Záznam Postupimské konference - 05.díl

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 16.380

Postupimská konference vedoucích představitelů tří velmocí

(Dokumentární záznam sovětské delegace)

Páté zasedání - 21. července 1945

Truman: Zprávu o dnešním zasedání ministrů zahraničních věcí přednese pan Byrnes.

Reklama

Byrnes: Ministři zahraničních věcí projednali termín oficiálního zřízení Rady ministrů zahraničních věcí a dohodli se, že Rada má být vytvořena nejpozději 1. září. Dohodli se rovněž, že bude třeba zaslat vládě Číny a prozatímní vládě Francie telegramy s pozváním k účasti v Radě, než bude zřízení Rady veřejně oznámeno. Na žádost britské delegace bylo uloženo redakční komisi, jež se touto otázkou zabývá, aby dosavadní text návrhu doplnila některými malými opravami.
Další otázkou jsou hospodářské zásady ve vztahu k Německu. Jelikož zpráva podvýboru o této otázce byla teprve nyní předložena a naše delegace neměly možnost ji důkladně prostudovat, dohodly se, aby jednání o této otázce bylo odloženo na zítřek.
Následovala polská otázka — likvidace londýnské vlády a plnění jaltského prohlášení. Předseda podvýboru, který se touto otázkou zabýval, vypracoval jménem podvýboru zprávu. Jelikož podvýbor nebyl s to dosáhnout plné dohody, projednali otázky, v nichž se vyskytly rozpory, důkladně ministři zahraničních věcí. Ministři dospěli k dohodě o některých z těchto bodů, avšak další body předávají k definitivnímu vyřešení šéfům vlád.
Myslím, že tyto rozpory, které vám předáváme k vyřešení, pro vás budou srozumitelnější, budete-li mít před sebou zprávu předsedy podvýboru. Odevzdáváme vám k vyřešení tyto otázky: a) bod týkající se předání aktiv polské vládě a uznání závazků polské vlády vůči vládám Velké Británie a USA; b) bod týkající se uspořádání voleb a svobody tisků.
Pokud jde o první bod rozporů, které se týkají odevzdání aktiv polské vládě a jejích závazků vůči britské a americké vládě, oznámil předseda podvýboru, že britská vláda i vláda USA již podnikly kroky, aby polský majetek, který je na území Velké Británie a USA a je pod dohledem vlád těchto zemí, ať jde o jakýkoli majetek, nebyl odevzdán jiným osobám. Obě vlády jsou ochotny podniknout okamžitá opatření, aby v souladu s požadavky zákona byl tento majetek odevzdán polské národní vládě. Jsou proto ochotny projednat s příslušnými představiteli prozatímní polské vlády způsob a termín převedení tohoto majetku.
Redakce tohoto návrhu se stala předmětem rozporů. Vláda USA zastává stanovisko, že o aktivech musí jednat vláda polského státu a vláda USA. Současně musí mezi sebou projednat také otázku závazků polské vlády. Vláda USA je přesvědčena, že prozatímní polská vláda nebude naprosto pochybovat o tom, že jsme ochotni dát jí k dispozici veškerý majetek, který jí náleží v souladu se zákony u nás platnými.
Proto jsme navrhli, aby bod týkající se této otázky byl formulován takto: „Britská vláda a vláda USA podnikly opatření na obranu zájmu prozatímní polské vlády jako uznávané vlády polského státu, pokud jde o majetek, který patří polskému státu a je na jejich území a pod jejich dohledem, nezávisle na formě tohoto majetku. Podnikly dále opatření, jež mají zabránit, aby se tento majetek nedostal třetí straně. Prozatímní polské vládě bude plně umožněno uplatnit obvyklá právní opatření k znovunabytí veškerého majetku polského státu, který mu mohl být nezákonně odcizen.
Budeme o těchto bodech rozporů diskutovat, nebo mohu ve zprávě pokračovat?

Stalin: Vyslechneme nejprve zprávu, a teprve pak zahájíme diskusi.

