Záznam Postupimské konference - 03.díl

Autor: Jan Flieger / Dav 🕔︎︎ 👁︎ 16.016

Postupimská konference vedoucích představitelů tří velmocí

(Dokumentární záznam sovětské delegace)

Třetí zasedání - 19. července 1945

Truman zahajuje zasedání.

Reklama

Churchill: Generalissimus se na začátku včerejšího zasedání zmínil o incidentu na řecko-albánských hranicích. Vyžádali jsme si příslušné informace, ale neslyšeli jsme, že by se tam bojovalo. Možná že tam došlo k malým přestřelkám. Tamní národy se nemají příliš v lásce.
V této oblasti není řecká polní divize. Víme to proto, že tam jsou naši lidé. Na hranicích s Albánií a Jugoslávií je 7000 příslušníků národní gardy. Jsou vyzbrojeni a vybaveni pro potřeby vnitřní ochrany. Na druhé straně hranic je 30 000 příslušníků albánských vojsk, 30 000 jugoslávských vojáků a 24 000 bulharských vojáků.
Zmiňuji se o tom proto, že se domnívám, že konference velmocí musí trvat na tom, aby se podobné útoky přes hranice kterýchkoli mocností neopakovaly. Hranice budou určeny na mírové konferenci a my jsme povinni prohlásit, že ten, kdo se pokouší určit vlastní hranice předem, může se ocitnout ve velmi špatném postavení.

Stalin: Zřejmě zde došlo k nějakému nedorozumění. Není naší povinností projednávat tuto otázku zde na konferenci. Nevytyčil jsem ji na konferenci, mluvil jsem o ní v soukromém rozhovoru.

Churchill: Souhlasím s generalissimem, že tato otázka nebyla vytyčena na zasedání, avšak bude-li zařazena do programu, jsme ochotni ji projednat.

Truman: Nebudeme se touto otázkou zabývat a přejdeme k jednání o otázkách, jež nám předloží ministři zahraničních věcí.

(Britská delegace dále oznámila, že jelikož delegace americká pozměnila redakci bodu 3 návrhu na vytvoření Rady ministrů zahraničních věcí, dohodli se ministři předat tento bod redakční komisi.

Ministři zahraničních věcí pak projednali politickou část dohody o politických a hospodářských zásadách, jimiž je třeba se řídit ve styku s Německem v době počáteční kontroly. Britská delegace připomněla, ze včera projednali návrh dohody šéfové vlád a ministři byli pověřeni předložit dnes o tom zprávu.

Reklama

Delegace oznámila, že ministři zahraničních věcí tento návrh projednali, poněkud jej doplnili a předkládají nyní šéfům vlád k projednání nový návrh politické části dohody. Uvedla, že se ministři zahraničních věcí domnívají, že jakmile skončí projednávání a schvalování hospodářské části návrhu, bude nutno projednat na konferenci otázku zveřejnění dohody v plném znění.

Britská delegace dále oznámila, že ministři velmi důkladně a s úspěchem projednali otázku Polska a odevzdali ji pak redakční komisi. Ministři vyjádřili naději, že zítra bude možné přednést na konferenci zprávu o této otázce, bude-li redakční komise hotova se svou prací.

Ministři se rovněž dohodli předložit dnešnímu plenárnímu zasedání otázku německého válečného a obchodního loďstva, otázku Španělska, otázku plnění jaltského Prohlášení o osvobozené Evropě, otázku Jugoslávie aj.)

Truman: První otázka se týká německého loďstva. Domnívám se, že než budeme o této otázce jednat, musíme vyřešit jinou otázku, totiž co patří k válečné kořisti a co k reparacím. Je-li obchodní loďstvo předmětem reparací, mělo by se o této otázce jednat, až budou projednávány otázky reparací. Musíme pověřit reparační komisi, aby stanovila okruh hodnot, jež budou spadat pod reparace. Mám o německé obchodní loďstvo zvláštní zájem proto, že snad bude možné použít ho ve válce proti Japonsku.

Stalin: Válečné loďstvo, stejně jako veškerá válečná výzbroj, musí být považována za kořist. Vojska, jež složila zbraně, musejí odevzdat svou výzbroj těm, před nimiž kapitulovala. Totéž můžeme říci i o námořním loďstvu. Návrhy vojenských představitelů tří mocností přímo říkají, že válečné loďstvo musí být odzbrojeno a vydáno. Takové jsou podmínky kapitulace Německa. Možná že bychom se v případě obchodního loďstva mohli ptát, zda patří ke kořisti nebo zda má být zařazeno k reparacím; válečné loďstvo je však ukořistěný majetek a musí být vydáno. Vzpomínáte-li si na případ Itálie, víte, že obojí loďstvo — válečné námořní i obchodní — bylo zařazeno k válečné kořisti.

