Sbohem, vojenské letectví

Nyní bych měl svou vojenskou a válečnou kariéru bilancovat.  Vojenského života jsem měl po krk a ani na okamžik mi nenapadlo na vojně zůstat. Takže od 1.1.1946 jsem byl zařazen do náhradního pluku, který sídlil na letišti Kbely a tam jsem také hned 9. ledna demobilizoval. I když jsem měl možnost demobilizovat ve Velké Británii a stát se tak britským občanem, tak   neviděl jsem v tom  smysl, když jsem se narodil v ČSR a celou válku bojoval za svobodu své vlasti. Skončilo moje válečné působení v zahraniční armádě a tato moje kariéra měla tyto výsledky:

Hodnosti:

V Polsku, SSSR a na Středním východě jsem sloužil jako vojín. Do RAF jsem byl přijat v základní hodnosti  AC2 , podle československých předpisů vojín. Z této hodnosti jsem byl povýšen do československé hodnosti svobodníka 1. 7. 1943 a 31. 7. 1943 na desátníka. 30. 10. 1943 jsem dosáhl anglickou hodnost Sergeant a československou hodnost četaře. 26. 6. 1944 mi byl udělen Čs. Odznak polního pozorovatele letce č. A-447. Na rotného jsem byl povýšen 1. 10. 1944 a 30. 10. 1944 do anglické hodnosti Flight Sergeant.  Po návratu do vlasti jsem obdržel hodnost nejdříve  rotmistr, po dokončení střední školy jsem byl povýšen na podporučíka. V roce 1999 jsem na návrh Československé obce legionářské a Českého svazu bojovníků za svobodu byl povýšen na majora ve výslužbě.

Vyznamenání:

Za účast v odboji jsem obdržel dvakrát Čs. válečný kříž, třikrát medaili za chrabrost, Čs. Medaili za zásluhy I. Stupně, Čs. pamětní medaili se štítky SV (střední východ) a VB (Velká Británie),  britská vyznamenání – 1939 -1945 Star, Africa Star, Defence Medal a War Medal.

Počet nalétaných hodin:

  RAF Coastal Command 49 operačních letů v celkovém trvání 529 hodin 49 min
  RAF Transport Command  42 letů v trvání 140 hodin  7 minut
  Raf Training Comand  81 letů v trvání 266 hodin 53 minut

Celkem jsem za války nalétal 935 hodin 3 minuty a z toho 150 hodin 54 minut v noci, což odpovídá celkové době 39 dní strávených ve vzduchu.

Závěr

Kdybych měl hodnotit svoje působení za II. světové války, docházím k tomuto závěru...

Dost často jsem měl strach, ale naučil jsem se ho potlačit. Z počátku jsem necítil zvláštní nenávist vůči nepříteli, ale postupně, jak se vynořovaly informace o koncentračních táborech a řádění u nás doma jsem se i naučil nenávidět. Nemohu pochopit, že jsou lidé u nás doma, kteří na to zapomněli a jak se zdá, zapomněli na to i někteří Němci.

Moje generace odchází a zdá se, že hlavní účel našeho boje byl splněn jen částečně. Bojovali jsme za svobodu a za to, aby se válka nemohla opakovat. Z toho se splnilo jen velmi málo, naše země přešla z jedné nesvobody do druhé a války byly za celé to období mého života na denním pořádku. Československá republika, která byla celou válku v našich srdcích, již neexistuje. Přesto nemám pocit, že jsem žil a bojoval nadarmo.

Nebyl jsem hrdinou, nevykonal jsem mimořádné činy, neprojevil jsem zvláštní odvahu, avšak mám dobrý pocit, že jsem splnil svou povinnost,  v prvé řadě vůči sobě a svému svědomí, když jsem se postavil proti zrůdné nacistické ideologii,  vůči své rodině, abych odčinil hrůznou vraždu matky a dalších blízkých příbuzných, vůči své zemi, kde jsem se narodil, kde jsem strávil mládí, chodil do školy a pracoval.