Byrnes: Žádné rozpory nevyvolal další bod: „Tři mocnosti ve snaze pomoci prozatímní polské vládě usnadnit všem Polákům žijícím v zahraničí, kteří se budou chtít vrátit, včetně členů polských ozbrojených sil a obchodního loďstva, vrátit se do Polska, jak to bude prakticky nejdříve možné, očekávají, že těmto Polákům budou po návratu poskytnuta stejná osobní i majetková práva, jako mají všichni polští občané.
Rozpory se vyskytly u dalšího bodu: „Tři mocnosti berou na vědomí, že prozatímní polská vláda v souladu s usneseními jaltské konference souhlasila s tím, že provede co nejdříve, na základě všeobecného volebního práva, tajným hlasováním svobodné a objektivní volby, jichž se budou moci účastnit všechny demokratické a protinacistické strany a do nichž budou mít právo navrhovat své kandidáty. Tři mocnosti vyjadřují upřímnou naději, že volby budou provedeny tak, aby bylo celému světu jasno, že všechny demokratické, protinacistické kruhy polské veřejnosti mohly svobodně vyjádřit své názory a tak se plně podílet na obnově politického života země.
Tři mocnosti dále očekávají, že představitelé spojeneckého tisku budou mít před volbami i během nich možnost naprosto svobodně informovat svět o vývoji událostí v Polsku.

Rozpor spočívá v tom, že sovětská delegace navrhuje vyloučit poslední dvě věty tohoto bodu. Pan Eden s tím souhlasil pod podmínkou, že bude zachována věta o volném přístupu představitelů spojeneckého tisku do Polska.
Prvním předmětem rozporů je tedy bod týkající se předání aktiv bez zmínky o pasívech.

Truman: Podle našich zákonů nelze mluvit o aktivech a neříci nic o pasívech. Mluvil jsem o tom i včera. Spojené státy nehodlají převzít takovéto břímě. Nemůžeme se zavázat, že předáme veškerá aktiva polské vládě, aniž bychom projednali její závazky.

Churchill: Souhlasíme s presidentovým návrhem, aby polské vládě byla odevzdána aktiva jen pod podmínkou, že budou současně připomenuty závazky, které převzala polská vláda.

Byrnes: Naše redakce, kterou jsme navrhli ve snaze o kompromis, nemluví ani o aktivech, ani o pasívech. Říkáme, že britská vláda a vláda USA již přijaly opatření k obraně zájmů polské vlády, pokud jde o majetek, který patří polskému státu a leží na jejich území, ať má tento majetek jakoukoli formu. Návrh rovněž uvádí, že obě uvedené vlády již podnikly opatření, aby se tento majetek nedostal do rukou cizích, osob. Kromě toho je v návrhu řečeno, že polské vládě bude plně umožněno uplatnit obvyklá právní opatření ke znovunabytí jakéhokoli majetku, který mohl být nezákonně odcizen.

Churchill: Nic se však tady neříká o aktivech ani o závazcích.

Byrnes: Mluvil jsem již o bodech obsažených v našem návrhu.

Reklama

Churchill: Návrh rovněž nic neříká o tom, že prozatímní polské vládě mají být uloženy závazky týkající se Velké Británie, a to 120 miliónů liber šterlinků, které jsme poskytli bývalé polské vládě v Londýně. Jinými slovy, naše situace je stejná jako vaše.

Byrnes: Kdyby měla sovětská vláda rovněž majetek, který patří polské vládě, bylo by možné tuto otázku vyřešit diplomatickou cestou. Myslím, že není třeba mluvit veřejně o tom, že odevzdáme polské vládě její majetek, který musí být odevzdán, jelikož vláda USA uznala vládu Polska.

Churchill: Rozumím tomu tak, že nyní ponecháváme stranou záležitost aktiv a závazků. Pro nás je tato otázka ovšem důležitější než pro USA z toho důvodu, že jsme poskytli bývalé londýnské polské vládě velkou zálohu.

Truman: Nelíbí se mi, že se tady navrhuje učinit o plnění těchto závazků veřejné prohlášení.

Churchill: Souhlasím s vámi.

Reklama

Stalin: Britská vláda si myslí, že získá od Polska celou zálohu, kterou poskytla na vydržování polských vojsk?

Churchill: Ne. O tom budeme jednat s Poláky.

Stalin: Poskytli jsme určité prostředky vládě Sikorského a rovněž prostředky na organizaci armády prozatímní národní vlády. Domníváme se však, že polský lid splatil tento dluh svou krví. Domníváme se, že kompromisní návrh americké vlády je přijatelný s výjimkou zmínky o tom, že prozatímní polské vládě bude plně umožněno použít obvyklých právních opatření. Navrhuji, aby místo toho bylo uvedeno: Prozatímní polské vládě budou poskytnuty všechny možnosti v souladu se zákonem. S touto opravou by bylo možno přijmout kompromisní návrh americké delegace.

Churchill: Jaký je v tom rozdíl?