Churchill: Nechci k této otázce přistupovat z čistě právního hlediska a používat přesných termínů. Chci však dosáhnout spravedlivého a přátelského vyřešení této otázky, chci dosáhnout dohody mezi třemi velmocemi jako součástí všeobecné dohody o všech otázkách vyplývajících z této konference. Chci se nyní zaměřit jen na německé válečné loďstvo. Ve skutečnosti máme v rukou všechny německé použitelné lodě. Myslím, že dospějeme ke společnému přátelskému vyřešení otázek vyplývajících z této konference, jsem o tom přesvědčen, a proto v zásadě nemáme námitky proti rozdělení německého loďstva.
Nemluvím nyní o italském loďstvu. Podle mého názoru je třeba tuto otázku projednat zvlášť, v souvislosti s naší celkovou politikou vůči Itálii. Vyvstává ovšem také otázka úhrady škod. Velká Británie utrpěla velmi těžké ztráty, přišla asi o deset nejdůležitějších lodí — řadových lodí, velkých křižníků a mateřských letadlových lodí a kromě toho nejméně o dvacet křižníků a několik set minonosek, ponorek a malých lodí.
Myslím, že ponorky je třeba zařadit do jiné kategorie než ostatní německé válečné loďstvo. Tyto ponorky hrají zvláštní úlohu; podle dohody, jež byla podepsána i Německem, má být jejich použití omezené. Německo však tuto dohodu porušilo a využilo ponorek ve velkém měřítku, to znamená nezákonnou cestou, a proto jsme byli během války nuceni rovněž nedodržovat zákonné používání ponorek. Podle mého názoru by tyto ponorky měly být zničeny nebo potopeny.
Uvědomuji si však, že nejmodernější německé ponorky, hlavně nejlepší z nich, jsou do určité míry zajímavé z vědeckého a technického hlediska a je nutno je ponechat pro studijní účely. Informace o těchto ponorkách by měly být poskytnuty všem třem velmocem. Nepohlížím na tuto záležitost z hlediska čistě námořního a plně uznávám ztráty, které během této války utrpěla Rudá armáda. Podle mého názoru bychom zde neměli definitivně rozhodnout, avšak po konferenci by většina těchto lodí měla být zničena a část bychom si mohli mezi sebou rozdělit rovným dílem.
Povrchová plavidla si musíme rozdělit stejným dílem pod podmínkou, že dospějeme ke všeobecné dohodě o všech zbývajících otázkách a že odtud odejdeme v nejlepší shodě. Nemám nic proti tomu, aby Rusko získalo třetinu německého loďstva, ale jen za okolností, které jsem nyní uvedl. Přiznávám, že takový velký a mocný národ, jako národ ruský, který tak významně přispěl ke společné věci, musí být na oceánech přijat vlídně. Uvítáme vztyčení ruské vlajky na mořích. Chápu, že je velmi obtížné vybudovat za krátkou dobu velké loďstvo. Německé lodě proto mohou sloužit studijním účelům a vybudování ruského loďstva. Víc nemám, co bych dodal.
Je-li žádoucí mluvit o obchodním loďstvu, mohl bych k tomu rovněž něco říci.

Truman: Prosím.

Churchill: Uvědomuji si, že dokud trvá válka s Japonskem, mohlo by německé obchodní loďstvo sehrát v této válce významnou úlohu. Možnost brzkého ukončení války závisí do značné míry na obchodním loďstvu. Máme dost lidí pro pozemní vojska, máme dost letectva, válečného loďstva. Nemáme však dostatek prostředků pro přepravu těchto lidí a pro přesun materiálů.
Obchodního loďstva je kromě toho zapotřebí k dopravě potravin na britské ostrovy a rovněž k dopravě potravin do osvobozených evropských zemí, které stejně nemohou být plně zabezpečeny. Každá tuna zde má velkou hodnotu. Amerika a my jsme dali celé naše obchodní loďstvo k dispozici společné věci. Velice bych litoval, kdyby 1,2 miliónu tun německého obchodního loďstva nepřispělo k této společné věci, aby bylo možno co nejdříve ukončit válku s Japonskem.
Rád bych ještě něco připomněl. Finsko má obchodní loďstvo, které tvoří asi 400 000 tun. Toto loďstvo přešlo do rukou našeho ruského spojence. Do jeho rukou přešly rovněž některé rumunské parníky, mimo jiné dva důležité dopravní, jichž je velmi zapotřebí pro přepravu vojsk. Bude-li se loďstvo dělit mezi naše mocnosti na tři díly, myslím, že také rumunské a finské obchodní loďstvo by mělo být zařazeno k lodím, jež budou rozděleny.

Stalin: Od Finska jsme nezískali z obchodního loďstva vůbec nic a od Rumunska jednu loď.

