Pavel Wechsberg-Vranský XX.

Autor: Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔︎︎ 👁︎ 18.097

Praha

S vnitřním rozechvěním jsem zasedl k rádiu při startu 1. srpna 1945, kdy jsem po více než šesti letech měl znovu vstoupit na půdu domova. S plnou bombovnicí  osob a zavazadel jsme v 7:56 startovali z Manstonu  Liberatorem Z-985 a za 3 hodiny 15 minut dosedli na letišti v Ruzyni. Protože jsem byl v Praze poprvé v životě a  nikoho jsem zde neznal a také proto, že jsme měli ještě téhož dne startovat zpět, souhlasil jsem, že zůstanu hlídat u letadla. Taková povinnost čekala některého člena posádky při každém letu do Prahy. Další let do Prahy se konal až 5. 8., avšak mezi tím 3.8. jsme znovu letěli do Tainu, což časově a vzdálenostně je zhruba stejné jako let do Prahy, a dopravili další osoby a materiál 311. perutě do Manstonu.

Při druhé návštěvě Prahy jsem se dopravil na Václavák a snažil se vstřebat poválečnou atmosféru. Setkal jsem se zde s kamarády z pozemní armády, kteří mě informovali o místech, kde je možno zjišťovat jména a informace o osobách, které se vrací z koncentráků. Bohužel čas odletu v 15 hodin mi nedovolil něco podniknout a musel jsem hledat dopravu zpět na letiště. Při dalším letu do Prahy 12.8. jsme zůstali přes noc a  ubytovali nás v hotelu Alcron, stejně jako ostatní zahraniční vojáky, kteří byli v Praze služebně a neměli byt nebo možnost bydlet u někoho v soukromí. Do Prahy jsme přiletěli až k večeru a tak k návštěvě úřadů nebyla možnost. Trávil jsem večer a část vlahé noci s kamarády v centru Prahy, částečně v ulicích a částečně v různých lokálech. Takové lety s přenocováním v Praze se uskutečnily ještě několikrát.

Reklama

Potom jsem dostal měsíc dovolené, abych si mohl urovnat své záležitosti, ale v dopravních letech jsem měl pokračovat nyní ze základny z Ruzyně.

Zatím se vrátil otec a společně jsme začali pátrat po osudu matky a dalších příbuzných. Otce jsem nastěhoval k sobě do pokoje v hotelu, avšak nyní jsme museli za pokoj něco platit. Tím nám vznikl další úkol, najít si byt.

Ještě dopravní létání

Byl jsem znovu přidělen jako radiotelegrafista k svému kapitánovi R. Protivovi  a pokračovali jsme v dopravních letech mezi Prahou a Velkou Británií. Byl jsem v permanenci, provedli jsme celkem 13 letů za tento měsíc, ne však již na letiště Manston ale na letiště Blackbush, které bylo také v jižní Anglii.  Při posledním letu v měsíci bylo v Praze špatné počasí a proto jsme se vraceli a přistáli v Bruselu, kde jsme museli zůstat 3 dny, než se počasí v Praze umoudřilo.

V listopadu lety pokračovaly, i když nyní byly často omezeny počasím, takže to bylo jen 6 letů, stejně jako před tím do Blackbushu. Protože se v té době začínaly již Liberatory, které jsme užívali podle amerického projektu Lend-Lease (o půjčce a pronájmu), pomalu vracet, letěli jsme 16. 11. zpět s jiným letadlem  jako cestující a naše letadlo jsme v Anglii po letové zkoušce předali příslušným orgánům.

V prosinci moje činnost u RAF Transport Command pomalu končila. 11. 12. jsme letěli z Prahy do Valley, kde jsme měli naše letadla, v tom případě Liberator  E,   odevzdávat, ale z důvodu, který si nepamatuji jsme druhý den stejným letadlem přelétli na letiště  Blackbush a potom 15.12. znovu do Prahy. Dvoudenní pobyt v Anglii jsem použil k cestě do Londýna, abych se rozloučil se všemi známými. 15. prosince jsme znovu provedli dopravní let do Prahy  s Liberatorem E a 17. 12.  jsme jej již definitivně předali ve Valley. Ještě 19. 12. jsme dostali úkol přelétnout Liberator M z letiště Blackbush na letiště Valley a to byl můj poslední let s mým dlouholetým kapitánem Rudolfem Protivou. Loučení bylo dost dojemné a nikdy bych nevěřil, že pragmaticky a dost netečně se chovající Protiva je schopen takových citových emocí. Slíbili jsme si, že se doma navštívíme, ale k tomu již nikdy nedošlo. Protiva zahynul jako pilot při letecké havárii u některé holandské společnosti brzy po válce.

Z letiště Blackbush jsem letěl zase ve funkci telegrafisty s jiným kapitánem Liberatorem F zpět z Valley na letiště Blackbush a stejný den jsme startovali s obvyklým nákladem do Prahy. Počasí v Praze však nedovolovalo přistání a po několika pokusech o přiblížení jsme byli odeslání do Berlína. Ze vzduchu jsem se zadostiučiněním pozoroval spoušť rozbitého a téměř mrtvého hlavního města "tisícileté říše."

Tento let jsme ukončili 21.12. přeletem z Berlina do Prahy. Bylo to poslední letadlo, které jsme ještě u squadrony měli a k jeho poslednímu letu jsem byl povolán zase já. Dne 22. 12. 1945 jsem se svým válečným létáním rozloučil při letu z Prahy do Valley Liberatorem F, který pilotoval S/Ldr Šedivý. Let trval 5 hodin 35 minut.

Reklama

Do Prahy jsem se vracel na Štědrý den britským Lancasterem jako cestující a pamatuji si jen na velmi špatné počasí v Praze, nízká základna mraků a špatná viditelnost a přistání goniometrickým měřením se muselo čtyřikrát opakovat, než letadlo dosedlo.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více