Stalin: Rozdíl je v tom, že se vyhneme obvyklým průtahům, které doprovázejí „obvyklá právní opatření“. Řekneme-li „v souladu se zákonem“, bude to jednodušší. Koneckonců je to však drobnost, návrh americké delegace by bylo možno přijmout i v dosavadní formulaci.

Byrnes: Další bod, u něhož se vyskytly rozpory, se týká této formulace: „Tři mocnosti berou v úvahu, že se prozatímní polská vláda v souladu s usneseními jaltské konference zavázala provést...“ atd. Proti této formulaci měl námitky pan Eden.

Eden: Navrhl jsem kompromisní formulaci, proti které měla námitky sovětská delegace: vyškrtnout všechno od slov „tři mocnosti vyjadřují upřímnou naději“ až ke slovům „své názory“, ale ponechat poslední větu o přístupu představitelů spojeneckého tisku.

Stalin: Je správné, že pan Eden vyšel vstříc zájmům a důstojnosti Polska. To je třeba uvítat. Učiní-li v tomto směru ještě další krok, myslím, že budeme moci všichni s návrhem souhlasit. (Smích.) V předchozím řádku bylo uvedeno, že polská vláda musí splnit jaltské prohlášení. Proč tutéž myšlenku znovu opakovat?
Zahraniční dopisovatelé budou jezdit do Polska, a nikoli k polské vládě, budou mít naprostou svobodu a nebudou si na polskou vládu stěžovat. Proč to znovu opakovat? Poláci se budou cítit dotčeni, budou v tom vidět podezření, že nechtějí umožnit dopisovatelům přístup. Ukončeme tento bod slovy: „demokratické a protinacistické strany budou mít právo účastnit se voleb a navrhovat do nich své kandidáty“ a zbytek vypusťme.

Churchill: To není žádný kompromis. (Smích.)

Stalin: To je kompromis vůči polské vládě. (Smích.)

Churchill: Já jsem hodlal tuto formulaci spíše podtrhnout, než ji zeslabit.

Stalin: Ale proč?

Truman: Otázka polských voleb nás velice zajímá, protože máme na svém území 6 miliónů občanů polského původu. Budou-li volby v Polsku naprosto svobodné a budou-li naši zpravodajové moci zcela svobodně posílat informace o průběhu a výsledcích voleb, bude to mít pro mne, jako pro presidenta, velký význam. Myslím, že bude-li polská vláda vědět předem, že tři mocnosti od ní očekávají svobodné volby a volný přístup představitelů tisku spojeneckých států, pak polská vláda samozřejmě splní velmi pečlivě požadavky obsažené v usneseních jaltské konference.

Stalin: Chtěl bych — vidíte, pane Edene, že přistupuji na kompromis — předložit takový návrh: za slovy „navrhovat své kandidáty“ udělat čárku a pokračovat: „a představitelé spojeneckého tisku budou moci svět informovat naprosto svobodně o průběhu a výsledcích voleb“.

Truman: To mi vyhovuje.

Churchill: Svůj význam tady mají slova „berou na vědomí“ na začátku odstavce. Rovněž souhlasím.

Byrnes: Další otázkou je plnění jaltského Prohlášení o osvobozené Evropě a satelitních zemích. Delegace USA předložila dokument o této otázce, ale ministři zahraničních věcí se na svém zasedání rozhodli diskusi odložit, aby mohli dokument prostudovat. Ministři zahraničních věcí se dohodli odevzdat tyto dokumenty redakční komisi. Vyskytly se však rozpory, zda se komise má zabývat každým dokumentem zvlášť, nebo zda je má projednávat jako jeden dokument. Sovětská delegace se vyslovila pro jeden dokument, kdežto americká delegace pro dva jednotlivé dokumenty. Jelikož otázku politiky vůči Itálii a dalším satelitům předali ministrům zahraničních věcí šéfové vlád, bylo dohodnuto požádat šéfy vlád, aby na dnešním zasedání rozhodli, jakou směrnici je třeba dát redakční komisi: zda má připravit společný dokument o všech těchto zemích, nebo dva dokumenty na základě amerických návrhů.

Truman: Americká delegace předložila na prvním zasedání dva dokumenty: první — o politice vůči Itálii (o této otázce se dlouze diskutovalo včera a předevčírem) — a druhý dokument — o politice vůči Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a Finsku. Domníváme se, že je třeba zabývat se těmito dvěma otázkami každou zvlášť, protože Itálie byla první zemí, která kapitulovala a poté se zapojila do války proti Německu. Kromě toho mezi vládou USA a vládou Itálie existují diplomatické styky, které vláda USA nemá s vládami uvedených zemí. To však neznamená, že bychom si mysleli, že by otázka Itálie měla být vyřešena dříve než otázka těchto zemí. Opakuji, že se pouze domníváme, že je třeba projednat tyto dvě otázky zvlášť.