Churchill: Rád bych se zmínil o zásadách, jimiž bychom se mohli řídit při rozdílení obchodního loďstva.
Musíme mít koneckonců na paměti, že kromě našich tří mocností existují i jiné země. Norské obchodní loďstvo například utrpělo těžké ztráty. Norská tonáž, zejména norské tankové lodě, reprezentovaly značnou sílu. Celé své loďstvo nám dali k dispozici a toto loďstvo utrpělo těžké ztráty. Také jiné země ztratily značnou část svého loďstva. Myslím, že by bylo třeba rozdělit obchodní loďstvo ne na tři, ale na čtyři díly tak, aby čtvrtá část uspokojila zájmy některých jiných zemí, které zde nejsou zastoupeny.
Předkládám pouze tuto otázku k posouzení.

Truman: Rád bych k této otázce něco poznamenal. Byl bych velmi rád, kdyby bylo německé válečné loďstvo rozděleno na tři díly s výjimkou ponorek. Chtěl bych však řešení této otázky odložit v zájmu války proti Japonsku. Všechny tyto lodě by pro nás byly velmi užitečné, protože jich využijeme nejen pro přepravu vojsk, ale i pro zásobování Evropy. Situace je nyní taková, že máme citelný nedostatek lodí. Proto bych si velmi přál, aby bylo všech německých povrchových plavidel použito ve válce proti Japonsku.
Pokládám za vhodné připomenout, že po skončení války s Japonskem budou mít USA velké množství nejen válečných lodí, ale také mnoho obchodních lodí, které bude možno prodat zemím, jež projeví zájem. Byl bych velmi rád, kdyby všechny německé obchodní lodě byly dány k dispozici ve válce proti Japonsku.

Reklama

Stalin: A co když budou válčit s Japonskem Rusové?

Truman: Je samozřejmé, že Rusové si mohou činit nárok na třetinu loďstva, která jim bude odevzdána. O tom se můžeme dohodnout.

Stalin: Pro nás je důležitá zásada.

Churchill: Pane presidente, domnívám se, že můžeme dospět k dohodě. Myslím, že nyní by bylo možno přidělit tyto lodě každému z účastníků, a jakmile skončí válka s Japonskem, budou lodě odevzdány těm, jimž patří.

Stalin: Jaké lodě?

Churchill: Mám na mysli obchodní lodě. Myslím však, že je zde nejdůležitější věcí princip. Je třeba připomenout, že útok Rudé armády na pobřeží Baltského moře přinutil Němce, aby opustili své přístavy, a tak bylo německé loďstvo z Baltského moře vyhnáno. Přiznám se, že se přikláním k návrhu generalissima Stalina pokud jde o přání Rusů dostat část německého válečného a obchodního loďstva, a myslím, že jedinou alternativou je potopit všechno loďstvo. To by však bylo nerozumné, protože si náš spojenec přeje dostat část tohoto loďstva.

Stalin: Rusové by neměli být líčeni jako lidé, kteří chtějí zabránit úspěšným akcím spojeneckého loďstva proti Japonsku. Z toho však nelze vyvozovat závěr, že by Rusové chtěli dostat od spojenců dar. Neusilujeme o nějaký dar, chtěli bychom jen vědět, uznává-li se tato zásada, pokládá-li se nárok Rusů na část německého loďstva za oprávněný.

Churchill: Nemluvil jsem o daru.

Stalin: Neřekl jsem, že jste o něm mluvil. Chtěl bych, abychom si ujasnili otázku, mají-li Rusové právo na třetinu německého válečného a obchodního loďstva. Podle mého názoru na to Rusové právo mají a to, co dostanou, dostanou právem. Žádám pouze ujasnění této otázky. Mají-li moji kolegové jiný názor, chtěl bych ho znát. Bude-li v zásadě dohodnuto, že Rusové mají právo na třetinu válečného a obchodního loďstva Německa, budeme .spokojeni.
Pokud jde o využití německého obchodního loďstva, zejména té části, která bude oprávněně přidělena Rusku, nebudeme samozřejmě bránit tomu, aby Spojenci této třetiny v maximální míře využili v boji proti Japonsku. Souhlasím rovněž, aby tato otázka byla vyřešena v závěru konference.
Rád bych se zastavil ještě u jedné otázky. Naši lidé nemají přístup k německému válečnému a obchodnímu loďstvu, nemohou si lodě prohlédnout. Jak známo, velká část loďstva je v rukou našeho spojence, avšak naši lidé nemají k těmto lodím přístup, nemají možnost prohlédnout si toto loďstvo. Kdybychom mohli alespoň dostat do rukou soupisy těchto lodí. Nebylo by možno zrušit zákaz, aby tak představitelé ruské námořní komise získali možnost prohlédnout si toto loďstvo a ujasnit si počet lodí?

Churchill: Známe rovněž případy, kdy naši lidé si nemohli prohlédnout určitou válečnou kořist na Baltu.

