Pavel Wechsberg-Vranský IX.

Autor: Joey Pytlák Říha / Pytlák 🕔︎︎ 👁︎ 17.101

Protiletadlové dělostřelectvo

Na přání velitele plk. Klapálka zůstal pluk členěn místo na dělostřelecké baterie, stejným způsobem jako pěší útvary. Pluk byl rozdělen na 3 prapory číslované 500, 501 a 502. Každý prapor měl 4 roty s čísly od 1 do 12. Já jsem byl zařazen do 6. roty 501 praporu.

Jednotlivé roty dostaly postupně 3 lehká protiletadlová děla typu Bofors o ráži 40 mm a kadenci až 120 ran za minutu, dělo mělo i náhradní hlaveň, která se po určitém počtu ran vyměňovala.

Reklama

Byli jsme ubytování v táboře El-Zib, poblíž přímořského města Naharya, na severu Palestiny, který jsme již znali z dřívějška, kde začal intenzivní výcvik. Učili jsme se zastávat jednotlivé funkce obsluhy děla, jako mířič vodorovného a svislého náměru, nabíječ, podávač nábojů, rychlou výměnu hlavně ap.

V té době k nám došly dvě alarmující zprávy. Jednak to byl atentát na Heydricha a následné pronásledování u nás doma a pak postup Němců a Italů pod velením generála Rommela až k egyptské Alexandrii a  pád Tobruku. Obě zprávy nás všechny přiměly k zvýšení úsilí ve výcviku i při ostatních úkolech, abychom mohli aktivně zasáhnout do boje.

Výcvik byl zakončen střelbou na rukáv tažený letadlem, načež jsme byli označeni za boje schopné. Jednotlivé prapory dostaly své úkoly. Prapor 500 byl určen na obranu přístavu Haifa, náš prapor na obranu přístavu Bejrút. Třetí prapor ještě dokončoval výcvik.

Bejrút

Dojeli jsme do Bejrútu a moje dělo bylo umístěno blízko bejrútského náměstí a vykřičené ulice. První dny byly ve znamení zařizování obydlí v jednom poschodí domu,  pomoci spojařům při zřízení spojení, mezi děly a s velitelem praporu, který měl stanoviště v hotelu na náměstí. Náměstí, které se jmenuje snad dodnes Place de Canon,  se mimo jiné vyznačovalo tím, že na něm rostly datlové palmy, které v určitém období datle shazovaly. Z počátku byla vzhledem k nebezpečí dalšího postupu nepřítele do Egypta denní a noční pohotovost. Zažili jsme jen sporadické nálety několika letadel na přístav, které byly naší přehradní palbou odehnány, aniž by shodily svůj náklad. Němci měli tehdy již starosti v Sovětském svazu u Stalingradu, takže tamní fronta měla přednost. Na podzim 1942 začala také již britská protiofenzíva, které tentokrát velel slavný generál Montgomery.

Rommel byl zatlačen zpět a nálety téměř ustaly. V Bejrútu jsme byli daleko za frontou a nastaly tam takřka mírové časy a s tím nuda, kterou jsme se snažili všelijak rozptýlit. Blízkost již zmíněné ulice nevalné pověsti  byla pro nás, dlouhým tobruckým pobytem „vyhladovělé“ vojáky, příliš velkým lákadlem. Při kontrolách velitelem roty, o kterých jsme byli včas varováni, bylo někdy třeba některého člena posádky děla rychle sehnat ve vedlejší ulici. Já jsem ve volném čase podnikl cestu do Baalbeku, kde prý stála Babylonská věž, avšak tehdy tam nebylo mnoho co vidět, byly tam jen minimální vykopávky. Za těchto podmínek jsem se při stráži, (někdo musel u děla stále zůstat), často koukal do modrého nebe, kde se nic nehnulo. V té době přišla výzva k dobrovolné přihlášce do našeho letectva v Anglii. Vzhledem k válečné situaci na Středním východě a pochybnostem o možnosti aktivně zasáhnout do boje, jakož i pro mladého muže lákavé možnosti stát se letcem,  jsem se rozhodl přihlášku podat. Nastala další, třetí etapa mého odbojového života.

Příprava pro letectvo

Na základě přihlášky do letectva jsem byl nejdříve poslán do Haify k lékařskému vyšetření. Prošel jsem všechna oddělení vojenské nemocnice a nakonec jsem byl u zubního lékaře.

Tehdy platila v anglickém zubním lékařství zásada, že všechny nemoce pocházejí od zubů, nejlépe je vytrhat a používat zubní protézy, což jsem ovšem nevěděl. Jelikož ordinace neměla čekárnu, seděli jsme na židlích přímo v ordinaci a před námi  na zubařském křesle se odehrávala kontrola. Když jsem vstoupil do ordinace byl tam jeden kamarád, který seděl na křesle a druhý čekal na židli. Já jsem si přisedl a Honza mi pošeptal, podívej se, co s ním dělá, on mu snad chce vytrhnout všechny zuby. Nadzvedl jsem se a opravdu, na stolku před křeslem leželo asi 5 zubů. Oba jsme se sebrali a spěšně odešli. Na volání pana doktora jsme nereagovali. Nyní nám však chyběl na lejstru, kde byl seznam oddělení nemocnice, která jsme museli navštívit, podpis zubního lékaře. Už si nepamatuji jak jsme to zařídili, ale nakonec se tam nějaký podpis objevil.  Tato mánie s trháním zubů mě překvapila ještě jednou, když jsem jel v Anglii ve vlaku a dvě pohledné dívky vojačky ve stejném kupé se bavily o zubech a jedna z nich bez studu vyndala z úst protézu a pyšnila se novými zuby.

Reklama

Po úspěšných lékařských prohlídkách jsem se musel podrobit řadě psychologických a psychotechnických testů. Pamatuji se již jen na test z rychlosti reakce, kde bylo ve velkém sále množství různě umístěných žárovek různých barev, které se střídavě rozsvěcovaly a já jsem musel podle barvy a místa pohnout pákou a stlačit určitý knoflík na klávesnici, kde bylo asi 10 knoflíků. Obtížný byl také test na barvoslepost, kdy jsem v různých obrazech a barvách musel objevit skrytý objekt.

Potom jsem se vrátil k svému dělu do Bejrútu a po určité době jsem dostal vyrozumění, že jsem při zkouškách vyhověl, a že pojedu do Anglie Že to nebylo snadné je zřejmé z toho, že z 418 žadatelů pouze 171 prošlo náročným sítem testů a lékařských prohlídek.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více