Stalin: Mám opravu k návrhům Američanů v otázce politiky vůči Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a Finsku. V zásadě nemám proti těmto návrhům námitek, ale ke druhému bodu bych měl doplněk. Ve druhém bodě je řečeno: „Tři vlády učiní prohlášení“ o tom a tom; tady bych navrhoval doplnit slova: „a v daném okamžiku prohlašují, že pokládají za možné obnovit s nimi diplomatické styky“.

Truman: Na to nemohu přistoupit.

Stalin: Pak bude třeba odložit diskusi o obou návrzích — jak o Itálii, tak o těchto zemích.

Truman: Nehodláme navázat s vládami těchto zemí diplomatické styky. Kromě toho jsme nikdy nebyli s Finskem ve válečném stavu. Jak jsem však již řekl, až budou vlády těchto zemí přebudovány na základě svobodných voleb, budeme ochotni navázat s nimi diplomatické styky.

Stalin: Nemohu souhlasit bez doplňku, který jsem navrhl.

Churchill: Čas utíká; sedíme tady už týden a stále odkládáme množství otázek.
Stanovisko britské vlády se v této otázce shoduje se stanoviskem vlády USA.

Byrnes: Další otázkou je program dnešního zasedání šéfů vlád. Dohodli jsme se, že ministři zahraničních věcí doporučí šéfům vlád, aby do programu dnešního zasedání zařadili dvě výše uvedené otázky, které předtím šéfové vlád předali ministrům zahraničních věcí a o nichž by ministři zahraničních věcí chtěli nyní získat další směrnice, a dále tři otázky přenesené z programu včerejšího zasedání šéfů vlád. Navrhovaný program dnešního zasedání bude tedy takový:
1. Polská otázka — likvidace londýnské vlády a plnění jaltské dohody.
2. Otázka, zda má redakční komise při vypracovávání otázky politiky vůči Itálii a dalším satelitům připravit zvláštní doporučení o Itálii, nebo zda má vypracovat společné doporučení o všech projednávaných zemích.
3. Západní hranice Polska. Sovětská delegace včera předložila dokument o této otázce.
4. Poručenství. Sovětská delegace včera předložila rovněž dokument o této otázce.
5. Turecko. Předpokládá se, že britská delegace bude chtít jednat o této otázce ústně.

Truman: Dovolte mi učinit prohlášení o západních hranicích Polska. Na základě Jaltské dohody bylo stanoveno, že německé území budou okupovat vojska čtyř velmocí — Velké Británie, SSSR, USA a Francie —, které obdrží každá své vlastní okupační pásmo. Otázky polských hranic jsme se dotkli již na konferenci, ale v usnesení bylo řečeno, že definitivně má být otázka vyřešena na mírové konferenci. Na jednom z našich prvních zasedání jsme se dohodli, že za výchozí bod pro jednání o příštích hranicích Německa přijímáme německé hranice z prosince 1937.
Stanovili jsme naše okupační pásma a jejich hranice. Rozmístili jsme v těchto pásmech svá vojska, jak bylo dohodnuto. Nyní však, jak se zdá, získala okupační pásmo bez konzultací s námi ještě další vláda. Před-pokládalo-li se, že se má Polsko stát jednou z mocností, které bude přiděleno vlastní okupační pásmo, bylo by třeba domluvit se na tom předem. Můžeme stěží souhlasit s tímto řešením otázky, jelikož se s námi nikdo nekonzultoval. Mám k Polsku přátelský vztah a snad budu i plně souhlasit s návrhy sovětské vlády na jeho západní hranice, ale nechci tak učinit nyní, protože k tomu bude určeno jiné místo — mírová konference.

Stalin: V usneseních jaltské konference bylo řečeno, že se šéfové tří vlád dohodli, že východní hranice Polska bude tvořit Curzonova linie, takže východní hranice Polska byly na konferenci stanoveny. O západních hranicích bylo v usneseních konference řečeno, že Polsko musí získat podstatný přírůstek území na severu a na západě. Dále tam bylo uvedeno: mají — tedy tři vlády — za to, že v příhodné době má být zjištěno mínění nové polské vlády národní jednoty o rozsahu tohoto zvětšení a že se pak má s konečným vymezením polské západní hranice vyčkat až do mírové konference.