Stalin: Na Baltském moři byly ukořistěny pouze ponorky, a to ještě naprosto zničené a nepoužitelné. Přejete-li si však tyto ponorky prohlédnout, umožníme vám to kdykoli.

Churchill: Naší zásadou je rovnost a spravedlnost. Proto se domnívám, že váš návrh je přijatelný, prosím pouze, zda by to nešlo zařídit tak, aby si naši lidé mohli prohlédnout velmi zajímavý německý majetek, například na Baltu, zejména pak některé ponorky?

Stalin: Prosím.

Truman: Chtěl bych jménem USA prohlásit, že všechny naše oblasti jsou pro vás volně přístupné, můžete vidět všechno, co si budete přát. Chceme však na oplátku získat možnost prohlédnout si to, co bude zajímat nás.

Churchill: Mluvil jsem zde o rozdílu mezi ponorkami a povrchovými plavidly. Generalissimus Stalin pochopí, že jsme v této otázce jako ostrovní lidé velmi citliví. Náš ostrov nám poskytuje méně než dvě třetiny potravin, které potřebujeme. Během této války jsme utrpěli velnu citelné škody způsobené ponorkami, větší než kdokoli jiný. Dvakrát jsme stáli na pokrají záhuby. Ponorka se proto v Británii netěší přílišné popularitě. Byl bych pro to, aby velká část ponorek byla potopena.

Stalin: Jsem téhož názoru.

Churchill: Jsem rovněž pro to, aby zbývající část ponorek byla rozdělena stejným dílem pro vědecké a technické účely, neboť tyto ponorky jsou velmi zajímavé. Dvakrát jsme v důsledku akcí nepřátelských ponorek stáli téměř na pokraji záhuby. Souhlasím proto, abychom potopili jejich velkou část a zbytek aby si rozdělily tři mocnosti. Omlouvám se generalissimovi i presidentovi, ale naše postavení je v tomto směru poněkud výjimečné. Naše vojenská moc těmito ponorkami značně utrpěla. Souhlasím s touto zásadou pod podmínkou, že otázka, kolik ponorek má být potopeno a kolik rozděleno, bude vyřešena v závěru konference.

Stalin: Dobře, souhlasím.

Truman: Projednali jsme tuto otázku dosti důkladně a můžeme proto přistoupit k další otázce.

Eden: Další otázkou je Španělsko.

Truman: Přeje si generalissimus něco říci k této otázce?

Stalin: Návrhy byly rozdány. Nemám nic, co bych k nim dodal.

Churchill: Pane presidente, britské vlády — nynější i předchozí - pociťují nenávist k Frankovi a jeho vládě. Byl jsem nesprávně pochopen; říkalo se, že mám k tomuto pánovi přátelský postoj. Řekl jsem pouze, že se ve španělské politice skrývá víc než pouhé karikatury Franka. Domnívám se, že neustálé pronásledování lidí uvězněných za to, co spáchali před šesti lety, a různé jiné okolnosti ve Španělsku jsou podle našich anglických kategorií naprosto nedemokratické.
Když mi Franco poslal dopis, v němž se psalo, že se on, já a některé jiné západní země musíme sjednotit tváří v tvář hrozbě ze strany Sovětského svazu, zaslal jsem mu se svolením své vlády velmi chladnou odpověď. Sovětská vláda si pravděpodobně na tuto odpověď vzpomíná, protože jsem jí poslal kopii svého dopisu, stejně tak jako i presidentovi. Proto se v citech k nynějšímu režimu ve Španělsku příliš nerozcházíme.
Vidím-li někde obtíže pro přijetí generalissimova návrhu, pak v prvním bodě týkajícím se přerušení veškerých styků s Frankovou vládou ve Španělsku. Myslím, že tento krok by vzhledem ke svému charakteru mohl mít za následek sjednocení Španělů kolem Franka, místo aby je donutil odklonit se od něho, protože Španělé jsou lidé hrdí a velmi citliví. Pokládám proto přerušení diplomatických styků se španělskou vládou za neuspokojivý způsob pro řešení otázky.
Získáme tím určité uspokojení, ale ztratíme tak kontakt, který bychom mohli potřebovat v těžkých dobách. Myslím, že tento krok může Frankovo postavení jen upevnit, a budou-li jeho pozice posíleny, budeme muset od něho trpět příkoří nebo použít proti němu síly. Jsem proti tomu, aby se v podobných případech používalo síly. Myslím, že se nemusíme vměšovat do vnitřních záležitostí států, s nimiž se rozcházíme v názorech, s výjimkou případů, kdy na nás ten či onen stát zaútočí.
V zemích, které jsme porazili, musíme zřídit svou vlastní kontrolu. Pokud jde o země, které byly za války osvobozeny, nesmíme připustit, aby v nich byl nastolen fašistický režim nebo Frankův režim. Tady však máme před sebou zemi, která se neúčastnila války, a proto jsem proti vměšování do jejích vnitřních záležitostí. Vláda Jeho Veličenstva bude muset tuto otázku dlouho projednávat, než přistoupí na přerušení styků se Španělskem.
Mám dojem, že Frankova moc je nyní ohrožena, a doufám, že se podaří diplomatickou cestou urychlit jeho pád. Přerušení styků je podle mého názoru velmi nebezpečný způsob řešení otázky. Kromě toho je třeba brát v úvahu, že se vždycky mohou naskytnout možnosti pro obnovení občanské války ve Španělsku, která stála Španělsko dva milióny životů z celkového počtu 17 nebo 18 miliónů obyvatel. Bylo by mi líto zasahovat do této záležitosti právě nyní, protože si myslím, že tam působí síly, které mohou změnit situaci k lepšímu. Takový je můj názor na danou otázku.
Světová organizace založená v Saň Francisku zaujímá negativní postoj k vměšování do záležitostí jiných zemí. Bylo by proto nesprávné, kdybychom se aktivně podíleli na řešení této otázky. Bylo by to v rozporu s Chartou mezinárodní organizace přijatou v Saň Francisku.

