Je přece dostatek zajatců. U nás těží zajatci uhlí, těžko bychom se bez nich obešli. Obnovujeme své uhelné pánve a využíváme pro tento účel zajatců. Máte 400 000 německých vojáků v Norsku, nebyli dosud ani odzbrojeni a není známo, nač čekají. Tady máte pracovní síly.

Churchill: Nevěděl jsem, že nebyli odzbrojeni. Hodláme je v každém případě odzbrojit. Nevím přesně, jaká je tam situace, ale tuto otázku vyřešil hlavní stan spojeneckých expedičních sil. V každém případě si opatřím informace.
Rád bych vás ještě jednou upozornil, že máme nedostatek uhlí proto, že je vyvážíme do Francie, Belgie a Holandska. Nechápeme, proč Poláci mají možnost prodávat uhlí z území, které jim ještě nepatří, zatímco my máme pro letošní zimu uhlí nedostatek.

Stalin: Prodali uhlí z Dąbrowské pánve. Je to jejich pánev.
Nemám ve zvyku si stěžovat, ale musím říci, že jsme v ještě horší situaci. Ztratili jsme několik miliónů lidí, máme jich nedostatek. Kdybych si začal stěžovat, bojím se, že byste zaplakali nad tím, jak těžká je situace v Rusku. Nechci vám však působit nepříjemnosti.

Churchill: Kontrolujeme Porúří a byli bychom ochotni vyměnit tamní uhlí za potraviny.

Stalin: Nad tím je třeba se zamyslet.

Churchill: Nečekám, že bychom dnes dospěli k nějakému rozhodnutí, ale byl bych rád, kdyby účastníci konference během této krátké přestávky přemýšleli o tom, že budou muset vyřešit velkou otázku.

Truman: Nemáme-li dnes již co projednávat, navrhuji předat tuto otázku ministrům zahraničních věcí.

Churchill: Sejdeme se znovu v pátek v 5 hodin.

Eden: Obdrželi jsme zprávu od dr. Beneše, který si přeje, abychom zde projednali odsun Němců z Československa. Mohli by se ministři zahraničních věcí touto otázkou zabývat?

Stalin: Mám dojem, že odsun byl již uskutečněn.

Churchill: Nemyslíme, že by odtamtud odjel velký počet Němců; stojíme dosud před problémem, který je třeba vyřešit.

Stalin: Prosím.

Churchill: Ať se ministři zahraničních věcí této otázky ujmou a zjistí fakta.

Stalin: Dobře.

Truman: Souhlasím.
Rád bych před přestávkou ještě jednou upozornil na návrh, který jsem předložil k otázce mezinárodních vnitřních vodních cest. Domnívám se, že by ministři zahraničních věcí mohli projednat i tento můj návrh.

(Stalin a Churchill souhlasí.

Sovětská delegace pak odevzdává presidentovi USA a ministerskému předsedovi Británie memorandum týkající se překážek, které jsou v Rakousku a Německu kladeny sovětským občanům při návratu do vlasti, a memorandum o neodzbrojených německých vojscích v Norsku, o čemž se mluvilo již na zasedání šéfů vlád.)

Churchill: Mohu vás ujistit, že hodláme tato vojska odzbrojit.

Stalin: Nepochybuji o tom. (Smích.)

Churchill: Nedržíme je v záloze, abychom je pak najednou vytřepali z rukávu. Vyžádám si okamžitě zprávu o této otázce.

Truman končí zasedání a oznamuje, že další zasedání se bude konat v pátek 27. července v 17 hodin.

Literatura:
Antonín Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968