Truman: Rovněž jsem to tak chápal. Neměli jsme však a nemáme žádné právo poskytovat Polsku okupační pásmo.

Stalin: Polská vláda národní jednoty vyslovila svůj názor na západní hranice. Všichni nyní známe její názor.

Truman: O těchto západních hranicích nebylo nikdy učiněno oficiální prohlášení.

Stalin: Mluvím nyní o názoru polské vlády. Nyní jej všichni známe. Můžeme se nyní dohodnout na západních hranicích Polska; definitivně mají tyto západní hranice být stanoveny na mírové konferenci.

Truman: Pan Byrnes obdržel prohlášení polské vlády teprve dnes. Nestačil jsem se s ním ještě důkladně seznámit.

Stalin: Naše návrhy spočívají v tom, abychom vyslovili názor na přání polské vlády mít takové a takové západní hranice. Zda svůj návrh vyslovíme dnes nebo zítra, na tom nezáleží.
Otázka, že jsme poskytli Polákům okupační pásmo bez souhlasu spojeneckých vlád, byla formulována nepřesně. Americká vláda a britská vláda nám ve svých notách nejednou navrhovaly, abychom nevpouštěli polskou administrativu do západních oblastí, dokud nebude definitivně vyřešena otázka západních hranic Polska. Nemohli jsme tak učinit, protože německé obyvatelstvo odešlo hned za ustupujícími německými vojsky na západ. Polské obyvatelstvo postupovalo kupředu, na západ, a naše armáda potřebovala, aby v jejím týlu, na území, které naše armáda okupovala, existovala místní správa. Naše armáda nemůže zřizovat v týlu správu, válčit a ještě zbavovat území nepřítele. Něčemu takovému není zvyklá. Proto jsme Poláky pustili.
V tomto duchu jsme také tehdy odpověděli svým americkým a britským přátelům. Souhlasili jsme s tím tím spíše, že jsme věděli, že Polsko obdrží přírůstek západně od svých dřívějších hranic. Nevím, jak může naší společné věci uškodit, zřizují-li Poláci svou administrativu na území, které má stejně zůstat Polsku. Skončil jsem.

Truman: Nemám námitek proti tomuto názoru na příští hranice Polska. Dohodli jsme se však, že všechny oblasti Německa mají být pod správou čtyř mocností. Bude velmi těžké přistoupit na spravedlivé řešení otázky reparací, bude-li důležité oblasti Německa okupovat mocnost, jež mezi tyto čtyři mocnosti nepatří.

Stalin: Proč se o tyto reparace tolik bojíte? Můžeme se reparací z těchto území klidně vzdát.

Truman: Nehodláme je vymáhat.

Stalin: O těchto západních územích neexistuje žádné usnesení, jde jen o výklad jaltského usnesení. O západních hranicích žádná usnesení neexistují, tato otázka zůstala otevřená. Bylo pouze slíbeno rozšířit území Polska na západě a na severu.

Churchill: Mám mnoho co říci o západních hranicích Polska, ale pokud se nemýlím, ještě k tomu nenastala doba.

Truman: Určení příštích hranic bude věcí mírové konference.

Stalin: Je velmi těžké obnovit v západním pásmu německou administrativu — všichni utekli.

Truman: Chce-li sovětská vláda získat pomoc při obnově německé správy na tomto území, můžeme tuto otázku projednat.

Stalin: Naše koncepce, koncepce Rusů, pokud jde o okupaci nepřátelského území za války, je následující. Armáda válčí, postupuje kupředu a nestará se o nic jiného, než aby zvítězila v boji. Aby však armáda mohla postupovat kupředu, musí mít klidné zázemí. Nemůže bojovat s nepřítelem na frontě a současně v zázemí. Armáda bojuje dobře, je-li zázemí klidné, sympatizuje-li s ní a pomáhá-li jí. Představte si situaci, kdy německé obyvatelstvo buď utíká za svými ustupujícími vojsky, nebo střílí našim vojákům do zad. Polské obyvatelstvo postupuje za našimi vojsky. Za takové situace si armáda přirozeně přeje mít v zázemí správu, která s ní sympatizuje a pomáhá jí. A to je celý problém.

Truman: Tornu rozumím a sympatizuji s tím.

Stalin: Neměli jsme jiné východisko. Samozřejmě to neznamená, že bych sám určoval hranice. Nebudete-li souhlasit s linií, kterou navrhuje polská vláda, zůstane otázka otevřená. To je vše.

Churchill: Je však možné ponechat tuto otázku nevyřešenou?

Stalin: Jednou ji bude třeba vyřešit.