Truman: Nesympatizuji s Frankovým režimem, ale nechci se ani účastnit španělské občanské války. Mám dost války v Evropě. Byli bychom velmi rádi, kdybychom ve Španělsku mohli uznat jinou vládu než Frankovu, ale myslím, že tuto otázku si musí vyřešit Španělsko samo.

Stalin: Znamená to tedy, že ve Španělsku zůstane všechno beze změny? Já si myslím, že se Frankův režim upevňuje a že podporuje i polofašistické režimy v některých jiných evropských zemích. Nesmíme zapomínat, že Frankův režim byl španělskému lidu vnucen zvenčí, že to není režim, který vyplynul z vnitřních podmínek.
Víte dobře, že Frankův režim prosadil Hitler a Mussolini a že je to dědictví po těchto lidech. Zničíme-li Frankův režim, zničíme dědictví po Hitlerovi a Mussolinim. Nelze zapomínat ani na to, že nás demokratické osvobození Evropy k lecčemus zavazuje.
Nenavrhuji vojenské vměšování, nenavrhuji ani občanskou válku. Chtěl bych jen, aby španělský lid věděl, že my, vedoucí představitelé demokratické Evropy, zaujímáme k Frankovu režimu záporný postoj. Nedáme-li mu to v té či oné formě najevo, bude mít španělský lid právo domnívat se, že nejsme proti Frankovu režimu. Bude moci říci, že jelikož jsme se Frankova režimu nedotkli, znamená to, že ho podporujeme.
Jakými diplomatickými prostředky bychom mohli španělskému lidu naznačit, že nejsme na Frankově straně, ale na straně demokracie? Dejme tomu, že takový prostředek jako přerušení diplomatických styků je příliš silný; nemáme-li však jiné, pružnější diplomatické prostředky? Je nutno to učinit proto, aby španělský lid věděl, že sympatizujeme s ním a nikoli s Frankem.
Podle mého názoru by bylo nebezpečné ponechat Frankův režim v jeho nynější podobě. Veřejné mínění evropských zemí nesympatizuje s Frankovým režimem, jak to vyplývá z tisku, stejně tak jako veřejné mínění Ameriky. Opomeneme-li tuto otázku, může vzniknout názor, že micky schvalujeme Frankův režim ve Španělsku. Bylo by to pro nás velké obvinění. Nechtěl bych být mezi obviněnými.

Churchill: Vy nemáte se španělskou vládou diplomatické styky, a proto vás nikdo nemůže obviňovat.

Stalin: Mám však právo a možnost tuto otázku vytyčit a vyřešit ji. Jak mohou lidé vědět, zda Sovětský svaz s Frankovým režimem sympatizuje či nesympatizuje? Podle všeobecného názoru může „velká trojka“ tyto otázky řešit. Jsem členem „velké trojky“ stejně jako president a ministerský předseda. Mám snad právo mlčet k tomu, co se děje ve Španělsku, k Frankovu režimu a k velkému nebezpečí, jímž je tento režim pro celou Evropu? Bylo by velkou chybou, kdybychom tuto otázku opomenuli a nic k ní neřekli.

