Pavel Wechsberg-Vranský X.

Autor: Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔︎︎ 👁︎ 16.917

Trocha švejkoviny

Dříve než budu líčit své další osudy, zmíním se o některých humorných příhodách v naší armádě na Středním východě, které sice již byly popsány v různé vzpomínkové literatuře, ale sem také patří, protože jsem byl jejich očitým svědkem. Jsou to tři příhody, které se týkají stejného vojáka, který jak se zdá chtěl i v této válce představovat našeho „národního hrdinu“ Švejka.

První setkání s tímto člověkem bylo někde v Agami, když jsme měli volno a chodili po táboře. Najednou ke mně přistoupil straší voják, asi tak  35 až 40 let, menší postavy a s nohama do „o“, které v šortkách a podkolenkách se zvlášť komicky zvýraznily. Zeptal se: „Znáš mne“? Na mou zápornou odpověď pravil: „Jsem Tonda Hořčička, fotbalový internacionál, levou nohu mám třikrát a pravou pětkrát zlomenou“. I když jsem celkem dost fotbal sledoval, na takové jméno jsem si nemohl vzpomenout. Na můj udivený a rozpačitý pohled pokračoval: „Jak to, že mě neznáš, dostávám z celého světa poštu s adresou Tonda Hořčička, Evropa.  Jsem ze Žižkova, podívej“. Rozhalil si košili a přes celou hruď měl vytetovanou velkou hlavu husitského vojevůdce  Jana Žižky. Nechal mě stát  jako nezajímavý subjekt a šel se chlubit jinam.

Reklama

Další příhoda byla s ním v Západní poušti. Jelikož jsme byli v druhé záchytné linii, kde nebyla přímo bojová aktivita a podle zásady naší předválečné armády, že voják nesmí nikdy zahálet, jinak příliš přemýšlí, jsme kromě pracovní činnosti při různých zlepšeních opevnění měli také denní raporty. Při raportu se střídaly služby a stráže, k raportu byli provinilci určováni k potrestání velitelem, a bylo možno se přihlásit se stížností. Jednoho dne byl na levém křídle raportu, který se konal před velitelským stanem, Tonda H. Protože jeho švejkoviny byly u jednotky známé,  brzy se shromáždili okolní vojáci a čekali, co bude. Pro ty, kteří neznají jak takové raporty probíhají, jen ve zkratce. Raport seřadí nejdříve dozorčí poddůstojník jednotky tak, že jako první stojí stará stráž, pak nová stráž, pak stará a nová služba, pak provinilci určení k raportu a nakonec osoby se stížností, žádostí ap. Dozorčí poddůstojník nebo rotmistr předá raport s hlášením dozorčímu důstojníkovi a ten potom stejným způsobem veliteli. Při každém předávání raportu se velí pozor. V tomto případě se vždy všichni postavili do vzorného pozoru, až na Tondu. který držel pravou ruku na levé straně prsou. Jinak stál ve vzorném pozoru. Veškerý křik a opakování rozkazu na Tondu neplatily. Stál pořád ve zmíněném postoji. Velitel,  pplk. Klapálek, zřejmě vše pozoroval ze stanu a dal dozorčímu důstojníkovy pokyn, aby to tak nechal a předal mu raport. Převzal hlášení a Hořčičky si nevšímal. Jako obvykle postupoval zleva doprava a přejímal hlášení velitelů stráží a služeb. Když se dostal k Hořčičkovi, vlídně se zeptal, „co je Vám a co chcete“. Hořčička, pořád ve stejném postoji, odpověděl:  „Pane podplukovníku, žádám o osobní rozmluvu“. Načež Klapálek: „Nebudu s vámi mluvit dokud se nepostavíte do pozoru“. Tonda „Nemohu“. Klapálek „Co je bolí Vás srdce ?“ Tonda mlčí. Po další snaze přimět Tondu k poslušnosti, to vzdal a prohlásil, že ho potrestá. Tonda opakoval svou žádost o rozmluvu. Klapálek nakonec řekl „Tak mluvte!“  Tonda se nadechl a předpisově nahlas prohlásil:  „Pane podplukovníku zakrývám Žižkovi to druhé oko, aby neviděl tady ten bordel“. Všichni, až na Klapálka vypukli v hlasitý smích. Klapálek jen řekl, že na jeho  potrestání nezapomene, až se vrátíme z polních podmínek.

Další příhoda je z Agami. Měl jsem službu dozorčího vojína roty. Do rajónu přišla hygienická inspekce, kterou vedl lékař výcvikového střediska MUDr. R. Byl to tělnatý vysoký pán a měl hodnost majora. Podíval se na pořádek ve stanech a okolí, ale také v umyvárně, kterou tvořil žlab pod širým nebem a nad ním potrubí s řadou kohoutků. U jednoho kohoutku stál Tonda Hořčička, pouštěl si do dlaně vodu a vymýval si oko a to stále opakoval. Dr. R. se u něho zastavil a ptal se „Co to děláte? Tonda, ale bolí mne oko tak si to vymývám, pane majore“. Na to R.: „Major může být každý blb, já jsem doktor, a proč nejdete na marodku?“. Tonda: „Pane doktore, s okem nejsou žádné srandy“.  Zkoprnělý doktor se nezmohl ani na odpověď.

Třetí kousek Tondy se rovněž týká našeho pobytu u Alexandrie před nasazením v Sýrii. Klapálek, věren svému rozhodnutí,  potrestal Tondu při krátkodobém pobytu v nilské deltě zákazem vycházek. Tábor ovšem nebyl nijak oplocen a střežen a milý Tonda se odebral do Alexandrie. Tam, asi pod vlivem alkoholu, zašel na náměstí Mohameda Aliho, kde je socha zakladatele moderního egyptského státu  na koni, před sochou si svlékl košili a rozprostřel ji na zemi, klekl si a po moslimském způsobu se modlil a vykřikoval:  „Mohamed  Ali,  ti mi to dali, 10 dní kasárníka“. Kolem se shromáždilo několik lidí a Tonda pokračoval do doby, až přišla anglická vojenská policie a odvedla ho. Prý pak dokonce skončil v zařízení pro duševně choré, ale to je již jiný případ, a zde píši o sobě, ne o Tondovi.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více