Churchill: Je tady ještě otázka zásobování. Otázka zásobování potravinami je velmi důležitá, protože tyto oblasti jsou hlavními oblastmi, jež dodávají německému obyvatelstvu potraviny.

Stalin: Ale kdo tam bude pracovat, pěstovat obilí? Kromě Poláků tam není, kdo by pracoval.

Truman: Můžeme se dohodnout. Myslím, že podstata otázky, kterou před sebou máme a která nás znepokojuje, je v tom, jaká bude v těchto oblastech správa. Zajímá nás rovněž otázka, budou-li tyto oblasti v době okupace součástí Německa, nebo součástí Polska. Problém je v tom: my máme okupační pásmo, Francie má okupační pásmo, Britové a Sovětský svaz rovněž. Rád bych věděl, nepatří-li oblasti, o nichž mluvíme, k sovětskému okupačnímu pásmu. Myslím, že ve vhodnou dobu budeme moci dospět k dohodě o příštích hranicích Polska, nyní mne však zajímá otázka, co bude s těmito oblastmi po dobu okupace.

Stalin: Na papíru je to zatím německé území, ve skutečnosti, de facto, je to polské území.

Truman: Co se stalo s místním obyvatelstvem? Byly ho tam asi tak 3 milióny.

Stalin: Obyvatelstvo odešlo.

Churchill: Je-li tomu tak, vyplývá z toho, že si budou muset najít obživu v oblastech, kam odešli, pokud oblasti, které Němci opustili, nebudou odevzdány Německu a nebudou-li ve vlastnictví Německa. Rozumím tomu tak, že podle plánu polské vlády, který sovětská vláda, jak jsem pochopil, podporuje, bude Německu z roku 1937 odňata jedna čtvrtina veškeré obdělávané půdy.
Pokud jde o obyvatelstvo, vyplývá z toho, že tři nebo čtyři milióny Poláků budou přesídleny z východu do západních oblastí. Předválečný počet obyvatel Německa v těchto oblastech činil podle ruských údajů 8 a čtvrt miliónu. To znamená, že kromě velkých potíží spjatých s přesídlením tak velkého množství lidí bude na ostatní oblasti Německa vloženo neúměrně velké břemeno a potravinový problém stejně nebude vyřešen.

Truman: Francie bude chtít dostat Sársko a Porúří; dáme-li Francii Sársko a Porúří, co pak Německu zbude?

Stalin: O tom neexistuje žádné usnesení, ale o západních hranicích Polska usnesení existuje — že Polsko musí získat přírůstek na západě a na severu.

Churchill: Ještě jednu připomínku — k prohlášení generalissima Stalina, že všichni Němci tyto oblasti opustili. Podle jiných údajů tam přece jen zbylo 2 —2,5 miliónu Němců. Tato čísla by samozřejmě bylo třeba ještě ověřit.

Stalin: Samozřejmě, je třeba je ověřit. Jednali jsme o hranicích a přešli jsme nyní k otázce zásobování Německa potravinami. Přejete-li si tuto otázku prodiskutovat, prosím, nemám námitek.

Churchill: Je pravda, že jsme mluvili o hranicích a nyní jsme přešli k otázce zásobování Německa potravinami. Zmínil jsem se však o tom, že otázka hranic nám působí značné obtíže při řešení některých dalších otázek.

Stalin: Souhlasím s tím, že existují určité potíže se zásobováním Německa, avšak hlavními viníky těchto potíží jsou sami Němci. Válka způsobila, že z 8 miliónů Němců tam téměř nikdo nezůstal. Vezměme si Štětin. Měl 500 000 obyvatel, a když jsme do Štětína vstoupili, zbylo jich tam pouze 8000.
Ve Východním Prusku Němci postupovali stejně: většina odešla na západ, do zázemí ke svým vojskům, jiná část odešla do oblasti Královce, k Rusům. Když jsme vstoupili do oblasti, která byla určena za přírůstek polského území, nezůstal tam nikdo z Němců, zbyli tam jen Poláci. Tak to dopadlo.
V pásmu mezi Odrou a Vislou opustili Němci svá pole; nyní je obdělávají a sklízejí Poláci. Tito Poláci budou sotva chtít odevzdat Němcům pozemky, které sami obdělali. Tak vypadá situace v těchto oblastech.

Truman: Chtěl bych znovu opakovat: podle mého názoru mají být okupační pásma poskytnuta mocnostem, kterých se týkalo usnesení. Nemám námitek proti projednání polských hranic, myslím však, že tady nemůžeme tuto otázku vyřešit.