Churchill: Každá vláda má možnost vyslovit se individuálně. Stejnou svobodu má i tisk, jak se zde zmínil generalissimus Stalin. Sovětský a zčásti i americký tisk psal naprosto svobodně o situaci ve Španělsku. Pokud jde o britskou vládu, neradi bychom přerušovali styky se španělskou vládou, přesto, že jsme to velmi často říkali Frankovi a jeho velvyslanci.
Měli jsme dlouholeté obchodní styky se Španělskem, které nám dodává pomeranče, víno a některé jiné produkty, za něž jim dodáváme naše zboží. Nepřinese-li náš zásah žádoucí výsledky, nechtěl bych, aby byl tento obchod ohrožen. Současně však plně chápu hlediska generalissima Stalina. Franco byl tak drzý, že poslal do Ruska „modrou divizi“, a proto chápu názory Rusů.
Španělsko nám však v ničem nepřekáželo, neučinilo tak ani tehdy, když by nám bylo mohlo překážet v zálivu Algeciras. Nikdo nepochybuje o tom, že generalissimus Stalin Franka nenávidí a myslím, že většina Britů jeho názor sdílí. Chtěl bych pouze zdůraznit, že nám nijak neuškodil.

Stalin: Nejde o nějaké příkoří. Domnívám se ostatně, že Británie Frankovým režimem rovněž utrpěla. Španělsko dávalo dlouhou dobu Hitlerovi k dispozici své pobřeží pro jeho ponorky. Proto se můžeme domnívat, že Frankův režim Británii tak či onak uškodil.
Nechtěl bych však, aby byla tato otázka pojímána z hlediska nějakého příkoří. Nejde o „modrou divizi“, ale o to, že Frankův režim je pro Evropu vážným nebezpečím. Domnívám se proto, že je třeba proti tomuto režimu něco podniknout. Nevyhovuje-li přerušení diplomatických styků, netrvám na něm. Můžeme najít jiné prostředky. Je jen třeba, abychom dali najevo, že s Frankovým režimem nesympatizujeme a že považujeme úsilí španělského lidu o demokracii za spravedlivé; postačí, abychom to řekli a po Frankově režimu nezůstane ani stopy, ujišťuji vás o tom.
Navrhuji, aby se ministři zahraničních věcí domluvili, zda by nebylo možné vymyslet si jinou, mírnější a pružnější formu, jíž bychom mohli dat na srozuměnou, že velmoci Frankův režim nepodporují.

Truman: To mi vyhovuje, souhlasím, aby tato otázka byla předána ministrům zahraničních věcí.

Churchill: Já bych byl proti. Zdá se mi, že je to otázka, kterou je třeba vyřešit v tomto sále.

Stalin: Rozhodovat o ní budeme zde, samozřejmě, ale ministři by ji mohli projednat předběžně.

Truman: Nemám rovněž námitek proti tomu, aby byla otázka odevzdána k předběžnému projednání našim ministrům zahraničních věcí.

Churchill: Pokládám to za nežádoucí proto, že zde jde o principy, a to o vměšování do vnitřních záležitostí jiných zemí.

Stalin: To není vnitřní záležitost, Frankův režim představuje mezinárodní nebezpečí.

Churchill: To by mohl říci kdokoli o režimu kterékoli jiné země.

Stalin: Ne, takový režim, jako je ve Španělsku, neexistuje v žádné jiné zemi a nezbyl ani v žádné evropské zemi.

Churchill: Mohli bychom odsoudit Portugalsko za diktátorský režim.

Stalin: Frankův režim byl nastolen zvenčí, zásahem Hitlera a Mussoliniho. Franco se chová velmi vyzývavě, skrývá na svém území nacisty. Otázku Portugalska ponechávám stranou.

Churchill: Nemohu doporučit parlamentu, aby se vměšoval do vnitřních záležitostí Španělska. To je politika, kterou uplatňujeme již dlouhou dobu. Naproti tomu bych byl rád, kdyby se režim ve Španělsku změnil, avšak pouze přirozenou cestou. Byl bych osobně velmi rád, kdyby ve Španělsku proběhla revoluce, kdyby tam například byla nastolena konstituční monarchie s amnestií pro politické vězně.
Domnívám se však, že kdybychom já nebo britská vláda ovlivnili Španělsko v tomto smyslu, obrátily by se city Španělů proti nám, ve prospěch Franka. Podle mého názoru se Franco již blíží svému pádu.
Podnikneme-li zde jednotné akce, upevníme tím pouze jeho postavení. Britská vláda současně nebude Franka a nynější španělskou vládu nikterak podporovat s výjimkou obchodu se Španělskem, o němž jsem zde již mluvil.

Truman: Budu velmi rád, dohodneme-li se na tom, aby byla otázka předána k předběžnému projednání ministrům zahraničních věcí, aby nalezli v této věci vhodnou formulaci.