Churchill: Souhlasil jsem s tím, že poskytneme Polsku na úkor Německa náhradu za území, které Polsko ztratilo na východ od Curzonovy linie. Obě stránky však musejí být v rovnováze. Polsko nyní požaduje mnohem více, než čeho se vzdává na východě. Nemyslím, že tak činí pro blaho Evropy, o Spojencích už nemluvě. Budou-li tři nebo čtyři milióny Poláků přesídleny na východ od Curzonovy linie, mohly by být tři nebo čtyři milióny Němců přesunuty na západě, aby uvolnily místo Polákům. Přesun 8 miliónů lidí je nyní věc, kterou nemohu podporovat. Kompenzace se musí rovnat ztrátám, jinak by to nebylo dobré ani pro Polsko. Jestliže se stalo, jak říkal generalissimus Stalin, že Němci opustili oblasti východně a západně od Odry, bylo by třeba je povzbudit, aby se vrátili.
Poláci rozhodně nemají právo vyvolávat katastrofální situaci v zásobování německého obyvatelstva potravinami. Chtěl bych tento názor ještě jednou zdůraznit. Přál bych si, aby generalissimus pochopil naše potíže, stejně tak jako my, doufám, pochopíme jeho potíže.
Nechceme, aby nám zůstal v rukou obrovský počet německých obyvatel bez jakýchkoli zdrojů potravin. Vezměme si například množství obyvatel v Porúří, v oblasti uhelných dolů. Toto obyvatelstvo je v britském okupačním pásmu. Nebude-li mu poskytnut dostatek potravin, vytvoří se v našem vlastním pásmu stejná situace jako v německých koncentračních táborech.

Stalin: Německo se bez dovozu obilí stejně nikdy neobešlo a neobejde.

Churchill: Samozřejmě, ale budou-li mu odňaty východní oblasti, bude mít ještě menší možnost nasytit se samo.

Stalin: Ať kupují obilí od Polska.

Churchill: Nemyslíme, že je toto území polským územím.

Stalin: Žijí tam Poláci, kteří obdělali pole. Nemůžeme od Poláků žádat, aby obdělali pole a obilí odevzdali Němcům.

Churchill: Kromě toho musím upozornit na to, že podmínky v oblastech, v nichž se usadili Poláci, vypadají vůbec velmi podivně. Byl jsem například informován, že Poláci prodávají slezské uhlí Švédsku. Dělají to v době, kdy Británie pociťuje nedostatek uhlí a kdy nás čeká nejstudenější a nejkrutější zima bez paliva. Vycházíme z všeobecné zásady, že Německo v hranicích z roku 1937 musí být zásobováno potravinami a palivem úměrně počtu jeho obyvatel a nezávisle na tom, ve kterém pásmu se tyto potraviny a toto uhlí nacházejí.

Stalin: Kdo však bude toto uhlí těžit? Netěží je Němci, ale Poláci, ti tam pracují.

Churchill: Pracují však ve Slezsku.

Stalin: Odtamtud však všichni majitelé utekli.

Churchill: Odešli proto, že se báli vojenských akcí, ale protože nyní válka skončila, mohli by se vrátit zpět.

Stalin: Nechtějí a Poláci tomu nejsou příliš nakloněni.

Churchill: Včera jsem byl hluboce dojat generalissimovými slovy o tom, že bychom se při řešení nynějších a budoucích problémů neměli řídit touhou po pomstě. Domnívám se proto, že moje dnešní myšlenky musí přijmout se sympatiemi, protože by bylo nespravedlivé, kdyby k nám bylo posláno takové obrovské množství Němců a Poláci by získali všechny výhody.

Stalin: Mluvím o podnikatelích, kteří uprchli z uhelné pánve. My sami nyní kupujeme od Poláků uhlí, stejně jako Švédové, protože máme v některých oblastech, například v Pobaltí, uhlí nedostatek.

Truman: Zřejmě je hotová věc, že velká část Německa byla poskytnuta Polsku, aby ji okupovalo. Co nám tedy zbývá k vymáhání reparací? Dokonce i my v USA máme nedostatek uhlí. Přesto však posíláme letos do Evropy 6,5 miliónu tun uhlí. Myslím, že tato část Německa, uhelná pánev, by měla být ponechána Německu jak v zájmu reparací, tak v zájmu zásobování potravinami. Myslím, že Poláci nemají právo na tuto část Německa. Projednáváme nyní budoucí hranice Polska. Myslím však, že tady tuto otázku nevyřešíme, že bude muset být vyřešena na mírové konferenci.