Stalin: Chápu potíže, které má pan Churchill v souvislosti s interpelacemi v parlamentu. Bylo by to však možno zmírnit. Co kdybychom vyřešili otázku takto: nevyčleňovali problém Frankova režimu samostatně a dohodli se, že tato otázka by nebyla vyčleňována a řešena zvlášť, jako otázka Frankova režimu.
Mohli bychom pověřit tři ministry zahraničních věcí s přihlédnutím k výměně názorů na Frankův režim, aby nalezli vhodnou formulaci této otázky, mimo jiné s použitím formulace pana Churchilla, že se Franco blíží svému konci, že se jeho režim netěší sympatiím demokratických mocností a že si ho veřejné mínění příliš necení. Tuto formulaci bychom mohli zařadit jako jeden z bodů jednoho z našich prohlášení o Evropě.
Budeme mít přece nějaká společná prohlášení, do nichž bychom mohli formulaci, již vypracují ministři zahraničních věcí, zařadit.
Britskou vládu to nebude k ničemu zavazovat; tento bod bude obsahovat krátké hodnocení Frankova režimu, takže veřejné mínění bude vědět, že nejsme na Frankově straně. Podle mého názoru bychom se na tom měli dohodnout. Ať ministři zahraničních věcí přemýšlejí nad vhodnou formulací.

Churchill: Dosud jsem nesouhlasil v zásadě s tím, abychom učinili o této otázce společné prohlášení.

Stalin: Nikoli o Španělsku; vypracujeme celkové hodnocení o Evropě, do něhož můžeme tuto otázku zařadit jako jeden z bodů. Vypadá to tak, že ve všech svých dokumentech mluvíme o všech zemích, kromě Španělska.

Churchill: Zastávám tuto linii: Španělsko je země, která se neúčastnila války a není satelitní zemí; Spojenci ji také neosvobodili, a proto nemůžeme zasahovat do jejích vnitřních záležitostí. To je věc zásady.
V Jugoslávii, Bulharsku a jiných zemích existuje mnoho otázek, které se nám nelíbí a které bychom mohli kritizovat. Tyto země se však zúčastnily války a Spojenci je osvobodili.
Přejete-li si, mohli bychom vypracovat prohlášení o všeobecných zásadách, z nichž vycházejí demokratické vlády. O tom bychom mohli diskutovat. Mám například na mysli americkou ústavu. Franco je bezesporu této ústavě velmi vzdálen. Každá země se liší od jiné země a budeme-li se dopouštět vměšování, způsobí nám to spoustu obtíží.
Nevím, jak smýšlejí sami Španělé, ale myslím, že jedni smýšlejí tak, jiní onak, a jsem přesvědčen, že mnozí Španělé by se rádi Franka zbavili, avšak bez vnějšího nátlaku. Nevím, o čem by v této otázce měli ministři zahraničních věcí jednat. Mám dojem, že by s tím měli mnoho těžké práce a že by jednání o této otázce bylo nakonec bezvýsledné.

Truman: Vidím, že je malá možnost dosáhnout o této otázce dohody na nynějším zasedání. Nebylo by lepší vrátit se k ní později?

Stalin: Nebylo by lépe tuto otázku přece jen odevzdat ministrům zahraničních věcí, aby se snažili najít vhodnou formulaci?

Churchill: Právě v tomto bodě jsme se nedohodli.

Truman: Myslím, že bude lépe, přistoupíme-li nyní k další otázce a vrátíme-li se k otázce Španělska později.

Churchill: Nenavrhuji záporné řešení, navrhuji pouze přejít k jednání o dalších otázkách a tuto otázku projednat později.

Truman: Přejděme k další otázce.

Eden: Prohlášení o osvobozené Evropě.

Truman: Dokument o této otázce jsem předložil 17. července.

Stalin: Navrhuji, aby byla tato otázka nyní odložena; můžeme k ní předložit jiný návrh.

Truman: Nemám námitek, aby byla tato otázka odložena.

Eden: Další otázkou je Jugoslávie. Předložili jsme již k tomuto problému malý návrh.

Stalin: Myslím, že tuto otázku nemůžeme vyřešit, aniž bychom vyslechli představitele Jugoslávie.

Eden: Je třeba si uvědomit, že na jaltské konferenci jsme dospěli k dohodě o Jugoslávii bez přítomnosti jugoslávských představitelů.

Stalin: Nyní je to spojenecká země, v níž byla nastolena zákonná vláda. Není již možno řešit otázku bez účasti jugoslávských představitelů. Tehdy existovaly dvě vlády, které se nijak nemohly mezi sebou smířit. Zasáhli jsme a nyní je tam jedna zákonná vláda. Pozvěme představitele Jugoslávie, vyslechněme je, a pak můžeme přijmout rozhodnutí.

Churchill: Subašice a Tita?

Stalin: Ano.

Churchill: Mezi nimi však nevládne jednota, obě strany jsou proti sobě ostře zaujaty.

Stalin: O tom nevím. Měli bychom tuto záležitost prošetřit, pozvat je sem, aby nám řekli svůj názor.

Truman: Je to tak vážná věc, aby bylo třeba je sem zvát? Považuji to za nevhodné.

Churchill: Podepsali jsme dohodu na jaltské konferenci a nyní vidíme, že se v Jugoslávii nerealizuje; neexistuje zákon o volbách, Výbor nebyl rozšířen, právní procedura nebyla obnovena, Titova správa je kontrolována stranickou policií, kterou vytvořil, a rovněž tisk je pod dozorem jako v některých fašistických zemích.
Vidíme, že situace v Jugoslávii zklamala naše naděje vyjádřené v prohlášení jaltské konference. Poskytli jsme Jugoslávii v době, kdy jsme sami byli slabší, značné množství výzbroje, a proto jsme zklamáni a litujeme, že tam události vzaly takový obrat. Náš návrh je velmi skromný, tkví v realizaci toho, co bylo řečeno v jaltském prohlášení.

Stalin: Pan Churchill přistoupil ihned k diskusi, místo aby odpověděl na presidentovu otázku, pokládá-li tuto otázku za tak vážnou a důležitou, že je třeba ji projednat na naší konferenci a pozvat jugoslávské představitele. Dovolí-li president, mohu jít ve stopách pana Churchilla a rovněž začít o této otázce diskutovat.
Informace o porušování určitých usnesení jaltské konference, o nichž zde mluvil pan Churchill, nám z našich zdrojů nejsou známy. Považoval bych za správné vyslechnout Jugoslávce, umožnit jim, aby tato obvinění vyvrátili nebo je potvrdili.

Churchill: Chtěl bych, abyste nahradil slovo „obvinění“ slovem „stížnost“.

Stalin: Nejde o slova, mohu samozřejmě nahradit slovo „obvinění“ slovem „stížnost“. Nelze však soudit o celém státu bez vyslechnutí jeho představitelů.

Churchill: Měli jsme nyní možnost tuto otázku promyslet a domnívám se, že by bylo užitečné, kdyby se zde mohly obě strany — konkrétně Tito a Šubašic — sejít. Možná že by se tím odstranily obtíže a my bychom mohli dospět ke společnému řešení. Domníváte se však, že sem maršál Tito bude chtít přijet?

Stalin: Nevím, je třeba se jich zeptat, budou-li moci přijet.

Truman: Rád bych učinil jisté prohlášení, než přejdeme k závěru. Přijel jsem na tuto konferenci jako představitel USA, abych s vámi diskutoval o světových otázkách. Nepřijel jsem však proto, abych posuzoval každou evropskou zemi a prošetřoval spory, které má řešit světová organizace založená v Saň Francisku.
Budeme-li rozebírat politické stížnosti na kohokoli, budeme zbytečně ztrácet čas. Budeme-li sem zvát Tita, Franka nebo jiné činitele, nepovede to k ničemu dobrému. Nejsme soudní orgán, který má vyšetřovat stížnosti na jednotlivé státní činitele. Musíme se zabývat těmi otázkami, v nichž bychom mohli dospět k dohodě.

Stalin: To je správná připomínka.

Truman: Musíme diskutovat o otázkách, které zajímají každého z nás.

Churchill: To je, pane presidente, otázka, jež zajímá i USA, protože jde o plnění usnesení přijatých na jaltské konferenci. To je věc zásady. Je samozřejmě naprosto jasné, že je třeba věnovat pozornost situaci v Jugoslávii, postavení maršála Tita. Od doby, kdy se situace v zemi uklidnila, neuplynulo mnoho času. V našem návrhu jsme měli na mysli jen přání, aby bylo splněno, co bylo řečeno na jaltské konferenci.

Stalin: Podle mého názoru maršál Tito plní usnesení jaltské konference důsledně.

Truman: Pravda je, že Jugoslávie neplní všechna usnesení jaltské konference. Máme rovněž stížnosti. Je třeba na to jugoslávskou vládu upozornit. Mohli bychom však tuto otázku odložit na příští zasedání.

Churchill: Chtěl bych generalissimu Stalinovi poděkovat za jeho trpělivost při jednání o této otázce. Kdybychom nemohli o rozporech, které mezi námi občas vznikají, mluvit zde, kde bychom pak o nich mohli diskutovat ?

Stalin: Vždyť zde o nich také diskutujeme. Nelze však řešit otázku bez obžalovaného. Obviňujete šéfa jugoslávské vlády; prosím, aby byl vyslechnut, a teprve pak aby bylo přijato rozhodnutí. Diskutovat můžeme jakkoli dlouho.

Churchill: Já s tím souhlasím, ale president je proti tomu, aby byl pozván Tito.

Stalin: Pak bude třeba otázku škrtnout.

(...)

Truman: Dnešní program je vyčerpán. Zítřejší zasedání začíná ve 4.00 hodiny.

Literatura:
Antoním Šnajdárek - Druhá světová válka v dokumentech a fotografiích, nakl. Svoboda, Praha 1968

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více