Stalin: Kdo tam tedy bude těžit uhlí? My Rusové máme nedostatek dělníků pro své vlastní podniky. Všichni němečtí dělníci vstoupili do armády, Goebbelsova propaganda dosáhla svého. Zbývá bud' zastavit veškerou výrobu, nebo celou záležitost předat Polákům. Jiné východisko neexistuje. Pokud jde o uhlí, musím říci, že Poláci měli v rozmezí starých hranic vlastní velmi bohatou uhelnou pánev. K této uhelné pánvi se připojila uhelná pánev Slezska, která patřila Němcům. Pracují tam Poláci. Nemůžeme si vzít uhlí, které vytěžili Poláci.

Churchill: Doly ve Slezsku spravují, pokud tomu rozumím, polští dělníci. Nemáme námitek proti tomu, aby tyto doly byly v sovětském okupačním pásmu pod správou sovětské vlády, nikoli však polské vlády v pásmu, které Polsku nebylo určeno k okupaci.

Stalin: Tím by se narušily všechny vztahy mezi dvěma spřátelenými státy. Dále prosíme pana Churchilla, aby věnoval pozornost skutečnosti, že také Němci mají nedostatek pracovních sil. Většinu podniků, které jsme při svém postupu viděli, obsluhovali dělníci ze zahraničí —, Italové Bulhaři, Francouzi, Rusové, Ukrajinci atd. To všechno byli dělníci, které Němci násilně vyhnali z jejich vlasti. Když do těchto oblastí přišla ruská vojska, tito zahraniční dělníci to přijali jako osvobození a odjeli do vlasti. Kam se poděli němečtí dělníci? V převážné většině byli mobilizováni do německé armády a buď za války padli, nebo byli zajati.
Vznikla situace, za které velký německý průmysl pracoval s mizivým počtem německých dělníků a velkým počtem cizích dělníků. Když byli tito cizí dělníci osvobozeni, odešli a podniky byly bez dělníků. Nyní je situace taková, že je třeba buď tyto podniky zavřít, nebo umožnit místnímu obyvatelstvu, to znamená Polákům, v nich pracovat. Není nyní možné Poláky vyhnat. Tato situace se vytvořila živelné. Není vlastně možné někoho vinit.

Attlee: Chtěl bych říci několik slov o nynější situaci z hlediska mocností okupujících Německo. Ponecháme-lí stranou otázku definitivních hranic mezi Polskem a Německem, vidíme, že před sebou máme zemi, v níž vládne chaos a která dříve tvořila hospodářskou jednotku. Máme před sebou zemi, která po stránce zásobování potravinami a zčásti také uhlím závisela na svých východních oblastech, částečně osídlených Poláky. Domnívám se, že je třeba využít zdrojů celého Německa z roku 1937 pro podporu a zásobování veškerého německého obyvatelstva; bude-li část Německa odtržena předem, vzniknou tím velké obtíže okupačním mocnostem v západní i v jižní oblasti.
Je-li zapotřebí pracovních sil pro východní oblasti, je třeba je najít mezi obyvatelstvem ve zbývající části Německa, mezi tou částí německého obyvatelstva, které bylo demobilizováno, nebo uvolněno z práce ve válečném průmyslu. Tyto pracovní síly je třeba usměrnit sem, kde mohou být nejužitečnější, aby se Spojenci v nejbližších měsících neocitli v těžké situaci.

Stalin: Snad vezme pan Attlee na vědomí, že Polsko rovněž trpí následky války a že je rovněž spojencem?

Attlee: Ano, avšak dostalo se do privilegovaného postavení.

Stalin: Vůči Německu. Tak je to také správné.

Attlee: Nikoli, vůči ostatním Spojencům.

Stalin: Tak tomu ani zdaleka není.

Truman: Chtěl bych otevřeně říci, co si o této otázce myslím. Nemohu souhlasit s tím, aby byla Německu z roku 1937 odňata východní část v zájmu řešení otázky reparací a zásobování veškerého německého obyvatelstva potravinami a uhlím.

Churchill: Ještě jsme tuto otázku nedokončili. Kromě toho ještě máme samozřejmě příjemnější otázky. (Smích.)

Truman: Navrhuji pro dnešek zasedání ukončit; snad budeme zatím a těchto otázkách přemýšlet. Byl bych tomu rád.

Stalin: Možná že bych byl také rád.

Truman: Zítřejší zasedání začíná v 5.00 hodin.

Literatura:
Antonín Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více